Open-source notebook pro hackery - II

Příspěvek na blogu Andrewa "bunnieho" Huanga přináší nejnovější informace z vývoje open-source notebooku pro hackery. Základní deska prošla revizí. Výkon FPGA byl navýšen. Počítá se s aplikacemi jako digitální osciloskop, logický analyzátor nebo SDR. K notebooku lze připojit Retina displej s rozlišením 2560x1700. Použitou linuxovou distribucí je ARMhf Ubuntu s vlastním jádrem. Andrew Huang se zamýšlí nad způsobem prodeje. Nerad by strávil další čtyři roky podporou zákazníků. Uvažuje, že by objednávkový formulář byl naprogramován v Pythonu nebo JavaScriptu a zákazník by jej musel modifikovat a následně uložit na GitHub. Druhou možností je prodávat notebook jako stavebnici.

8.7.2013 07:07 | Ladislav Hagara | Zajímavý projekt

Komentáře

[xxxxxxxxxxx]

Tak teďka ještě k tomu udělat pořádnej aluminiovej kryt!

[Ovocníček]

Teda nechci bejt zlej, ale připomíná mi to kastli od harddisku z roku 1996.

[xxxxxxxxxxx]

Jooo! )) Tovíš je to normálně frézovaný a touhle technologií se 0,1- 0,5mm stěny dělaj obtížně. I tak se to frezovalo 4hod. A navíc jsme se musel přizpůsobovat desce a komponentům který jsou fatk velký a neforemný... Takže jsme si divil že to vlastně vůbec šlo.

[Ovocníček]

Což znamená, že asi nebyl zvolen úplně vhodný materiál a výrobní postup? To se na mojí vybíravost svést nedá :P

[xxxxxxxxxxx]

Ne, to je tím že tomu nerozumíš. ) Protože by jsi jinak takovej blábol nenapsal. Technologie byla zvolená vhodně v rámci levného řešení. Aneb nevíš kolik stojej formy na plasty...

[Libor Chocholaty]

Cože? Ještě nemáme Open source vyjiskřovačku?

[xxxxxxxxxxx]

)))

[=^..^= AmigaPower®]

Už si tam navrtal ty díry na wifi a gps? Jak to dopadlo?

[Pavel Čejka]

Mě se to líbí Industriální styl mám velice rád... Ještě bych to eloxoval a bylo by to dokonalé.

[R]

A naco je to teda dobre? Je to drahe, velke, neforemne a hnusne. Originalny kryt je vo vsetkom lepsi.

[xxxxxxxxxxx]

Samozřejmě máš pravdu. Ale už si ho nikde nekoupíš, protože puvodní firma zkrachovala, formy se postráceli, nebo sešrotovali. Maximálně vytiskneš na 3D tiskárně ale to je křehké. Ale když ti to ke štěstí stačí... Já jsem si udělal radost a udělal jsem to celé bytelné! )

[Bystroushaak]

Dělá vůbec někdo na 3D tiskárnách na kovy?

[Stanislav Brabec]

Ale jistě. Kdo by ovšem koupil kryt dražší než (už tak drahý) telefon?

Když jsem to před časem počítal podle informací bratrance, který na takovém stroji dělal, tak: 1kg kovového prášku stál cca 4000Kč. Více než polovinu (ale u takového krytu na telefon spíš až 90%) toho prášku spékací stroj nevyužije (a recyklovat ho moc nejde, neboť už nemá požadovanou čistotu). A nyní ještě uvažte cenu stroje a rychlost jeho práce, a jste někde na 100000Kč/kg finálního výrobku. Taková technologie se hodí leda tak… na ty výše zmíněné formy na plasty. A přesně na to ten stroj také používají. Přesněji, jen na ty nejnáročnější díly, případně na opravy poškozených částí formy.

To už by bylo levnější kryt vyfrézovat z cihly investičního stříbra. A navíc by se ještě daly výhodně zpeněžit špony.

[xxxxxxxxxxx]

Tak tak. ))))

[Bystroushaak]

Hm. Já si představoval obdobnou technologii, jakou používá třeba reprap, ale třeba s hliníkovým drátem, nebo snpb pájkou.

[xxxxxxxxxxx]

a NEBO BY JSI SI MOHL UDĚLAT CNC/CO SVÁŘEČKU A MOHL BY JSI SI SVÁŘET BOBKY! )))

[Jendа]

Je to strašná pakárna. Máš velký teplotní rozdíl a vůbec vyšší teplotu a vrstvy na sebe blbě chytaj. Navíc to musíš dělat v ochranné atmosféře nebo ještě lépe ve vakuu, protože jinak se ti hned na vrstvách dělá buildup oxidů a pak to nedrží vůbec. Mnohem líp vyjde vytisknout to z PLA a odlejt.

[Stanislav Brabec]

Technologie Direct Metal Deposition pracuje s plasmově či laserově rozžhaveným kovovým práškem za kontrolovaných podmínek ve speciální atmosféře napařovaným na vytvářený objekt.

Použití drátu u kovů by bylo velmi problematické. Kovy se taví, a prakticky nemají plastickou fázi, která by se dala rozumně použít při 3D tisku. Horký kov by se buď musel pod vysokým tlakem vtlačit do tištěného materiálu, nebo by se musel nanášet roztavený kov se všemi negativy, které by to přinášelo: odkapávání kapek, kapilární deprese, mikrotrhliny v místě nerovnoměrného tuhnutí. To, co dělali naši dědové v kovárně, je vlastně asi nejpokročilejší technologie 3D tisku kovů v pevné fázi.

SnPb kryt na mobil by jistě byl snadno realizovatelný, a měl by zajímavé, leč pro telefon nepříliš vhodné vlastnosti:

• těžký
• jedovatý
• dokonale stínící signál antény

[Stanislav Brabec]

Ostatně, doporučuji si přečíst něco o fyzice pájení, které je vlastně nanášením roztaveného kovu na kov ztuhlý.

Sám jsem byl překvapen, jak složitá fyzika je za tím, a jak problematické pájení ve skutečnosti je. Jen díky odladěným pájkám, tavidlům a známé pracovní teplotě si můžeme dovolit vytvářet doma reprodukovatelné výsledky.

(Bohužel, tvůrci evropských regulací o fyzice pájení nevědí zhola nic. Kdyby věděli, nebyly by dnes smetiště plná nefunkční elektroniky na 100% splňující „ekologickou“ normu RoHS.)

[Ovocníček]

V půlce devadesátých let jsem čítával ábíčko a tam byly návody, jak naprosto na koleně a za pár korun vyrobit ručně pozoruhodný věci - ze dřeva, tvarováním plastů za tepla*, a tak podobně. Kolikrát k tomu člověk nepotřeboval ani ponk.

Dneska koukám, že borci potřebujou 3D tiskárny a frézy, mašiny za milion a materiál za tisíce, a přesto ten výsledek :) Řemeslná zručnost jde pěkně do pr....

* mimochodem, kdo pamatuje výrobu obouvátka z plexi ve škole? Ta technologie by se imho tady dala použít s o dost lepším výsledkem, než tady to mletí hliníku

[Šangala]

Thermoforming se nabízí, ale krása frézování už byla objevená tenkrát, jen na to každý neměl
*Dělaly jsme záměrný kříž, ale hlavně si pamatuji, že když jsme měl navrhnout ruční vrtačku (nákres převodů), zeptal jsem se jestli vícerychlostní, dostal jsem odpověď, že jen jednorychlostní, kterou jsem nakreslil a dostal jsem za dva, protože jedničku dostal jen spolužák, který ji navrhl dvou rychlostní.

[Ovocníček]

Heh, tak to už byla jiná škola :) Já myslel v dílnách na základce :D

Předmět Práce v kůlně a na podzimku se na školách podceňuje a najednou prsk - začnou se ztrácet čepice!

[Šangala]

Ale to já myslím taky, dělali jsme záměrný kříž, to jsou dva pásky na dvakrát ohnuté z plexi slepené do pravého úhlu s ryskami + jedna olovnička.
A vrtačka byl jen schematický nákres převodovky - obyčejná geometrie (žádné technické kreslení).

V Maleticích zas dělali pneumatickou hudební skříň…

[Ovocníček]

No ale to je stejně hustý, oproti štanglím na prádelní šňůru, kleštím na cukr a tak :)

[Šangala]

Ještě lze původní kryt „nakopírovat“ přes silikonovou formu. Nebo vytisknout začistit a opět přes silikonovou formu odlít.

[Kvakor]

Nebo udělat silikonovou negativní formu, odlít odlitek z vosku (nebo podobného materiálu) a ten použít k vytvoření formy z hlíny nebo slévárenského písku. Pak by do toho mohlo jít odlít cokoliv, cínem a olovem počínaje (na ty stačí dokonce i sádrová forma), přes zinkové a hliníkové slitiny až po měď, bronz a ocel. Možná že by šlo první krok přeskočit a rovnou tisknou voskem, i když si nejsem jistý, jak dobře by si s tím 3D tiskárna poradila (nejspíš by se muselo přidat chlazení). V každém případe to není nic pro hromadnou výrobu.

[Šangala]

Myslel jsem odlít z plastu (polyuretanu). Z voskem by mohlo být veselo při tak tenké stěně v silikonové formě, ale možná by se podařilo.
Prastará technologie lití na ztracenou formu se často a stále využívá i pro série, jen formy na odlévání vosku jsou kovové.

[j]

Bych rek ze odlitek z mosazi by nebyl ani moc financne narocnej a pri dodani vzoru (=trebas toho vosku) bych rek, ze to udela kdokoli - spotreba matrose 00 prd ... Sak se takhle odlejvaj trebas maly zvonky, kdyz je dela poctivej zvonar.

A prave v tomhle ohledu vidim osobne budoucnost 3D tisku - vytiskne se voskova forma, a ta se nekam odnese s tim, ze "tohle" ... Co sem tak nasel, cena se pohybuje nekde mezi 200-1kKc/kg, podle slozitosti zpracovani (pri kusovce).

[Šangala]

Vosk se používá obvykle jinak. Obalí se „pískem“ a vytaví se, čímž vznikne skořepina do které se odlívá a a pak se skořepina odstraní. Tady je to vidět ve zrychleném provedení od jednoho pána, který to hezky posunul vpřed.

Zvony apod se lijí do „hlíny“ či do „písku“ a obvykle je potřeba také ten první „model“, který se tím pískem zaformuje a „model“ se vyjme - prostě klasické lití do písku (či do jiné hmoty). V malém je to vidět tady.

Vosková forma mě ani nenapadá, na co by se mohla hodit, ale „normální“ 3D výtisk (rozumně pevný a povrchově upravený) lze zaformovat.
Některé 3D tiskárny mohou tisknout z vytavitelných materiálů založených na vosku, ale lze i „vypálit“ běžný výtisk ze skořepiny, ale bez patřičných filtrů v komíně je to dost humus.

[xxxxxxxxxxx]

nádhera.

[Stanislav Brabec]

Ovšem lití do ztraceného vosku řeší trochu jiný problém než levnou sériovou výrobu.

Cena formy na sériové lisování plastů není až tak daná cenou materiálu na ní spotřebovaného, ale její přesnou výrobou, sestavením a odladěním.

Výrobce kusovek si může dovolit ručně odstraňovat otřepy a nálisky u každého kusu. Může si dovolit odlévanou hmotu přehřát (pokud to hmota sama umožňuje) a pak počkat déle, než ve formě ztuhne. Může si dovolit na každém kusu opravit nerovnosti dané nepřesnou formou.

Naproti tomu od lisovací formy se vyžaduje co nejkratší doba pobytu v lisovací formě, a to, že z formy vypadne hotový výrobek nebo polotovar, který již nevyžaduje další úkony.

Výrobce formy tak musí odladit nejen formu samotnou formu (počet dílů, mechanismus jejich pohybu, přesné lícování dílů, počet a umístění vstřikovacích trysek,…), ale také samotný proces lisování: teplotu formy (někdy je nutné některé části formy zahřát víc než jiné) a její udržování při výrobě, teplotu vstřikovaného plastu, jeho tlak, přesný objem a jeho distribuce do jednotlivých trysek (prostorová a časová), doba pobytu výlisku ve formě, než je možné jej vyjmout, její čištění.

Pohled do obchodu s domácími potřebami ukazuje, že ani zdaleka ne všichni výrobci to zvládli na jedničku. V prodejně najdeme všechny možné druhy zmetků: otřepy ukazující na nepřesně vyrobenou nebo znečištěnou formu, mapy ukazující na tečení plastu za příliš nízké teploty, nebo naopak lehké zborcení ploch ukazující na příliš vysokou teplotu nebo příliš brzké vyjmutí z formy, nálisky ukazující na ledabylé odstranění stop po vstřikovacích tryskách, prachové mapy ukazující na statický náboj způsobený vnitřním pnutím materiálu atd.

Otiskovací hmoty mají ve výrobě také své místo jinde. Najdete je spíš u zubaře, kde se zuby nevyrábějí sériově, ale v továrně na výrobky z plastů je nejspíš nepotkáte.

[Šangala]

Ovšem lití do ztraceného vosku řeší trochu jiný problém než levnou sériovou výrobu.

Když jich bude v sérii 100 ročně, je to stále levná záležitost a poměr se rozevírá úměrně ceně formy - její minimální nutné složitosti…

Cena formy na sériové lisování plastů není až tak daná cenou materiálu na ní spotřebovaného, ale její přesnou výrobou, sestavením a odladěním.

Nic proti ani pro jsem nepsal, ale přijde na to, co se použije za technologii, pokud se forma vyrobí pomocí DMLS, je otázkou co tvoří hlavní část ceny.  A stejně tak na malé série se může použít opět silikon, např. u technologie RIM čím že navíc eliminují ty problémy s přesností, ustavením a složitostí a možná by bylo možné použít i vakuové tváření (pokud by to konstrukce dovolila), kde forma bude docela levná a sériová výroba možná taky (jak nám ukazují některé trendy v automotive).

Otiskovací hmoty mají ve výrobě také své místo jinde. Najdete je spíš u zubaře, kde se zuby nevyrábějí sériově, ale v továrně na výrobky z plastů je nejspíš nepotkáte.

Nedošel jsem na to, k čemu se to vztahuje…

[Standa]

Když jich bude v sérii 100 ročně…

100 kusů ročně je malovýroba. Tam má smysl co nejlevnější forma, a následné ruční dokončení.

pokud se forma vyrobí pomocí DMLS, je otázkou co tvoří hlavní část ceny.

To ano. DMLS přesouvá část nákladů na drahý prášek.

vakuové tváření

Na dvoudílný case by mohlo fungovat.

Otiskovací hmoty mají ve výrobě také své místo jinde. Najdete je spíš u zubaře, kde se zuby nevyrábějí sériově, ale v továrně na výrobky z plastů je nejspíš nepotkáte.

Nedošel jsem na to, k čemu se to vztahuje…

K silikonu v roli otiskovací hmoty.

Sám jsem pár takových forem doma vyráběl, a když člověk něco nepokazí, může i doma vyrobit dobře vypadající repliky rozbitých dílů.

[Šangala]

100 kusů ročně je malovýroba.

Jsou odvětví, kde se mnohem menší počet kusů označuje jako sériová výroba a požadavky na výrobek nedovolí ruční dokončení… Ty termíny nejsou zas tak striktní, a spíše definují „jak“ a z čího pohledu, než „kolik“, u „ševců“ (malé rýpnutí) se spíše dozvíte, že 100ks už (tedy ne ještě) není sériová výroba a bratia se pustili zas do jiné definice.

K silikonu v roli otiskovací hmoty.

Rozumím tomu dobře, je myšleno silikon jako forma? (nechci prudit, chci se zorientovat)

Asi ano - mě zmátl ten termín otiskovací hmota, ono je to trochu posunutý význam, otisknout a odlít/zalít je jiný proces pro jiné, někdy podobné, použití.
Pokud tedy ano, tak někde se to používá na desítky a i na set kusové série a to jak pro vakuové lití či častěji například pro RIM technologii.

může i doma vyrobit dobře vypadající repliky rozbitých dílů…

To je moc vážné, vyrobit ohebné, ale tuhé „kopie“ vrtáků a dát je známému do nářadí, to je správné použití…

[Standa]

K silikonu v roli otiskovací hmoty.

Rozumím tomu dobře, je myšleno silikon jako forma? (nechci prudit, chci se zorientovat)

Ano, jako forma. I když někdy může být silikon i tvarovaným materiálem, ale pak je třeba formu vyrobit z něčeho, čeho se ten silikon pustí.

To je moc vážné, vyrobit ohebné, ale tuhé „kopie“ vrtáků a dát je známému do nářadí, to je správné použití…

Vrtáky mne zrovna nenapadlo takto vyrábět, a upínat známým do vrtačky.

Ale knoflíky, kryty na konektory, držáky a různé drobné plastové díly, to už jde.

V domácí výrobě se mi osvědčil ten silikon (odlitek se snadno vytahuje), sádra (když se namočí, plast se na ní nelepí), různé fólie (ty příliš nedrží tvar, ale na odlévání nepřesných válečků to stačí), voskovaný protikus (dokonce jsem s úspěchem vyrobil kus s se stativovým držákem tak, že jsem na dno formy udělal díru, a tou jsem protáhl pečlivě navoskovaný stativový šroub). Zubařskou otiskovací hmotu (takovou tu starou s bronzovým prachem) jsem také zkoušel. Za tepla je hezky tvárná, za studena zase přesně drží tvar. Ale ráda se přilepí k odlévanému materiálu.

Na kryty konektorů dnes ale používám smršťovací bužírku. Nemusím se patlat s formou, natáhnu, zahřeji, oříznu, a konektor je hotový, a nevypadá to špatně.

Na drobné měkké plastové díly se mi osvědčila hmota, kterou jsem kdysi koupil v Baumaxu za 20Kč jako tavné lepidlo. Snadno se zpracovává, a je unikátní v tom, že vůbec nelepí, a tak se nepřilepí k žádné formě. Už jí ale neprodávají.

[Šangala]

ale pak je třeba formu vyrobit z něčeho, čeho se ten silikon pustí.

Použije se separátor.

[Jendа]

Lost PLA. Na vosk potřebuješ pastový extrudér ("injekční stříkačka" s teplotou stabilizovanou tak, že vosk trochu teče, ale ne moc).

[Jiří Svoboda]

Jé, sádrová forma! Kdysi vyšel v ABC návod, jak si odlévat kopie cínových vojáčků pomocí sádrové formy. Cínové vojáčky jsem ale měl po dědečkovi (kdepak asi skončili?), tak jsem zkoušel naivně odlévat z olova socialistické dvoukoruny. No, výsledky byly tristní. Když nepraskla forma (holt jsem ani nečekal, než pořádně vyschne), tak stejně nebyl viditelný reliéf.

[Gilhad]

Ja si vyrabel vlastni figurky do Battletechu a slo to skvele - oproti oficialnim mely navic vyhodu, ze byly dvoudilne a sly v pase otacet (dulezita herni mechanika), takze nebylo pochyb, kterym smerem jdou a kterym strili.

[Hans1024]

Me se to libi, vypada to robustne.

[Salamek]

Je to alespon poradny kus kovu, me se to libi (Davam prednost kvalitě před vzhledem)

[j]

Zato je to rek bych odolne a pevne => jen tak neco to nerozhazi. Narozdil od 99% beznych pristroju, pro ktery i lehkej pad = KO.

[Ovocníček]

Vzhledem že je to tuhá záležitost, tak pochybuju, že by to mělo takovej efekt.

Protože při nárazu na zem se to nemá jak deformovat a vnitřek přístroje schytá všechno to přetížení při nárazu. navíc vyšší hmotnost = větší uvolněná kinetická energie při dopadu, IIRC.

[xxxxxxxxxxx]

je vidět že máš v hlavě dost naděláno.

1)Tím že zvýšíš hmotnost obalu nijak nezvětšíš kinetickou energii vnitřku který je stejný v obou případech. Takže žvást, plesknutí do vody

2) Deformace při nárazu je pěkná věc, zvláště když zdeformuješ dotykovej display který ti následně křupne. Vyzkoušeno v praxi. Součástky který jsou pevně připájený na desce, tkaže materiál na materiál, pokud se nemaj kam ohnout tak jim je v celku jedno jakej je impuls síly. Takže taky žvást.

Jediný nad čím by se dalo uvažovat je křehkost Displayu. Tenže to jde v ruku v ruce s tuhostí a velikosti deformace.

ps. Radši programuj...

[pc2005]

plesknutí do vody

[jen jdu okolo :-/] vs plesknutí do rtuti (která má cca 13x větší hmotnost na stejný objem) [/jen jdu okolo ]

Podle mě má hmotnost obalu vliv, protože při pružném odrazu jde najednou proti vnitřnostem (který ještě zlomek sekundy letí dolů - než se k nim dostane ta rázová vlna) u hmotnějšího obalu mnohem větší kinetická energie. Navíc lehčí kryt - plast - bude mít větší elasticitu a tak tu rázovou vlnu ultumí a sníží přetížení vnitřku.

Výhoda hliníkovýho krytu je ale v tom, že když mobil přejede auto, tak se z něj dá ještě pořád zavolat. Tedy rozhodně lépe než z nějakýho plasťáku.

[xxxxxxxxxxx]

Jo to máš recht, ale domnívám se že to jsem už v podstatě popsal. Jde o ten útlum vs. deformace. V malé míře ten útlum pomůže ale ve velké zničí display. Každopádně to co napsal kolega je blbost. Lepe řečeno jádro pudla je v tom co píšeš tedy v útlumu ale ne v kinetický energii toho krytu!!!

[Josef Kufner]

Takže to chce kovový rám, který zabrání deformaci, a plastový zbytek, který utlumí náraz a nebude překážet anténám. To už by se dalo vytisknout na obyčejné 3D tiskárně (zatavit rám do plastu během tisku).

[pc2005]

Ten nápad s objednávkou v pythonu je vtipnej, ale takhle by mohl mít mnohem málo zákazníků, což by se nemuselo dobře projevit na ceně. Všude je prostě potřeba masová výroba, jinak to bude drahý jako třeba ten Neo Freerunner. Navíc při velmi velké komunitě (ne projekt pro desítku kámošů), se vždycky najde nějakej odborník, co bude pomáhat.

[pc2005]

P.S. Jinak kdyby tam dal Zynqa, tak by se mohl přifařit k Parallelle .

[Ovocníček]

To by tomu dal, Parallela je pěkná blbost. Spousta hype, ale nikam to nepovede.

[pc2005]

Ale má vyšší verzi FPGA.