Byla vydána (𝕏) dubnová aktualizace aneb nová verze 1.100 editoru zdrojových kódů Visual Studio Code (Wikipedie). Přehled novinek i s náhledy a videi v poznámkách k vydání. Ve verzi 1.100 vyjde také VSCodium, tj. komunitní sestavení Visual Studia Code bez telemetrie a licenčních podmínek Microsoftu.
Open source platforma Home Assistant (Demo, GitHub, Wikipedie) pro monitorování a řízení inteligentní domácnosti byla vydána v nové verzi 2025.5.
OpenSearch (Wikipedie) byl vydán ve verzi 3.0. Podrobnosti v poznámkách k vydání. Jedná se o fork projektů Elasticsearch a Kibana.
PyXL je koncept procesora, ktorý dokáže priamo spúštat Python kód bez nutnosti prekladu ci Micropythonu. Podľa testov autora je pri 100 MHz približne 30x rýchlejší pri riadeni GPIO nez Micropython na Pyboard taktovanej na 168 MHz.
Grafana (Wikipedie), tj. open source nástroj pro vizualizaci různých metrik a s ní související dotazování, upozorňování a lepší porozumění, byla vydána ve verzi 12.0. Přehled novinek v aktualizované dokumentaci.
Raspberry Pi OS, oficiální operační systém pro Raspberry Pi, byl vydán v nové verzi 2025-05-06. Přehled novinek v příspěvku na blogu Raspberry Pi a poznámkách k vydání. Pravděpodobně se jedná o poslední verzi postavenou na Debianu 12 Bookworm. Následující verze by již měla být postavena na Debianu 13 Trixie.
Richard Stallman dnes v Liberci přednáší o svobodném softwaru a svobodě v digitální společnosti. Od 16:30 v aule budovy G na Technické univerzitě v Liberci. V anglickém jazyce s automaticky generovanými českými titulky. Vstup je zdarma i pro širokou veřejnost.
sudo-rs, tj. sudo a su přepsáné do programovacího jazyka Rust, nahradí v Ubuntu 25.10 klasické sudo. V plánu je také přechod od klasických coreutils k uutils coreutils napsaných v Rustu.
Fedora se stala oficiální distribucí WSL (Windows Subsystem for Linux).
Společnost IBM představila server IBM LinuxONE Emperor 5 poháněný procesorem IBM Telum II.
Že to zní jako dost nesmyslná rada? Inu, zřejmě ještě nemáte tolik zkušeností jako hlavní hrdina našeho příběhu. Ten se šel také jen na chvíli proběhnout kousek od srubu, ve kterém pracoval, když tu se pod ním země prolomila a on se propadl do dávno opuštěné štoly. Tedy, na první pohled opuštěné... Tímto uvádí nezávislé finské herní studio Starflower Games Ltd. svoji multiplatformní plošinovou arkádovku s názvem Project Black Sun.
Jenom co se hlavní hrdina po pár hodinách kómatu probere, okamžitě zjistí, že podzemní bludiště není až tak prázdné jak očekával a všude se to hemží roztodivnými tvory. Jako první narazí na přítulné netopýry, které ovšem pokud zavčas „neuklidní“ pár střelami z pistole nebo máchnutí nožem, stanou se také tím posledním co v životě viděl. Je tedy nutné se bránit zuby nehty všemu co se hýbe – od již zmiňovaných netopýrů přes obrovské krysy až po plíživé hlemýždě. A co nejde zneškodnit, tomu je nutno se vyhnout, jako například zmiňovaným hlemýžďům, jejichž ulitu nedokáže zničit ani granát, který je v dalších částech hry schopen likvidovat daleko nebezpečnější nepřátele.
První část hry se budete spolu s naším hrdinou pohybovat v klasické štole, jak ji známe z vyprávění našich dědečků. Ručně ražené chodby tu jsou podepírány dřevěnými trámy a na cestu nám budou svítit petrolejové kahany. Hra však již od prvního okamžiku nevybízí k intuitivnímu pohybu v jenom směru, ale dává nám spoustu možností kudy se zrovna vydat. To může být sice příjemné a osvobozující, ale po čase se nejspíše v systému chodeb úplně ztratíme. K tomu, abychom našli zase cestu zpět či ještě lépe cestu vpřed, nám poslouží mapka, kterou si můžeme prohlédnout v menu, které vyvoláme stlačením klávesy Enter a vybráním příslušné položky. Na ní uvidíme umístění jednotlivých klíčů, které jsou potřeba k postupu do dalších levelů, stejně tak jako chodby, kterými jsme již prošli a jsou pro nás známé. Pokud by ovšem ani to nestačilo a mírné podvádění v počítačových hrách není nic proti vašemu přesvědčení, můžete se podívat na kompletní mapu vystavenou na webu Starflower Games.
Jelikož mapa je opravdu rozsáhlá a obtížnost vysoká, existují na mapě checkpointy v podobě andělíčků, kdy po průchodu těmito místy se hra automaticky uloží a vy tak příště nemusíte začínat od nuly. (Ne)Možnost ukládání je vlastně jediným rozdílem mezi demem a plnou hrou, neboť vývojáři si byli plně vědomi faktu, že na jeden zátah tuto hru skutečně dohrát nelze. Nutno podotknout, že v menu existuje mimo to i položka „Save & Exit“, ovšem nutno podotknout, že tato funkce je značně matoucí, neboť po opětovném spuštění hry se ocitnete u posledního andělíčka, nikoliv tam, kde jste si mysleli že ukládáte.
Poté, co získáte tolik vytoužený klíč od jedné z uzamčených bran a vybojujete souboj na život a na smrt s první velkou příšerou, dostanete se do jakési podzemní zahrady, která se krom grafiky nikterak neliší od první mapy. Přibude akorát pár nepřátel, a tak krom našich starých známých potkáte navíc shůry spouštějící se pavouky, zombie nebo v nadpise zmiňované orchideje. Vaším úkolem je sebrat klíč plus další vybavení a hurá pod vodu! V podvodní části, ve které upotřebíte dříve nabytý plavecký úbor, potkáte opět jiné příšery a nástrahy a hned co získáte klíč a zabijete u něj číhající podvodní obludu, můžete se vydat do poslední části. Ta je graficky ztvárněna jako jakási laboratoř a po projití na její úplný konec zjistíte, proč se hra vlastně jmenuje Project Black Sun. Toto jméno nese tvor či spíše zařízení, které bude vaším posledním nepřítelem. Budete-li mít dostatek trpělivosti, zručnosti a notnou dávku štěstí a podaří-li se vám Project Black Sun překonat, celý důlní systém se začne otřásat v základech a vy budete mít necelé tři minuty na útěk. Únikové východy nikterak značeny nejsou a budete tedy muset spoléhat na svoji intuici a jako obvykle na štěstěnu. A budou-li vám zrovna hvězdy nakloněny, doběhnete až k výtahu, který se s vámi začne zvedat vzhůru a... Titulky. Ano, po těch hodinách strávených bušením do klávesnice, nervy drásajících soubojích a často téměř i prolitých slzách při nesčetných neúspěších vás nečeká žádné dokončení příběhu, vysvětlení o co vlastně šlo, žádné zabití tyrana Jaffara a osvobození Persie, žádné díky od princezny Peach a dokonce ani jedno vtipné vypořádání se Jazze Jackrabbita s problematikou drzých želv. Zkrátka přečtete si jen titulky a vedle obrázku hlavního hrdiny, který sedí před dřevěnou důlní budovou se vám zobrazí kolik jste k dohrání hry potřebovali času a co vše jste stihli ve hře pobrat.
Jak už bylo zmíněno, příběh není to, co by bylo vhodné vyzdvihnout. Tím, čím se hra však může pyšnit, je zaručeně grafika. Ne, nečekejte 3D orgie s spoustou efektů, tohle Project Black Sun rozhodně nenabízí. Ale dříve narození či mladší milovníci retrostylových her si přijdou na své. Hra atmosférou připomíná přelom 80. a 90. let, ovšem bez „čtverečků“. Za tento výkon by grafik Starflower Games určitě měl dostat prémie.
Podobně se lze vyjádřit i o hudbě. Výborně sedí do prostředí, ve kterém dokresluje temnou atmosféru, ale nikterak nedrásá nervy a na poslech je velice příjemná. Po delším hraní však již možná díky stále se opakujícímu tématu raději zabrousíte do hlavního menu a v nastavení si ji ztlumíte ve prospěch vaší hudební kolekce.
Hra i přes dva minoritní patche stále trpí různými neduhy. Za plus musíme autorům přiznat, že na rozdíl od úplně první verze již existuje možnost vlastního nastavení si ovládání, neboť původní dvě varianty byly přinejmenším podivné. Stále však není třeba vůbec zřejmé, k čemu je dobré sbírat mince, proč po přechodu na jinou obrazovku a zpět na té původní ožívají vaši nepřátelé nebo jak je to možné, že mladý klučina si jde jenom tak zaběhat s plně vybaveným batohem. Hra také nenabízí intuitivní pohyb v prostoru, což staří herní pardálové jistě ocení, nicméně část mladší generace zvyklá na vodění za ručičku při hraní jakékoliv hry by s tím mohla mít velké problémy, stejně tak jako s ukládáním pouze na určitých místech a ne zrovna v situaci „tenhle úsek nemůžu zrovna projít, tak si to uložím a když to nevyjde, tak to ihned dám znova“. Na druhou stranu, i přes tyto nedostatky nabízí Project Black Sun za 1,49 € zábavu na nepočet hodin a po chvilce hraní vás vtáhne do příběhu natolik, že přestanete vymýšlet, co za hloupost zrovna provést. Jako třeba jít si zaběhat...
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej: