Linuxová distribuce OpenMandriva byla vydána ve verzi ROME 23.03. Název ROME říká, že se jedná se o průběžně aktualizovanou (rolling) edici. Stabilní edice nese název Rock, aktuálně OpenMandriva Lx 4.3 Dysprosium.
Tento pátek od 14:00 proběhne v Brně na FI MUNI konference DevConf Mini. Na programu je celá řada zajímavých přednášek od testování releasů Fedory, přes super počítače nebo Big Data, až po závody autonomních aut. Konferenci bude možné sledovat i na online streamu.
Minulý týden proběhla hackerská soutěž Pwn2Own Vancouver 2023. Adobe Reader, Microsoft SharePoint, Oracle VirtualBox, Tesla, Ubuntu Desktop, Windows 11, macOS, Microsoft Teams, VMWare Workstation. Vše hacknuto. Synacktiv získal 530 000 dolarů a Teslu Model 3.
Byla vydána nová stabilní verze 3.5 svobodného 3D softwaru Blender. Přehled novinek i s náhledy v oznámení o vydání a na YouTube.
Po 5 měsících vývoje od vydání verze 6.1 byla vydána nová verze 6.2 svobodného open source redakčního systému WordPress. Kódové jméno Dolphy bylo vybráno na počest amerického jazzového altsaxofonisty, flétnisty a basklarinetisty Erica Dolphyho.
Josef Průša představil (YouTube) novou 3D tiskárnu Original Prusa MK4. Cena sestavené tiskárny je 27990 Kč. Cena stavebnice je 20990 Kč.
Turris OS, operační systém pro síťová zařízení Turris postavený na OpenWrt, byl vydán v nové verzi 6.3.0. Vývojáři upozorňují, že Netmetr byl nahrazen LibreSpeedem, viz příspěvek na blogu CZ.NIC.
Byl vydán xorg-server 21.1.8 a xwayland 22.1.9 a 23.1.1. Řešena je zranitelnost CVE-2023-1393 využitelná k lokální eskalaci práv.
Byla vydána nová verze 10 integrovaného vývojového prostředí (IDE) Qt Creator. Podrobný přehled novinek v cgitu.
Ubuntu Cinnamon bude od Ubuntu 23.04 oficiální odnoží Ubuntu (návrh, schválení).
Já používám služby autority StartCom. Její kořenový certifikát je ve standardních seznamech v drtivé většině normálních systémů a prohlížečů, ba dokonce i v těch nenormálních. Certifikát třídy 1 dostaneš zadarmo a problém s nedůvěryhodností zmizí. Já většinou volím certifikáty třídy 2, které už obsahují i jméno a umístění. Za nějakých $69 se dá získat „osobní validace“, která obvykle představuje scan několika dokladů, telefonát a ověřovací dopis, a na jejím základě se pak dá vytvořit (téměř) neomezený počet osobních certifikátů i serverových certifikátů třídy 2 s platností na 2 roky.
StartCom má velice přehledné webové rozhraní, kde se člověk napřed autentifikuje osobním certifikátem (nainstalovaným v prohlížeči — stejný certifikát se používá taky k podepisování a šifrování mailů v mailovém klientovi) a pak si může všechno potřebné naklikat. Pro vytváření serverových certifikátů je nejvhodnější vyrobit pomocí OpenSSL nebo jiného vhodného softwaru CSR a na základě CSR si pak nechat vystavit certifikát. (Člověk má pak plnou kontrolu nad vytvářením a umístěním soukromého klíče.) Pro osobní certifikáty generuje StartCom rovnou PKCS#12 balíčky k okamžité automatické instalaci do prohlížeče, což znamená, že v tomto případě vše vygeneruje a CSR nepodporuje. (To je zkrátka klasický tradeoff typu pohodlí versus paranoidní bezpečnost.)
Certifikát se nedá s dnes dostupnou výpočetní kapacitou pozměnit. V tom je přece pointa certifikátů, ne? Kdyby to šlo, byl by celý tento mechanismus úplně na hovno.
Pokud jde o formát DER, každý PEM certifikát se dá do tohoto formátu převést například pomocí OpenSSL. (Konkrétní příkaz najdeš mimo jiné v přiloženém Makefile
.) Ptáš se, na čí straně je chyba? Nejspíš mezi židlí a klávesnicí. Důvod odmítnutí certifikátu může být například v tom, že se správci certifikátů nedaří najít žádný kořenový certifikát, který by ho podepisoval, tedy nedaří se mu sestavit řetězec certifikátů až po nějaký důvěryhodný. Problémy tohoto typu je samozřejmě nutné vyřešit na všech systémech bez rozdílu a se všemi certifikáty bez rozdílu, jinak bude pořád „něco špatně“.
.pem
/.crt
nebo .der
certifikátu) a konečně také do „osobních“ certifikátů (ať už pro lidi či servery) (tentokrát ovšem v podobě PKC12 (.p12
) balíku obsahujícího také soukromý klíč). Klienti budou považovat server za nedůvěryhodný, pokud nemají stejným způsobem explicitně nainstalovaný příslušný serverový certifikát.Přikládám implementaci certifikační autority i s nápovědou, v podobě Makefile
. Tento Makefile
používám k vytváření různých soukromých ad-hoc certifikačních autorit pro různé jednorázové projekty. Skvěle se to hodí, když si uzavřená skupina lidí chce mezi sebou podepisovat a šifrovat maily, případně sdílet nějaké soukromé weby, Jabber servery a repository. Vůbec se to nehodí pro veřejné servery, protože klienti bez nainstalovaného ca-cert.pem
budou tyto servery považovat za nedůvěryhodné.
Pokud se přidává certifikát včetně soukromého klíče, u osobních certifikátů se vždy a všude používá PKCS#12 (.p12
) balík. U serverových certifikátů je na UNIXu obvyklé rozdělení do souborů s certifikátem a s klíčem, zatímco na některých nestandardních platformách (Macroshit Doors) se i pro serverové certifikáty používá PKCS#12. Přiložený Makefile
názorně ukazuje, jak se dá ze soukromého klíče, osobního certifikátu a certifikátů autorit vyrobit PKCS#12 balík.
Někteří správci certifikátů, případně webové, mailové a Jabber servery, odmítnou použít pro svou identifikaci certifikát, který samy nedovedou ověřit. To je docela užitečné, protože se tím člověk vyhne nečekaným problémům a hláškám o nedůvěryhodnosti serveru u klientů. Vše pak funguje jedině tehdy, je-li certifikát v pořádku. Znova ale upozorňuju, že jakmile člověk přidá samopodepsaný certifikát nebo certifikát své vlastní autority do seznamu kořenových certifikátů, bude se sice na serveru i na klientech s touto úpravou zdát všechno v pořádku, ale pro všechny ostatní klienty bude server nedůvěryhodný.
Myslím, že to je asi tak všechno, co je třeba pro začátek vědět o certifikátech. Sečteno a podtrženo, je rozumné věnovat trochu času získání certifikátů od uznávané autority. Certifikáty třídy 1 jsou zdarma.
Tiskni
Sdílej: