Byla vydána OpenIndiana 2026.10. Unixový operační systém OpenIndiana (Wikipedie) vychází z OpenSolarisu (Wikipedie).
Americký výrobce polovodičů onsemi (ON Semiconductor) zrušil plány na rozšíření výroby v rožnovském závodě v Česku za dvě miliardy dolarů (podle aktuálního kurzu zhruba 43,5 mld. Kč). Důvodem je vývoj na trhu.
O víkendu probíhá na FIT VUT v Brně konference OpenAlt 2026 o otevřeném softwaru a datech, IT bezpečnosti, DIY a IoT. Na programu je spousta zajímavých přednášek. Pokud jste v Brně, stavte se. Vstup zdarma. Přednášky lze sledovat i online na VHSky a YouTube.
Qualcomm uzavřel víceletou dohodu se SpaceX. Bude dodávat rádiové technologie, baseband jednotky a software pro plánovanou pozemní 5G síť Starlink Mobile. Výstavba má zahrnovat desítky tisíc základnových stanic v USA. Zahájení nasazování se očekává v roce 2027. Qualcomm dohodu označuje za svůj dosud největší 5G kontrakt.
Google rozšířil Cloud Vulnerability Reward Program. Nově nabízí odměnu až 250 tisíc dolarů za vysoce závažné architektonické bezpečnostní chyby označované jako Root-in-Cloud.
V březnu byla oznámena spolupráce GrapheneOS s Motorolou. Nejnovější vlajka Motorola Signature 27 je první Motorola s oficiální podporou GrapheneOS. GrapheneOS (Wikpedie) je varianta Androidu zaměřující se na bezpečnost a soukromí.
Omarchy (Wikipedie) je linuxová distribuce s dlaždicovým správcem oken Hyprland. Založena je na Arch Linuxu. Vydána byla v nové verzi 4.5.0. Nově také pro Apple Silicon, konkrétně pro M1/M2/M3/Neo MacBooky.
Byla vydána nová stabilní verze 8.3 webového prohlížeče Vivaldi (Wikipedie). Postavena je na Chromiu 156 s bezpečnostními opravami z Chromia 157. Přehled novinek i s náhledy v příspěvku na blogu.
Linux je víceuživatelský systém a je proto nutné zajistit, aby mi ostatní nemohli měnit, číst moje dokumenty. Pokud jim to tedy výslovně nepovolím. Každý soubor (i adresář) v Linuxu má přidělená práva, která upravují práci se souborem.
Příkaz ls vypisuje obsah zadaného adresáře. Přídáním parametru -l si zobrazíme podrobnější informace, včetně práv.
ls bsd.txt Desktop dnsping linux.txt ls -l celkem 16 -rw-r--r-- 1 misak users 23 zář 1 23:06 bsd.txt drwxr-xr-x 2 misak users 4096 zář 1 23:08 Desktop -rwxr-xr-x 1 misak users 443 zář 1 23:08 dnsping -rw-r--r-- 1 misak users 33 zář 1 23:05 linux.txt
Práva jsou uvedená v prvním sloupci. První znak označuje typ souboru, pomlčka '-' označuje normální soubor, 'd' adresář, dále 'l' je symbolický odkaz, 'c' znakové zařízení, 'b' blokové zařízení a 'p' je pojmenovaná roura (pokud nevíte, co jednotlivé typy znamenají, přečtěte si předešlou kapitolu: Soubory v Linuxu, zvláště pak část Speciální soubory).
Za typem je potom devět znaků, které symbolizují práva. Vždy jsou vypsány v pořadí právo pro čtení 'r', právo pro zápis 'w' a právo pro spuštění 'x'. Na úrovni adresářů 'r' značí, že je možné vypsat seznam souborů, 'w', že je možné do adresáře soubory přidávat nebo je z něj odebírat a 'x', že adresář smí být součástí cesty. První trojice je nastavení platné pro vlastníka souboru (třetí sloupeček - misak), druhá pro skupinu (čtvrtý - users) a poslední pro ostatní. Vlastník souboru je uživatel, který jej vytvořil (nebo bylo na něj vlastnictví převedeno příkazem chown) a obvykle má největší pravomoci. Skupina usnadňuje sdílení souborů mezi uživateli. Můžeme zvýšit práva lidem jen ze svojí skupiny a ne těm, kteří tam nepatří.
Linux bere soubor jako spustitelný jen tehdy, když má nastavená práva pro spuštění. Tento systém má své kouzlo v tom, že spustitelný soubor může být jakéhokoli typu (binární soubor, skript v shellu), ale z hlediska jeho spouštění je to úplně jedno. U skriptů je podmínka, aby měly na prvním řádku uvedený interpret, který je bude provádět (#!/bin/sh, nebo přenositelněji /usr/bin/env python) a binární soubor musí být podporován jádrem (nejpoužívanější je elf, starším formátem je a.out).
Soubor, který je uložený v adresáři, do něhož mají všichni povolen zápis může také kdokoliv smazat. Někdy se hodí, kdyby jej mohl mazat pouze vlastník souboru a nikdo jiný. Typickým představitelem je adresář /tmp. Tento adresář má nastavený sticky (lepkavý) bit, který se nastavuje příkazem chmod +t a ve výpisu příkazu ls je vidět takto:
drwxrwxrwt 39 root root 3704 zář 6 21:15 tmp
Program spuštěný uživatelem má stejná práva, jako uživatel sám. To znamená, může modifikovat jen ty soubory k nimž má uživatel právo zápisu. Existuje několik případů, kdy je nutné, aby uživatelem spuštěný program běžel pod jiným účtem (zpravidla s vyššími právy). Typickým příkladem je příkaz passwd pro změnu hesla uživatele. Ten musí modifikovat soubor /etc/shadow, kde jsou uložené hashe hesel. Tento soubor není, z pochopitelných důvodů, zapisovatelný pro běžné uživatele. Program passwd má nastaven příznak suid a vlastní jej uživatel root. Program po svém spuštění má práva uživatele root, přestože jej spustil jiný uživatel. Příznak se nastaví příkazem chmod u+s, ls jej pak ukazuje následovně:
ls -l /bin/passwd -rws--x--x 1 root root 32108 čec 11 14:30 /bin/passwd
Existuje také podobný příznak setgid, který mění skupinu. Není tolik používán u souborů, ale u adresářů, kdy po aplikaci tohoto příznaku patří všechny nově vytvořené soubory do určené skupiny a ne do uživatelově hlavní. Nastaví se příkazem chmod g+s a výpis vypadá následovně:
drwxr-sr-x 3 root users 4096 zář 1 23:14 foo
Práva jsou na systémové úrovni reprezentována jako čtyři čísla v rozsahu od 0 až po 7 (tj. tři bity). Tyto číslice reprezentují speciální práva, uživatelská, skupinová a ostatních. Právo pro čtení má hodnotu 4, pro zápis 2 a pro spuštění 1. Jejich součtem potom získáme součtem těchto hodnot. Hodnota 7 (4+2+1) označuje všechna práva, hodnota 5 (4+1) značí právo pro čtení a spuštění. Hodnota 0 pak, celkem logicky, určuje žádná práva.
Speciální práva jsou ohodnocena následovně. 4 je setuid, 2 je setgid a 1 je sticky bit.
Kompletní nastavení adresáře /tmp se tedy dá provést:
# zdlouhavější způsob chmod a+rwx /tmp chmod +t /tmp # rychlejší způsob chmod 1777 /tmp
Změnu vlastníků lze pak provádět pod rootem následně:
chown -cR uzivatel:skupina /tmp # -cR mění práva rekurzivně i v podadresářích
Jemnější nastavení práv umožňuje ACL, viz příkazy getfacl a setfacl.
Dokument vytvořil: vladka, 29.8.2005 11:55 | Poslední úprava: Nicky726, 4.3.2009 09:54 | Další přispěvatelé: Ash, Petr "Glubo" Sýkora | Historie změn | Zobrazeno: 63832×
Tiskni
Sdílej: