Javascriptová knihovna jQuery (Wikipedie) oslavila 20. narozeniny, John Resig ji představil v lednu 2006 na newyorském BarCampu. Při této příležitosti byla vydána nová major verze 4.0.0.
Singularity je rootkit ve formě jaderného modulu (Linux Kernel Module), s otevřeným zdrojovým kódem dostupným pod licencí MIT. Tento rootkit je určený pro moderní linuxová jádra 6.x a poskytuje své 'komplexní skryté funkce' prostřednictvím hookingu systémových volání pomocí ftrace. Pro nadšence je k dispozici podrobnější popis rootkitu na blogu autora, případně v článku na LWN.net. Projekt je zamýšlen jako pomůcka pro bezpečnostní experty a výzkumníky, takže instalujte pouze na vlastní nebezpečí a raději pouze do vlastních strojů 😉.
Iconify je seznam a galerie kolekcí vektorových open-source ikon, ke stažení je přes 275000 ikon z více jak dvou set sad. Tento rovněž open-source projekt dává vývojářům k dispozici i API pro snadnou integraci svobodných ikon do jejich projektů.
Dle plánu certifikační autorita Let's Encrypt nově vydává také certifikáty s šestidenní platností (160 hodin) s možností vystavit je na IP adresu.
V programovacím jazyce Go naprogramovaná webová aplikace pro spolupráci na zdrojových kódech pomocí gitu Forgejo byla vydána ve verzi 14.0 (Mastodon). Forgejo je fork Gitei.
Just the Browser je projekt, 'který vám pomůže v internetovém prohlížeči deaktivovat funkce umělé inteligence, telemetrii, sponzorovaný obsah, integraci produktů a další nepříjemnosti' (repozitář na GitHubu). Využívá k tomu skrytá nastavení ve webových prohlížečích, určená původně pro firmy a organizace ('enterprise policies'). Pod linuxem je skriptem pro automatickou úpravu nastavení prozatím podporován pouze prohlížeč Firefox.
Svobodný multiplatformní herní engine Bevy napsaný v Rustu byl vydán ve verzi 0.18. Díky 174 přispěvatelům.
Miliardy korun na digitalizaci služeb státu nestačily. Stát do ní v letech 2020 až 2024 vložil víc než 50 miliard korun, ale původní cíl se nepodařilo splnit. Od loňského února měly být služby státu plně digitalizované a občané měli mít právo komunikovat se státem digitálně. Do tohoto data se povedlo plně digitalizovat 18 procent agendových služeb státu. Dnes to uvedl Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) v souhrnné zprávě o stavu digitalizace v Česku. Zpráva vychází z výsledků víc než 50 kontrol, které NKÚ v posledních pěti letech v tomto oboru uskutečnil.
Nadace Wikimedia, která je provozovatelem internetové encyklopedie Wikipedia, oznámila u příležitosti 25. výročí vzniku encyklopedie nové licenční dohody s firmami vyvíjejícími umělou inteligenci (AI). Mezi partnery encyklopedie tak nově patří Microsoft, Amazon a Meta Platforms, ale také start-up Perplexity a francouzská společnost Mistral AI. Wikimedia má podobnou dohodu od roku 2022 také se společností Google ze skupiny
… více »D7VK byl vydán ve verzi 1.2. Jedná se o fork DXVK implementující překlad volání Direct3D 5, 6 a 7 na Vulkan. DXVK zvládá Direct3D 8, 9, 10 a 11.
Název příkazu mkdir vychází z anglického make directory, což znamená vytvořit adresář. To je také to, co příkaz dělá – vytváří adresáře. Nic víc, nic míň.
# vytvoří adresář s názvem "novy_adresar1" mkdir novy_adresar1
Standard vyžaduje dostupnost dvou přepínačů. Přepínači -m lze jako argument zadat oprávnění, se kterými bude adresář vytvořen.
# vytvoří adresář s názvem "novy_adresar2" a právy 700 (drwx------) mkdir -m 700 novy_adresar2
Druhý standardní přepínač -p slouží k vytvoření adresáře i za cenu nutnosti vytvoření nadřazených adresářů. Ukážeme si to na příkladu. Představte si, že chcete vytvořit adresář dir1 a v něm dir2 a v něm dir3. Máte dvě možnosti
# složitější verze mkdir dir1 dir1/dir2 dir1/dir2/dir3 # kratší verze s použitím -p mkdir -p dir1/dir2/dir3
Standard udává, že s přepínačem -p se pro každý neexistující nadřazený adresář spustí následující příkaz, který vytvoří adresář s výchozím oprávněním (dle umask) a přidá k němu právo zápisu a spouštění (wx) vlastníkovi.
mkdir -p -m $(umask -S),u+wx adresar
GNU verze příkazu má navíc přepínač -v (--verbose), se kterým vypíše informaci o každém vytvořeném adresáři.
mkdir -pv a/b/c/d mkdir: created directory `a' mkdir: created directory `a/b' mkdir: created directory `a/b/c' mkdir: created directory `a/b/c/d'
Dalším GNU přepínačem je -Z (--context), který slouží k nastavení bezpečnostního kontextu SELinuxu. Na systémech bez SELinuxu toto selže s tím, že operace není podporována.
Příkaz mkdir je dostupný i na OS/2 a operačních systémech od Microsoftu, kde se často používá zkrácený název md.
Program rmdir má název vycházející z anglického slova remove directory, což znamená smazat adresář. Program smaže zadané adresáře, ale jen pokud jsou prázdné.
# smaže adresář s názvem "prázdný adresář" (pokud je skutečně prázdný) rmdir "prázdný adresář" # selže při mazání neprázdného adresáře rmdir ~ rmdir: failed to remove `/home/dave': Directory not empty
Jediným standardizovaným přepínačem je -p, který slouží k mazání vnořených prázdných adresářů. Pro lepší představu toho, co se děje, do příkladu rovnou přidám přepínač -v, který je v implementaci od GNU dostupný pro výpis toho, co program dělá (tzn. které adresáře smazal).
rmdir -v -p a/b/c/d/ rmdir: removing directory, `a/b/c/d/' rmdir: removing directory, `a/b/c' rmdir: removing directory, `a/b' rmdir: removing directory, `a'
Když program při mazání adresářů narazí na to, že některý z nich není prázdný, mazání se přeruší.
rmdir -v -p a/b/c/d/ rmdir: removing directory, `a/b/c/d/' rmdir: removing directory, `a/b/c' rmdir: removing directory, `a/b' rmdir: failed to remove directory `a/b': Directory not empty
GNU rmdir má navíc ještě přepínač --ignore-fail-on-non-empty sloužící k ignoraci chyb způsobených čistě jen tím, že adresář není prázdný.
Příkaz rmdir je dostupný i na OS/2 a MS DOS/Windows, kde se často používá zkrácený název rd.
Příkaz cd slouží ke změně aktuálního pracovního adresáře. Název vychází z anglického change directory, což znamená změnit adresář.
Jak jste patrně již zaregistrovali, cesty lze konzolovým programům zadávat relativně i absolutně. Relativní cesty se zadávají relativně právě k aktuálnímu pracovnímu adresáři (anglicky current working directory).
Jako argument se příkazu cd zadává cesta k novému pracovnímu adresáři.
# vstoupí do adresáře /home (existuje-li a máme-li k tomu právo) cd /home
Dva standardizované přepínače -L a -P určují, jak se příkaz postaví k symbolickým odkazům v cestě. Přepínač -L nenásleduje symbolické odkazy, dokud se nezpracují všechny skoky o adresář výše (tedy ..). Přepínač -P dělá přesný opak. Nejdříve následuje symlinky a teprve poté řeší všechny .. v cestě. Výchozí chování cd, pokud nezadáte -L ani -P je, jako kdybyste zadali -L, jinak platí poslední ze zadaných přepínačů. Matoucí? Ukážeme si příklady.
# představme si, že máme v adresáři /tmp … cd /tmp # … symbolický odkaz "houmko" ukazující na náš domovský adresář ln -s ~ houmko # teď máme dvě možnosti: # 1) -L cd houmko # pracovní adresář bude /tmp/houmko # 2) -P cd -P houmko # pracovní adresář bude ~
Ukážeme si to ještě na jedné složitější ukázce.
mkdir /tmp/abc # vytvoří adresář /tmp/abc cd /tmp/abc # změní pracovní adresář na /tmp/abc ln -s ~ def # vytvoří symlink "def" odkazující na domovský adresář cd def # změní pracovní adresář na /tmp/abc/def mkdir ghi # vytvoří adresář /tmp/abc/def/ghi (~/ghi) cd ghi # změní pracovní adresář na /tmp/abc/def/ghi # když teď spustíme následující… cd -P ../.. # pracovní adresář bude /home # ale když použijeme -L (nebo nic)… cd ../.. # pracovní adresář bude /tmp/abc
Když cd zadáme místo názvu adresáře spojovník (-), změní pracovní adresář na předchozí hodnotu a vypíše cestu nově nastaveného pracovního adresáře.
cd - # je tedy totéž jako cd "$OLDPWD" && pwd
Nezadáme-li příkazu žádný argument, pracovní adresář se změní na domovský adresář.
# změní pracovní adresář na ~ cd
Příkaz cd zpravidla není program (nastavit pracovní adresář shellu přes jiný proces je běžným způsobem v podstatě nemožné), ale bývá vestavěným příkazem shellu.
Příkaz je dostupný nejen na Un*xech, ale i na MS DOS a Windows, OS/2, AmigaOS a dalších systémech.
Příkaz pwd slouží k vypsání aktuálního pracovního adresáře. Název pwd vychází z anglického výrazu print working directory, což znamená vypsat pracovní adresář.
$ cd /tmp # jste-li v /tmp $ pwd # pwd vypíše /tmp /tmp
Tento příkaz má stejné přepínače jako cd (-L a -P, přičemž chování -L je výchozí), které mají stejný význam.
$ ln -s / /tmp/root $ cd /tmp/root $ pwd /tmp/root $ pwd -L /tmp/root $ pwd -P /
Některé shelly implementují pwd po svém jako vestavěný příkaz. Alternativně je možné využít například /bin/pwd z GNU coreutils, který se ovšem (v době psaní článku) na mém systému nechová dle standardu, protože výchozí chování neodpovídá přepínači -L, ale -P. Samotné /bin/pwd mi totiž při použití v předchozí ukázce vypíše /, tzn. chybně následuje symlink.
Ekvivalentem pwd na MS DOS (COMMAND.COM) a Windows (cmd.exe) je cd (bez argumentů).
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
rmdir má -p stejně jako mkdir, a to by se mi to zrovna nedávno hodilo.
Dobry strucny prehled.
Stalo by ale za to u kazdeho parametru psat i anglicke slovo, napr. u mkdir -p (p = parents), me osobne se zkratky nejlip pamatuji prave kdyz vim, co zkratka znamena, i kdyz je to anglicky.