Portál AbcLinuxu, 2. května 2025 05:40
V dokončení rozhovoru mluví Bill Gates o programování založeném na pravidlech, kterému věští velkou budoucnost, odhaduje, že nebude nutné firmu Microsoft výrazně rozšiřovat, aby mohla vydělávat hodně peněz, a předpovídá počítač v každé domácnosti.
Programmers at Work je kniha 19 rozhovorů s významnými programátory, kteří svou prací a myšlenkami tvarovali podobu dnešních operačních systémů a mnoha dalších aplikací. Ačkoliv vyšla již v roce 1986, rozhovory jsou z velké míry nadčasové a stále velmi zajímavé. Susan Lammers se po více než 20 letech od prvního vydání knihy rozhodla zveřejnit rozhovory na Internetu a dala AbcLinuxu.cz souhlas k jejich překladu a vydání. Kvůli jejich délce bude většina rozhovorů rozdělena na dva díly. Každý rozhovor doplníme o krátký dodatek, ve kterém budou shrnuty další osudy jednotlivých programátorů.
Začátek rozhovoru: Bill Gates (Programmers at Work), pokračování rozhovoru: Bill Gates - 2 (Programmers at Work).
Co se podle vás v oblasti softwaru chystá? Přijde prostě další skvělý textový procesor, další skvělý tabulkový procesor? Nebo se počítače dostanou na místa, kde bychom je dnes vůbec nečekali?
Teprve si zvykáme o věcech uvažovat z pohledu počítače. Já osobně razím výraz „měkčí software“. To jsou programy, které se umí přizpůsobit uživatelským potřebám a zájmům. Přijdou lepší textové a tabulkové procesory, budeme používat sítě a grafiku a nové architektury. A přijde možnost uložení gigantického množství dat na kompaktní disky (CD), na které se vejdou celé encyklopedie.
Co bude velká změna, bude programování založené na pravidlech. Místo abyste v rámci programu psali něco ve smyslu „pokud se stane tohle, udělej tohle, a pokud se stane tamto, udělej něco jiného“, což je dnešní způsob programování, napíšete pravidla pro nějaký malý rozhodovací stroj, který si umí dát dohromady fakta a pravidla. Ten se pak pokusí odvodit nová pravidla a podle nich se zařídí. Program by například mohl mít pravidla týkající se gravitace, a pokud něco spadne ze stolu, program bude vědět, že pokud je to sklenice, může se rozbít. Takový program může k výsledkům dojít i velice nesamozřejmým způsobem, ve srovnání s běžným programováním.
Na této technologii staví takzvané expertní systémy. Programování založené na pravidlech spočívá v tom, že místo abyste výsledky odvozování psali explicitně v kódu, necháte je udělat dokazovacím strojem. Je možné, že se tyhle technologie chytí až za čtyři, pět let. Pokud si chce nějaký mladý programátor udělat jméno, možná by bylo dobré vsadit právě na ně.
Myslíte si, že by programování založené na pravidlech mohlo ve srovnání s klasickým programováním lépe zvládnout různorodé informace?
Těžko se to vysvětluje. Dejme tomu, že máte program, který umí spočítat parametry pro stavbu mostu. Ví všechno o zátěži, ohýbání, vlastnostech kovu a podobně. Součástí toho programu jsou naše znalosti o stavění mostů, materiálech a přírodních podmínkách. Když se najednou rozhodnete stavět mosty třeba z plastu, pro ten program je to stejně radikální změna, jako kdybyste se rozhodla stavět mosty na Marsu.
Kdybychom vzali programování založené na pravidlech do krajnosti, veškeré fyzikální principy týkající se zátěže kovu nebo fungování gravitace by v takovém programu byly uvedené explicitně jako pravidla. Všechny závěry by plynuly z analýzy těchto pravidel a jejich aplikace. Dnes nemáme dostatečně dobré nástroje pro automatické dokazování pravidel, dělat věci tímhle způsobem je neuvěřitelně neefektivní. Ale jde o technologii, která dělá pokroky a která by mohla změnit celé programování. A kromě ní ještě jedna: Paralelní provoz stovek počítačů najednou. Právě ten by ostatně mohl přijít s efektivním řešením toho problému s pravidly. Podobné zásadní změny v architektuře by mohly ovlivnit to, jak lidé programují a jak o programování přemýšlejí.
Programátory nejvíc děsí představa, že se překladače tolik zlepší nebo počítače tolik zrychlí, že už programátoři vůbec nebudou potřeba. Vždycky jsem míval strach, že když se na něco začnu specializovat, příslušná technologie časem přestane hrát roli.
Microsoft je firma se širokým záběrem a celý obor se rychle mění. Jak se vám daří držet krok se všemi ostatními?
My ho prostě se všemi ostatními nedržíme. Pracuji se špičkovými lidmi z IBM, Applu, DEC a několika japonskými firmami. Musím vědět, co se bude dít; nemůžu si dovolit ztrácet moc času hádáním. Když někam letím s nějakým kolegou z Microsoftu, bavíme se o tom, co se děje. Náš e-mailový systém v Microsoftu je efektivní věc, která mi pomáhá zůstat v obraze.
Jedna z možností, jak držet krok, je používat osobní počítače a dát si pozor, abych přečetl návody a znal nejlepších deset softwarových produktů. Ty se nemění tak často, abych si každý z nich nemohl důkladně osahat. Pokud vás osobní počítače alespoň trochu zajímají, vyzkoušíte každý z nich, budete o každém z nich něco vědět a budete přemýšlet, co byste mohli udělat lépe.
V jistém smyslu jsou dnešní osobní počítače jednodušší. Dnes máme jen dvě architektury: PC a Mac. Za starých dobrých časů jsme mívali třicet nebo čtyřicet různých, dokonale nekompatibilních strojů a hromadu jazyků, se kterými si lidé hráli. Jelikož jsme do toho zatáhli milióny a milióny lidí, museli jsme homogenizovat, standardizovat, aby měli uživatelé představu, co se děje. Hodně z toho, co se dnes v oboru děje, nijak nesouvisí s technologickým vývojem. Proto se rád zabývám sítěmi nebo grafikou, protože v téhle oblasti naše práce může posunout celý obor – na rozdíl od toho, jestli ten a ten řetězec zkrachoval, jestli pan A podplatil pana B, nebo jestli tahle firma dala pánovi A dost akcií. Koho to zajímá? Všichni opravdu chytří lidi se tady soustředí na svou práci; nosí mi všechno, co by podle nich mohlo mít význam – každý projekt, který by mohl vést k nějakému posunu.
Kde podle vás Microsoft bude za deset let?
Máme velice jednoduché cíle. Hodláme udělat software, který dostane počítač na každý stůl a do každé domácnosti. Nevím, jestli to zabere deset let; hádání přesných termínů není můj obor. Microsoft také chce zajistit, aby tyto počítače byly dobré počítače, chce pro ně napsat systémový software a pak udělat řadu důležitých aplikací, které na nich poběží.
A přestože počítačů bude víc a víc, naše současná představa je, že nebudeme muset rozšiřovat naše vývojářské týmy – jednoduše budeme dělat programy, které se budou prodávat ve větších počtech. Můžeme dosáhnout vysokých zisků z prodeje softwaru, aniž bychom firmu nějak výrazně zvětšovali oproti tomu, co máme dnes. To znamená, že se i do budoucna můžeme navzájem všichni znát, mluvit spolu, používat společné nástroje a udržet vysokou úroveň kvality.
Jedna z nových oblastí, na kterou se v Microsoftu soustředíme, jsou aplikace kompaktních disků. CD-ROM je technologie, se kterou dostaneme osobní počítače do domácností.
Proč si myslíte, že na rozdíl od těch ostatních uspěje?
Když si dnes koupíte počítač a pak k němu vyrazíte koupit vzdělávací software, zjistíte, že celý ten proces není příliš vzdělávací. Nabídka programů, jejich provedení a způsoby, kterými se snaží simulovat skutečný život, jsou v podstatě nulové. S obrovským datovým objemem kompaktního disku jsme schopni vytvořit situaci, která vám bude opravdu blízká; množství informací, vaše zapojení, to všechno bude úplně nesrovnatelné.
Je to hodně konkurenční svět. Se vzdělávacím softwarem konkurujeme novinám, knihám a televizi. Software, který vydáváme v současné době, konkurenceschopný není. Pokud se vyloženě nesnažíte zachránit své dítě před hloupostí nebo něco podobného, nemáte důvod si počítač kupovat; nezaujme vás. Nezaujme netechnické typy.
Myslíte si, že nové aplikace CD-ROM budou konkurovat televizi?
Televize je pasivní zábava. Sázíme na to, že lidé chtějí interaktivitu, chtějí si vybírat, chtějí od toho stroje zpětnou vazbu ohledně toho, co se naučili. Mohou si vyhledat něco konkrétního, co je zajímá. Interaktivita je právě to, v čem se CD-ROM liší od televize, kterou jednoduše zapnete a začnete sledovat.
Budete při návrhu softwaru pro CD-ROM používat hodně z principů, které už používáte dnes?
CD-ROM je něco úplně jiného. Doufáme, že u CD-ROM si budete moct zobrazit mapu Spojených států, někam ukázat, kliknout, příslušnou část si zvětšit a zeptat se: „A kde jsou tady hotely?“ A program vám to řekne. A když budete v encyklopedii a ukážete na jednu z Beethovenových symfonií, počítač vám ji přehraje. Je to nové rozhraní, které vůbec nemá co dělat s kancelářskými nástroji, jako jsou textový nebo tabulkový procesor. Programy pro CD-ROM budou řešit úplně jiné problémy. Stejně jako u všech nových médií bude ohromná konkurence. Jak bychom mohli naprogramovat lepší aplikaci pro CD-ROM, než má konkurence? Na to se člověk musí opravdu důkladně zamyslet. Není to další trh na programy, které už jsme udělali. Je to trh, ve kterém nám naše inteligence doufejme umožní vytvořit něco nového, co se do něj bude hodit.
Takže nejde jednoduše vzít hromadu novin, dát je na CD-ROM a napsat vyhledávací program?
Tohle určitě někdo udělá, ale my to nebudeme, protože je to nuda. My doopravdy věříme tomu, že zařízení s CD-ROM budou v každém autě a každé domácnosti. Když vyjedete do jiného státu, vložíte do přehrávače malý disk, posunete sem a tam a necháte si od něj ukázat cestu a zajímavosti.
Vezměte si třeba sport. Založíte sportovní disk a dostanete záznamy a fotky všech těch kluků. Dostanete se k záznamům o starších zápasech, přečtete si pravidla. Každý disk bude obsahovat lekce, ze kterých se dozvíte o tom, co vás zajímá. Každý disk bude obsahovat kvízy: „Takže ty si myslíš, že se vyznáš v baseballu? Dobře, tak kdo byl tenhle člověk a co dělal?“
Každý disk bude obsahovat interaktivní hry; u sportovních disků je to jasné. Na hudebním disku bude třeba hra „Pojmenuj skladbu“ a dostanete se k notám, k autorům hudby, poslechnete si různé hlasy nástrojů. Posadíte se a napíšete si vlastní partituru. A pokud jste pilot, nejspíš vás budou zajímat obrázky letišť a letadel a podobné věci; i pro vás budeme mít speciální disk.
Budou se tyto aplikace prodávat v knihkupectvích?
Časem. Přemýšlíme o tom, jaký distribuční kanál zvolit ze začátku. Konkrétně: je na trhu místo pro specializovaný obchod s počítači? Osobně si myslím, že ne, ale těžko soudit.
Některé aplikace CD zní příliš fantasticky. Ale jak často se objeví nové médium? Prakticky nikdy. Videokazety nejsou nové médium, jsou jen zpožděný záznam z televize; není na nich nic nového. Interaktivní videodisk měl šanci se stát novým médiem, ale nedosáhl kritického rozšíření. Neměl dost titulů a levných přehrávačů, nebyl dost pohodlný, nestal se součástí kultury. Kompaktní disky nabízí víc než interaktivní video, ale snažit se budeme muset ještě víc.
Kompaktní disk povede k úžasným změnám. Nevidím důvod, proč by se ještě kdy měly tisknout katalogy součástek. Veškeré publikace referenčního typu, ve kterých nechcete listovat, ale chcete si informace vyhledat a pracovat s nimi a zobrazit si je z různých pohledů, pro všechny tyto publikace je elektronická podoba mnohem, mnohem lepší než jakákoliv jiná. Naším největším konkurentem jsou jasně knihy. Knižnímu trhu ve skutečnosti neublížíme, ale CD nahradí katalogy a různé typy referenčních materiálů.
Myslíte, že z této technologie vyroste nová kultura, stejně jako například z televize?
Nevím, čemu se dá říkat kultura, ale CD jsou interaktivnější než televize. Kompaktní disk se – na rozdíl od dnešních osobních počítačů – neomezuje na programování. Ale stejně jako ony je tak trochu návykový, umí zaujmout. Přitáhne vás, bude vás zajímat, řeknete: „Ukaž, já jsem hvězda, já to zkusím.“ Uděláme kvízy tak, aby se několik lidí mohlo zapojit do výběru otázky pro někoho dalšího. Pokud bude nějaké dítě závislé na počítači, je to podle mě mnohem lepší, než kdyby bylo závislé na televizi, protože se v duchu alespoň rozhoduje. Nejsem jeden z těch lidí, kteří nenávidí televizi, ale mozek na ní podle mého názoru nepocvičíte. Sám žádnou nemám.
Mohl by podle vás vývoj CD-ROM ustrnout, kdyby byly použité různé standardy?
V současnosti probíhají ohromné politické manévry, ze strany Microsoftu i stonásobně větších firem, a všichni se snaží v této oblasti vytvořit standardy. Je tu prostor po dva nebo i tři nekompatibilní prohlížeče. Ale vzhledem k nákladům na vytvoření softwaru pro tyhle věci by takové řešení bylo nešťastné. Soustředí se sem hodně pozornosti. Snažíme se zajistit, aby náš standard byl ten standard s velkým S. Což bude těžké, je to výzva. Musíme jednat velice, velice rychle, abychom všechnu aktivitu soustředili kolem jednoho standardu, a musíme si dát pozor, aby to byl slušný standard.
Podobný prohlížeč by nikdy nemohl vzniknout, kdyby nebylo polovodičového průmyslu. Jen díky neuvěřitelně levné paměti, rychlým procesorům, videočipům a zvukovým čipům můžeme spojovat počítače a multimédia. Polovodičový průmysl dělá zázraky. Teprve v posledních dvou letech se všechny komponenty nakupují v tak neuvěřitelných počtech pro další použití, takže došly na atraktivní nižší cenu.
Myslíte si, že se CD-ROM spojí s expertními systémy?
Ne, ty dvě technologie na sebe vzájemně nespoléhají. Časem se možná budou data pro expertní systémy šířit na CD, protože se na něj vejde hodně velká databáze. Ale každá z obou technologií se bez té druhé obejde. Obě se musí vypořádat se svými vlastními složitými problémy.
Kombinace schopností potřebných pro návrh nejlepšího CD na světě vypadá hrozivě, protože je to video, je to zvuk, je to programování a je to interaktivní. Je to práce, stejně jako jakékoliv nové médium. Když byli první lidé v televizi, měli pocit, že jsou mnohem lepší než lidé v rádiu – ale přitom tam jen tak stáli. Trvalo dlouho, než přišla NBC se svým barevným pávem, akčními přenosy, trojrozměrnými rámečky a zvláštními efekty, které dnes v televizi vidíte. Podobné je to s kompaktními disky, které budou lepší, až získáme s novým médiem větší zkušenosti. Mohl bych tu sedět a diktovat vám seznam chyb, kterým se vyhneme, a za pět let bych tu mohl sedět zase a diktovat vám seznam chyb, které jsme udělali. Ať už máme nápadů kolik chceme, nové médium se na první pokus naplno využít nedá.
Přál jste si někdy, abyste zase mohl programovat sám?
To si pište, a jak. To jste pánem všeho. Neexistují kompromisy. Každá řádka je vaše a každá řádka se vám líbí. Je to trochu sobecké, ale je to jako mít možnost dělat čistou matematiku a navíc máte zpětnou vazbu z toho, že něco doopravdy funguje. Někdy závidím svým kolegům, kteří se mohou soustředit jen na právě psaný program.
¶
© Susan Lammers 1986–2008, přeloženo s laskavým dovolením autorky.
¶
Když v roce 1975 vyšlo lednové číslo časopisu Popular Electronics s článkem o Altairu 8800, Bill Gates zavolal do firmy MITS, která tento počítač vyráběla, a řekl, že společně s několika kolegy pracuje na implementaci Basicu pro Altair. (Kolegy sice měl, ale Altair nikoliv, a na žádném Basicu nepracoval.) Prezident firmy MITS souhlasil s tím, že mu zmíněný interpret předvedou, a tak Allen podle programátorské příručky Altairu upravil svůj starší emulátor Intelu 8008 a ve výsledném emulátoru, který běžel na počítači PDP-10, napsala trojice Allen, Gates a Davidoff svůj interpret Basicu. S interpretem na děrné pásce odletěl Paul Allen do Albuquerqe na smluvenou schůzku. Během letu si uvědomil, že zapomněli na zavaděč, a tak ho ještě před přistáním dopsal (ve strojovém kódu pro Intel 8080). Když se program z děrné pásky rozběhl, bylo to poprvé, co běžel na skutečném Altairu. Schůzka byla úspěšná a Basic zůstal hlavním produktem Microsoftu až do chvíle, kdy ho začátkem osmdesátých let nahradil MS-DOS.
DOS se na scéně objevil na přelomu 70. a 80. let, když firma IBM hledala operační systém pro svůj chystaný osobní počítač IBM PC. Firma IBM původně přišla za Gatesem, ale ten ji odkázal na Garyho Kildalla a jeho firmu Digital Research. Jednání s Digital Research za poměrně kuriózních okolností nevyšlo, a tak se IBM znovu vydalo za Gatesem. Ten se chopil své příležitosti a od firmy Seattle Computers odkoupil systém 86-DOS, ze kterého následně vznikl MS-DOS a jeho varianta PC-DOS prodávaná firmou IBM.
V roce 1985 vyšly první Windows, původně jako grafická nadstavba pro DOS. Ještě téhož roku se Microsoft dohodl s IBM na společném vývoji nového systému, takzvaného OS/2, jehož první verze vyšla o dva roky později. V roce 1986 vydal Microsoft svůj kancelářský balík Works a v roce 1989 vyšel balík Microsoft Office, obojí ještě pro Apple Macintosh. V roce 1987 vyšel Microsoft Bookshelf pro MS-DOS, první výsledek firemního zájmu o CD-ROM. V roce 1990 vyšly Windows 3.0, kterých se během prvních čtrnácti dní prodalo sto tisíc kopií, takže se Microsoft rozhodl opustit méně výnosný projekt OS/2 a soustředit se na vývoj Windows. O dva roky později následovaly Windows 3.1, za nimi několik verzí Windows 3.11 a v srpnu 1995 konečně Windows 95, které už ke svému běhu nevyžadovaly MS-DOS. Systém OS/2 vyvíjený firmou IBM se během první poloviny 90. let postupně vytratil, a tak se Windows staly hlavní softwarovou platformou pro PC.
Paralelně s těmito operačními systémy určenými pro spotřebitele vyvíjel Microsoft Windows NT, které měly nabízet funkce srovnatelné s unixy. První verze NT se objevila v roce 1993 a nesla označení Windows NT 3.1 (číslo verze mělo odpovídat tehdejším „běžným“ Windows 3.1), poslední verze označená jako Windows NT 4.0 vyšla v roce 1996. Následovalo přejmenování na Windows 2000 neboli NT 5.0 a roku 2001 se obě vývojové větve Windows sloučily do jedné vydáním Windows XP (neboli NT 5.1). Windows Vista (NT 6.0) vyšly v letech 2006 a 2007, další verze Windows (NT 6.1) se momentálně plánuje na rok 2009.
Programování založené na pravidlech dnes existuje v podobě logického programování, daleko od hlavního programátorského proudu. Kompaktní disky a další generace optických nosičů si užily velké období popularity v devadesátých letech; dnes je vytlačuje Internet.
Microsoft má v současnosti asi 80 tisíc zaměstnanců ve více než stovce zemí světa. Poslední kód napsaný Billem Gatesem se do produktů pro koncové zákazníky dostal zhruba v roce 1989. V roce 2000 založil Gates společně se svou ženou Nadaci Billa a Melindy Gatesových, která je největší otevřenou charitativní organizací na světě. V roce 2006 Bill Gates oznámil, že se postupně vzdá svých denních povinností v Microsoftu, aby se mohl naplno věnovat filantropii.
Nevím, co je na tom komentáři závadného, když nadávání do hovad, blbců a idiotů účastníkům diskuze (od pana P.T.) nikdo nemaže. Trochu divný metr.a) Nikdo tu komentáře nemaže. Jsou pouze ukrývány. Mazání komentářů používáme jen ve zcela ojedinělých případech, když do diskuzí proniknou spamboti nebo spamující uživatelé. b) Diskuze pod blogy necháváme (většinou) bez povšimnutí. Vulgarity pod zprávičkami se snažíme mírnit, pod články ještě více a z diskuzí v Poradně vyhazujeme pokud možno veškeré off-topic věci.
Aha, zapomněl jsem, že MS má na tomto serveru zvláštní ochranu.Aha, já zapomněl, že jsi přihlouplý troll, který chce jen prudit, jinak bys neplácal takové blbosti.
V Japonsku mi za kriticky nazor vzdy podekuji, to jestli si z nej neco vezmou nebo ne je jina, ale alespon se zamysli.Jo, protoze jsou velmi slusne vychovany, a nereknou ti dooci, ze ses vul, jen si to budou myslet... Krome toho, neco jinyho je "kriticky nazor" a neco jinyho je prskat tady na vsechny strany vo tom, jak je to hrozny, jak to nehodlas cist, jak tu 3dilnej rozhovor s BG nema co delat a podobne. To je jako dybys vlez do metra a zacal si vsude stezovat, jak je to hrozny strasny nemozny, ze to jezdi podzemi...
Já zase nechápu, proč ti přijde zařazení Gatese do právě této knihy divné. V roce 1986 Gates patřil mezi nejlepší programátory světa.Podle čeho tak soudíš? Přijde mi, že v roce 1986 byla na světě řada programátorů, kterým Bill Gates nesahal ani po kotníky. Pokud máme zůstat ve vodách Microsoftu, tak Paul Allen by mi přišel jako vhodnější osoba. Tohle je pro mě stejné, jako udělat rozhovor s Jobsem - v knížce mající v názvu Programmers bych si raději četl o Wozniakovi.
i nobelovu cenu dostal jen za fotoelektrický jev a ne za relativituPřipomíná mi to ten vtip o Francouzích, Švýcarech a Němcích
Jednání s Digital Research za poměrně kuriózních okolností nevyšlo, a tak se IBM znovu vydalo za Gatesem. Ten se chopil své příležitosti a od firmy Seattle Computers odkoupil systém 86-DOS, ze kterého následně vznikl MS-DOSJá to vedel...
smím vědět proč je tady už 3 dílPo stopadesátédruhé: vydáváme kompletní překlad celé knihy rozhovorů s různými programátory, kteří tak či onak ovlivnili podoby IT. Bylo by hloupé vynechávat jeden rozhovor jen kvůli tomu, že má pár lidí na p. Gatese v dnešní době pifku. Rozhovory vznikly v roce 1986, což snad také mnohé vysvětluje.
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.