Dotaz: Rozdělení disku SSD+DHH

[Lader]

Zdravím,

Pořídil jsem si SSD disk 120GB a mám starý HD 500 GB. Chtěl bych přeinstalovat svůj domácí systém - Ubuntu 14.04.3.

Můj nápad je takovýto:

• Na SSD (celkem 120 GB):
  • / 48 GB
  • Swap 10 GB (mám 8 GB RAM)
  • /Home zbytek paměti (cca 62 GB)
• Na HDD (celkem 500 GB):
  • /Media/Data

Co myslíte, je to takhle dobrý nápad, nebo mám něco změnit?

Není dobré si dát na něco pozor? Nebo se už postará systém o všechno další sám?

Odpovědi

[Andrej]

Dělení disku je přežitek z minulého desetiletí. Doporučuji Btrfs a subvolumes. Neexistuje důvod dělit datové oddíly předem a omezovat tak flexibilitu.

Swap na SSD není dobrý nápad. RAM je dnes levná záležitost a má-li ten systém podporovat uspání na disk (hibernaci), možná je lepší dát příslušný swapovací oddíl na disk, aby nezabíral mnohem dražší SSD kapacitu. Oddíl pro hibernaci (má-li hibernace spolehlivě fungovat) by měl být aspoň stejně velký jako RAM a u malého SSD je škoda zabrat třeba 32 GB na swapovací/hibernační oddíl.

[Lader]

Mohu tedy dát swap na druhý disk kde nebude systém? Někde jsem četl nějaký názor, že to nejde.

[Josef Kufner]

Swapovat můžeš do souboru. Samostatnou partition na to vůbec nepotřebuješ. Doporučuji však mít swap partition pro suspend na disk, ale stačí celkem malá a s nastavenou malou prioritou, aby zůstávala volná.

[Josef Kufner]

... zbývající objem paměti na odswapování může být v souboru. Ono je potřeba mít hlavně swap volný, ne jen stejně velký jako paměť. Pokud máš 4GB paměti a 4GB swapu, ale programy zabírají 7GB, tak to neuspíš. Pokud však máš swap partition za běžného provozu vypnutou a zapneš ji těsně před uspáním, bude v ní místo a uspání je prakticky jisté. Ale stejně tak stačí mít swapovací soubor a malou partition.

[Andrej]

Samozřejmě, že swap může být bez problémů na disku, kde není systém. Dokonce může být na obou discích zároveň nebo v různých jiných konfiguracích.

Názor, že to nejde, je oxymoron. Zda něco jde nebo ne, není věc názoru.

Problém by mohl nastat v případě, že by disk se swapovacím oddílem byl na řadiči vyžadujícím kernelové moduly, které by nebyly v initramdisku nebo přímo v kernelu. Pak by kernel při probouzení systému z hibernace příslušný swapovací oddíl nemohl vidět a místo probuzení a obnovení původního stavu systému ze swapu by buď dál normálně bootoval nebo selhal. Triviálním řešením tohoto problému je mít všechny potřebné moduly (a) v initramdisku nebo (b) přímo v kernelu.

Řekl bych ovšem, že tento^^^ problém je příliš exotický konstrukt na to, aby na něj člověk narazil u běžného desktopového hardwaru.

[Josef Kufner]

Nebo stačí prostě mít jen /boot a /. Nic víc. Samostatný /boot jen kvůli šifrování toho zbytku.

[mhepp]

Já bych oddělil i /var/(log/). Alespoň dokud BTRFS nebude umět quoty na subvolume. Pak se mi splaší něco v systému a zahltí logy celý systém. A to je situace, kterou systemd nezvládá bez ztráty hvězdičky -- nedávno se mi to stalo a nemohl jsem se ani prihlásit na tty, abych promazal logy. Restart taky nedopadl, tak to bylo docela na otravu (boot s init=/bin/bash, zjistit co se vlastně stalo a následně promazání logů). Jinak, swap do souboru je nevhodné a nešťastné -- pro použití swapu v souboru je třeba alokovat operační paměť (jako na každou operaci s FS), která nemusí být k dispozici, když je potřeba použít swap. To už raději zcela bez swapu. Navíc, ještě nedávno byla v takovém případě (skoro) nemožná hibernace.

[mhepp]

Ha, teď se dívám, že btrfs quoty na subvol umí... To je mi novinka. Musím to prozkoumat...

[mhepp]

Tak už to vím... BTRFS přes celý disk je dobrá volba, jedině možná oddělit /boot/ a samozřejmě vytvořit EFI oddíl (pokud GPT).

Zároveň bych vytvořil subvolume na /home/, /var/log/ a /tmp/ a nastavil jim quoty.

To se dělá takhle:

Na začátku povolím quoty:

btrfs quota enable /

Pak vytvořím plánovaný subvol:

btrfs subvol create /cesta/

a nastavím pro něj quotu:

btrfs qgroup limit velikost /cesta/

Podrobnosti jsou zde.

[svido]

Koukám jako puk... Já stále používám rozdělení disků a docela dost (mám tak 6-8 partišen) na všech počítačích. SWAP dělám vždy 2x RAM. Mám to stejně i NASce, jen data jsou na LVM. Tak mě to učili na vysoký a nějak bych asi nepřenesl přes srdce, mít jen /boot a / jak to dělá Bubuntu

BTFRS mám jen na externím disku. Jinak je všude ext4.

[Love_Dali]

Zvláštní, já (skoro) celou dobu jedu na 3 partišny swap,/,/home - i když na swap se vykašlu. Při 6GB pamětí jsem zatím nezpozoroval, že bych potřeboval swapovat..

[Andrej]

Proč mít swap o velikosti 2x RAM? Mám-li například 128 GB RAM, měl bych snad mít 256 GB swapu? Vždyť to je naprostý nesmysl. Když chci 2x RAM, koupím si 2x RAM, ne? A je vymalováno. Swap o velikosti srovnatelnou s dnešní RAM se beztak nedá nijak efektivně využít pro provoz systému, protože zapisovat takové množství dat tam a zpět se prostě za uherský rok nestíhá.

Dělení disků na partitiony se používalo v dobách, kdy neexistoval ZFS nebo Btrfs a kdy mělo smysl používat několik různých filesystémů. Mělo to naprosto zásadní nevýhodu v podobě dělení kapacity předem, bez možnosti ji pak nějakým způsobem realokovat. Tomu trochu pomohlo LVM, kde existuje možnost automaticky jedním příkazem změnit velikost LV a zároveň i filesystému, který na tom oddíle existuje, pokud to ovšem daný filesystém podporuje. Ve srovnání s výhodami Btrfs (vestavěný RAID, checksumy, replikace dat i metadat, atomické snapshoty, …) to ovšem bylo pořád ještě hooodně slabé, z dnešní perspektivy. Dnes má smysl mít pouze nešifrovaný /boot a šifrovaný /, u systému bez šifrování disku pak pouze /.

Tak mě to učili na vysoký…

Opravdu? Vysoká by měla učit obecné principy, nikoliv technické podrobnosti, které za pět let přestanou platit.

[Kit]

Pravda je někde mezi. Swap v dnešní době má význam pouze pro uspávání. Oddělený /home se mi osvědčil - když jsem přecházel na jiný OS, tak jsem přeformátoval "/", ale "/home" jsem jen připojil. Ovšem také to není zcela bez rizika. U některých systémů dávám /var a /srv také do /home, resp. některé jejich podadresáře. Je to kvůli oddělení dat od systému, např. Apache a MySQL.

Na vysoké škole nás učili spoustu věcí. Některé z nich platí dodnes, jiné zmizely v propadlišti dějin. Netušíme, co bude platit za dalších 5, 10, 20 let.

Všude mám Ext4, zejména kvůli pohodlí. Časem to možná změním, ale v tuto chvíli mi vyhovuje. Externí disky a flešky mají různé FS podle potřeby.

[Andrej]

Docela by mě zajímalo, jak pohodlné jsou s ext4 atomické snapshoty, RAID na úrovni filesystému nebo checksumy dat, když je někde kvůli pohodlí.

[Kit]

To je jednoduché: Snapshoty nedělám, RAID také ne

Na courání po historii a větvích zdrojáků mám Git.

[Kit]

Obvykle na "/" nepotřebuji víc než 10 GB. Těch 48 GB považuji za zbytečný luxus - na Ubuntu 14.04 mám teď vyhrazen oddíl 16 GB, který je v tuto chvíli zaplněn jen ze 40 %.

Nejmenším kořenovým oddílem, který jsem kdy provozoval, byl 1 GB a byl zaplněn z poloviny. Jako druhý oddíl jsem měl LVM, kde bylo vše ostatní hezky rozškatulkováno. Když mi někde chyběl nějaký GB, tak jsem ho za provozu přidal. Později jsem do LVM přidal další disk, na který jsem zcela bezbolestně přesunul /home - opět za plného provozu.

Swap bych úplně zrušil, pro 8 GB RAM nemá skoro žádný význam.

Zbytek vidím OK.

[Andrej]

Když je nějaký oddíl zaplněný ze 40%, znamená to, že 60% je nevyužitých a ostatní oddíly se k těm 60% nedostanou. To skvěle ilustruje, proč jsou oddíly v mnoha směrech špatně.

[Kit]

Ten systém je čerstvě nainstalován, mám ho sotva dva měsíce. Předpokládám, že ještě pár potřebných aplikací instalovat budu. Kromě toho tam v tuto chvíli mám /var i /srv, protože zatím nebyl důvod je přestěhovat.

Nevyužitých je 10 GB, což v dnešní době není taková hrůza. A aplikace se k nim dostanou, když budou potřebovat.

Psal jsem to kvůli těm původním 48 GB, které si tam vyhradil tazatel. Ubuntu si běžně vystačí s 6-10 GB, ale při upgrade na novou verzi krátkodobě potřebuje o něco víc. Zároveň není vhodné plnit oddíly na 100 %.