Příprava stezky odvahy, zápisek z akce

24.6.2012 22:11 | Přečteno: 7356× | Tábor | poslední úprava: 24.6.2012 22:50

Jednoho dne se mě Jirka zeptal, zda se přijedu podívat na TP fest, případně zda pomohu s noční stezkou odvahy pro jeho šestou třídu. Ačkoliv jsem moc netušil co TP Fest je, pozvání jsem přijal a asi s hodinovým zpožděním jsem na akci skutečně dorazil. Zjistil jsem, že jde o prezentaci třídních projektů. Každá třída si připravila vystoupení, případně natočila krátký film. Ačkoliv technická kvalita videa byla občas podprůměrná, příběh a vtip se nedal upřít. Jeden krátký film s tématem výletu do džungle a přepadení kanibaly mě doslova okouzlil. Doplnit ještě pár speciálních efektů, občas stabilizovat obraz, tak Avatar bude mít konkurenta! Fakt pecka .

Když akce skončila, začali jsme rychle plánovat noční bojovku a grilování, které Jirka slíbil jeho bývalé třídě na závěr školního roku. Vše bylo domluvené, děti po akci ve škole přespí.

Bylo nutné vymyslet trasu. Původně jsme chtěli děti poslat na zříceninu hradu, která je asi 200 metrů za školní budovou. Bohužel, na zříceninu se šlo blbě, ze školní zahrady to nešlo, muselo by se lézt přez zeď. Jít centrem města a pěšinkou na hrad také nešlo – hrozilo, že by holky potkal nějaký místní pobuda v podnapilém stavu. Finální trasa vedla z prvního stupně školy přes náměstí na stupeň druhý, dále přes zahradu do starého sklepa, do kotelny a na školní hřiště.

Rychle jsme jeli k Jirkovi pro všechno potřebné vybavení. Po chvilce nakládání nám ale došlo, že musíme jet i ke mně domů pro další rekvizity, 40 Km po D1 byla slast, ale přežilo se to.

Doma mám totiž plno super věcí, které byly jako stvořené k noční bojovce. Jeli jsme pro dvě makety egyptských mumií, výrobník divadelní nízkoúrovňové mlhy a barevná RGB světla. Během cesty jsme měli malý brainstorming na téma příběhu bojovky. Přišlo nám fádní děti pouze děsit na trase označené svíčkami. Nutností se stal nákup tří vepřových srdcí.

Přikládám příběh, ať to dává smysl.

„V dobách dávných, v starověkém Egyptě žil člověk jménem Azibo. Jeho touha po bohatství byla tak veliká, že se neštítil nejhoršího, znesvěcení místa věčného odpočinku. Hrobů samotných faraonů. Faraon byl vždy před smrtí mumifikován – jeho orgány byly umístěné do nádob, jeho tělo bylo naplněné solí a namazané tak, aby postupně vyschlo a nedošlo k jeho poškození. Protože lid v té době věřil v posmrtný život, bylo běžné že do hrobky dávali spoustu drahých darů, zlata, šperků.

V té době žil u Azibo, vykradač hrobů. Před uzavřením hrobky do ní vždy vnikl a dary odnášel.

Toto jednání nakonec ukončil zásah bohů, Azibo byl uvězněn v hrobce a uvrhnut k věčnému požírání masa faraonů. Bohužel, faraon který se stal obětí Aziba byl zneuctěn a odsouzen k strádání v posmrtném životě. Pouze probodnutí faraonova srdce na posvátném místě mohlo vše ukončit! Protože srdce bylo jediným orgánem, který Azibo nemohl sníst, musel ho bedlivě střežit.

Protože měl Azibo stále hlad, hrozilo že zabije a sní každého, kdo se faraonovo srdce pokusí získat. Jediné, co na Aziba platilo bylo polití vodou. V Egyptě byl vody nedostatek a kontakt s vodou Aziba vždy omráčil.“

Super, naložené auto už parkuje u školy a my se naplno věnujeme přípravě. Roznášíme rekvizity, kabinet biologie nám poskytl řadu lebek a kostí, vše gumové, nicméně věrné! Jirka bude hrát Aziba, já budu mnich který na náměstí pohlídá bezpečí dětí, další přizvaný kamarád Martin bude nestvůru ve školní budově.

Je 18 hodin, u školy už jsou první děti. Dorazilo jich celkem devět, jeden kluk a kopa holek, pár potvrzených účastníků nakonec nepřišlo. Dorazila i Petra, zástupkyně ředitele. Na zahrádce zakládáme oheň a opékáme buřty. Večer je ve znamení různého povídání, pojídání dobrot od maminek a blbnutí na trávě. Pomalu se dělá tma a je jasné, že akce začne záhy. Dětem pouštíme horor, který má navodit vhodnou atmosféru.

Zatímco se děti dívají, my horečně dolaďujeme příběh a jdeme do terénu. Rozmístíme mapky, svíčky, zapneme výrobník mlhy, zapojíme ozvučení které vyluzuje strašidelné zvuky.

Ve školním sklepení jsou místa, kde je vidět místy něco, co připomíná hradby hradu, který škola nejspíš částečně pohřbila. Na první zastávce je připravena mumie, ve výklenku je lidská lebka se vzkazem a kelímek s vodou. Tím to teprve začíná!

Další zastávka je místem, kde mají děti potkat Aziba. Jedná se o starou, nepoužívanou školní kotelnu, která obsahuje pozůstatek podpůrné konstrukce pro kotel. Lávky pro zásobování kotle uhlím, schodiště a všemožný nepořádek.

V rohu místnosti je díra do stěny, na první pohled jak z filmu vetřelec – čistý kulatý průraz. Dál pokračuje asi metr vysoká chodba kterou příčně protíná něco, co vypadá jako stará, částečně zavalená kanalizace. Ano, toto je správné místo kde bude připravené faraonovo srdce! Do místnosti ještě dáváme mapku s cestou k oltáři, kam děti musí srdce odnést.

Komůrku osvítíme rudě červeným světlem, ke vstupu dáme pochodeň s mumií a po podlaze rozmístíme lidské kosti. Aby děti měli vzpomínku, do rohu na stativ dávám foťák, do druhého rohu blesk. Vše je bezdrátově propojené se spouští, která dokáže scénu zachytit, ovládání tiskne v ruce samotný Azibo!

Posledním stanovištěm je hřiště, pro nás plní funkci oltáře! Dvě louče, uprostřed zlatý pohár a velká bodná zbraň.

Vše může začít!

Po nějaké době bojovka skončila a dětem se opravdu líbila. Nikdo neměl žádné velké problémy, nicméně strach se často maskoval za občas až hysterický smích. Dokopat děti ke vstupu do sklepa nebylo často snadné, já jako „hodný“ mnich musel ukazovat, postrkovat... bylo to o nervy. Trasa dlouhá maximálně pár stovek metrů trvala klidně i 40 minut!

Unavení jsme nakonec usnuli někdy kolem 4-5 hodiny ranní.

Kolem desáté hodiny ranní nás uvítala zase Petra, všem nám přinesla snídani – voňavé koblížky, uvařila čaj. Hodinku jsme ještě vyprávěli o bojovce, barvitě líčili dojmy. Děti nám pak pomohli uklidit všechno vybavení, odnést vše do auta. Nezapomělo se ani na pár „morbidních“ skupinovek kde děti se zájmem pózují s kostmi, mumiemi a srdcem!

Na závěr jen uvedu, že srdce skončila jako pochoutka pro psy, žádná mumie nebyla zraněná a děti se spokojeně rozešly do svých domovů.

Podívejte se na fotky, snad zaujmou!

       

Obrázky

Komentáře

[Ragzid]

Jó, kde jsou ty časy, kdy jsme chodili k smrti vystrašení o půlnoci k Langeho křížku pod Poledníkem, nebo na hřbitov na Kristiánově

Jinak děti přespí :P

[=^..^= AmigaPower®]

...kozyčky :P

[Tomáš]

Takového vybavení. Pamatuji jednu stezku odvahy, kdy stačilo na vyvrácený strom naskládat červená světýlka z bicyklů a strachu bylo habaděj. A to jsme je přepli na svícení, k blikajícím by asi žádné z dětí nedošlo.

[Johny z Podoli]

tak mít děti kterým je 8-9 let, byla by to jiná nám to šli samé třináctky

[otec]

Šly, proboha, šlY! TřináctkY šlY, klucI za nima utíkalI.

[Johny z Podoli]

ouu, pro příště díky

[Xerces]

Otřepaná pomůcka ... Holky si hrálY s tvrdým a kluci šlI pak domů s měkkým. Jinak do příště by to chtělo ještě nějaký audio efekty. Nám se to osvědčilo, ale je pravda, že se to blbě časuje.

[Johny z Podoli]

pomůcka super )) dík za ní.

Jinak audio bylo, snad o tom i píšu... chodba plná mlhy a strašidelných zvuků

[gtz]

Nezapomněl jsi si zapnout korekturu pravopisu? to se píše automaticky a nepřemýšlí se nad tím.

[manasekp]

grammar nazi

[Prcek]

Když ho na to nikdo neupozorní, tak se to nikdy nenaučí :-P.

[ftdolton]

Hezkýýýý! Njn, češtinu už nebudu komentovat - správně na to poukázali(-y) jiní(-ý) ... )) V každém případě je fajn, že pro ta děcka něco děláte. Pokud se to nepřežene, tak je to OK. Ostatně, dobrý je vlastně celý příspěvek - až na ten syžet noční hry/dobrodružství - takhle podobně blbě jsem to vymyslel naposledy k poslednímu zvonění u maturity, a to jen proto, že nikdo jinak nevymyslel vůbec nic. Ale mne omlouvá (snad) to, že už je to víc než 30 let. Skutečně mne fascinuje, kolik úsilí jste vynaložili na technické zabezpečení, pře cca 40 lety našim vedoucím Junáka stačila plátěná maska Široka, tři svítilny na "buřtbaterky" a pohled přes údolíčko na protější svah byl více než dramatický - nechtělo se nám do lesa, nechtělo ... Chlapi, díky za děcka - za Váš čas a úsilí.

[František]

na táboře jsme taky dělávali pro děti bojovku. Všecko probíhalo v pohodě - strach byl všudypřítomný. Já na svém stanovišti jen stál a hejbal rukama. Jenže od momentu, kdy po mém výstupu jeden klučina (cca 10 let) dostal málem infarkt se těch bojovek zase bojím já. Jen tam stál a čučel... Nakonec to rozchodil, ale já už to vícekrát zažít nepotřebuju.