Dnes a zítra probíhá vývojářská konference Google I/O 2025. Sledovat lze na YouTube a na síti 𝕏 (#GoogleIO).
V Bostonu probíhá konference Red Hat Summit 2025. Vybrané přednášky lze sledovat na YouTube. Dění lze sledovat na síti 𝕏 (#RHSummit).
Společnost Red Hat oficiálně oznámila vydání Red Hat Enterprise Linuxu 10. Vedle nových vlastností přináší také aktualizaci ovladačů a předběžné ukázky budoucích technologií. Podrobnosti v poznámkách k vydání.
Tuto sobotu 24. května se koná historicky první komunitní den projektu Home Assistant. Zváni jsou všichni příznivci, nadšenci a uživatelé tohoto projektu. Pro účast je potřebná registrace. Odkazy na akce v Praze a v Bratislavě.
Troy Hunt představil Have I Been Pwned 2.0, tj. nový vylepšený web služby, kde si uživatelé mohou zkontrolovat, zda se jejich hesla a osobní údaje neobjevily v únicích dat a případně se nechat na další úniky upozorňovat.
Microsoft představil open source textový editor Edit bežící v terminálu. Zdrojové kódy jsou k dispozici na GitHubu pod licencí MIT.
V Seattlu a také online probíhá konference Microsoft Build 2025. Microsoft představuje své novinky. Windows Subsystem for Linux je nově open source. Zdrojové kódy jsou k dispozici na GitHubu pod licencí MIT.
Z příspěvku Turris Sentinel – co přinesl rok 2024 na blogu CZ.NIC: "Za poslední rok (únor 2024 – únor 2025) jsme zachytili 8,3 miliardy incidentů a to z 232 zemí a z jejich závislých území. Tyto útoky přišly od 6,2 milionu útočníků (respektive unikátních adres). SMTP minipot je stále nejlákavější pastí, zhruba 79 % útoků bylo směřováno na tento minipot, 16 % útoků směřovalo na minipot Telnet, 3 % útoků směřovaly na minipot HTTP a 2 % na minipot FTP. Dále jsme zaznamenali 3,2 milionu unikátních hesel a 318 tisíc unikátních loginů, které útočníci zkoušeli."
Byla vydána (Mastodon, 𝕏) nová verze 3.0.4 svobodné aplikace pro úpravu a vytváření rastrové grafiky GIMP (GNU Image Manipulation Program). Přehled novinek v oznámení o vydání a v souboru NEWS na GitLabu. Nový GIMP je již k dispozici také na Flathubu.
Byla vydána nová stabilní verze 7.4 webového prohlížeče Vivaldi (Wikipedie). Postavena je na Chromiu 136. Přehled novinek i s náhledy v příspěvku na blogu.
Současné vývojové jádro je 3.0-rc3 vydané 13. června. Linus říká: Je tu spousta jednořádků, ale i větší kousky: aktualizace DRI pro Radeon, nějaké aktualizace btrfs a oprava podpory Sparc LEON (a podpora PCI). Menší aktualizace nilfs2 a ceph a s390 a arm. Krom toho jsou to většinou náhodné úpravy ovladačů všude možně. Zkrácený changelog je v oznámení, detaily najdete v kompletním changelogu.
Během tohoto týdne nevyšly žádné stabilní aktualizace. Aktualizace 2.6.32.42, 2.6.33.15 a 2.6.39.2 se v době psaní tohoto článku revidují; lze je očekávat 18. června nebo poté.
-- pageexec
-- Linus Torvalds se připravuje na 3.0.0
-- Greg-Kroah Hartman posouvá problémy na východní polokouli.
Druhá verze Nativního nástroje pro KVM v Linuxu (náhrada za QEMU) byla zaslána. Nástroj nyní obsahuje podporu grafiky, SMP, síťování, I/O se soubory je údajně rychlejší než v QEMU atd. „Oficiálním cílem“ vývojářů je nyní začlenění do vývojového cyklu jádra 3.1.
napsal Jonathan Corbet, 15. června 2011
Sjednocující souborové systémy umožňují zkombinovat několik souborových systémů a zpřístupnit je uživateli jako jediný strom. Při typickém použití zapisovatelný souborový systém překrývá základ, který je pouze pro čtení, což vytváří iluzi, že všechny soubory v daném souborovém systému lze změnit. Tento způsob práce je užitečný pro Live CD, embedded systémy, kde je potřeba rychlý reset do továrního nastavení, virtualizované systémy vybudované nad společným základním souborovým systémem a tak dál. Přestože by tato vlastnost byla užitečná, Linux nikdy neobsahoval sjednocující souborový systém, i když několik pokusů nějaký vytvořit tu bylo. Nedávný pokus situaci změnit možná uspěje, možná ne.
Jaderné noviny se souborovým systémem overlayfs zabývaly loni. Autorem overlayfs je Miklos Szeredi a souborový systém jako takový se odlišuje od jiných svou relativní jednoduchostí. Nedávno se Miklos zeptal, jestli by bylo možné začlenění do vývojového cyklu 3.1. Možná se mu toto přání splní, ale nejprve bude potřeba vyřešit nějaké problémy.
Andrew Morton přišel s několika připomínkami; jednou z nich je, že by problém mohlo být lepší vyřešit v uživatelském prostoru. Jednoduchost overlayfs přešel s tím, že Nezačlenit to vůbec je ještě menší a jednodušší, a navrhl, že by problémy s výkonností měly být řešeny zrychlením implementace v uživatelském prostoru. Linus nicméně tento aspekt debaty ukončil tím, že řekl: Lidí, kteří si myslí, že souborové systémy v uživatelském prostoru jsou dobré k něčemu jinému než k hraní si, jsou jednoduše pomatení. Implementace sjednocujícího souborového systému v jádře má tedy podle všeho cestu volnou.
Další Andrewova obava se týká toho, že overlayfs nemusí být dostatečné řešení:
Reagovat na tuto námitku je těžší. Bylo poukázáno na to, že OpenWRT overlayfs s klidem používá a Ubuntu to zvažuje. Jediný možná použitelný alternativní projekt jsou sjednocená připojení [union mounts], kterým se ale v nedávné době moc pozornosti nedostalo. Co se vlastností týče, nezdá se, že by v blízké budoucnosti přišlo něco dalšího, co by overlayfs zastínilo.
Co se technické stránky týče, sjednocující souborové systémy vždy přinášely nějaké unikátní problémy. Valerie Aurora, která v této oblasti odvedla dost práce, se na overlayfs dívala v červnu a zdá se, že se jí líbil:
V současné diskuzi lehce změnila tón a naznačila, že jsou zde nějaké těžkosti, které je potřeba vyřešit:
Také měla nějaké námitky ohledně zamykání, na což Miklos detailně zareagoval; námitky ohledně změn nižších souborových systému nicméně řešeny nebyly. Je tedy možné, že záležitosti s technickou korektností mohou zbrzdit začlenění overlayfs do jádra. Je zjevné, že po této vlastnosti je poptávka a že overlayfs je schopen ji hezky pokrýt – přijde čas, kdy bude jeho zdržování mimo jádro příliš těžké ospravedlnit.
napsal Jonathan Corbet, 14. června 2011
Problém spojený s alokací velkých kusů fyzicky spojité paměti je zde diskutován často. Povaha virtuální paměti je taková, že často rozhází stránky v systému; jádro ani nemusí běžet dlouho na to, aby byly relativně vzácné sousedící stránky. Mnoho let se s tímto problémem vývojáři jádra vyrovnávali tím, že se vyhýbali závislosti na velkých spojitých alokacích všude, kde to bylo možné. Jaderný kód, který se pokouší alokovat více než dvě fyzický spojité stránky, je výjimkou.
V nedávné době ale potřeba spojitých alokací začala růst. Jedním zdrojem poptávky jsou velké stránky [huge pages] a vlastnost transparentních velkých stránek konkrétně. Dalším je starý příběh s novým zvratem: hardware, který není schopen používat DMA rozsypej/sesbírej [scatter/gather]. Každé zařízení, které umí DMA pouze s fyzicky spojitou oblastí, vyžaduje (pokud není přítomna jednotka pro správu I/O paměti) k práci spojitý buffer. Tento požadavek je často příznakem low-endového (hloupého) hardware; můžeme jenom doufat, že takový hardware bude postupem času výjimkou. Co ale vidíme v současnosti, jsou čím dál schopnější zařízení, která si požadavek na spojitou paměť pro DMA ponechala. Příkladem jsou zachycovací jednotky, které dokáží vyprodukovat data ve vysokém rozlišení, provést s nimi několik transformací, ale pro uložení výsledku stále potřebují spojitý buffer. Příchod videa ve vysokém rozlišení problém zhoršuje – ty fyzicky spojité buffery jsou nyní o dost větší a alokují se hůře než dříve.
Téměř před rokem se Jaderné noviny zabývaly patchi pro alokátor spojité paměti [contiguous memory allocator, CMA], které měly problém vyřešit. Sada patchů následovala starou tradici rezervace kusu paměti při bootu jenom kvůli tomu, aby se vyhovělo požadavkům na velké alokace. Postupem let tuto techniku používal patch „bigphysarea“ i jednoduché bootování s parametrem mem=, který zajistil, že se kus paměti ponechal volný. Ovladač pmem z Androidu, který je mimo strom, také alokuje paměť z rezervované oblasti. Tento přístup rozhodně funguje; téměř 20 let zkušeností to potvrzuje. Nevýhodou je, že rezervovaná paměť se nedá použít jinak; pokud ji žádné zařízení nevyužívá, prostě nečinně sedí. U jaderných vývojářů – a uživatelů – bývá takové plýtvání poměrně nepopulární.
Z tohoto důvodu nebyly patche CMA nikdy začleněny. Problém ale nezmizel a nezmizeli ani vývojáři, kteří ho řeší. Nejnovější sada patchů CMA vypadá úplně jinak; i když je stále potřeba vyřešit nějaké záležitosti, má tato sada na první pohled mnohem lepší šance dostat se do hlavní řady.
Alokátor CMA stále může pracovat s rezervovanou oblastí paměti, ale rozhodně to není zamýšlený způsob fungování. Místo toho se CMA pokouší udržovat oblasti, ze kterých by bylo možné alokovat velké kusy spojité paměti, když to bude potřeba. Za tímto účelem se CMA hodně opírá o mechanismus „migrace typu“ [migration type], který je zabudován hluboko do kódu správy paměti.
V každé zóně jsou označeny bloky, které se mají používat pro stránky, které nejsou přesunutelné a které nelze zabrat [reclaim]. Přesunutelné stránky jsou hlavně cache stránek a anonymní stránky; přistupuje se k nim přes tabulky stránek a radix strom cache stránek. Jejich obsah lze přesunout jinam, pokud budou změněny i odpovídající tabulky a strom. Zabratelné stránky by mělo být možné vrátit jádru, když je to potřeba; obsahují datové struktury jako cache inodů. Nepřesunutelné stránky jsou obvykle ty, na které má jádro přímé ukazatele; například paměť získanou pomocí kmalloc() normálně nejde přesunout, aniž by se něco rozbilo.
Subsystém správy paměti se pokouší držet přesunutelné stránky pohromadě. Pokud je cílem uvolnit velký kus paměti tak, že se stránky odstěhují jinam, jediná přibitá stránka stačí k tomu, aby tato snaha přišla vniveč. Tím, že se přesunutelné stránky shlukují, jádro doufá, že bude schopné uvolnit na vyžádání velké rozsahy, aniž by se narazilo na nějaký háček. Kód shlukování paměti spoléhá na to, že takové rozsahy budou existovat, jinak by nemohl dělat svoji práci.
CMA tento mechanismus rozšiřuje přidáním nového typu migrace „CMA“; ten funguje podobně jako typ „přesunutelné“ [movable], ale s několika rozdíly. Typ „CMA“ je pevný; u stránek, které jsou takto označeny, by jádro nikdy nemělo změnit typ. Alokátor paměti nikdy v této oblasti nealokuje nepřesunutelné stránky; co se jiného použití týče, CMA stránky se alokují jenom, když není jiná možnost. Se štěstím by tedy oblasti paměti označené pro používání CMA měly obsahovat jenom přesunutelné stránky a měly by mít relativně velký podíl volných stránek.
Jinými slovy je takto označená paměť k dispozici zbytku systému za podmínky, že může obsahovat pouze přesunutelné stránky. Když přijde ovladač a žádá o spojitou oblast paměti, CMA alokátor se obrátí na jednu ze svých speciálních oblastí a pokusí se odházet dost zabraných stránek tak, aby se vytvořil spojitý buffer vhodné velikosti. Pokud jsou stránky v dané oblasti opravdu přesunutelné (skutečný svět někdy překáží), mělo by být možné dát ovladači buffer, který potřebuje. Když tento buffer není potřeba, paměť lze použít k jinému účelu.
Mohli bychom si položit otázku, proč je tento mechanismus vůbec zapotřebí, vzhledem k tomu, že shlukování paměti již teď umí vytvářet velké fyzicky spojité kusy pro transparentní velké stránky. Tento kód funguje, systém autora tohoto článku v době jeho psaní má cca 25 % paměti alokováno jako velké stránky. Odpověď je, že DMA buffery mají jiné požadavky než velké stránky. Mohou být například větší; transparentní velké stránky jsou na většině architektur 2 MB velké, zatímco DMA buffery mohou mít 10 MB nebo více. Také může být potřeba vložit DMA buffery do specifických rozsahů paměti, pokud je hardware dostatečně divný – a vývojář CMA Marek Szyprowski podle všeho opravdu podivný hardware má. A nakonec, velká stránka o velikosti 2 MB musí být také správně zarovnána, zatímco požadavky na zarovnání DMA bufferů obvykle bývají mnohem volnější. CMA alokátor může zabrat přesně požadovaný kus paměti (bez zaokrouhlování velikosti nahoru na další mocninu dvou, jako to dělá buddy alokátor), aniž by se zabýval příliš přísnými požadavky na zarovnání.
Sada patchů CMA poskytuje sadu funkcí pro nastavení oblastí paměti a vytváření „kontextů“ pro specifické rozsahy. Pak jsou zde jednoduché funkce cm_alloc() a cm_free(), které poskytují a uvolňují buffery. Očekává se nicméně, že ovladače zařízení nikdy nebudou volat CMA přímo; místo toho bude používání CMA zabudováno do podpůrných funkcí pro DMA. Když ovladač zavolá funkci jako dma_alloc_coherent(), automaticky se pro splnění požadavku použije CMA. Ve většině případů by to mělo „prostě fungovat“.
Jeden ze zbývajících problémů CMA je to, jak se speciální oblasti vytváří. Současné schéma očekává, že v souboru s definicí systémové desky bude speciální volání; je to velmi ARMistický přístup. Záměrem je těchto souborů se zbavit, takže bude potřeba přijít na něco jiného. Jak upozornil Arnd Bergmann, přesun této informace do stromu zařízení [device tree] není možný; je to rozhodnutí o politice. Arnd tlačí na vytvoření nějakého rozumného výchozího nastavení, které bude na většině systémů fungovat; obezličky pro systémy se speciálními problémy lze přidat později.
Konečným výsledkem je, že než se tato sada patchů dostane do hlavní řady, pravděpodobně se objeví přinejmenším ještě jedna její iterace. CMA nicméně řeší skutečný problém, na který se naráží, aniž by k tomu používal hacky různé nekvality, které lze najít mimo strom. Kód má potenciál zajistit, že alokace fyzicky spojitých bloků bude spolehlivější a dopad na zbytek systému přitom bude minimální. Vypadá to jako něco, co stojí za to mít.
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
Vidim ze pipacs zas vybuchol :D. A to je dobre treba ukazat retardom z Red Hatu a hlavne tomu blbovi Ingovi ze su naozaj retardi.Poslouchaj synt, když pipacs někoho chválí, sou to retardi? Já jen abych si v tom udělal jasno.. > ..it's what pretty much everyone else (other than you, that is) in > the world does, including your own employer, Red Hat. > i already asked you about this and you never responded so here it is again: > what do you think about Red Hat publishing security errata (including kernel > vulnerabilities)? with CVEs, description of fault, etc.
So Andrew, I think that arguing that something _can_ be done with fuse, and thus _should_ be done with fuse is just ridiculous. That's like saying you should do a microkernel - it may sound nice on paper, but it's a damn stupid idea for people who care more about some idea than they care about reality.
Na btrfs se zatím nedá spoléhat (nedávno se mi rozsypalo a hláška fsck.btrfs, že je ten systém rozbitý a fsck.btrfs zatím neumí opravovat, fakt nepotěší)To bude asi to docela stabilně
zamlcane bugy v kerneli, ignorovanie zavaznych bugov, silent fixing atp.To jsou zase bláboly...
Neobsahuje vsak ani 1/3 z toho co grsec.Je to už nějaký pátek, co tady někdo získal přístup k IRC, které ovládalo nějaký botnet složený ze zabordelených Linuxových strojů. Strojů s grsec jádrem tam bylo opravdu požehnaně, takže to asi nebude taková výhra, jak nám tady, pane odborník na všechno s.u.d., prezentujete.
Ako vies ze admin nebol retardovany a nejednalo sa o toto ?Jak vím, že se nejednalo o to, co cituješ? Fakt snadno, jako duševní cvičení si domysli, jak je to možné...
Vy dvaja ste retardovani pepici. Bez vseobecneho rozhladu v security.Tak teď si jim to nandal.. a úplně shodil svůj post..
1) Pipacs si vybral cestu anonyma 2) Implementacia ASLR v MS, vo vanilla linuxe je ZLA ! To je cisty fakt. To ze ty si jebnuty pepicek je vec dalsia. 3) Selinux je ubohost oproti PaXu. Selinux je prachsprosty MAC ktory v poslednom case vykrada viac a viac PaX. Neobsahuje vsak ani 1/3 z toho co grsec. Pouziva LSM, neriesi arbitrary RWX bugy v kerneli ani infoleaky. Exec Shield je na smiech. 4) Na bugy ktore boli zamlcane existovali exploity, neboli vydane ziadne advisory, CVEckaCituj nějaký důvěryhodný zdroj...
Prazdny pepik s mastnymi vlasami robi najvacsi randal :)Opět si jim to nandal a eště víc si zdiskreditoval svůj post.