Vyšlo Pharo 12.0, programovací jazyk a vývojové prostředí s řadou pokročilých vlastností. Krom tradiční nadílky oprav přináší nový systém správy ladících bodů, nový způsob definice tříd, prostor pro objekty, které nemusí procházet GC a mnoho dalšího.
Microsoft zveřejnil na GitHubu zdrojové kódy MS-DOSu 4.0 pod licencí MIT. Ve stejném repozitáři se nacházejí i před lety zveřejněné zdrojové k kódy MS-DOSu 1.25 a 2.0.
Canonical vydal (email, blog, YouTube) Ubuntu 24.04 LTS Noble Numbat. Přehled novinek v poznámkách k vydání a také příspěvcích na blogu: novinky v desktopu a novinky v bezpečnosti. Vydány byly také oficiální deriváty Edubuntu, Kubuntu, Lubuntu, Ubuntu Budgie, Ubuntu Cinnamon, Ubuntu Kylin, Ubuntu MATE, Ubuntu Studio, Ubuntu Unity a Xubuntu. Jedná se o 10. LTS verzi.
Na YouTube je k dispozici videozáznam z včerejšího Czech Open Source Policy Forum 2024.
Fossil (Wikipedie) byl vydán ve verzi 2.24. Jedná se o distribuovaný systém správy verzí propojený se správou chyb, wiki stránek a blogů s integrovaným webovým rozhraním. Vše běží z jednoho jediného spustitelného souboru a uloženo je v SQLite databázi.
Byla vydána nová stabilní verze 6.7 webového prohlížeče Vivaldi (Wikipedie). Postavena je na Chromiu 124. Přehled novinek i s náhledy v příspěvku na blogu. Vypíchnout lze Spořič paměti (Memory Saver) automaticky hibernující karty, které nebyly nějakou dobu používány nebo vylepšené Odběry (Feed Reader).
OpenJS Foundation, oficiální projekt konsorcia Linux Foundation, oznámila vydání verze 22 otevřeného multiplatformního prostředí pro vývoj a běh síťových aplikací napsaných v JavaScriptu Node.js (Wikipedie). V říjnu se verze 22 stane novou aktivní LTS verzí. Podpora je plánována do dubna 2027.
Byla vydána verze 8.2 open source virtualizační platformy Proxmox VE (Proxmox Virtual Environment, Wikipedie) založené na Debianu. Přehled novinek v poznámkách k vydání a v informačním videu. Zdůrazněn je průvodce migrací hostů z VMware ESXi do Proxmoxu.
R (Wikipedie), programovací jazyk a prostředí určené pro statistickou analýzu dat a jejich grafické zobrazení, bylo vydáno ve verzi 4.4.0. Její kódové jméno je Puppy Cup.
IBM kupuje společnost HashiCorp (Terraform, Packer, Vault, Boundary, Consul, Nomad, Waypoint, Vagrant, …) za 6,4 miliardy dolarů, tj. 35 dolarů za akcii.
Před více než rokem se objevily informace o tom, že Nikon uvede na trh tři kompakty nové profi řady DL. Ty se vyznačovaly použitím 20Mpix 1" CMOS snímače a ve stručnosti by se dalo říci, že mělo jít o obdobu poslední nikoní bezzrcadlovky 1 J5, avšak se třemi různými pevně osazenými objektivy. Skoro to až vypadalo, že bezzrcadlovky Nikon 1 končí a nahradí je právě tyhle kompakty řady DL. To první platí (Nikon na řadu 1 kašle, jen občas jeho manažeři mlží, že s ní nadále počítají), to druhé ne. Nikon řadu DL kompletně zrušil.
Připomeňme, že konkrétně mělo jít o kompakty DL18-50 f/1.8-2.8 (tedy se světelným super-širokoúhlým objektivem), DL24-85 f/1.8-2.8 (takový „záklaďák“) a DL24-500 f/2.8-5.6 (šikovný ultrazoom). Měly přijít na trh loni v létě. Jenže se přihodila nešťastná věc v podobě zemětřesení u japonského Kumamota, kde má Sony továrnu na snímače a jsou zde i další výrobní kapacity na komponenty, které v Nikonech DL měly být. Takže nastal poměrně velký odklad (tohle postihlo třeba i Hasselblad, který kvůli tomu měl nedostatek 100Mpix sf snímačů od Sony, až musel zpozdit uvedení 100Mpix verze zrcadlovky H6D a místo ní na přechodnou dobu zdarma nabídl zákazníkům 50Mpix verzi).
Nikonům DL ale srazil hřebínek i fakt, že kromě modelu DL18-50 měly oba zbývající na trhu již dávno špičkovou konkurenci. Vedle kompaktů a ultrazoomů od Panasonicu to byly zejména kompakty Sony řady RX100 (a ultrazoomy RX10). Než se Nikon oklepal, Sony prohnala trhem další generace a aktuální model RX100 V je vynikající, skoro bych až řekl pro Nikon nepřekonatelný.
Nikon tak měl v podstatě na 100 % hotové tři nové profi kompakty, ale už je nemělo smysl uvést na trh – konkurence už na trhu měla modely lepší. Došlo tedy na drastické a velmi bolestivé rozhodnutí celou tuhle řadu zaříznout, což dokonce Nikon oznámil v tiskové zprávě (a to se FAKT standardně nedělá).
Ano, pravdou je, že to firma schytala od přírody. Ale kromě toho se na tomto příkladu ukazuje, jak Nikon „mele z posledního“. Stejně jako ostatní firmy, i jemu padají prodeje běžných kompaktů k nule. Není schopen se udržet v profi kompaktech a jeho pokus o bezzrcadlovky skončil podobně špatně jako u Pentaxu s řadou Q. Zbývají tak pouze zrcadlovky, ať již APS-C, nebo full-frame, ale ty jej nemohou živit donekonečna – trh D-SLR se stále zmenšuje. Dávám Nikonu 5-10 let. Pokud během nich něco nepředvede, čeká jej velmi smutný osud. Ostatně i v zrcadlovkách ukazuje Pentax K-1, že lze hodně inovovat. Nikon neinovuje, Nikon jenom přežívá, tápe, neví jak dál.
U Canonu to není nijak zásadně jiné, ale tomu se alespoň daří poslední dobou uvádět konečně zajímavé bezzrcadlovky, což je segment, který se jakž-takž zoufale drží.
Když na přelomu století přišla radikální změna z filmových na digitální přístroje, vyhynuli někteří tradiční výrobci. Vedle Minolty (no dobře, Konica-Minolta) to smetlo hlavně Kodak a téměř i Leicu (o středoformátech typu Rolleiflex asi netřeba obšírněji mluvit). S příchodem smartphonů to může ve výsledku smést další tradiční výrobce a rozhodně mám třeba větší obavu o Nikon než Fujifilm – ten nemilosrdně průběžně ukončuje produkci filmových materiálů, které se prodávají méně a místo toho mu rychle roste trh instantních foťáků a také jeho bezzrcadlovky nabírají na popularitě (a také ho živí vývoj/výroba těl a objektivů pro Hasselblad). Nikon by se mohl od firem typu Pentax, Fujifilm či Olympus hodně učit. Jeho zaběhlé postupy už dnes prostě nefungují.
Když už jsme u toho Canonu, tak ten v poslední době uvedl dvě nové zrcadlovky. Navazují na předchozí modely této třídy, ale dávají šanci dosáhnout na poslední generaci snímače i lidem s menším obsahem peněženky.
Nižší model EOS 800D nese 26Mpix APS-C CMOS s canoním cropem 1,6×, u kterého se efektivně využívá 24 Mpix (resp. 6000×4000). Procesorem je zde stále DIGIC7, ISO dosahuje od 100 do 25600 (51200), RAWy jsou 14bitové, AF systém má 45 křížových bodů a hledáček je zrcátkový s 95% pokrytím a 0,82× zvětšením. Rychlost dosahuje 6 fps, video je pouze 1080/60p, z rozhraní je zde USB 2.0, HDMI, Mic-in, Wi-Fi, Bluetooth 4 LE a s dodávaným akumulátorem má výdrž 600 snímků (měřeno metodikou CIPA). To vše při rozměrech 131 × 100 × 76 mm a hmotnosti 532 g.
Osobně si na těchto canonech pochvaluji displej výklopný do strany, to je asi nejlepší řešení. Škoda toho chybějícího 4k videa. Cena je stanovena na 749, resp. 899, resp. 1299 USD za tělo, resp. kit s 18-55, resp. kit s 18-135.
Vyšším modelem, u kterého najdeme i horní klasický LCD a více ovládacích prvků na těle, je model 77D.
No vlastně lze říci, že právě to vyšší množství tlačítek a páček a horní displej jsou to jediné, co jej odlišuje od 800D. Tělo má rozměry 131 × 100 × 76 mm a hmotnost 540 g, přičemž jej lze koupit samotně za 899 USD, resp. v kitu s 18-55mm F4-5.6 IS STM (nový zmenšený seťák s horší světelností) za 1049 USD, resp. v kitu s 18-135mm F3.5-5.6 IS USM za 1499 USD.
Již dříve jsme tu měli SD karty s rychlostí dosahující 300 MB/s. Kupříkladu Lexar nabízí tyto karty s rychlostním indexem 2000× (násobí se jím rychlost single-speed CD, tedy 150 kB/s – neptejte se proč 
) a samozřejmě UHS-II rozhraním (UHS-I takové rychlosti neumí). Stejně na tom je i SanDisk s řadou Extreme PRO SD UHS-II. Obě tyto značky spojuje rychlost čtení 300 MB/s, ale rychlost zápisu „pouze“ 260 MB/s.
Sony touto novou řadou posouvá hranici na 300 MB/s pro čtení a 299 MB/s pro zápis. Jako vždy tyto hodnoty znamenají „až“, tedy že tyto rychlosti jsou dosahovány v optimálním případě souvislého zápisu dat. Sony nabízí kapacity 32, 64 a 128 GB a také možnost koupě nové čtečky MRW-S1 s rozhraním USB 3.1 Gen 1, která tyto rychlosti podporuje. Čestně také uvádí formátované kapacity 28,8, resp. 57,6, resp. 115,2 GB.
A jelikož teoretická propustnost rozhraní SD UHS-II končí na 312 MB/s, lze de facto říci, že jsme narazili na jeho strop, pročež…
Třetí generace UHS rozhraní zvyšuje rychlosti na dvojnásobek, tedy až na 624 MB/s. Na nějakou dobu jsme tedy opět „v bezpečí“. Nic se zatím nemění na kapacitách karet samotných, stále je stropem 2TB hranice SDXC karet (pročež připomínám, že byla nedávno představena 1TB SDXC karta).
U karet s rozhraním UHS-III se počítá s použitím rychlostního ratingu V60 a vyšší, kdy karty budou schopné přenášet data ve stovkách MB/s, ale současně budou garantovat i tuto nejnižší úroveň zápisu dat rychlostí 60 MB/s.
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
Diskuse byla administrátory uzamčena
.
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz
