Výlet, úlet, vzlet (nic o Linuxu)

17.4.2007 11:47 | Přečteno: 1955×

V jarní den jsem vyrazil na výlet. Na výlet sám, bez psa, zeměměřičky slečny K. i paní Rž. Na jarní výlet jsem vyrazil sám.
Cílem byla chatová osada Višňová, kam se máme zanedlouho vypravit s dětmi nekoukacími a začít tam sjíždění řeky Berounky.
V ten den jarní jsem se na výlet vypravil vlakem, který měl zpoždění. Myslel jsem, že vlak navazující bude na tento čekati, ale to jsem podcenil magické České dráhy. Ujet ho nechaly, jak mě o tom ujistil milý pán v kanceláři.
To je ten náš svět, Opozdí tě a již jsi vyřazen.

Poučen Mistry z okruhu nevidomých dětí, vím, že čas na nádraží trávený není marný, je zajímavý, plný zvuků, vůní a poselství. Je to tak, třeba tak. Kolem kvetly stromy. Tu na lavičce jsem viděl muže, který také něco zmeškal a nebo byl zmeškán. Stačil si sice ještě koupit další lahvové, ale pak již usnul. Tam před nádražím jsem seznal, že Beroun je v něčem podoben Praze. I jej protíná dálnice hlučící a páchnoucí.
To je ten náš svět, kokot z kanceláře vždy vymyslí nějakou zrůdnost, která se pak realizuje.
Na plakátech se usmívali muži převlečení za ženy, vyzývající k návštěvě jejich představení. Proč je dnes tak populární chlap, převlékající se za ženu? Čeho se bojíme, co nám schází? He? To paní Helena Vondráčková na plakátě zvala k pojídání zmrzliny. Vypadala jako pubertální děvče, rozjuchané z toho, že se s milým poprvé odvážili vzít za ruce.
To je ten náš svět, můžeme se převlékat, za co chceme a věří nám.
Beroun je krásné město s krásným nádražím. Poučen Mistrem Lao'c a Mistry psy jsem se relaxovaně proradovával k odjezdu dalšího vlaku, kterým jsem odjel.
Cesta z Roztok se ukázala schůdnou. Ještě jsem pohovořil s místním chatařem o dalších možnostech přesunů. Ujistil jsem ho, že ač kladu takové mimoňské otázky, nejsem výsadek z Ufa, či zbloudilý výsadkář. Řekl mi ten dobrý muž, že to dobře poznal, že nejsem vyhozený z letadla, že on byl u letectva a že to bych měl na sobě zbytky padáku.
To je ten náš svět, který nás vyhazuje do místa a času bez záchranných padáků.
Poučen neznámým Mistrem a Mistrem Eckhartem a Mistry stromy a řekou, vydal jsem se zpět.
Muž spící se z lavičky mezitím přesunul na trávu před nádraží, kde snil svůj sen. Možná sen o jiném, lepším světě, než je ten náš.
Poučen výletem za jarního dne bez psa, zeměměřičky slečny K. i paní Rž. jsem opět dojel domů.
Výlet už nebyl, sežral ho čas. Omnia orta cadunt, básník P.Z. deklamuje.
To je ten náš svět, vše vzniklé zaniká, vše zaniklé se vrací a co se stalo, to zůstane.
Doma jsem políbil psa i ženu, neboť je mám rád.
To je ten náš svět, kde máme rádi nejen sebe a nebo projekci sebe do jiného, ale někdy i projekci jiného do sebe.

V.Š. a P.H. mají od včerejška devět dětí. Já jsem viděl cestu k řece, co plyne zvolna k mořím. Ten muž se možná již probudil a je bdící. Jednou možná dojedu včas a třeba z toho nebudu mít radost. Každým krokem se cesta možností mění na cestu zmizelou v minulosti. Každým krokem otiskneme do vesmíru stopu, která zůstane.

Fotky cesty (pro potřeby Tyfloturisťáku -- trasa)

P.S. Jsem si říkal, jestli to sem mám dát. Došel k závěru že ne a dal. To je ten náš svět… (smajlíky si nutno domyslet)

       

Komentáře

[Dalibor Smolík]

Tak tohle bylo moc hezké čtení, díky. Pousmál jsem se nad zamyšlením o převlékání mužů za ženy - tenhle světový trend taky nechápu - chlap má zůstat chlapem, to platilo od jakživa.
Doma jsem políbil psa i ženu, neboť je mám rád.
Taky to tak dělám, dokonce nezáleží ani na pořadí

[Dag]

Máme tolerantní ženy. Ta má mi tohle toleruje a trpělivě čeká, až se se psem zdostatek přivítáme bude řada na ní.

Ti chlapi. Travesti show se to tuším jmenuje, ani nevím, ale jistě každý ví. Já jsem strašně zvědavej a tak by mi to zajímalo, proč je to tak populární. Chceme vidět někoho poníženého (svým způsobem je ten chlap odchlapen, bývala to potupa, být považovaný za "babu" a ten archetyp v nás je)? Jasně, je na tom založený "Někdo to rád horké" a to je dobrý film. Pak se tenhle princip chlap za ženskou do omrzení využíval v dalších a dalších filmech a estrádách, ale stejně... ?

[Michal Vyskočil]

Podle Terryho Prachetta je jeden ze základních zákonů vesmíru skutečnost, že se do převlečeného muže okamžitě zamiluje jiný, úplně normální muž. Jediným případem, kdy tyto zákony selhaly byl desátník Nóblhóch, který se ovšem od onoho dílu - Hrr na ně - začal převlékat do ženských šatů poměrně často

Ono to souvisí s tím, že je mužské oblečení obecně bráno jako veskrze praktická věc, která zakrývá naše urostlé tělo před nálety samiček , chrání ho před rozmary počasí a podobně. Typicky ženské oblečení (minisukně, lodičky, výstřihy, krajky a podobně) je naopak bráno především jako zbraň v lovu samečků a velký důraz se klade na dekorativnost. Proto žena v mužském oblečení nikoho nepohoršuje, prostě si vzala něco pohodlného a praktického. Obrácená situace evokuje poměrně zajímavé představy .

[Dag]

Sukně je náhodou praktická. Já jí nosil! Fakt, ale jen doma. Není v tom vedro, pohodlné je to, strategicko--taktické orgány nejsou ničeny a vůbec.

Vidělo mne v tom více mužů a žádný se do mne nezamiloval. Někde je chyba! Buď v zákonech vesmíru a nebo jsem opravdu tak škaredej, smradlavej chlap, že to sukně nezachrání.

[Dalibor Smolík]

To nic není. Já jsem jednou spal v dámské noční košili, úplně průsvitné. Byl jsem sexy asi jako h*vno v uhláku , ale to jsem byl stavu, kdy mi bylo úplně jedno, co mám na sobě .

[Isah]

Dagu, travesti show vůbec není o ponížení. Spíš naopak. Obléknout a nalíčit se tak, že je muž od ženy k nerozeznání. Jsou v tom dost šikovní. Oni se umějí oblékat a líčit tak, že to nezvládne leckterá žena

[Dag]

Já na tom netrvám. :)

Ale jsem taková rustikální postava z minulého století, kdy ještě žila (dožívala) představa muže, jako možná trochu hrubého, neupraveného individua, obdařeného však rozhodností i schopností zacházet sekyrou a nástroji mohutnými, svaly vyžadujícími. :)

Žena pak, jemné to stvoření, plné krásy těla i ducha, něžné a zranitelné (a nepochopitelné:)), které, je-li třeba, muž chrání.

Žena se pak krášlila, aby byla ještě obdivuhodnější, muž pak lovil kance, aby byl také obdivuhodnější.

Tančící, navoněný muž byl nonsens. Muž neplnil úlohu muže.

Feministky mě sežerou. Za živa! :)

Ano, bylo to v dobách, kdy říci muži: "Ty vypadáš jako ženská!" byl počátek diskuse vedené argumety pěsti. Někteří v tom spatřují nedostatek úcty k ženám, ale to je omyl. Ženě bych neřekl: "vypadáš jako chlap!", mysleje si, že jí tím snad lichotím. Ostatně její průvodce by to vzal jako úvod k diskusi se mnou. :)

[Isah]

Jo, já Ti rozumím. Holt je jiná doba, ale i pro mně, jako pro ženskou, mají transvestité své kouzlo. Vlivem civilizace se stejně ten mužský archetyp trochu mění. Tedy trochu dost.

[Dalibor Smolík]

Přesně tak: v době mého mládí se přiznat, že je člověk homosexuál, byla dost velká hanba. Dneska člověk o sobě řekne "Já jsem gay!" a ještě je na to hrdý. Také to není nic proti gayům; doba má prostě jiné hrdiny.

[Dag]

Archetyp se měnit moc nemůže, ale asi je dnes v popředí a žádanější jiný archetyp. Třeba Narcise, Apolóna (?)

Zase nic novýho, ve středověku byli trubadůři s vysokým hláskem. Za mého mládí frčel rozervanec, vychrtlý a depresivní, nahrbený a bez svalů, mlátící do kytary teskné protestsongy (taky jsem se tak snažil vypadat).

Dneska to taky není jednoznačný, svalovci se také uplatní. Hezouni také.

Ovšem ten archetyp muže lovce v nás asi bude stále. Řekněte muži, že je sice nemehlo, levej a slabej jako čaj, ale krásnej. Nebo ženě, je škaredá ale je na ní fajn, že dokáže sama přestěhovat almaru. Ve většině případů se moc neradují.

A co vy? Chtěla byste chodit s mužem v ženských šatech, krásně nalíčeným?

[Isah]

Myslela jsem archetyp v nás. V noci jsem o tom ještě přemýšlela a došlo mi, že se samozřejmě mění i ženský archetyp. Vnímám to jako určitý posun ke svobodě. Dalibor to napsal. Gay se nemusí stydět za svou orientaci. Stejně tak žena podnikatelka s převahou mužských vlastností také již není nucena "přizpůsobovat se" okolnímu všeobecnému smýšlení, že žena by měla být především submisivní, jemná... a určitě jsou i muži, kteří takové ženy vyhledávají. Ono to souvisí i s tím, jak se v průběhu let změnily role muže a ženy.

S mužem v ženských šatech bych asi nechodila.

[Dag]

Severští indiáni, a ty má rád, posuzovali kvalitu ženy podle toho, kolik unese.

Jó, žena typu "Babička Mary", má také něco do sebe. Rozhodně by se nikdo neměl násilím měnit. Pokud chce muž háčkovat a tančit -- nechť tak činí! Pokud žena nachází uspokojení ve štípání dříví -- hurá do toho!

Hmmm, může přijít k nám a naštípat na celou zimu.

[Michal Vyskočil]

No, když ona zkratka ČD ve skutečnosti znamená Času Dosti, což mnohé vysvětluje

[Dag]

Já chtěl nejdřív zuřit a stěžovat si. Nechali ujet o pár minut navazující vlak, takový ty "splašený kufry" a já (a ostatní) měl hodinu a půl na nádraží.

Ale když jsem vlezl do kanceláře a tam mi usměvavý, upravený muž bohorovně řekl: "Ano, ten už odjel!", aniž mu na tom přišlo cokoliv divné, tak jsem se rozhodl, že se budu smát.

Ostatně to je jedna z věcí, co jsem chtěl tak podivně říct. Že i "pracovní" výlet zpestřený ČD, do obyčejného místa, může být krásný a cestou se člověk může bavit tou podivínskou zábavou -- přemýšlením a vymýšlením.

[Michal Vyskočil]

Já chtěl nejdřív zuřit a stěžovat si ...

Aneb jak dosáhnout vnitřního klidu a vyrovnanosti díky ČD

[Dag]

No vida! Stavu vairágja -- bezžádostivosti, lhostejnosti k vlastnímu osudu... toho, čeho dosahují indičtí jógíni za cenu neslýchané sebekázně až sebetrýznění, toho lze dosíci pomocí mocného gurua ČD raz--dva!

ČD jsou ve skutečnosti asi mystickým řádem, toužícím vyvolat v Češích kolektivní samádhi!

Nevděk světem vládne, já těm ušlechtilým andělům, dárcům vnitřního klidu tak často spílám slovy neslušnými! Hanba mi!

Proč si vrážet hřebíky do pusy, sedět měsíc na sloupu... jeďte s ČD! To by byla adekvátnější reklama, nežli "Na výlet vlakem" nebo co to tam mají na stěnách.

[Yokotashi]

Kdyz se chci nekam opravdu dostat, jedu autem. Kdyz je mi jedno kam se dostanu a mam na to dost casu, jedu CD, nebo (spolehliveji) stopem ...

[Dag]

Auto nevlastním a jízda autem je pro mne utrpením. Vlak je veliký, plný setkání, možností... a v moci ČD. Kdyby to jezdilo trochu slušně (na čas a rychle) a miň draze, vůbec bych jinou dopravu nezvažoval. Takhle vítězí často autobus.