Dotaz: Absolutní cesta k binárce v C

[Honza]

Ahoj. Potřeboval bych poradit, jak v céčku jistit absolutní cestu do adresáře s binárkou. Dík.

Odpovědi

[Luboš Doležel (Doli)]

Link /proc/self/exe ukazuje na aktuální binárku...

[Honza]

Dík přesně to jsem potřeboval na nakopnutí

[Honza]

Abych nezapoměl, tady je ukázkový kód:

#include <limits.h>
#include <stdio.h>
#include <string.h>
#include <unistd.h>

/* Finds the path containing the currently running program executable.
  The path is placed into BUFFER, which is of length LEN. Returns
  the number of characters in the path, or -1 on error. */

size_t get_executable_path (char* buffer, size_t len)
{
 char* path_end;
 /* Read the target of /proc/self/exe. */
 if (readlink ("/proc/self/exe", buffer, len) <= 0)
  return -1;
 /* Find the last occurrence of a forward slash, the path separator. */
 path_end = strrchr (buffer, '/');
 if (path_end == NULL)
  return -1;
 /* Advance to the character past the last slash. */
 ++path_end;
 /* Obtain the directory containing the program by truncating the
   path after the last slash. */
 *path_end = '\0';
 /* The length of the path is the number of characters up through the
   last slash. */
 return (size_t) (path_end - buffer);
}

int main ()
{
 char path[PATH_MAX];
 get_executable_path (path, sizeof (path));
 printf ("this program is in the directory %s\n", path);
 return 0;
}

[Luboš Doležel (Doli)]

Opravdu je bezpečné použít strrchr na bufferu hned po readlink? Mě se to nezdá:

readlink() does not append a null byte to buf.

[Michal Kubeček]

Pro záznam ještě jednu důležitou poznámku: program by v žádném případě neměl spoléhat na to, že adresář, který tímto způsobem zjistí, bude existovat. To totiž vůbec nemusí být pravda…

[Marble]

A nestačí "nultý" parametr z prostředí?

Tedy

int main(int argc, char* argv[])
{
  printf("%s\n", argv[0])
  return 0;
}

[Luboš Doležel (Doli)]

Nultý parametr je příkaz použitý ke spuštění, nikoliv absolutní cesta.

[Marble]

.. jo a nějak odříznout vše za posledním lomítkem. Tedy

#include <libgen.h>

int main(int argc, char* argv[])
{
  printf("%s\n", dirname(argv[0]))
  return 0;
}

argv[0] mi připadá mnohem portabilnější než /proc (který třeba nemusí být ani na všech Linuxových instalacích, o jiných unix-like OS či win/dos ani nemluvě).

[Luboš Doležel (Doli)]

Melete kraviny. Vyzkoušejte

#include <stdio.h>

int main(int argc,char** argv)
{
        int i;
        for(i=0;i<argc;i++)
                printf("ARG %d: %s\n", i, argv[i]);
        return 0;
}

lubos@ares ~ $ ./test
ARG 0: ./test

Tomu říkáte absolutní cesta?

[Michal Kubeček]

Mírněte se, prosím, ve výrazech. Že někdo nemá pravdu, na to ho můžete upozornit i bez urážek.

[Luboš Doležel (Doli)]

Omlouvám se.

[Marble]

J, jasně. No nic, to je tak, když člověk vždycky potřebuje jen příkaz, kterým to bylo spuštěno a nedojde mu, že otázka je trochu jiná. Nicméně i tak by to šlo řešit -- absolutní cesta z relativní + příp. dereference linku.

P.S.: Ty dva posty jsem napsal hned po sobě a další komentáře jsme četl až potom, takže podrobnější vysvětlení jsem fakt nepotřeboval.

[Michal Kubeček]

Ale je zajímavé, že bash se chová trochu vstřícněji a i při spuštění skriptu podle cesty expanduje $0 na funkční cestu k němu.

[Michal Kubeček]

Je ale potřeba trochu práce navíc, protože "nultý argument" neobsahuje absolutní cestu, ale to, jak bylo volání programu zapsáno na příkazovém řádku. Na druhou stranu bych této variantě dal přednost, protože je přenositelnější než použití /proc/self/exe.

Navíc je potřeba mít na paměti, že na otázku "ve kterém adresáři se nachází tento soubor" nemusí být jednoznačná odpověď nebo dokonce může odpověď znít "v žádném"…

[Petr "Glubo" Sýkora]

Navíc, pokud ten program sám sobě nezměnil pracovní adresář, tak pokud před nultý parametr přidáme výstup getcwd, máme absolutní cestu, která ale může obsahovat nepěknosti jako /neco/na/../nic/binarka

Což jde trochu oklikou řešit tak, že si někam schováme aktuálni pracovní adresář, změníme aktuální adresář pomocí chdir na onu nepěknou cestu, zeptáme se na pracovní adresář pomocí getcwd a máme "pěknou" formu adresářové části absolutní cesty. Nakonec nezapomeneme vrátit pracovní adresář na ten původní, který jsme si schovali.

[Michal Kubeček]

To nemusí být vždy pravda - pokud totiž spustíte program, který je v některém z adresářů v PATH, jen jménem, bude v argv[0] jen to jméno.