Dotaz: Python - imp.load_source()

[Jakubysko]

Ahoj, v manuálu se píše,

imp.load_source(name, pathname[, file])

Load and initialize a module implemented as a Python source file and return its module object. If the module was already initialized, it will be initialized again. The name argument is used to create or access a module object. The pathname argument points to the source file. The file argument is the source file, open for reading as text, from the beginning. It must currently be a real file object, not a user-defined class emulating a file. Note that if a properly matching byte-compiled file (with suffix .pyc or .pyo) exists, it will be used instead of parsing the given source file.

Nikde ale nená napsáno, čeho to má být jméno

imp.load_source('??????', '/cesta/k/souboru.py')

poradí prosím někdo ? Díky

---

---

Odpovědi

[chrono]

Môže tam byť čokoľvek (samozrejme by ten názov nemal kolidovať s názvami iných modulov). Ak sa tam napr. použije "bar", tak sa potom môže použiť import "bar"

[Jakubysko]

Díky, a proč bych to chtěl importovat pomocí import? Pokud použiji import, tak to budu načítat 2 x, nebo je to jinak ? imp.load_source... hned ten soubor načte.

imp.load_source(bar, /cesta/soubor.py)
import bar

[chrono]

1. má tam byť imp.load_source("bar", "/cesta/soubor.py")
2. imp.load_source síce načíta a inicializuje ten modul, nevytvorí ale globálnu premennú s potrebným názvom, takže ten modul nie je jednoducho prístupný
3. ten import nenačítava ten modul ešte raz, zaregistruje ale potrebnú premennú
4. aby sa nemuselo použiť import bar dá sa použiť bar = imp.load_source("bar", "/cesta/soubor.py")

[Jakubysko]

Díky moc, a jak bych mohl načíst vše do jedné globální proměnné (myslel jsem, že to je objekt) ?

něco jako tohle, (samozřejmě je to špatně) abych nemusel vymýšlet pro každý soubor jiný název, souborů je moc.

bar = imp.load_source("bar", "/cesta/soubor.py")
bar = imp.load_source("bar", "/cesta/soubor2.py")
bar = imp.load_source("bar", "/cesta/soubor3.py")
bar = imp.load_source("bar", "/cesta/soubor4.py")

[chrono]

Do premennej bar stačí priradiť hodnotu toho posledného volania imp.load_source. Fungovať to bude, ak tie súbory neobsahujú funkcie, triedy, premenné, ... s rovankým názvom. Každopádne normálny import je lepší (a ak ide o to, že sa musia načítavať moduly z nejakého náhodného adresára, stačí ten adresár pridať do sys.path).

[rADOn]

To je ale hrozna prasarna tohle delat. Pokud jsou to regulerni moduly, tak se drive nebo pozdeji streli do noh… chtel jsem rici do namespace. A pokud je cilem jen dostat do interpretru nejaky predgenerovany data tak na to snad mame asi tisic ruznych deserializatoru, pocinaje krasnym a zabudovanym ast.literal_eval().

[Jakubysko]

import používat nechci ani sys.path, v mém případě je to cesta do pekla. Opravdu by mi zatím stačilo, naimportovat ze souboru část kódu který se ihned po načtení provede a to bez dalšího obalení funkcí s následným spouštěním obalové funkce.

příklad jak to chci

class colors(object):
  a = 0
  b = 1  
  def sel(self):
    nacti soubor.py 
..
..

obsah souboru soubor.py

self.a # 0
self.b # 1

###########################################

aby výše uvedený script fungoval přesně takto

class colors(object):
  a = 0
  b = 1  
  def sel(self):
    print self.a # 0
    print self.b # 1
..
..

Díky, fakt už nevím..

[logik]

Hmmmm, a nemůžeš do toho souboru dát

def sel(self):
    print self.a # 0
    print self.b # 1

a pak jen udělat

colors.sel = module.sel

?

Popř. můžeš z toho co je v souboru udělat metodu a tu zavolat:

  with open(filename, 'r') as content_file:
       content = content_file.read()
       return lambda: eval(content)

ale to je neoptimalní, nebo optimálněji (kus z mýho kódu):

def function_from_string(str, glob={}, loc={}, filename = '<string>'):
    def fce():
        exec code in glob, loc
    code = compile(str,filename,'exec')
    return fce

def function_from_file(filename, glob={}, loc ={}):
    with open(filename, 'r') as content_file:
        return function_from_string(
         content_file.read()
        , glob, loc,
        filename = filename
        )

[chrono]

Prípadne sa dá použiť nejaký šablónovací jazyk, napr Jinja2.

[rADOn]

Skrz jinju ted tlacim nejakej c++ kod a je to bezva. Ale hadam ze kdyby si tazatel umel napsat sablonu a makefile tak tady nevymejsli <>viny.

[logik]

Aha, ty z toho nechceš udělat funkci, pak stačí

  with open(filename, 'r') as content_file:
       content = content_file.read()
       eval(content)

ale to je imho špatnej přístup - budeš to načítat každý spuštění funkce. Proč tam vlastně nechceš obalovou funkci - to je takovej problém do ní dát self jako argument, jestli ho tam potřebuješ?

[logik]

I když vlastně compile + exec můžeš použít i bez vytvoření obalový funkce. Jen si budeš muset "pohrát" s loc a glob, abys viděl na správný locals a globals.

[Jakubysko]

Jinak tohle funguje fakt parádně, (díky za tip) kdyby někdo potřeboval, akorát to neumí return, ten se ale může dát až pod ty dva řádky a funguje to OK.

# načte a spustí script v místě načítání
filename = "/home/py/test16.py"
exec(compile(open(filename).read(), filename, 'exec'))

[Jakubysko]

..ale to je imho špatnej přístup - budeš to načítat každý spuštění funkce.

Tak to jsem do teď žil v představě, že tomu tak není. Načetl jsem celou class a myslel jsem, že je v paměti se vším všudy. Pokud za běhu něco v načítaném souboru změním, nebo lépe řečeno vytvořím chybu, program se ukončí Sice čas zpracování je 0.00180 sec. ale tudy cesta fakt nevede Díky

[logik]

No když tam máš v každym kroku read - compile, tak to pochopitelně čte pokaždý znovu. Když při konstrukci třídy provedeš read - compile jen jednou a výsledek si uložíš, pak to provedeš jen jednou. Ale bytekód se bude kompilovat při každym spuštění programu, toho se nezbavíš.

[Jakubysko]

Když při konstrukci třídy provedeš read - compile jen jednou a výsledek si uložíš, pak to provedeš jen jednou.

Můžeš to prosím upřesnit ? Dík

[logik]

No read přečte zdroják, compile ho zkompiluje a exec ho spustí.

Takže to read a exec můžeš udělat jen jednou a uložit výsledek do proměnné, kterou pak pomocí exec pustíš.

Asi by to šlo i uložit někam do souboru, bys to musel kompilovat jen při změně (a ne při každym spuštění skriptu).

[Jakubysko]

Díky, čili by to mělo vypadat s použitím proměnné takto ?

filename = "/home/py/test16.py"
compile = compile(open(filename).read()
exec(compile, filename, 'exec'))

[rADOn]

Zrovna takhle si akorat prepises builtin funkci compile()… ale ano, v principu ano.

[rADOn]

Asi by to šlo i uložit někam do souboru, bys to musel kompilovat jen při změně (a ne při každym spuštění skriptu).

…což je standartni chovaní importovaných modulů. Jaký kolo se tu bude vynalézat dál?

[logik]

To je, ale tazatel chtěl vykonávat kód modulu nikoli v okamžiku importu, ale později a opakovaně. Alespoň tak jsem ho pochopil já.

[rADOn]

Ja jsem ho pochopil tak ze nema paru jak vlastne python funguje, a misto aby se to snazil pochopit tak ho chce mermomoci donutit tvarit se jako nejaky jiny jazyk na ktery je zvykly.

[Pavel Stárek]

Sleduji to tady už nějakou dobu a ono to celé vypadá jako defective by design

[luky]

Zdravim. Padlo tady nastaveni cesty i pomocí sys.path.append(). Chapu, ze "sys" je nazev class, "path" je metoda uvnitr ty class "sys", ale co je sakra ten "append" ? Snad neni "path" vnorena class v "sys" a append je metody class "path". Muze mi to nekdo vysvetlit ? Docela by me to zajimalo.

[chrono]

Sys je knižnica/modul a path je nejaký objekt definovaný v tej knižnici (tom module), a ten objekt má metódu append (technicky ide o normálny zoznam, takže pri path sa dajú použiť rovnaké metódy, ako pri akomkoľvek zozname More on Lists).