Byla vydána beta verze openSUSE Leap 16. Ve výchozím nastavení s novým instalátorem Agama.
Devadesátková hra Brány Skeldalu prošla portací a je dostupná na platformě Steam. Vyšel i parádní blog autora o portaci na moderní systémy a platformy včetně Linuxu.
Lidi dělají divné věci. Například spouští Linux v Excelu. Využít je emulátor RISC-V mini-rv32ima sestavený jako knihovna DLL, která je volaná z makra VBA (Visual Basic for Applications).
Revolut nabídne neomezený mobilní tarif za 12,50 eur (312 Kč). Aktuálně startuje ve Velké Británii a Německu.
Společnost Amazon miliardáře Jeffa Bezose vypustila na oběžnou dráhu první várku družic svého projektu Kuiper, který má z vesmíru poskytovat vysokorychlostní internetové připojení po celém světě a snažit se konkurovat nyní dominantnímu Starlinku nejbohatšího muže planety Elona Muska.
Poslední aktualizací začal model GPT-4o uživatelům příliš podlézat. OpenAI jej tak vrátila k předchozí verzi.
Google Chrome 136 byl prohlášen za stabilní. Nejnovější stabilní verze 136.0.7103.59 přináší řadu novinek z hlediska uživatelů i vývojářů. Podrobný přehled v poznámkách k vydání. Opraveno bylo 8 bezpečnostních chyb. Vylepšeny byly také nástroje pro vývojáře.
Homebrew (Wikipedie), správce balíčků pro macOS a od verze 2.0.0 také pro Linux, byl vydán ve verzi 4.5.0. Na stránce Homebrew Formulae lze procházet seznamem balíčků. K dispozici jsou také různé statistiky.
Byl vydán Mozilla Firefox 138.0. Přehled novinek v poznámkách k vydání a poznámkách k vydání pro vývojáře. Řešeny jsou rovněž bezpečnostní chyby. Nový Firefox 138 je již k dispozici také na Flathubu a Snapcraftu.
Šestnáctý ročník ne-konference jOpenSpace se koná 3. – 5. října 2025 v Hotelu Antoň v Telči. Pro účast je potřeba vyplnit registrační formulář. Ne-konference neznamená, že se organizátorům nechce připravovat program, ale naopak dává prostor všem pozvaným, aby si program sami složili z toho nejzajímavějšího, čím se v poslední době zabývají nebo co je oslovilo. Obsah, který vytvářejí všichni účastníci, se skládá z desetiminutových
… více »Aktuální vývojová verze jádra je 3.15-rc6 vydaná 22. května. Jelikož rc5 vyšlo o pár dní dříve a rc6 o několik dnů později, tak mezi nimi byly skoro dva týdny. Výsledná velikost ale není dvojnásobná, snad i díky tomu, že se blížíme k závěru řady rc a už by se to mělo uklidňovat, ale možná i proto, že někteří správci neposlali své žádosti o přetažení, protože věděli, že jsem offline. Ať už je to jakkoliv, nevypadá to špatně. Linus se u rc7 plánuje vrátit k obvyklému nedělnímu vydávání, tedy snad 1. června, a mělo by jít o snad poslední rc v řadě 3.15.
Stabilní vydání: verze 3.4.91 vyšla 18. května s řadou důležitých oprav, včetně jedné (známé) důležité bezpečnostné opravy. Ti, kdo mají rádi své jádro obzvlášť stabilní, se mohou uchýlit k verzi 2.6.32.62 vydané 21. května; zahrnuje opravy 39 chyb s číslem CVE.
Už si mě vyhlédli draví zmrzlí žraloci, kteří nade mnou létali v kruzích po mých několika nedávných přeinženýrovaných vizích.
Vzhledem k tomu, že jsem neslyšel příliš mnoho stížností na přílišnou jednoduchost RCU, bych se rád vyhnul změnám v masce nohz_full za běhu.
Vkládání věcí okolo MM do kódu čekajících front je poněkud špatné. Opravdu nevím, jak tohle vysvětlím své rodině.
Po letech vývoje a několika nepodařených startech byl systém souborů Tux3 zaslán k revidování ve snaze dostat jej v nejbližší budoucnosti do hlavní řady. Tux3 nabízí řadu slibných funkcí patřících do systémů souborů nové generace s vysokou úrovní spolehlivosti. Zaslání patche je pro Tux3 krokem kupředu, ale asi ještě nějakou dobu potrvá, než se dostane do hlavní řady.
Jediný člověk, který kód zatím kontroloval, byl Dave Chinner a nebyl zrovna nadšený. Musí se toho hodně pročistit, ale Dave má obavy hlavně kvůli různým věcem okolo správy paměti a změnám v systému souborů, které by podle něj měly být odděleny k samostatnému revidování. Jeden z hlavních mechanismů Tux3 nazvaný „forkování stránek“ nebyl na loňském Sumitu o úložištích, systémech souborů a správě paměti přijat moc dobře a vývojář Tux3 Daniel Phillips od té doby ke zlepšení moc nepřispěl.
Dave má také obavy z nedokončené povahy řady slibovaných funkcí. Před léty bylo Btrfs začleněno v nekompletním stavu a doufalo se, že to urychlí vývoj; Dave nyní říká, že to byla chyba, kterou nechce opakovat:
Vývoj btrfs ukázal, že přesun prototypů systémů souborů do hlavní řady jádra nevede ke stabilitě, výkonu nebo připravenosti k produkčnímu nasazení rychleji, než když zůstanou mimo jádro, dokud není většina vývoje hotová. Začlenění do hlavní řady naopak omezuje rychlost, jakou se systém souborů může dostat do kompletního stavu a připravenosti k produkčnímu nasazení.
Suma sumárum to vede k nepříliš vřelému přijetí. Daniel ale chce tento kód dostat do stavu, kdy půjde kód začlenit. Pokud na to dojde, měli bychom vidět řadu menších patchů, které usnadní revidování změn specifických pro Tux3. Teprve až bude tento proces dokončen, bude čas na to uvažovat o začlenění do hlavní řady jádra.
Většina z čtenářů Jaderných novinek si je dobře vedoma zkázy, která nás čeká v lednu 2038, kdy datovému typu time_t používanému k ukládání časových hodnot (v podobě sekund od 1. ledna 1970) dojdou na 32bitových systémech bity. Může být překvapivé, že si vývojáři dělají čím dál větší obavy z tohoto termínu, když ještě zbývá 24 let, ale jsou pro to dobré důvody. Zdali tyto obavy povedou k brzkému řešení, se ještě uvidí; od srpna minulého roku, kdy se toto téma vynořilo naposledy, se toho moc nestalo. Nedávné debaty ale ukazují, jak by řešení mohlo vypadat.
Byly doby, kdy vývojáři doufali, že se problém vyřeší sám. Na 64bitových systémech byl typ time_t vždy definován jako 64bitová hodnota a v dohledné době mu místo nedojde. Vzhledem k tomu, že 64bitové systémy asi přebírají vládu nad světem – k přechodu dojde v nejbližších letech i na telefonech – nemohlo by nejlepším řešením být jen počkat, než 32bitové systémy zhynou a spolu s nimi i tento problém? Řešení, kdy se nemusí nic dělat, je samozřejmě lákavé.
Tento nápad má dva problémy: 1) 32bitové systémy se budou pravděpodobně vyrábět mnohem déle, než by většina lidí čekala a 2) v současnosti se nasazují 32bitové systémy, u kterých se očekává životnost delší než 24 let. 32bitové systémy budou ještě dlouho užitečné jako levné mikrokontroléry a po jejich nasazení se bude často očekávat, že poběží po mnoho let a přitom bude obtížné či nemožné je aktualizovat. Jistě už byly nasazeny systémy, které v roce 2038 budou nepříjemným překvapením.
Proto dává smysl řešit problém dřív než, řekněme, v roce 2036. Má to ale háček: problém není tak lehké vyřešit. Alespoň pokud má člověk obavy z drobných detailů jako rozbití stávajících systémů. Protože linuxoví vývojáři na většině úrovní mají obavy o kompatibilitu, nejjednodušší řešení (jako rozbití ABI na BSD) se nepovažují za přijatelná. John Stultz v nedávné debatě naznačil několik alternativních řešení, žádné z nich ale není bez komplikací.
První přístup spočívá ve změně 32bitového ABI na 64bitovou verzi time_t (změnily by se i související datové struktury jako struct timespec a struct timeval). Staré binárky by byly podporovány přes rozhraní pro kompatibilitu, zatímco nové by normálně používaly nové ABI. Tento přístup má své výhody, například tu, že řada aplikací by šla aktualizovat jednoduše tak, že by se překompilovaly. Vzhledem k tomu, že několik variant BSD už touto cestou šlo, řada nejhorších problémů s aplikacemi již byla vyřešena. Vestavěné mikrokontroléry obvykle běží na vlastních distribucích sestavených kompletně ze zdrojových kódů; změna ABI tímto způsobem by umožnila vytvoření systémů funkčních po roce 2038 už v blízké budoucnosti s minimem obtíží.
Na druhou stranu by jádro muselo udržovat rozsáhlou vrstvu pro kompatibilitu po dlouhou dobu. Vývojáři mají navíc obavy, že se najde řada aplikací, které ukládají 32bitové hodnoty time_t do vlastních datových struktur, formátů na disku a tak dále. Řada těchto aplikací by se rozbila nečekaným způsobem a bylo by obtížné je opravit. Jsou tu také obavy kvůli režii spojené s používáním 64bitových hodnot time_t na 32bitových systémech. Většině této režie by se dalo předejít v jádře tím, že by se interně používal odlišný formát, ale aplikace by se mohly zpomalit také.
Alternativou je zkrátka definovat novou sadu systémových volání, která by od počátku používala lepší formáty času. Nové formáty by rovnou mohly vyřešit další nepříjemnosti; ne všichni mají například rádi oddělené pole pro sekundy a nanosekundy ve struct timespec. Všechna systémová volání používající staré hodnoty time_t by byla označena za zastaralá s tím, že by byla odstraněna třeba ještě před rokem 2038.
Při tomto přístupu by nedošlo v blízké době k žádnému velkému rozbití ABI a aplikace by mohly přecházet postupně. Vestavěné systémy by mohly být zkompilovány s novými systémovými voláními v docela dohledné době, zatímco desktopové systémy by bylo možné nechat třeba ještě deset let být. A byla by to příležitost k opětovnému navržení některých dávných systémových volání s ohledem na potřeby 21. století.
Diskuze nad těmito alternativami trvala překvapivě dlouho, než Christoph Hellwig přišel se svým (nyní) zjevným návrhem: vývojáři knihovny C budou muset být v řešení tohoto problému zapojeni, tak by snad mohli být i součástí diskuze. Po celé roky byla komunikace mezi jadernou komunitou a vývojáři knihoven C (včetně GNU knihovny C – glibc) přinejlepším sporadická. Změna vedení glibc usnadnila vedení produktivních debat, ale změna starých návyků je i tak těžká. Tak jako tak je pravda, že vývojáři glibc budou muset být do hledání řešení zapojeni; dobrou zprávou je, že na toto zapojení asi dojde.
Vývojáři Glibc nejsou známi pro lásku k rozbíjení ABI – nebo nePOSIXovým rozhraním, když už jsme u toho. Proto když se vývojář glibc Joseph Myers zapojil do debaty, tón se poněkud přesunul k řešení, které by umožnilo plynulý přechod při zachování stávajících POSIXových volání a kompatibility aplikací. Plán (který byl probrán jen nahrubo a ještě se na něm bude muset hodně pracovat) vypadá přibližně následovně:
Takový přístip by měl umožnit relativně hladký přechod na systém, který bude v roce 2038 fungovat, i když by řada nepříjemných drobností zůstala. Hovořilo se o podobném přemapování volání ioctl(), ale vypadá to jako cesta do pekel vzhledem k tomu, kolik takových volání je a jak těžké by bylo je všechna vůbec najít. Vývojáři jiných knihoven C, kteří často nemají zájem udržovat natolik rozsáhlou infrastrukturu pro komaptibilitu, jako má glibc, by možná zvolili jiný přístup. A tak dále.
Navzdory dalším překážkám je existence přibližného plánu připraveného díky spolupráci mezi lidmi od jádra a glibc nadějí. Možná se podaří rozumně robustní řešení najít dříve, než to bude opravdu urgentní a než bude nasazeno příliš mnoho systémů, které musejí fungovat i v roce 2038. Máme příležitost předejít s relativně nízkými náklady panice v roce 2038; jestliže tuto příležitost využijeme, budeme jednou děkovat sami sobě.
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
Většina z čtenářů Jaderných novinek si je dobře vedoma zkázy, která nás čeká v lednu 2013Vědoma a v lednu 2038…
Vývoj btrfs ukázal, že přesun prototypů systémů souborů do hlavní řady jádra nevede ke stabilitě, výkonu nebo připravenosti k produkčnímu nasazení rychleji, než když zůstanou mimo jádro, dokud není většina vývoje hotová. Začlenění do hlavní řady naopak omezuje rychlost, jakou se systém souborů může dostat do kompletního stavu a připravenosti k produkčnímu nasazení...mi přijde přinejmenším sporné, protože o produkčním nasazení souborového systému zpravidla rozhodují mnohem konzervativnější lidé, než jsou to co je spravují. Mám nasazeno Btrfs od té doby co je v kernelu a nikdy jsem s ním nezaznamenal problém - což bohužel nemohu říct o "produkčním" ext3. Jeho "produkční" nástupce ext4 byl začleněn ještě v horším stavu než Btrfs a během stejné doby prodělal mnohem větší kotrmelce. Přesto se bude do omrzení opakovat, že začlenění Btrfs do kernelu bylo uspěchané.
- Stejná instalace na ext4 bez problémů, takže rozhoddně to nebyla vina df. - A byl to relativně malý oddíl (SSD ještě rozdělené na dual-boot). A? Od filesystému čekám, že bude fungovat a ne že bude fungovat pouze za nějakých (navíc ani předem nespecifikovaných) podmínek. -Přesně tím se liší produkční verze od betaverze: že má vychytané takovéto "mouchy". U takového produktu typu filesystém je pak vychytání těchto much dokonce nejpracnější a zároveň nejdůležitější věc. Když bude FS geniálně navrženej, že bude o polovinu rychlejší než konkurence, ale někdy zhavaruje, tak je to prostě "křáp".
No a jsme doma. Btrfs není souborový systém pro diskové oddíly menší než 1GB. Základní režie si pak ukousne víc, než kolik zbyde na data. Naopak čím větší blokové zařízení, tím efektivnější Btrfs je.
Mimochodem KAŽDÝ souborový systém má nějakou režii některý větší a jiný menší. Dlouho jsem používal Reiserfs, protože ten měl režii bezkonkurečně nejmenší a oproti ext souborovým systémům byl i mnohem spolehlivější. Pro malé logické diskové oddíly jsem ho používal ještě loni, než ho nahradil právě Btrfs. Pro větší diskové oddíly jsem ho vyměnil za Btrfs už dříve, protože cca od 750GB výše trvala hodně dlouho kontrola po případném vynuceném restartu.
Na ext4 a ext3 mám jen ty nejhorší vzpomínky. Několikrát jsem se nechal přesvědčit a pokaždé mě vypekly. A jednou mě to stálo i nějaká data. Přitom šlo o ext4 nad RAID6 polem, ve kterém odešel pouze jeden disk. Jen pro zajímavost - Btrfs ustálo mnohem větší kejkle nad 4TB RAID6 polem z 95% zaplněným, ze kterého vypadly 2 disky kvůli vadnému řadiči, beze ztrát.
Dlouho jsem používal Reiserfs, protože ten měl režii bezkonkurečně nejmenší a oproti ext souborovým systémům byl i mnohem spolehlivější.Jak kde. Z mých zkušeností má reiserfs daleko větší sklony k samorozpadu (tj. žádné úmrtí disku) než ext3/ext4
ehm... zil sem v domeni nevedomeho laika, ze od toho je raid6, aby ustal vypadek 2 disku. To snad neni "jen" frajeria filesystemu.Ano. I já. O to nemilejší překvapení to bylo. Jinak i já mám stroje kde běží ext3 nebo ext4 Ovšem ty už takhle běží nějaký pátek. Není důvod překopávat něco co funguje. Jinak pokud bych měl FS ze kterého bych potřeboval distribuovat image disků virtualizovaných strojů, tak bych také šáhnul po jiném FS než je Btrfs. Ten se na uložení často modifikovaných velkých souborů nehodí. Zato pod NFS u diskless systémů nemá chybu!
Jinak pokud bych měl FS ze kterého bych potřeboval distribuovat image disků virtualizovaných strojů, tak bych také šáhnul po jiném FS než je Btrfs. Ten se na uložení často modifikovaných velkých souborů nehodí. Zato pod NFS u diskless systémů nemá chybu!Pokud na strojích používáš NFS, pak mě nenapadá, kdy bys vůbec potřeboval modifikovat nějaký diskový image.
Problémy tu jsou a nadšenci na abíčku vám data nevrátí.
Data vám vrátí záloha (stejně jako u havárie hw, kterému žádný fs nezabrání).
ignorovat tvrzení jaderných vývojářů, že je to stále nehotové, může snad jen ... ignorant
Na tom se shodneme. Admin je od toho, aby to posoudil. Výsledkem je, že ono to v praxi funguje a přináší to značné zjednodušení některých operací. Já jsem s BTRFS nikdy o žádná data nepřišel, což se o některých jiných FS říct nedá, a ve chvílích, kdy selhal HW, jsem stejně vytáhl zálohu. Tedy ano, "nehotový" produkt se v praxi osvědčuje už teď.
Jinak odkazovaný blog ..., jediná informace je "pomalost". No to jsme se toho dozvěděli. O ztrátě dat ani slovo.
Don't use the linux filesystem btrfs on the host for the image files. It will result in low IO performance. The kvm guest may even freeze when high IO traffic is done on the guest.Image file ne, rozumim. Ale co oddil? (nemam s btrfs zadne zkusenosti) Da se btrfs (ci presneji raid1 s checksumy) vyuzit pro hostovani oddilu pro KVM guesta? Dik
Co jsem nezkoušel je připojení btrfs s volbou nodatacow (ale to potom neumí ani checksumy), nebo atribut souboru nocow.Soubory s NOCOW atributem se na image virtualnich stroju daji (a maji) pouzit a vykon se vrati do normalnich mezi. Nove qemu pro to ma uz snad podporu.