Celkový počet stažení aplikací z Flathubu překročil 2 miliardy. Aktuální Statistiky Flathubu: Celkový počet stažení 2 002 793 783. Celkem desktopových aplikací 2 636.
Byla vydána nová verze 4.8.0 programu na úpravu digitálních fotografií darktable (Wikipedie).
Nová čísla časopisů od nakladatelství Raspberry Pi: MagPi 142 (pdf) a HackSpace 79 (pdf).
Qtractor (Wikipedie) dospěl do verze 1.0.0. Jedná se o Audio/MIDI vícestopý sekvencer.
Byl vydán svobodný kancelářský balík OnlyOffice Docs 8.1. Vedle četných oprav přináší několik funkcí včetně podpory editace textu v PDF a vytváření formulářů v PDF.
Daniel Stenberg, autor nástroje curl, z databáze SteamDB zjistil, že aktuálně 22 734 her na Steamu používá curl.
Společnost Anthropic vydala Claude 3.5 Sonnet, tj. novou verzi své umělé inteligence Claude (Wikipedie). Videoukázky na YouTube. S Claude 3, stejně jak s GPT-3.5, Llama 3 a Mixtral, si lze pokecat bez přihlašování na DuckDuckGo AI Chat.
Byla vydána nová stabilní verze 6.8 webového prohlížeče Vivaldi (Wikipedie). Postavena je na Chromiu 126. Přehled novinek i s náhledy v příspěvku na blogu a na YouTube. Vypíchnuta jsou vylepšení v integrovaném poštovním klientu.
Příspěvek Aukce domén – měsíc po spuštění na blogu CZ.NIC shrnuje první měsíc provozu Aukce domén .CZ. Aukcemi prošlo celkem 18 174 domén, z toho na 742 z nich byl učiněn alespoň 1 příhoz. Nejdražší aukcí byla na doménu virtualnisidlo.cz s cenou 95 001 Kč, která však nebyla včas uhrazena. Nejdražší aukcí, která byla vydražena i zaplacena je praguecityline.cz s cenovkou 55 600 Kč.
Před 40 lety, 19. června 1984, Bob Scheifler představil první verzi okenního systému X (X Window System). Vycházela z okenního systému W (W Window System).
this
se předává vždy, a efektivně tak trvale zabírá jeden registr procesoru. Vyhledání takové skoro globální proměnné v instanci nejvyššího nadřízeného objektu pak vždy bude komplikovanější, než prostá reference na pevné místo v paměti. A to i přes optimalizované ukládání mezivýsledků.
Takže vlastně vše kromě programování ve strojovém kódu je zde pouze pro pohodlí programátora, pro přenositelnost a znovupoužitelnost.
V objektovém přístupu bývají proměnné zabalené do struktur (objektů) a třebaže programátor úzkostlivě předává objekt přes parametry, tak na zásobníku nebude nic než ukazatel, takže až se funkce nakonec rozhodne přistoupit k proměnné, tak se krásný lokální ukazatel na zásobníku dereferencuje na globální proměnnou, která v keši nebude.
A stejně to dopadne i při neobjektovém paradigmatu, kdy nakonec programátor rezignuje na předávání každé proměnné argumentem (protože počet argumentů by vzrostl na nezvladatelný počet) a prostě je zabalí do struktury a bude předávat jen ukazatel na ni.
Jistě že dnešní překladače jsou jinde. Ale ty optimalizace jsou povětšinou jen lokální. Je jich moc. To ano. Ale stále jsou lokálního charakteru (tuhle funkci má smysl inlinovat, tady ušetřit tail-call, tuhle opakující se dereferenci lze nakešovat, tahle proměnná je ve skutečnosti konstanta, tahle podmínka nikdy nebude splněna). Představa, že překladač převede dereferenci objektu v desáté úrovni zanoření na globální proměnnou, „aby se zbytěčně netahaly ukazatele přes zásobník“, je naivní.
Complex
) je ale stejně interně uložena jako struktura s ukazateli, takže na zásobník se většinou uloží pouze pár odkazů do haldy.
Přímý odkaz na zásobník volajícího podprogramu je sice možný, ale aby fungoval, musí být funkce volaná vždy stejnou volací sekvencí funkcí mezí, a funkce musí být funkce statická (exportovaná funkce může být použita v předem neznámém kontextu, kde by tato přímá reference nefungovala). Nejsem si jist, zda to některý optimalizátor umí. Ve všech ostatních případech se musíte spolehnout buď na předaný ukazatel (jeden registr trvale obsazený), nebo na ukazatel zásobníkového rámce (frame pointer; ten sice nezabírá registr, ale každá reference na nadřízenou funkci znamená vystoupání po ukazatelích rámců, tedy jednu položku na zásobníku navíc na každou funkci, a jedno čtení navíc na každý stupeň vynoření).
Chápu, že nerozumíte tomu, že objekt lze celý uložit na zásobník. Takže předání ukazatele do dalšího podprogramu může třeba obsahovat ukazatel na data, která jsou o 10 bajtů dále za vrcholem zásobníku.
K čemu mi bude dobré ukládat na zásobník kopii objektu, když tam můžu chtít vidět data změněná jinde a hlavně měnit data daného objektu, tak aby byla změna vidět i jinde nebo po návratu z funkce?
tangle
), nebo tak, jak se to líbí TeXu (program weave
pro dokumentaci kódu), a dělá drobné záměny.
Statická deklarace polí v TeXu (zdrojový kód) zároveň znamená, že se TeX obejde bez ukazatelů a haldy (angl. heap), tedy bez alloc()
, malloc()
, free()
a jejich režie.
Tiskni
Sdílej: