Byla vydána nová verze 10.0 z Debianu vycházející linuxové distribuce DietPi pro (nejenom) jednodeskové počítače. Přehled novinek v poznámkách k vydání. Vypíchnout lze nové balíčky ownCloud Infinite Scale a Uptime-Kuma.
Byla vydána nová verze 3.0.8 svobodné aplikace pro úpravu a vytváření rastrové grafiky GIMP (GNU Image Manipulation Program). Přehled novinek v oznámení o vydání a v souboru NEWS na GitLabu. Nový GIMP je již k dispozici také na Flathubu.
Microsoft poskytl FBI uživatelské šifrovací klíče svého nástroje BitLocker, nutné pro odemčení dat uložených na discích třech počítačů zabavených v rámci federálního vyšetřování. Tento krok je prvním známým případem, kdy Microsoft poskytl klíče BitLockeru orgánům činným v trestním řízení. BitLocker je nástroj pro šifrování celého disku, který je ve Windows defaultně zapnutý. Tato technologie by správně měla bránit komukoli kromě
… více »Spotify prostřednictvím svého FOSS fondu rozdělilo 70 000 eur mezi tři open source projekty: FFmpeg obdržel 30 000 eur, Mock Service Worker (MSW) obdržel 15 000 eur a Xiph.Org Foundation obdržela 25 000 eur.
Nazdar! je open source počítačová hra běžící také na Linuxu. Zdrojové kódy jsou k dispozici na GitHubu. Autorem je Michal Škoula.
Po více než třech letech od vydání verze 1.4.0 byla vydána nová verze 1.5.0 správce balíčků GNU Guix a na něm postavené stejnojmenné distribuci GNU Guix. S init systémem a správcem služeb GNU Shepherd. S experimentální podporou jádra GNU Hurd. Na vývoji se podílelo 744 vývojářů. Přibylo 12 525 nových balíčků. Jejich aktuální počet je 30 011. Aktualizována byla také dokumentace.
Na adrese gravit.huan.cz se objevila prezentace minimalistického redakčního systému GravIT. CMS je napsaný ve FastAPI a charakterizuje se především rychlým načítáním a jednoduchým ukládáním obsahu do textových souborů se syntaxí Markdown a YAML místo klasické databáze. GravIT cílí na uživatele, kteří preferují CMS s nízkými nároky, snadným verzováním (např. přes Git) a možností jednoduchého rozšiřování pomocí modulů. Redakční
… více »Tým Qwen (Alibaba Cloud) uvolnil jako open-source své modely Qwen3‑TTS pro převádění textu na řeč. Sada obsahuje modely VoiceDesign (tvorba hlasu dle popisu), CustomVoice (stylizace) a Base (klonování hlasu). Modely podporují syntézu deseti různých jazyků (čeština a slovenština chybí). Stránka projektu na GitHubu, natrénované modely jsou dostupné na Hugging Face. Distribuováno pod licencí Apache‑2.0.
Svobodný citační manažer Zotero (Wikipedie, GitHub) byl vydán v nové major verzi 8. Přehled novinek v příspěvku na blogu.
prosim poradte co s tim.. Ubuntu 64bit 14.04
Trochu jsem hledal a pochopil jsem to správně, že linuxové jádro si přímo v sobě nese ovladače ke všemu možnému i nemožnomu hardwaru?
V zásadě ano.
Není takový systém zbytečně molochoidní?
Není. Jak psali správně předřečníci, tak v jádře nemusí být zkompilováno vše a typicky ani není.
Není třeba možné, aby si instalátor při instalaci "osahal" hardware a zbytečné ovladače zrušil, nebo dal nabídku jestli nechci něco konkrétního vyhodit?
Detekce HW se ve skutečnosti provádí při každém bootu. Není tedy problém vzít HDD, strčit ho do kompletně jiného HW (samozřejmně se zachováním platformy, nelze vzít OS pro ARM a strčit ho na x86) a prostě nabootovat. Až na případné drobnosti (např: pokud je konfigurace sítě spojená s MAC adresou síťovky, tak je potřeba to nastavit znovu pro nový HW) OS bez problémů najede. Tohle na Widlích jen tak neuděláte.
To co chcete, tedy osahat si hw a zbytek vyhodit samozřejmně můžete. Nástroje které vám s tím pomohou existují. Spousta lidí si kompiluje jádro přesně na míru jejich požadavkům a hw (s tím rizikem, že nepůjde tak snadno přepojit disk do jiného kompu) a mají to skutečně minimální. Ale tohle není nic pro začátečníka.
Opravdu tohle není nutné ani žádoucí dělat. Za normální situace je stejně načteno pouze to, co je nutné a ten zbytek na disku příliš nezabírá (pár desítek MB).
To co chcete, tedy osahat si hw a zbytek vyhodit samozřejmně můžete. Nástroje které vám s tím pomohou existují.Mohol by si o tých nástrojoch byť konkrétnejší?
Ty je možné zkompilovat přímo do jádra. Ostatní moduly potom z jádra vyházet (pomocí klasického menuconfig) a vyzkoušet.
Ještě chybí podstatná informace: k čemu by to vlastně mělo být dobré. Třeba pro někoho, kdo je vývojář a potřebuje za den otestovat spoustu buildů s různými verzemi opravy (která bohužel zrovna není v modulu), to smysl mít může. Nebo na nějakém tom embedded zařízení s malou CF kartou coby kořenovým filesystémem. Ale na normálním systému?
Je to na hodně dlouhé zimní večery.
No právě. Je spousta zábavnějších způsobů, jak je strávit. Je spousta užitečnějších způsobů, jak je strávit. A je i docela dost způsobů, které jsou zároveň zábavnější i užitečnější.
Balíčkář jádra z nějakého distra, pokud tady je, tak poradí víc.
Ten spíš bude řešit pravý opak. Ne jak udělat jádro na míru jednomu konkrétnímu systému, ale jak udělat balíček s jádrem tak, aby rozumně fungoval na co nejširším spektru systémů.
Ještě chybí podstatná informace: k čemu by to vlastně mělo být dobré.
Tak původní tazatel se ptá na molochovitost a rastos se ptá na nástroje, které pomůžo se té molochovitosti zbavit. Myslím, že pokud původní tazatel zjistí, že se ušetří max. 40MB, tak si třeba přestane myslet, že je to moloch (nebo alespoň bude mít srovnání s jinými OS). A vůbec u všech tohle přispěje k větší znalosti věcí týkajících se modulů v linuxu. Jinými slovy, místo na disku se tím neušetří, ale alespoň už bude jasné proč.
Je spousta zábavnějších způsobů, jak je strávit. Je spousta užitečnějších způsobů, jak je strávit. A je i docela dost způsobů, které jsou zároveň zábavnější i užitečnější.
Tak tohle je na osobních preferencích. Někoho může bavit z jádra modul po modulu odstraňovat nepotřebné prvky. Nevidím na tom nic divného (v konstrastu s některými jinými druhu zábavy).
Ten spíš bude řešit pravý opak.
Jasně, ale asi bude mít lepší představu o nástrojích, které by se na to dali použít. Distribuční baliči jader musí nějak zjistit, jaká je nejvhodnější množina nastavení distribučního jádra a proč.
Orientovať sa podľa toho, ktoré moduly dokáže loadnúť jadro v ktorom je "všetko" rieši možno otázku ovládačov pre niektoré zariadenia, ale je to biedne riešenie. Skúsim načrtnúť niektoré oblasti (netvrdím, že všetky sú podobne reálne):Ještě chybí podstatná informace: k čemu by to vlastně mělo být dobré.Tak původní tazatel se ptá na molochovitost a rastos se ptá na nástroje, které pomůžo se té molochovitosti zbavit.
lsmod a všechny ostatní moduly z /lib/modules/VERZE_JÁDRA smazat. Tohle vypíše seznam aktuálně nepoužívaných modulů:
find /lib/modules/$(uname -r) -name '*.ko' | grep -v "$(lsmod | awk '{print $1"\\.ko$"}' | tr _ -)"
Pokud nakonec přihodíte tohle, zjistíte i to, kolik (jak málo) místa byste ušetřil:
| xargs du -b | awk '{s+=$1} END{print s}' | numfmt --to=iec-i --suffix=B
Ale pokud ty moduly opravdu odstraníte, tak riskujete, že následně připojené zařízení (myš, mobil, foťák, flash disk, tiskárna, …) nebude fungovat, protože nebude mít ovladače.
# a zalohu puvodnich nepromazanejch sudo cp -a /lib/modules/$(uname -r) /lib/modules/$(uname -r).bak # regenerovat modulum zavislosti,aliasy,symboly :) sudo depmod # odebrat pripadne nepouzivane a tedy odmazavane moduly pro initramfs vi /etc/initramfs-tools/modules # a regenerovat initramfs update-initramfs -k $(uname -r) -uhlavne ale tazatele je potreba spis nasmerovat na to, ze tim nic neziska :) to uz spis at si zkompiluje vlastni jadro, tim se aspon neco nauci :)
to uz spis at si zkompiluje vlastni jadro, tim se aspon neco nauci :)Ve skutečnosti v podstatě nic, pokud nebude k tomu číst dokumentaci, jediné co se naučí, jaký všemožný hw v tom jádru je, a co mu po jeho zásahu nebude fungovat po kompilaci, pokud bude sahat na to o čem si přečetl kulový a o čem neví podrobnosti které i v dokumentaci chybí. Když se zkompiluje jakýkoliv modul do jádra viděný v lsmod, nemusí pak fungovat, s výchozím nastavením, protože mu nejdou předat všechny parametry např. ALSA. Takže souhlas kompilování jádra je dobrá zábava, pokud chci zabít čas, ale naprosto zbytečná!
).
Dalším problémem je, že někteří výrobci nechtějí zveřejňovat kódy od svých ovladačů, takže se pak do jádra nedostanou. Řeší se to často buď pomocí binárního firmware nebo jako nvdia, že v jádře je jakýsi "bridge", který používá binární megablob...
A poslední poznámka je ohledně závislosti na verzi jádra. Pokud je modul součástí kernelu, tak je pevně svázán s danou verzí a leckdy není možnost ho vyhodit a použít modul z jiného jádra. Takže pokud například jádro 3.tuším asi 15 mělo chybu v intel_idle driveru, tak můžete modul pouze zakázat a nepoužít, případně si přeložit jádro bez něj, ale ne už vzít modul z 3.14... Tedy jde to, ale není to nic pro začátečníka. A pokud naopak máte driver, který se dokompilovává (t.j. není součástí distribuce kernelu), tak ho musíte při každé změně kernelu překládat znovu.
Ale obvykle vetšina HW funguje bez problému okamžitě ("sama od sebe"), popsané věci se týkají buď ne tak populárních zařízení nebo jsou další drivery v distirbuci zahrnuté od jejího výrobce, často v nějakém non-free repositáři nebo tak podobně...
A k tomu překládání vlastního jádra a promazávání modulů... Opravdu to za to nestojí - je to hodně práce, která vyžaduje dobrou znalost HW, různých HW API a fungování v jádře, je to náchylné k fatální chybě a nezískáte tím nic - pár 10-100MB na disku, a teoreticky o trochu vyšší výkon, ale to je většinou tak minimální rozdíl, a to ještě buhví jestli, že to za to ani nestojí... Běžný uživatel to často dělá pouze v případě, že potřebuje rozfungovat nějaký HW, který mu nefunguje, ale i tam někdy bývá jednodušší prostě koupit jiný HW, který je lépe podporován...
A pokud naopak máte driver, který se dokompilovává (t.j. není součástí distribuce kernelu), tak ho musíte při každé změně kernelu překládat znovu.
Při každé ne. Přinejmenším v některých distribucích se v rámci updatů zachovává kABI, takže out-of-tree moduly překompilovávat není potřeba.
Tiskni
Sdílej: