Avadon: The Black Fortress

23. 8. 2012 | David Kolibáč | Hry a zábava | 3840×

Rádi vzpomínáte na hry od Black Isle Studios a podobná RPG? Nelíbí se vám směřování herního průmyslu k lineárnějším hrám více zaměřeným na boj? Pak by vás mohla zajímat tvorba nezávislého vývojáře Jeffa Vogela. Z ní si představíme pro GNU/Linux dostupnou hru Avadon: The Black Fortress.

Obsah

• Vsuvka o linuxové podpoře
• Technická stránka
• Prostředí
• Závěr

Vsuvka o linuxové podpoře

Avadon: The Black Fortress (dále jen A:TBF) byl portován na GNU/Linux a Android pro akci Humble Bundle for Android 2. Nyní ho nabízí exkluzivně Gameolith za deset dolarů, pak by hra měla být dostupná na Desuře. Smutnou zprávou je, že Jeff Vogel nemá kapacitu na práci na linuxové podpoře svých her, proto je A:TBF buď výjimkou, nebo se o portování v budoucnu opět postará třetí strana. V nouzovém případě je tu Wine…

Technická stránka

A:TBF jsem si po koupi¹ stáhnul v podobě binárního instalátoru, který hru rozbalil do zadaného adresáře a vytvořil položku v nabídce (spouštěče aplikací) — zahrnuta je binárka pro 64- i 32bitové procesory. Hra používá SDL a co se týče hardwarových nároků, na netbookovém AMD Zacate E-350 s integrovanou grafikou (a proprietárními ovladači) nebyl nejmenší problém. Kdyby byl, bylo by to dosti na pováženou, k čemuž asi dojdete při pohledu na snímky obrazovky.

Ve výchozím stavu se hra spouští v celoobrazovkovém režimu, přičemž přebije některá nastavení na úrovni desktopového prostředí či X.Org. Takto jsem narazil s vícemonitorovou konfigurací, regulací hlasitosti zvuku a levorukou myší. Řešením je přepnout hru na běh v okně. To můžete (stejně jako kýžené rozlišení) nastavit v souboru $HOME/.local/share/Avadon/Avadon.ini.

Právě zmíněná regulace ozvučení (nebo obecně ovládání multimediálního přehrávače) se hodí, protože A:TBF mimo hlavní nabídku neobsahuje hudbu, pouze zvuky na pozadí, z nichž některé ovšem začnou velmi rychle obtěžovat.

Prostředí

Skupina států vytvořila alianci, aby se mohla lépe bránit invazím barbarů a jiných nepřátel. Na potlačování vzpour a vojenské akce proti nájezdníkům dohlíží mocná pevnost Avadon. Náš hrdina do ní přichází, aby se stal elitním vojákem a přispíval tak k udržování míru… Docela klišé, že? Stereotyp pokračuje. Krátce před příchodem se v pevnosti odehrál tajemný incident, při kterém došlo k poškození části komplexu a úniku několika vězňů. Ve všeobecném zmatku tedy vzhůru dolů do sklepení hledat kriminální živly — a pochopitelně přitom vraždit přerostlé hlodavce.

Naštěstí se obraz hry rychle mění. Dozvídáme se, že Avadon disponuje vedle početného služebnictva a ozbrojených sil také jakousi obdobou Gestapa. Tyto složky mají pevně danou hierarchii: Srdce velí, Oči pracují s informacemi a Ruce se odvádějí špinavou práci v terénu. Právě Rukou Avadonu se má stát náš milý hrdina. Bude zastupovat zájmy Avadonu a prolévat v jeho jménu krev v odlehlých končinách na hranicích zemí Paktu. Přitom se očekává maximální loajalita, ale v mezičase se Ruce nechávají najímat za tučnou odměnu na méně vznešenou práci. Jde především o zneškodňování různých nestvůr nebo banditů, s nimiž si prostí lidé nebo i vojáci neporadí. Občas se však vyskytne nabídka, která zahrnuje využití moci zástupce Avadonu, jež budí respekt a často i hrůzu. Jak vás asi napadne, tímto se otevírá zajímavý prostor pro korupci.

Nechci prozrazovat podrobnosti, protože právě vyprávění příběhu je zdaleka nejsilnější stránkou A:TBF, ale rámcově: Náš hrdina tedy bude s několika kumpány vyrážet plnit oficiální mise — zlikvidovat obry ohrožující významného spojence, vyšetřit nezvyklý výskyt magické nestvůry nebo pomoci s uhlazováním diplomatických vztahů. Kolem toho ale bude spousta prostoru pro menší zakázky, a to od nevinného vybití lesní havěti napadající rolníky po likvidaci politicky zajímavých dokumentů. Často je nutné se rozhodnout, zda upřednostnit osobní prospěch, morálku, nebo zájmy Avadonu. Při snad každé takové volbě se nabízí otázka na důsledky takového rozhodnutí. V druhé polovině hry už mě co chvíli napadalo, co za konspiraci se to kolem odehrává.

Budování příběhu je v A:TBF vskutku excelentní. Z velké části je to dáno výtečně zpracovanými dialogy a vůbec vykreslením postav. Zatímco někde obyvatelstvo Ruce vítá s otevřenou náručí jakožto ceněný zdroj příjmů, jinde je přijetí vlažné, ba až se lidé bojí a Avadon (často oprávněně) považují za hlavního původce existenčních problémů. Kapitolou samou pro sebe jsou hrdinovi kumpáni — další Ruce, často s pohnutou minulostí. Nestydí se vyjádřit svůj názor na věc uprostřed dobrodružství. Zamiloval jsem si především mladičkou ambiciózní kouzelnici Natálii. Když jde do tuhého, nezapomene připomenout, že se hrozně těší na boj, a občas se začne rozplývat nad svým potenciálem a slavnou budoucností. Mezi mé oblíbené proslovy patří, když se Natálie zahledí na obzor, kde se rýsuje věž mocného mága, a začne plánovat, jak onu věž prohlásí za vlastní a zabydlí se v ní. Různých vtípků je v A:TBF rozprostřeno vícero (namátkou třeba drak s  vlastní sekretářkou nebo podivné vynálezy řemeslníka, který jakoby vypadl z  Neviditelné univerzity).

Ačkoliv grafická stránka A:TBF zavání polovinou devadesátých let (což podle mého mínění není špatně!), vykreslení prostředí je působivé. Ovšem chce to přistupovat ke hře jako k deskovému RPG a vnímat textové popisy prostor a atmosféry. Krom toho provedení většiny lokací dává smysl — od architektury po okolo se povalující předměty. I v táboře loupežníků jsou přikrývky, zásoby jídla a dokonce deskové hry. Většinu těchto rekvizit si jde přivlastnit, ačkoliv jsou vesměs pro Ruku Avadonu bezcenné, spoustu z nich ani zpeněžit nelze. Ani se nestává, že by přímo divoká zvěř disponovala velkými finančními obnosy či magickými zbraněmi.² Typů zbraní a výstroje je tak akorát a speciální předměty se vyskytují spíše vzácně — ale většinu zbraní či brnění si je možné v kovárně vylepšit pomocí kouzelných kamenů.³

Pokud bych měl A:TBF něco vytknout, byly by to jednoznačně dvě věci. V prvé řadě komplikovanost lokací. Prozkoumáváním terénu jsem se bavil, ale občas jsem se zasekl na tom, že jsem nemohl najít tajný vchod, příp. jsem si nebyl jist, co bych měl dělat. Občas jsem musel klesnout až k nahlédnutí do neoficiálního FAQ, resp. popsaných map. Také procházení již známých lokací je nudné, ba až otravné, jestliže se přihodí ta nemilá věc, že se některé dveře samy od sebe zavřou, takže nejde použít zkratku.

Druhá výtka směřuje k soubojům. Hra je plná půtek se slabými nestvůrami včetně profláknutých přerostlých krys a pavouků. Nejde se jim dost dobře vyhnout a vzhledem k tahovému soubojovému systému zdržují. Copak se v eposech dočítáme o každém škůdci, kterého hrdina skolil? Četl by pak vůbec někdo namátkou Pána prstenů, kdyby Společenstvo ob dvě stránky několik odstavců bojovalo s hlodavci?

Naopak většině silných (skupin) soků se jde vyhnout úplatkem nebo chytrou argumentací při rozhovoru. Byla by to ale škoda, protože tyto bitky i na střední obtížnost⁴ vyžadují taktizování. Využití tak najde poměrně pestrá škála kouzel, dovedností a magických předmětů.

Ani vývoj postav ale není silnou stránkou A:TBF. Především tedy není možné si svého hrdinu na začátku „vymazlit“ dle svého gusta. Krom toho se také výstroj nijak neprojevuje na vizáži postav.⁵ Prakticky celou hru máte k dispozici postavy všech čtyř povolání — válečník, vrah, šaman, mág — a nějaká větší diferenciace se nekoná. Ke konci hry si dokonce u jedné NPC můžete nechat „vynulovat“ body u všech vlastností a dovedností a přeskládat si je znovu. To je jeden z důvodů (vedle poměrně lineárního příběhu), proč bych si A:TBF nezahrál znovu. Obecně na vývoj postav není kladen moc velký důraz. Zkušenosti se sbírají takřka samy a rozdělují se rovnoměrně mezi postavy; není problém se dostat na maximální (třicátou úroveň) nějaký čas před koncem hry, nehrozí tedy ani záseky založené na nedostatečně vycvičené postavě. Na druhou stranu jsou tu ale dva pozitivní důsledky. Jednak se pravděpodobně nedostanete do situace, že byste nemohli postoupit dál ve hře kvůli špatně nastavené postavě, a jednak se nebudete muset věnovat tupému „levellingu“.

Závěr

Máte-li rádi klasická RPG, rozhodně dejte A:TBF šanci. Rozjíždí se pomalu, má tu a tam hluchá místa při důkladném procházení, ale poutavé vyprávění příběhu to podle mého názoru bez nejmenších pochyb vyvažuje. Hrací doba přes 40 hodin se dnes také jen tak nevidí, a to je A:TBF prvním dílem série — pokračování by mělo být o poznání rozsáhlejší. Doporučuji poohlédnout se i po dalších hrách od Jeffa Vogela: Třebaže jsou možná méně přístupné než A:TBF a nejsou nativně podporovány na GNU/Linuxu, rozhodně mají své kvality, ba jsou dokonce považovány za lepší než Avadon.

---

1. K dispozici je i poměrně rozsáhlá demoverze, z níž by mělo být možné plynule přejít na plnou verzi.↩

2. Ano, zde se navážím do Diabla 2 a některých jeho klonů.↩

3. Chudý příbuzný Horadrikovy kostky.↩

4. Stupně obtížnosti jsou celkem čtyři a jde je přepínat během hry. Takže jednak nehrozí záseky, jednak není problém si obtížnost postupně zvyšovat s tím, jak budete lépe a lépe zvládat herní systém.↩

5. Felicia Day by nebyla ráda.↩

       

Komentáře

[Jardík]

zahrnuta je binárka pro 64- i 32bitové procesory

Že by hra pro moje staré PPC64?

[robotics]

Ještě může zkusit diablovku Flare.

[GeoRW]

to vyzera slusne

[Jardík]

Ale je to strašně krátký, dohraný jsem to měl za hoďku. A taky se to párkrát zaseklo a protože si to ve fullscreenu přivlastní klávesnici a nefunguje alt+tab, tak jsem kvůli tomu musel schazovat přes sysrq.

[Fluttershy, yay!]

Vzhledem k tomu, že to je alfa verze…

[Jardík]

Jó jó, ale jinak docela dobrý to je.

[Peter Golis]

Ozaj, mobil máš? Lebo ARM robí zatiaľ len 32bit.

[Jardík]

Já o mobilech ani o ARM neřekl ani slovo. Jestli je ARM 32bit mi je úplně jedno a nechápu takovou reakci na můj příspěvek.

V článku se píše, že je to pro 32bit a 64bit procesory (asi pro všechny existující, když to není nějak omezeno), tak se ptám, jestli to opravdu bude fungovat na mém PPC64, co mám na půdě.

[Fluttershy, yay!]

Milý Jardíku,

přirozený jazyk a jazyk logiky nejsou identické. Je mi známo, sám se k tomu občas uchýlím, že často na to účelově zapomínají trollové a jiná havěť. Pokud vím, v češtině není jasně stanoveno, co se uvažuje za kvantifikátor, když žádný není explicitně uveden. Má zkušenost je taková, že v běžné řeči žádný kvantifikátor se nerovná provšechnítku.

[salam]

Kua lidi, nekrmte ty trolly!

[nundon]

Je někde možné stažení dema? Na stránce té společnosti Gameolith to zřejmě nejde.

[Fluttershy, yay!]

Vypadá to, že demo si můžeš stáhnout přes Desuru. Druhá varianta je demo pro MS Windows ve Wine, ale pak by to bylo horší s přechodem, protože formát uložených her se liší od linuxové verze.

[ovoce]

Grafika prostředí je poměrně ohavná, nevypadá to moc živě (na rozdíl od prastarého BG1 nebo Falloutu). Ale co, jsou i horší věci.

Ta družina jsou NPCéčka s osobností?

[Fluttershy, yay!]

V terénu se většinou dají ovládat, ale ve městě a občas i jindy se chovají jako NPC.

[ovoce]

Mě se nejvíc líbilo, když to mluví za sebe, ale jinak se to nechá ovládat jako protagonista (hlavní charakter). Samozřejmě mimo situacím, kdy se vymknou kontrole z narativních důvodů.

Moje nejoblíbenější RPGčka jsou Albion, Baldur's Gate a Planescape. Fallouty (tedy 1 a 2) byly taky skvělé, ale interakce s členy party tam byla vošajstlich až naprosto na hovno :)

[ovoce]

Hmm, tak jsem zkusil demo a má to jednu závažnou chybu, ta "tvorba" cahrakteru. Chtěl jsem udělat oplechovanou feministku s obouručákem, a nemůžu!1

[Fluttershy, yay!]

Mám pocit, že mezi zbraněmi jsou stejně jen jednoruční nože/meče/… a z obouručních až kopí, halapartny apod.

[ovoce]

Ten obouručák bych ještě byl schopen oželet :)