ESP32-C3 adblock přemění lacinou vývojovou desku ESP32‑C3 na samostatný DNS blokovač nejenom reklamních domén, minimalistickou alternativu k populárnímu Pi-hole. ESP32-C3 adblock místo objemných názvů domén ukládá jejich 40-bitové FNV-1a hashe do flash paměti, které pak binárně prohledává, kontrola jedné domény trvá přibližně 10 milisekund. Blocklist pojme až 537 tisíc domén a lze jej spravovat přes webové rozhraní. Projekt zatím
… více »ArtCraft je sada open source aplikací pro práci s obrázky a videi "inspirovaných" aplikacemi od Adobe. Napsaných v Rustu. Pro MacOS, Windows i Linux. Běží také ve webovém prohlížeči. Aktuálně se jedná o 7 aplikací: PhotoCraft (Photoshop), VectorCraft (Illustrator), FilmCraft (Premiere Pro), LightCraft (Lightroom), PdfCraft (Acrobat), EffectCraft (After Effects) a DesignCraft (InDesign). Zdrojové kódy jsou k dispozici na GitHubu.
Strands Decider 2B je malý open-source model s 2 miliardami parametrů, určený k rychlé klasifikaci vstupů a rozhodování mezi možnostmi, generující odpovědi ve stylu modelu Jev. Strands dosáhl přibližně 72% shody s Jevem na veřejné testovací sadě JevBench (tento benchmark pochopitleně nepředstavuje přímé srovnání s modelem Jev). Zdrojové kódy jsou k dispozici na GitHubu pod licencí Apache-2.0, váhy modelu na Hugging Face.
Ve věku 90 let zemřela americká softwarová inženýrka Margaret Hamiltonová, která vedla tým, jenž vyvíjel letový software pro program Apollo amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA).
Japonský Google rozšířil svou kolekci DYI fyzických klávesnic Gboard o klávesnici ve tvaru běžícího pásu. Proč se mají přesouvat ruce po klávesnici, když se mohou přesouvat klávesy k ruce? Pro zájemce je návod na sestavení včetně STL souborů pro 3D tisk a firmware k dispozici na GitHubu.
Nejnovější X.Org X server 21.1.25 a Xwayland 24.1.14 řeší 12 bezpečnostních chyb.
Google Chrome 155 byl prohlášen za stabilní. Přináší podporu JPEG XL (.jxl). Opraveno bylo 247 bezpečnostních chyb.
Konference OpenAlt 2026 hledá přednášející. Přihlásit přednášky lze do neděle 11. října. Konference proběhne o víkendu 7. a 8. listopadu na půdě Fakulty informačních technologií VUT v Brně. Témata konference jsou: Otevřený a svobodný software, IoT a Hnutí tvůrců, Vzdělávání, Bezpečnost a soukromí, Otevřená společnost, komunity a data, OpenMobility a další.
Byla vydána nová verze 10.6 sady aplikací pro SSH komunikaci OpenSSH. Přináší řadu důležitých bezpečnostních oprav, vylepšení funkcí a oprav chyb. Povoluje hybridní postkvantový podpisový algoritmus ssh-mldsa44-ed25519.
Americká společnost Reflection AI světu představila Beam, open-weight model s 501 miliardami parametrů (z toho 23 miliard aktivních), určený především pro programování a práci autonomních agentů. Podle autorů jejich model nabízí výkon srovnatelný s většími modely při výrazně nižších nárocích na výpočetní výkon. Beam nyní ještě prochází závěrečným testováním, na stránkách Reflection AI se však lze zaregistrovat a získat předběžný přístup. Váhy modelu, dokumentace a nástroje pro vývojáře mají být zveřejněny v průběhu tohoto měsíce.
Nase 2 servery si navzajom rozumeju preco Apache si s nimi nerozumie?Otázka spíš je jaktože si ty dva servery rozumějí. Jak to máš nastavené? To se ti nějak podařilo opravdu nabindovat dva programy na stejný port? Když přijde nové spojení, jak se rozhoduje, který z nich ho dostane? Osobně jsem tohle vždycky řešil tak, že jsem servery nabindoval třeba na :8001, :8002 a :8003 a na portu 80 (443) spustil nějakou proxy (haproxy, nginx, lighttpd…), která podle domény, cesty atd. spojení předala na jeden z těch serverů.
<offtopic>
No, tohle by chtělo malé upřesnění pro úplnost.
Nabindovat dva programy na stejný port samozřejmě lze. Klíčová slova, jak toho docílit:
setsockopt(...)SOL_SOCKETSO_REUSEADDRTohle^^^ (na obou socketech) zajistí, že se dá pak zavolat bind(...) dvakrát na stejnou adresu.
Háček je „jenom“ v tom, že takové nastavení je irelevantní pro situaci popsanou v dotazu, protože neslouží / nemá sloužit ke sdílení portu několika servery (resp. nevím, jak je v takovém případě definované chování), nýbrž ke sdílení portu několika klienty, kteří pak volají connect(...) na různé adresy.
Protože TCP spojení je čtveřice (adresa, port, adresa, port), je jasné, že změnou jednoho prvku (kteréhokoliv) se dá vytvořit další spojení. Multiplexování na straně serveru je známější — accept(...) —, zatímco multiplexování na straně klienta (výše uvedený socket option) je méně známé / méně používané / méně snadno použitelné.
Otázka za 100 bodů by byla, co se stane, když se přes sockety se SO_REUSEADDR bind(...)nuté na stejnou adresu připojím dvakrát k témuž serveru (adresa, port). Odpověď neznám; vždy jsem klientský multiplexing používal jen s různými servery. Kdo zná odpověď, třeba ji sem pro zajímavost postne. 
</offtopic>
Ne, každý klientský socket je jiné spojení a směřuje jen na ten jeden server, kam vede. Spojení jsou rozlišitelná, protože jedno je [adresa_klienta, port_klienta, adresa_serveru_1, port_serveru_1] a druhé je [adresa_klienta, port_klienta, adresa_serveru_2, port_serveru_2].
Pojmem „multiplexing“ jsem myslel, že se na jednom portu dá udržovat víc oddělených TCP spojení, nikoliv že se něco rozesílá víckrát (což se neděje).
Je to v principu stejné jako psát na straně serveru do socketu, který předtím vrátil accept(...). Taky se to pošle jenom tomu jednomu klientovi, který je na daném spojení, přestože adresa:port serveru třeba zrovna obsluhuje naráz spoustu klientů.
Spojení od accept(...) nepotřebuju nijak poznávat, v tom okamžiku už je vše potřebné zařízeno a identifikováno.
Pokud otevírám víc spojení z jednoho klienta (stejná adresa a stejný port, pomocí SO_REUSEADDR), musím (jako vždy) při connect(...) vědět, kam se připojuju, a jednotlivá spojení by se měla lišit — jinými slovy, alespoň adresy serverů nebo alespoň porty serveru/ů by se měly lišit. (Pokud se neliší, k takové situaci směřuje kvízová otázka v mém posledním odstavci výše. Nikdy jsem takovou situaci nezkoušel. Tipuju, že kernel by měl tohle detekovat a vrátit chybu při connect(...).)
Mam na jednom porte pustene 2 HTTP serveryNemáte. (Musely by být každý na jiné IP adrese, a to podle dalšího textu nemáte.) Možná řešení jsou dvě: 1. Zjistěte, jak to doopravdy máte, a pro nový server to udělejte stejně. 2. Dát před ty servery reverzní proxy server (nejčastěji se používá nginx, případně HAproxy, šlo by pro to použít i Apache), který bude podle pravidel (doména, URL apod.) směrovat požadavky na příslušné backend servery. Ve skutečnosti jsou nejspíš řešení 1 a 2 ta samá.
Co takhle použít něco jako name-based virtual hosting z Apache jako „frontend + proxy + třetí server“ a ty dva C++ servery jako backendy k tomu? Pak by to mohlo fungovat všechno naráz a ještě k tomu by ty C++ servery mohly být klidně v plaintextu, protože TLS by za ně řešil ten frontend. Name-based virtual hosting na TLS a na stejném portu funguje bez nejmenších potíží, byť zastaralá dokumentace někdy mylně tvrdí opak.
Takhke^^^ jsem měl kdysi na jednom portu asi 20 „serverů“. Tak 10 z nich byly dynamické pseudo-rádoby-domény 3. řádu (hvězdička z pohledu DNS, podadresáře s různými vlastníky z pohledu Apache) a pak tam bylo pár fixních serverů/subdomén, dva byly v Javě, jeden byl v Ruby, pak tam byl taky nějaký Git frontend v nevímčem atd. Dokonce se dalo nastavit, že některé servery se představovaly wildcard certifikátem a jiné měly svůj vlastní certifikát od jiné autority a používaly/vyžadovaly autentifikaci certifikátem. Všechno na jednom portu. (TLS samozřejmě povinné; máme 21. století atd.)
Už dávno ten setup nemám v provozu, ale Apache tohle uměl vzájemně propojit už minimálně 10 let zpátky.
Dokonce mám dojem, že to matchování URL má mnohem jemnější granularitu než „celé“ domény, takže možnostem nastavení se meze nekladou.
Tiskni
Sdílej: