V březnu byla oznámena spolupráce GrapheneOS s Motorolou. Nejnovější vlajka Motorola Signature 27 je první Motorola s oficiální podporou GrapheneOS. GrapheneOS (Wikpedie) je varianta Androidu zaměřující se na bezpečnost a soukromí.
Omarchy (Wikipedie) je linuxová distribuce s dlaždicovým správcem oken Hyprland. Založena je na Arch Linuxu. Vydána byla v nové verzi 4.5.0. Nově také pro Apple Silicon, konkrétně pro M1/M2/M3/Neo MacBooky.
Byla vydána nová stabilní verze 8.3 webového prohlížeče Vivaldi (Wikipedie). Postavena je na Chromiu 156 s bezpečnostními opravami z Chromia 157. Přehled novinek i s náhledy v příspěvku na blogu.
Multimediální přehrávač mpv byl vydán ve verzi 0.42.0. Jde o větší balík změn po bezmála roce. Mimo jiné se lépe integruje s Waylandem nebo rozšiřuje podporu DVD/Blu-ray, např. umožňuje přehrávat rovnou obrazy médií (soubory iso).
Desktopové prostředí LXQt (Lightweight Qt Desktop Environment, Wikipedie) vzniklé sloučením projektů Razor-qt a LXDE bylo vydáno ve verzi 2.5.0. Přehled novinek v poznámkách k vydání.
Byla vydána (𝕏) nová verze 8.0 LTS open source monitorovacího systému Zabbix (Wikipedie). Přehled novinek v oznámení na webu, v poznámkách k vydání a v aktualizované dokumentaci.
Byla vydána verze R14.1.7 desktopového prostředí Trinity Desktop Environment (TDE, fork KDE 3.5, Wikipedie). Přehled novinek v poznámkách k vydání, podrobnosti v seznamu změn.
Bazzite (Wikipedie), tj. linuxová distribuce vycházející z Fedora Linuxu a optimalizována pro hraní počítačových her, byla vydána ve verzi 45. S Open Gaming Collective (OGC) jádrem a novým Easy Anti-Cheatem pro Linux (EAC Linux v2).
MikroTik zveřejnil vlastní bezpečnostní upozornění potvrzující, že zranitelnost linuxového jádra postihuje také RouterOS 7. Jde o use-after-free při zpracování IPv4 TCP spojení s IP options. Zranitelnost se týká provozu směřujícího na TCP službu samotného routeru, nikoli paketů, které router pouze přeposílá. Opraveno v long-term od 7.24.6, v stable od 7.25.1 a devel od 7.26beta5.
1. Vytvořím klíč pro certifikační autoritu CA.key. 2. Pomocí CA.key vytvořím žádost CA.csr. 3. Pomocí CA.key a CA.csr podepíšu žádost a vytvořím certifikát CA.crt 4. Vytvořím klíč pro můj webový server MUJWEB.key. 5. Pomocí MUJWEB.key vytvořím žádost MUJWEB.csr. 6. Pomocí CA.key a CA.crt podepíšu žádost MUJWEB.csr a vytvořím certifikát MUJWEB.crt 7. Vytvořím klíč pro klienta mého webového serveru KLIENT.MUJWEB.key. 8. Pomocí KLIENT.MUJWEB.key vytvořím žádost KLIENT.MUJWEB.csr. 9. Pomocí CA.key a CA.crt podepíšu žádost KLIENT.MUJWEB.csr a vytvořím certifikát KLIENT.MUJWEB.crt 10. Převedu KLIENT.MUJWEB.crt na KLIENT.MUJWEB.pk12Otázka: Je špatně, pokud vynechám body 4, 5 a 6 a pro webový server použiju CA.crt?
Řešení dotazu:
Je špatně, pokud vynechám body 4, 5 a 6 a pro webový server použiju CA.crt?Přijde mi to koncepčně divné. „Správně“ bys měl mít jednu CA, která vydá certifikáty třeba pro 5 různých serverů, a privátní klíč té CA by se na těch serverech válet neměl.
Podle toho, jak definuješ špatně.
Certifikát serveru by neměl mít nastavený CA bit, protože browsery a jiné klientské aplikace se na to můžou tvářit kysele. Jinak (obecně) může být samopodepsaný.
Pokud místo certifikátu od (své) autority použiješ přímo na serveru samopodepsaný certifikát, zaděláváš si tím na určitý „logistický“ problém. S autoritou stačí, aby měl každý klient u sebe certifikát autority. Pak může ověřovat identitu všech serverů, kterým autorita v budoucnu vydá certifikát. Se samopodepsanými certifikáty musíš nějak bezpečně dostat každý certifikát na každého klienta, aby zabezpečení dávalo smysl.
Když už tam autoritu tak nebo tak máš (pro vydávání těch klientských certifikátů), pak podle mě není důvod nepoužít ji taky pro podepsání certifikátu serveru. Ušetří to manuální distribucí toho serverového certifikátu na klienty, což je pořád drobné plus, i když každý klient musí dostat svůj klientský .p12 balíček.
openssl req -x509 -newkey rsa:4096 -keyout key.pem -out cert.pem -days 3660Záleží na tom, kde pak certifikát chcete použít - unixové servery obvykle používají OpenSSL rozhraní, takže jim bude vyhovovat certifikát a privátní klíč ve formátu OpenSSL. Pokud byste to chtěl použít ve Windows nebo v Javě, budete spíš potřebovat formát PFX/PKCS12, což je certifikát i s privátním klíčem v jednom souboru, takže to pomocí OpenSSL musíte převést. (V tom vašem kroku 10 máte chybu, pro vytvoření .pk12 vám nestačí jen certifikát, potřebujete k tomu i privátní klíč.) Pokud byste to chtěl na víc, než jen jednoduché testování, nebo byste těch certifikátů potřeboval víc (a uvažoval o vlastní autoritě), doporučuju raději upravit infrastrukturu tak, abyste mohl používat certifikáty Let's Encrypt. Se self-signed certifikáty a vlastními CA budete mít čím dál tím víc problémů - HTTP se dnes používá jako aplikační protokol, konečně se víc zabezpečuje, takže se přechází na HTTPS, a tak najednou problémy s nedůvěryhodnými certifikáty neřešíte jen v prohlížeči, ale s wgetem, curl, v Gitu, Dockeru, u spousty management konzolí atd.
example.com, použijte pro intranet adresu intranet.example.com, která se může překládat na IP adresu ve vnitřní síti a klidně se může překládat jen ve vnitřní síti. Ve veřejném DNS akorát vystavíte TXT záznam _acme-challenge.intranet.example.com, pomocí kterého to doménové jméno LE ověří.
Používat přímo IP adresy ve vnitřní síti je nešťastné, je to nepohodlné pro uživatele a když potřebujete něco změnit, musíte všem uživatelům rozeslat novou IP adresu.
Tiskni
Sdílej: