Dedičstvo a morálna dilema (diskuse)

[Lenin]

Ja na mieste sestry popytam este nejake tie 3-4 tisicky naviac bo ze sa jej zda malo z predaja bytu :D A dilema vyriesena :D

[houska]

Prekvapuje me ze si matka tedy nenechala pulku bytu, tim padem by syn mel narok na ctvrtinu bytu.

Podle me jedine kokektni reseni je ze si sednou a domluvi se ... jinak syn samozrejme nema narok na nic (podle me ani moralne), ackoliv si muze myslet ze dar matce ted znamena nejakou vyhodu (i moralni).

[disorder]

Syn ma narok. Ked rodic daruje nieco jednemu dietatu, tak sa s tym pocita pri dedicstve. Toto je de facto dar dcere.

[Randy_Sh]

Syn ma narok. Ked rodic daruje nieco jednemu dietatu, tak sa s tym pocita pri dedicstve. Toto je de facto dar dcere.

Pokud vím, tak v ČR se dary do dědictví započítají, ale trochu jinak než si asi představujete. Pokud po zemřelém zbyl nějaký další majetek, tak při dělení majetku se dar bere v úvahu. Ale když zemřelý v podstatě žádný majetek nezanechal, tak mají neobdarovaní smůlu.

[snajpa]

tak při dělení majetku se dar bere v úvahu.

Jak? Nevedel jsem.

[pavlix]

Ono je to do jisté míry logické, protože dar, i když opačným směrem, se používá k obejití zákonného dědictví. Nechat zahrnout dar do dědictví je v podstatě jediná možnost, jak se bránit a požadovat nápravu. Často ten majetek dostává naopak někdo, kdo se ani nestaral nebo se staral jenom krátce s vědomím možnosti získat majetek.

[snajpa]

No logicke - to v legislative moc necekam, mne by zajimal konkretni paragraf, nebo neco, na zaklade ceho se v dedickem rizeni bude k darum za zivota zesnuleho prihlizet.

[Randy_Sh]

Zde

[Stano]

Do rovnice este chyba kolko mali na ucte syn a dcera pred kupou maminho bytu a po predaji

[Michal]

Tak tohle by naopak nemelo mit na rozhodnuti zadny vliv.

[petr]

Moralni dilema? Adoptovana sestra pozve brata domu a da mu...

[Hyundaista]

... no hej, ale kolko ?

[petr]

... kludne aj dva krat...

[daocetunk]

... no ale bude to stacit ?

[JS1]

Neco trochu podobneho se mi stalo - po otcove smrti nas rodny byt (3+1 v panelaku) mamka s mym souhlasem prevedla cely na brachu. Nemam s tim problem, bylo jeste dalsi dedictvi (takze to mozna vyslo +- fer, detaily si nepamatuji), hluboko do kapsy nemam, bydlim jinde, bracha asi bude nezamestnany a pokud ho nekdo neklofne (pochybuji s jeho pristupem k zivotu - asketicky mnich) nebo se nezblazni tak to asi stejne zdedim zase ja nebo moji eventualni potomci.

IMHO fakt zalezi na socialni situaci vsech zucastnenych. Nemit vlastni bydleni je asi nejvetsi hrozba chudoby u nas, takze jsem rad, ze je muj bratr tak nejak zaopatreny.

[manasekp]

Syn odmitl byt a nema zajem o prachy, zadne dilema nevidim.

[Max]

Taktéž v tom nevidím problém. Osobně jsem udělal něco podobného (ve prospěch sourozenců jsem se vzdal dědictví za pár stovek tisíc).
Zdar Max

[VM]

Syn vysloveně nechtěl půl bytu, tak co řešíme? Rozmyslel si to snad po funusu?

[User682]

zdravim,

nemusite dostat nic. Mate nevymahatelne moralni pravo na tech 7k z podilu, ale Vy jej v zadnem pripadne nevymahejte a ani tech 7k neberte jako jakykoli zavazek.

Resili jsme neco podobneho se znamym. Ze sporeni pro dite byl castecne zaplacen byt. Pokud by se tak neucinilo, tak by zadny byt nebyl.

gf

[návšteva]

ježiš, slovná úloha!

najlepšie je nič nedediť... potom sú medzi potomkami dobré vzťahy, ale malo by to byť tak, že si deti samy uvedomia, kto mal s rodičmi viac starostí a tomu prenechali to málo, čo po nich zostane

[ChronicPain]

Schopní lidé se rodí do bohatých rodů. Je mi líto chudáků, po jejichž rodičích zbyde málo. Osobně jsem vyrůstal na zámku a již od útlého věku se mi dostávalo dobrého kapitalistického vzdělání. Rodiče navíc byli tak lasklaví, že zaplatili dvěma chlapcům ze sousedství, aby byli mými kamarády, a nikdy nebyl problém cokoliv zařídit. Třeba když jsem chtěl vylézt na strom, rodiče nechali přistavit vůz s vysokozdvižnou plošinou, abych se tam nemusel škrábat jako kdejaká socka a nepodrápal si svou hebkou kůži na rukou. Na své dětství vzpomínám tak rád.

[ChronicPain]

To tvá matka žila v maringotce? Za 40 tisíc Eur se nedá pořídit ani dobrý vůz, natož pak alespoň menší vila. Rozhodně bych se tím nechlubil veřejně, a pokud by mi sestra těch pár drobných z dobroty duše přecejen vrátila, pozval bych ji za to na večeři (na tu je to tak akorát). Třeba bychom se spolu pak mohli i po šlechticku rozmnožit a pořídit si pár malých degenků.

[pc2005]

Abigail :-P.

Jo ony to vlastně budou eura že?

No kdybych byl Dcera, tak bych asi vrátil Bratrovi těch 7k, nebo by to měl "u mě".

[Bedňa]

Syn daroval 7k matke a matka darovala byt dcére, všetko je OK. Matematicky by mu mala dať, 7k plus 15k ako polovicu z dedičstva.

Sestra môže mať muža ktorý to hneď utratil v miestnom pohostinstve a nieje s čím sa deliť

Rozhodne by som sa na to vysral, buď dá, alebo nedá, ale rátal by som že nedá.

[pc2005]

Jo já to bral jak bych to cítil, kdybych ten dar dostal já.

[Bedňa]

OK, keď sa majú radi mala by sa podeliť, keď je hajzel, tak je rada že s ním vyčúrala

Ťažko hodnotiť, ono je v tom vždy viacero faktorov.

[pc2005]

Však jsem psal, to je problém ala Krokodýlí řeka .

[Bedňa]

To si moc dobre pamätám, matematika proste nejde použiť všade

[⧠ A = 0]

Dědictví je zlo a mělo by být zrušeno.

[pc2005]

OK zbylý majetek po tobě připadne státu, který ho použije na pokrytí sociálních potřeb našich spoluobčanů.

[⧠ A = 0]

Ano, ideální by bylo, kdyby z toho financoval třeba startovací byty pro mladé, nebo třeba kdyby se zavedla paušální „startovací“ dávka.

[b]

Co ty seš za čůráka? To fakt nevidíš do důsledků? Rodinný majetek, který se často dědí po generacích a má pro pozůstalé značnou citovou hodnotu, propadne státu, který ho zpeněží a použije na další socialistickou píčovinu. A aby tomu lidé nepředcházeli, tak jim zakážeš převádět majetek, nebo prostě jen budeš doufat, že tohle domácí předdědické řízení bude v něčem lepší a méně konfliktní než stávající systém? A ještě si do patičky napíšeš „Nevolte zmrdy.“ a sám se politicky angažuješ, to je fakt k zblití. Zůstaň v socialistickém severním ráji, ty kokote.

[⧠ A = 0]

Ale prd, mohou si ho vykoupit a citová hodnota jim zůstane.

[M_train]

+ 1

Asi mu už z dlouhých severských nocí v hlubokých finských hvozdech hráblo

[Odin1918]

S podivem se zde s tebou shodnu.

[Franta]

To může vymyslet jen někdo z postkomunistické země, kde se okradlo hned několik generací. Jsou země, kde se byznys buduje tak, aby vydržel generace, dědí se z otce na syna. A aby měl někdo motivaci takový dlouhodobě udržitelný byznys budovat, musí mít jistotu, že to opravdu zůstane těm, které k převzetí vychovává. Ne, že mu to ukradne a jeho dědicům to prodá nazpátek. Jen u nás jsme zvyklí, že každý musí zbohatnout během pár let za každou cenu, užít si to a zemřít. Je to přesně důsledek této právní nejistoty a podobné opatření by to ještě víc prohloubilo.

[pavlix]

To zase zní jako někde ze saudské arábie, kde se dají opravdu násilně vychovávat generace k pokračování v rodovém byznysu a ještě je stejně potřeba těch dětí udělat víc kvůli případným černým ovcím a odpadlíkům.

[snajpa]

No, pockej, ale ja tu takovej zapach detekuju taky a vinim z toho presne - nase a jejich rodice, za to, jak tu dosrali prostredi mezi lidma. Mladi cca v mem veku (a kousek starsi, akorat post-revolucni decka) prestavaji mit ten defaultni tik, kdy cekaji, ze se je protistrana snazi za kazdou cenu v kazdy interakci ojebat, tak to delaji sami radsi taky. Ale nez opravime vsechny dusledky konani nasich rodicu a prarodicu, to bude chvili trvat. Muzem jim tak akorat dekovat - a v soucasny chvili muzeme ten nasim rodicum dekovat znova, protoze vysledkem jejich voleni nam tu uplne mizi male a stredni podnikani, tj. zaklad rozumne nastavenyho fungovani statu.

[pavlix]

Ale to je hodně jiný pohled než umět děti po generace užit vždy převzít podnik. Zvlášť v době, kdy je daleko výhodnější naučit dítě vytvořit vlastní podnik, sehnat investory, vybudovat ho a prodat. :D

[Franta]

Saudská Arábie není dobrý příklad. Tam jsou zbohatlíci v posledních dvou generacích. Dobrým příkladem jsou klidně i staleté rodinné firmy, které fungují v zemích jako Německo, Itálie, Francie, VB, ale třeba i Japonsko. V takových případech má člověk vůči svému podnikání úplně jinou zodpovědnost. Cílem není stát se bohatým za pár let a po mně potopa. A to má potom vliv na celkové podnikatelské klima, kde je důležitější dlouhodobá důvěra než ojebání protistrany a krátkodobý zisk.

Podobné firmy jsme tu dřív měli i my, už třeba v případě sedláků, kdy obhospodařované pozemky rodině patřily třeba staletí. Jaký byl stav těchto pozemků po násilné kolektivizaci nebo potom, co se vylifrovali z pohraniční Němci a dostali se k nim jiní lidi prakticky zadarmo a bez jakéhokoliv vztahu k nim, všichni víme. A výše zmíněný návrh není nic jiného než permanentní rok 1948, z kterého se naše společnost vzpamatovává i po 70 letech.

[pavlix]

Ony se hezky obhospodařovávají pozemky po staletí, když děti nemají jinou možnost a tohle je pro ně jediná jistota. Dneska naopak není jistota vůbec žádná a vyplácí se spíše přizpůsobivost v řádu měsíců a roků než budování v řádu desetiletí a staletí.

[Odin1918]

Takze byste lidem sebral to, co dostali po predcich? To, co mnohdy od nuly predkove vydreli vlastnim potem, odrikani a i krvi? Pokud by se vas navrh zhoubny realizoval, vedlo by to k dalsimu odtrzeni lidi od vlasti a od pudy. Lide by dale ztraceli identifikaci se svymi koreny, coz by bylo absolutne zhoubne. Kde by potom byla ucta ke predkum, rodicum, prirode, cizimu majetku, atd?

Brat lidem pravo na dedicny majetek je opravdu zhoubne prasecka myslenka a doufam, ze i vetsina soucialistu s ni se neztotoznuje.

[b]

Pche, v socialistickém zájmu lidu by snad bylo lepší mu znárodnit orgány a obdařit jimi lidi, kteří jsou společensky méně škodliví. Rovnou teď.

[podlesh]

Jednoznačně souhlasím - dědičnost se v praxi ukázala jako v podstatě omyl a každý rozumný člověk preferuje kompozici.

[hypvofxy]

Exception in discussion thread "Dedičstvo a morálna dilema" net.netiquette.MissingArgumentException
	at cz.abclinuxu.Discussion(Dedičstvo a morálna dilema (diskuze):#67)

[Prohnutá nudle]

Vysvetli.

[figliar0]

No moment. Vsetci tu riesime dilemu syna - ci ma na daco narok (pravny, moralny) alebo nie. Nie je skor ale otazka polozena tak, ako by sa mala zachovat dcera? Skusme sa na to pozriet z jej pohladu. Mam brata, ktory do toho daco vrazil a nechcel na oplatku nic (vlastnicky podiel). Ale bolo by odo mna pekne, keby som mu ponukol predsa len daco - mozno zoberie, mozno nie - ale ja by som mu preda len ponukol variantu 15+7, resp. aspon tych 7 (to by som sa uz ale citil trapne). Neponuknut mu nic (bez ohladu na to, ci to zoberie alebo nie) by podla mna bolo od dcery... nuz nie velmi pekne, ba priam az otrasne.

[Aleš Kapica]

Proboha proč by měla bráchovi něco platit?! Přispěl kolik chtěl a jinak mu to všechno bylo u zadku. Pokud byla ségra jediným vlastníkem, tak muselo proběhnout dědické řízení. O tom nic bližšího nevíme. Každopádně je to pro všechny strany uzavřená záležitost – teda krom pisatele tohoto blogpostu. Tudíž se logicky nabízí otázka: proč to vlastně řeší?

Pokud byl on tím synem, který kdysi dávno na ten byt přispěl a teď ho žere, že z toho nic nemá, tak se nutně nabízí otázka: z jakého důvodu byl zbaven dědického podílu? Logická odpověď se nabízí. Na rozdíl od ségry se o máti nestaral, takže ta na ni byt přepsala ještě za svého života. V takovém případě je také jasné proč "neplánuje žiadne právne kroky". Dost dobře si totiž nedovedu představit, jakým způsobem by to chtěl zaonačit, aby z těch peněz něco urval. Takže se s touhle "křivdou" podělil alespoň s námi, my ho "odměnili" zhodnocením blogpostu a má o čem přemýšlet.

[Randy_Sh]

Pokud byla ségra jediným vlastníkem, tak muselo proběhnout dědické řízení.

Podle mě byt do dědictví nespadal. Matka si koupila byt, ovšem napsala ho na dceru, takže nemohl být součástí dědictví.

z jakého důvodu byl zbaven dědického podílu?

Nebyl ničeho zbaven, protože byt nikdy předmětem dědictví nebyl.

Na rozdíl od ségry se o máti nestaral, takže ta na ni byt přepsala ještě za svého života.

Četl jste vůbec ten příspěvek? Matka chtěla napsat byt na oba, syn nechtěl nic podepisovat, tak byt napsala celý na dceru. S tou nechutí něco podepsat je to trochu divné, ale stávají se různé věci.

[Aleš Kapica]

Tak to je snad z dalšího textu jasné, že ten byt nebyl součástí dědického řízení. Jasně že jsem ten příspěvek četl. Právě proto nechápu, jak vůbec může někoho napadnout, že by mu ta sestra měla něco platit, když se sám a dobrovolně nároku na vlastnický podíl vzdal.

[JS1]

Právě proto nechápu, jak vůbec může někoho napadnout, že by mu ta sestra měla něco platit, když se sám a dobrovolně nároku na vlastnický podíl vzdal.

To je prave krasne na moralnich dilematech, ze pridani dodatecnych podminek muze spravnosti celeho reseni znacne zamichat.

Napr., kdyby to udelal v dobe, kdy nemel hluboko do kapsy, a pozdeji by z nejakeho duvodu zchudl. Pak by bylo asi moralne prijatelne, aby se s nim ta sestra znovu rozdelila.

[Kate]

Tak z morálního hlediska by bylo správné, kdyby se sestra alespoň zeptala, jestli bratr nějaké vyrovnání chce. Pak by bylo zase pro bratra (při opravdu dobrých vztazích) potenciálně nemorální ty peníze chtít, pokud je sestra na mizině a on finančně v pohodě :)

Při zadaných podmínkách bych zaškrtla „Jiné“. Měla by si s ním sednout a dohodnout se na ideálním řešení se zohledněním dodatečných podmínek.

[pavlix]

Tohle už jsou hodnoty, které jsou pro málokoho bezvýznamné, takže si osobně myslím, že ta situace vůbec neměla vzniknout v první řadě nebo se měla už v tu chvíli řádně ošetřit.

[Kate]

Ano, hlavně zjevně vážně komunikace. Ono dědictví často ukáže pravou povahu příbuzenstva... Třeba u nás v rodině to dopadlo z jedné strany také špatně a ne nepodobně situaci popsané v blogu.

[pavlix]

U nás v rodině se to na jedné straně taky pokazilo, ale jak to dopadne, to zatím nikdo netuší.

[Aleš Kapica]

Většinou se to kazí tam, kde jsou tzv. "hladoví příbuzní", co trpí (zpravidla neoprávněným) pocitem, že byli o něco ochuzeni. Typické pro ně je, že aktivitu začnou vyvíjet obvykle buď poté co se ukáže, že je co urvat. Nebo pokud díky vlastní blbosti a lenosti musí nějaké prachy vypláznout.

Takhle se kupř. vypekl bratranec mého otce, když umřela jejich bezdětná prateta. Můj otec i jeho sestra se nároku na dědictví vzdali, ale on měl za málo notáře při dědickém řízení navštívit. Dědictví tedy automaticky spadlo na něj. Starat se začal teprve tehdy, až mu asi po půl roce přišel účet na 50 tisíc za uskladnění pozůstalosti. Samozřejmě místo toho aby se kopnul do hlavy za svoji blbost, začal vinit všechny kolem.

[figliar0]

Presne takto som to myslel - nehovorim, ze mu ma sestra automaticky nieco platit, ale ponuknut mu tu moznost - ja by som to tak urobil za predpokladu normalnych korektnych surodeneckych vztahov - a na zaklade blogu nemam preco predpokladat, ze sa nejedna o korektne vztahy.

To ako by sa mal zachovat brat som uz nerozoberal, ale viac-menej suhlasim - ak nie je vyslovene s holou ritou, bolo by nemoralne daco vziat (resp. viac ako tych 7 litrov). Ak by bol povedzme na tom financne velmi zle, mohol by tie peniaze prijat (ale skor ako surodenecku pomoc ako nejaku narokovatelnu ciastku).

[snajpa]

Zalezi. Kdybych se s takovou sestrou nemohl ani citit z nejakyho pro mne vaznyho duvodu, asi bych to i nechal radsi plavat, at si to narve nekam Tj. u mne by hodne zalezelo na povaze toho vztahu, jestli bych to vubec nejak resil.

[Aleš Kapica]

Kdy by nebyl prděl na matku, tak by nejspíš neostrouhal. O ségře víme jen to, že ten byt byl při prodeji v jejím vlastnictví.

[snajpa]

Otazka je, jak vnima to 'ostrouhal'. Jestli je mu to sumak, tak je to proti nicemu nic. A na matku se da prdet i z nejakyho duvodu, co bys urcite uznal i ty - i kdyz to asi nebude uplne bezne, takovy rodinny setup.

[⧠ A = 0]

i kdyz to asi nebude uplne bezne, takovy rodinny setup.

Bys se možná divil.

[Aleš Kapica]

Kdyby mu to bylo šumák, tak by nepsal tenhle blogpost.

Ať je máti jaká chce, tak pokud se o ni z nějakého důvodu nestarám, tak po ní taky nemůžu nic chtít. Ty peníze poskytli oba sourozenci dle svých možností. Jestli chtěl mít posichrovaný nějaký vlastnický podíl na jejím majetku, tak si to měl ošetřit papírem.

Já spíš řeším opačný problém. Snažím se máti přimět, aby zavčas přepsala byt a chajdu na ségru, nebo alespoň na její dcery. Představa dědického řízení a majetkového vypořádání mě – po zkušenostech mých kamarádů a známých z poslední doby – upřímně děsí. Člověk se pak nestačí divit, kolik kostlivců rodiče měli ve skříních. Proto je lepší, když je zavčasu jasné kdo a o co se má starat.

[Blaazen]

Jak to, že na ní prděl? Vždyť jí přispěl víc než sestra. Kdyby měl s matkou tak špatný ztah, tak by jí nic nedal, nebo by ho možná ani nežádala.
Můj názor je, že když má teď sestra 40k, tak by těch 7k vlastnímu bráchovi dát mohla. Koneckonců, investovala 3k a zůstane jí 33k + dobré rodinné vztahy. To je skvělá bilance.

[Aleš Kapica]

Jak to, že na ní prděl? Vždyť jí přispěl víc než sestra. Kdyby měl s matkou tak špatný ztah, tak by jí nic nedal, nebo by ho možná ani nežádala.

Nechci nikoho poučovat, ale tohle je ukázkový případ sociální deformace. To, že přispěl matce na koupi bytu, byla jeho dobrá vůle. Ovšem jak vidno, neučinil tak z čirého altruismu a synovské lásky, nýbrž ze sobecké sebelásky, protože by mu jinak hrozilo, že by ji musel nechat – nedejbože – bydlet u sebe doma.

Takhle se mohl alibisticky domnívat, že se byt tak jako tak prodá, až máti nebude a svůj podíl dostane tak jako tak. Ani by mne nepřekvapilo, kdyby za odmítnutím spoluvlastnictví byla především snaha vyhnout se jakýmkoliv povinnostem, které jsou s vlastnictvím spojené.

Jenže každý, kdo něco vlastní ví, že majetek přináší také starosti. Také je otázka, do jaké míry byla jejich máti soběstačná. V blogu se už nikde neuvádí, zda-li umřela náhle, nebo jestli za ní ségra docházela aby jí pomohla. Tohle má podle mne mnohem větší cenu, než nějakých usmolených pár tisíc euro.

Já vím, že bych se takto o svou máti starat nemohl – na rozdíl od sestry a neteří, které to nemají tak daleko. A taky vím, co to znamená spravovat nemovitý majetek na dálku, protože nějaký vlastním. Jsem tudíž toho názoru, že finanční prospěch z takové věci má mít ten, co se nějakým způsobem postaral. Pokud by měla jejich matka pocit, že je třeba oba podělit rovným dílem tak by zřejmě nenapsala byt na dceru ještě dokud žila. Taky je docela dobře možné, že přepsala na dceru byt proto, aby se zbavila starostí s tím spojených.

To všechno by měl ten její bráška vzít v potaz. Dobré rodinné vztahy se nezakládají na tom, že altruisticky věnuji část výtěžku z prodané nemovitosti někomu, kdo za celý ten čas nehnul ani prstem.

[Blaazen]

Sorry, ale tohle je čirá spekulace a rozhodně to nejsou normální vztahy.

Nechci nikoho poučovat, ale tohle je ukázkový případ sociální deformace. To, že přispěl matce na koupi bytu, byla jeho dobrá vůle. Ovšem jak vidno, neučinil tak z čirého altruismu a synovské lásky, nýbrž ze sobecké sebelásky, protože by mu jinak hrozilo, že by ji musel nechat – nedejbože – bydlet u sebe doma.

1) Proč by se o ní staral, proboha? Bylo jí šedesát, ne pětaosmdesát. Celkem mladá ženská, dost vitální na to, aby se rozešla s chapem. Chtěla bydlet sama, tak řekla dětem o pomoc.
2) To jako přišla za synem a řekla "naval sedum litrů, nebo se ti sem nakvartýruju" ?

Dobré rodinné vztahy se nezakládají na tom, že altruisticky věnuji část výtěžku z prodané nemovitosti někomu, kdo za celý ten čas nehnul ani prstem.

V jakém smyslu nehnul prstem? A jak to víš? Pokud byla matka soběstačná (vzhledem k věku pravděpodobné), tak nic nepotřebovala.

[Aleš Kapica]

Jen pro zajímavost: Kolik ti je? Jestli je pro tebe ženská po šedesátce "celkem mladá", tak je na to diagnóza. Jinak z toho co píšeš je evidentní, že máš k dospělosti ještě kus cesty před sebou.

[Blaazen]

Sigh. Když jsem v roce 2001 odešel z VŠ tak jsem byl rok na civilce v nemocnici, takže vim, jak v průměru jsou soběstační lidé v šedesáti a v pětaosmdesáti. Mimochodem, ta paní možná ještě nebyla ani v důchodu, viz tabulka. A češky se dožívají v průměru 80 let. To jsem měl na mysli, když jsem napsal "celkem mladá", není třeba spekulovat o gerontofilii.

Ale když tak rád diagnostikuješ, tak mi napiš jak se jmenuje psychická porucha, když někdo považuje za sobeckou svini člověka, který finančně pomůže své matce s koupí bytu a nic za to nechce. Podle tebe má patrně jméno "dospělost".

[Maxmilian Prdel]

To nic, to jen Napleš Čepica zase sezral vsechnu moudrost sveta.

[Aleš Kapica]

Copak ubožáku? Stále se stydíme za své jméno?

[Aleš Kapica]

Tak předně - okolnosti za jakých poskytnul své matce finance neznáme. Za druhé - neposkytnul je sám. O jeho ségře také nic nevíme. Jen tolik, že poskytla cca polovinu toho co on. Řekl bych, že každý přispěl tehdy v rámci svých možností.

Nevíme nic o tom, proč a jak matka zemřela, ani jak dlouho požila. Co ale víme, tak ten byt přepsala na dceru dokud ještě žila. A také víme, že měla hned na počátku dobrou vůli napsat to na oba potomky. Tím, že to syn odmítl a přenechal další osud nemovitosti na její vůli je celá věc uzavřena. Nemá na nic nárok. A o jeho sobectví svědčí fakt, že byl tenhle blog vůbec napsaný, jelikož se evidentně cítí ukřivděný. A pokud to není sám autor blogpostu, tak si mu nejspíš i postěžoval. Pokud by jednal vskutku nezištně, tak by se tím že ségra ten byt prodala vůbec nezabýval.

[figliar0]

Ako som sa snazil naznacit vyssie, neskusil si porozmyslat aj o alternative, ze pisatel blogu je v skutocnosti v pozicii dcery? (A cely pribeh je samozrejme mierne upraveny - moze sa jednat napriklad o dvoch bratov - otazka pohlavia je irelevantna.)

Myslim tiez (to som sa tiez snazil naznacit vyssie), ze cela diskusia sa nemusi nutne tocit okolo toho, ci existuje nejaky pravny alebo moralny narok syna, ale skor o filozoficko-moralne uvahy o tom, ako sa v tomto zachovat (a tak vlastne aj znela otazka nad anketou).

Inac samozrejme nema zmysel konstruovat teorie o korektnosti vzajomnych rodinnych vztahov - o tom sa v blogu nepise a tak vsetky teorie su len teoriami, ktorych vieme vymysliet do aleluja.

[Aleš Kapica]

Je úplně jedno, kdo je v jaké pozici. Všechno je jasné jak facka a celá tahle diskuze, včetně ankety je mimo mísu.

Pokud je řeč o morálce, tak je zcela amorální předpokládat, že se ten kdo nakonec byt získal bude dělit s někým, kdo se kdysi podílel na jeho pořízení. Pokud by totiž platila taková logika, tak bych měl morální právo požadovat po vlastníkovi fy. Arcelor Mittal náhradu ušlé mzdy za všechny příbuzné, co se na výstavbě toho komplexu za komárů podíleli bez nároku na mzdu + náhradu za pozemky kde to stojí, které byly vyvlastněné ještě za protektorátu.

[xkomczax]

Skutečně? Napadlo mne to samé jako předřečníka: co když je dotyčný v pozici partnera ženy, jejíž bratr daroval matce 7k na byt, nechtěl se o nic starat a nic podepisovat, před smrtí matky se o ni nestaral, ale dcera taky ne, protože matka byla soběstačná a po smrti na nějaké dědictví kašle. Ale té ženě a jejímu partnerovi to nedá, nejsou lakomí a říkají si: "Hele, a neměli bychom tomu bráchovi fakt něco dát?".

[Aleš Kapica]

Jejímu partnerovi do toho nic není. Mne by ani ve snu nenapadlo, abych kecal svojí ženě do toho jak má nakládat se svým majetkem. Ano. Může se mne zeptat co o tom soudím, ale kdyby se rozhodla, že to podpálí nebo dá výtěžek z prodeje na charitu, tak bych při tom nehnul brvou. A pokud jde o můj majetek, tak má žena k tomu přistupuje naprosto stejně. Jinak k modelové situaci. My s matkou od ženy bydlíme v jejím bytě. Babička je soběstačná, ale přes to je ráda že tam jsme. Když jsem jí dnes ráno vyprávěl o tom co napsal Blaazen o kus výše, tak se vyjádřila v tom smyslu, že jde nejspíš o pěkného magora. Mimochodem, přistěhovali jsme se k ní, protože by jinak neměla šanci náklady na byt kde bydlíme ze svého důchodu utáhnout – a to nejsou na Prahu zase tak vysoké. Tehdy jí bylo právě kolem té šedesátky. A byly už situace, kdy jsme byli rádi – jak ona, tak my – že bydlíme společně. To si ovšem uvědomí někteří zdejší chytrolíni až v situaci, kdy je skolí nějaká choroba a nebudou schopni si uvařit ani hrnek čaje. Natož si dojít nakoupit, nebo vyprat.

[Blaazen]

Já nepovažuju (obecně) šedesátileté lidi za bezmocné fosilie a ty nehneš ani brvou, když se tvoje žena rozhodne podpálit zděděný byt. Můžeme tu udělat anketu, koho z nás dvou tu diskutující považují za magora. Jestli mě, já to unesu.

[Dalibor Smolík]

Mně už šedesát bylo před delším časem, ale rozhodně si myslím, že dobře vím, co dělám. A naprostá většina mých vrstevníků taky.

[Bedňa]

ale rozhodně si myslím, že dobře vím, co dělám

Len či vieš kam ideš

[Aleš Kapica]

Já bych to teda spíš viděl na tuhle saunu.

[xkomczax]

Tvůj problém je, že si do příběhu projektuješ vlastní situaci. "Víš", že se bavíme o synovi, který chce zpětně dědictví. "Víš", že se nestaral o matku. "Víš", že jeho matka na tom byla tak špatně, že se o ni někdo musel starat.

A co když to prostě bylo jinak? A co když (teď reaguji na poslední příspěvek) ta žena skutečně žádá o radu svého muže, protože si sama neví rady?

Snažíš se tu vynášet soud bez znalosti (dost podstatných, jak už dříve naznačil JS1) podrobností, které ale mění celou situaci. Domýšlíš si další věci, které nejsou nikde řečeny.

[Aleš Kapica]

Moje závěry jsou v podstatě empirickým zhodnocením podobných situací, s nimiž jsem měl možnost se obeznámit za uplynulých 48 let. Podstatnou informaci jsem tady už několikrát zopakoval – je to uzavřená záležitost. Proto mne překvapuje, kolik se objevilo v diskuzi příspěvků, které v nějaké formě jakousi revizi celé záležitosti připouští.

Do značné míry to vypovídá dost o celé společnosti a jejímu přístupu k právu vůbec.

Osobně mi z morálního hlediska přijde mnohem víc alarmující pochybený přístup k osobnímu majetku ze strany státu, resp. těch co ho zastupují – vyvlastňování, dodatečné danění, aj. A to, jak se dostává do rukou moc – z mého hlediska neakceptovatelná – osobám, které se dostaly k lizu zneužitím svého postavení.

[Napleš Čepica AUTO TROLL]

s matkou od ženy

Něčemu takovému se říká tchýně.

[Aleš Kapica]

To bych musel být ženatý jenže já se stále mohu výhodně oženit a žena bohatě vdát. Tudíž nebydlíme s tchyní, ale s babičkou. Víme?

[Napleš Čepica AUTO TROLL]

Partnerce v nemanželském vztahu nezvykle říkáš „žena“, ale označit její matku za tchýni se zdráháš?

[Aleš Kapica]

Partnerce v nemanželském vztahu nezvykle říkáš „žena“…

A co je podle tebe jiného? Manželé nejsme a chlap není. A vzhledem k tomu že spolu máme potomka není ani zástupkyní onoho třetího pohlaví, jak je dnes módní na západ od našich hranic. A pokud jde o tu tchýni – pouč se na wikipedii

[Napleš Čepica AUTO TROLL]

Slovo žena užité přivlastňovacím způsobem („moje žena“) je celospolečensky vnímané jako synonymum ke slovu manželka. Prostá identifikace pohlaví a rodu („Mou sexuální partnerkou je žena.“) je případ odlišný a s tímto neslučitelný.

Použití pojmu tchýně jsem navrhl proto, že jsi slovo žena použil způsobem, který je přinejmenším neobvyklý a sporný. Zároveň se však ne každý řídí zákonným pohledem na manželství a za svou manželku může považovat i osobu, se kterou se spjal jiným než státem uznávaným sňatkem (třeba ji obřadně oprcal do prdele před seskupením náhodných lidí v kápích), podotkl jsem, že v takovém případě by se slušelo kromě slova žena (ve významu manželky) převzít i další související terminologii, tedy vč. slova tchýně.

Víš, ono tě tu trollím proto, že máš příliš uzavřenou mysl, nerad připouštíš chybu a bereš si všechno moc osobně. V téhle diskuzi jsi to krásně předvedl, když si do popisu situace projektuješ svoje myšlenky a na jejich základě vynášíš soudy. Existují různé osobností typy a rozhodně tím neříkám, že jsi hloupý, ale možná by stálo za to se nad tím občas trochu zamyslet.

[Aleš Kapica]

Mýlíš se. Nebudu zabíhat do detailů, ale z hlediska pravdivostní logiky jsem se vyjádřil zcela přesně.

Pokud jde o chyby - nemám problém uznat svůj omyl, což by mnozí mohli potvrdit. V této diskuzi však šlo o právo a to s nějakými omyly a domněnkami nemá co dělat. Domnívat se můžeme leda jak k určité situaci došlo (což bylo přesně to co jsem psal), ale ne jak by měl kdo postupovat. Tam je to zcela jednoznačné. A právě to mne přimělo abych se do téhle diskuze vůbec zapojil.

[figliar0]

Podaktori ludia sa nikdy nepoucia... Vobec neslo o pravnu stranku veci - islo o to, ako sa zachovat, nie co nam kaze pravo. O tom je tato diskusia. To ze sa jedna o pravnu stranku veci je zase to, co si si domyslel. Precitaj si blog este raz a das mi za pravdu, uvidis.

[deda.jabko]

A co je podle tebe jiného? Manželé nejsme a chlap není.

Že by to byla družka?

[⧠ A = 0]

To je příliš obecné. Spíš konkubína nebo souložnice.

[Aleš Kapica]

To, že jsi s někým zplodil dítě a stále s ním žiješ nutně neznamená že s ním stále souložíš.

[Aleš Kapica]

Tenhle výraz by se dal taky použít, ovšem to by mi nesměl evokovat představu labutě či kachny. Moje žena je přeci jen na vyšší evoluční úrovni. Nebo si to tedy alespoň myslím.

[Grunt]

Ženina, kuběna, helmprechtnice…si vyber.

[Aleš Kapica]

Na podobný příspěvek jsem již reagoval výše. Krom toho, já už adekvátní výraz použil – žena.

[Grunt]

Jsou to staročeské výrazy které nijak neimplikují co s ní děláš akorát v jakém si s ní vztahu. Ještě mě napadl jeden, ale asi se moc neuchytí: soudružka.

[Aleš Kapica]

No. Ten by byl možná trefnější

[pc2005]

Sou-družka mě napadla taky, ale pak mě to přišlo jako moc velkej troll .

[Odin1918]

Nauc se cesky sobce.

[Dalibor Smolík]

Stále je ve hře původní byt. Podle toho, kdo ho jednou dostane, by se to mělo řídit, aby byly spravedlivě vyřešené vztahy. Spravedlivé ještě neznamená podle zákona.

[figliar0]

+1

[xxxs]

mala by sa brata opytat, ci nieco nechce.

[kyekros]

Sestra by měla přijít za bratrem a nabídnout mu půlku, bratr by měl odmítnout, ale aby byli všichni spokojený a aby nikdo neměl špatné svědomí měl by si bratr nějak kulantně říct o svých sedm.

[Marek]

Pokud bratr netrpí nějakou charakterovou vadou, nebude mít potřebu se tím vůbec zabývat. A není to potřeba nijak řešit. Prostě bude přát sestře byt.

V reálu lidi mají charakterové vady a jsou schopni si závidět i něco takového. Ale třeba to vážně není případ bratra. Ten se dle popisu zdá jako poměrně štědrý milý člověk.

[Kate]

Nemusí být ve hře závist, bratr to ani nemusí potřebovat. Jen je opravdu slušností nabídnout vyrovnání těch 7k i kdyby bylo nakrásně jasné, že to bratr odmítne. Taková zdvořilost přispívá k dobrým vztahům, k pocitu bratra že na něj sestra myslí. V opačném případě bych i já na místě bratra cítila jistou hořkost a zklamání.

[Blaazen]

Souhlasím.

[Marek]

Soběstřednost a nepřejícnost je taky charakterová vada. Zároveň platí princip, že když někomu dám dar, nemám za to nic očekávat. Já nevím, ale v rodině bych vás mít nechtěl. A ani ve snu by mě nenapadlo poměřovat "jak na mě kdo myslí" tím, že mi nenabídl peníze zpět, které jsem daroval své matce. Peníze za byt, kterým jsem se odmítl zabývat a který jsem chtěl, aby měla matka k užívání a sestra napsaný na sebe.

Může se stát,že bych někdy v budoucnu ocenil štědrost své sestry. Ale pokud můžu být štědrý teď já, proč bych měl řešit to, že se mi nevrátí nějakých 7 tisíc, kterých jsem se několikrát zřekl? Co by to pak bylo za rodinu, co bych byl za schizofrenního bratra? A kdo normální by si pak ode mne cokoliv vzal? No fuj, to by mi ze mě bylo blbě.

[Aleš Kapica]

Sláva. Konečně někdo se zdravým rozumem.

[Kate]

Nevím jestli jsem sebestředná a nepřejícná. Je projevem sebestřednosti a nepřejícnosti že bych se na místě té sestry bratra zeptala, místo abych si „dědictví“ nechala sama pro sebe? Prostě bych to považovala za slušnost. A bylo by mi celkem jedno, v jaké finanční situaci je bratr.

[pavlix]

Jistěže jsi sebestředná a nepřejícná, když tady některým lidem sáhneš do jejich vlastního svědomí. ;)

[figliar0]

Tak, tak...

[Migi]

syn odmietol (nechcel podpisovať žiaden dokument)

To je o Jardíkovi?

[Gilhad]

Z hlediska zakona matka zemrela bez pozustalosti (drobnosti jako saty a jine predmety osobni potreby se v prikladu IMHO berou jako zanedbatelne ci stezi pokryvajici naklady vystavitele pohrbu). Dcera prodala vlastni byt, zadne dedictvi nezbylo, neni co resit.

Z hlediska moralniho

- pokud cela transakce probehla v pomerne rychlem sledu, bylo by hezke od dcery nabidnout bratrovi polovinu z prodeje toho bytu (20K), ale bratr by nejspis odmitl (stejne jako v rychlem sledu odmitnul 50% bytu).

- Pokud matka jeste dlouhou dobu v tom byte zila, dcera neni bratrovi nicim vazana.

Varianty:

Pokud se mezitim situace zmenila (napr. bratr se rozvedl a nechal svuj byt byvalce), tak by bylo hezke, kdyby dcera byt neprodavala, ale nabidla bratrovi zdarma (nebo, pokud to bylo v kratkem sledu, tak treba s tim, ze ji doplati ty jeji 3K)

Pokud by i dcera zila ve spatnych podminkach (ale tak to v zadani neni, kdyz ho prodala), tak klidne i rozdeleni bytu pul na pul - jeden by ziskal byt, doplatil casem po castech druhemu 20K.

Rozhodne by bylo fer ten byt pred prodejem nabidnout prednostne bratrovi za polovic (20K), pokud by mel zajem.

Ale tohle uz jsou hodne divoke spekulace, obecne by bylo hezke, kdyby se ti dva po matcine smrti dohodli co a jak a nasli reseni, ktere by vyhovovalo obema.

Nicmene ani trvani na vynosu soudu neni apriori nemoralni, pokud mame matku v dobe darovani bytu i smrti za pricetnou a svepravnou (z moralniho hlediska).

Jenze to vse zavisi na podminkach v te rodine - v jakych castkach bezne operuji, kdo s kym mluvi/nemluvi, kdo zije radny zivotem/je cerna ovce, jak moc si ceni rodinnych vztahu, jake jsou zvyklosti - tezko soudit ... jsou rodiny, kde castky pod urcitou vysi se povazuji za zanedbatelne a nikdo je ani nezminuje, jsou rodiny, kde se drobne denni nakupy rozuctovavaji do posledni koruny a byty a domy se prehazuji jak je kdo potrebuje. Znam rodiny obojiho typu a oboje je povazovano jak zevnitr, tak z zvenci za moralni pristup a vztahy jsou nadprumerne dobre.

IMHO: Neexistuje univerzalni navod, vse zalezi na vztazich a zvycich v dotycne rodine. Pokud jsou vsichni s vysledkem spokojeni (ci spokojenejsi nez s jakymkoli jinym), tak slo o reseni moralni.

[Dalibor Smolík]

Kdybych byl v situaci bratra, každopádně bych se sestře zmínil o těch 7K, které jsem matce věnoval jako dar. Samozřejmě s vědomím, že nic bych nevysoudil. Pak bych to ponechal na sestře, jak s informací naloží, nesměl bych ovšem být zklamaný, kdyby mi ty peníze sestra nedala.

[Aleš Kapica]

A proč?

[bigBRAMBOR]

proč by sestru mělo zajímat co dal matce jako dar? To po sestře bude chtít zpátky i vánoční dárky co dal matce?

[Dalibor Smolík]

Ten dar byl vlastně příspěvkem na pořízení bytu. Jednoznačně účelový. Samozřejmě, byl to dar, aby si maminka byt mohla koupit - s tím, že to po ní nebude chtít vrátit. Pokud sestra byt prodala, získala vlastně ty peníze za byt také díky bratrovi. Byl to dar mamince, nikoliv sestře. Netvrdím, že by to měl po sestře vyžadovat zpátky, jen by sestra měla vědět (respektive osvěžit paměť), odkud pocházejí peníze z bytu. Nárok na to bratr nemá a neměl by se na sestru zlobit, pokud sestra neudělá nějaké gesto. Může se třeba stát, že sestra pomůže bratrovi jindy a jinak. Všechno je možné.

[bigBRAMBOR]

kdyby matka z toho daru kupovala si jídlo, platila elektřinu, apod, a ze svých peněz, které by tím ušetřila si doplatila ten byt, mělo by to na situaci vliv?

[Gilhad]

Rekl bych ze ne - zakonne hledisko je ze bratr nema zadny narok v zadnem pripade, moralni hledisko je ze ji to umoznilo ten byt koupit v obou pripadech.

(Pokud by ty penize dala na ucet ke svym ostatnim a tem od sestry a nakupy platila kartou, zatimco byt prevodem z uctu, tak nejspis ani neni cesta rozlisit, co slo kam. Ledaze by koupi z uctu den po prevodu ten ucet vycerpala do nuly, coz je dost nepravdepodobne vzhledem k dynamice takovychto transakci)

[Dalibor Smolík]

Je úplně jedno, zda ty peníze matka použila přímo na nákup bytu nebo na něj použila peníze jiné a ty od syna měla k doplnění svého důchodu ..

[Odin1918]

Lidsky slusne by od sestry bylo, aby nabidla pulku ci takovy obnos, ktery by zohlednil darovanou castku tak, aby doslo k vyrovnani. Narokovat si vsak nic nemuzete, jelikoz, jak sam pisete, sestra je jediny majitel a penize, ktere jste daroval, jste daroval matce, ktera s nimi mohla nalozit tak, jak sama uzna za vhodne. Dluzno podotknout, ze i kdyz pravni narok nemate, muzete se setry zeptat a penize pozadovat. Nedostanete vsak patrne ani korunu a jeste si znicite vztah s blizkym clovekem. Stoji to vam za par korun/euro za to?