Byl jsem v zemi Tučňáků II.

28.7.2006 10:50 | Přečteno: 1170×

Naše turné po Taiwanu pokračovalo dál. V polovině našeho pobytu jsme se přestěhovali do Taipei. Samozřejmě jsme si nemohli ujít návštěvu "sto jedničky", tj. nejvyšší budovy světa ve tvaru bambusové tyče (508 m), to bylo pro děti velmi atraktivní. Zajímavé je, že většina z našeho místního doprovodu na této věži nikdy nebyla.
Poté jsme navštívili sever ostrova, především město Keelung, což je důležitý přístav Taiwanu. Byli jsme přijati tajemníkem starosty města a dalšími zastupiteli, přestože byla neděle. Večer byl koncert v městském koncertním sále, byl přítomen sám starosta a s ním přišlo asi 1000 lidí. Lepší reprezentaci České republiky bych si ani nemohl přát. Další a poslední koncert byl ve městě Yilan, jedná se o oblast vyznačující se vynikající kulturou stolování a jídla, tomu odpovídala i večeře, na kterou jsme byli pozváni. Po posledním koncertě jsme byli pozváni do střediska tradičních umění na severovýchodě ostrova. Je to obrovský areál, kde se nachází skanzen - tradiční čínský dům z 19. století, ulička tradičních dovedností apod. Stát tímto chce podpořit snahu mladých lidí o zachování tradiční čínské kultury.
To je jen malý výčet toho, co jsme na ostrově za těch 11 dní viděli.
Odnesl jsem si však zajímavý poznatek - jak celá země pečuje nejen o kulturní dědictví, ale i o budoucnost národa. Měli jsme možnost bydlet v taiwanských rodinách, nahlédnout do života základních a středních škol, do každodenních starostí studentů a učitelů.
Země je teprve na počátku svého rozvoje. Turistika je ještě na dost nízké úrovni, například na věž v Taipei jsme se dostali v sobotu bez čekání, což byl například v Chicagu velký problém. Naopak obtížná byla směna peněz, samé papírování, což pro větší počet lidí znamenalo půl dne ztrátu.
Země má také svůj vlastní letopočet (je však asi neoficiální). Letošní rok je rok 95 (počítáno od roku 1911, kdy byl založen Taiwan). Uprostřed Taipeje je obrovský památník Čankajškovi, avšak tento generál není uctíván všemi politickými subjekty a není proto "bohem", jako jiní zesnulí státníci.
V této zemi mě zaujal systém školství. Do vzdělání jsou věnovány v zemi značné prostředky, studenti mají velmi náročný program - přesto, že jsou prázdniny, existuje celá řada kurzů a doškolování, bez kterého není možné přijetí na vysokou školu, takže se chodí do školy vlastně pořád.
Ovšem s výjimkou doby ohrožení tajfunem, kdy například 25. července byly veškeré školy, úřady a obchody na jihu ostrova uzavřeny. My jsme v té době byli na severu, takže nás se tajfun nedotkl, k naší radosti a smutku některých dětí, které by rády vyprávěly o prožitém dobrodružství. No, nemusím mít všechno.
Samostatnou kapitolou je stravování. Projížděli jsme celou zemi a setkávali s různou úrovní stolování, ale i s neuvěřitelnými kombinacemi jídel a pití (např. populární je sojové mléko nebo rýžový nápoj k snídani, taštičky s borůvkami zajídané rybím filé, apod.). V jedné restauraci měli k pití v poledne jen horkou vodu, ale dlužno dodat, že majitel restaurace hbitě sehnal pro děti Coca Colu. . Jídlo v této restauraci - asi o šesti chodech, bylo vynikající, stálo po přepočtu asi 90 Kč na osobu.
Pití je také velmi zajímavé. Na Taiwanu se pije snad vše, co teče, nejrůznější obskurní nápoje. Rozhodně však nikoliv alkohol. Alkohol je zde velmi drahý, vína nejsou kvalitní a jediné, co se pije je Taipejské pivo (slabší než naše desítka) a to tak, že se nalévá do sklenic o něco větších než je naše štamprle (asi 8 cl), s tím vydrží půl večera, ale zato si stále připíjí na zdraví (zvolání "Kam-pei" znamená do dna!), ale do dna pít jsem nikoho neviděl. Tak to zase zbylo jen na nás Češích ..
Zajímavé také je, jak se děti velmi rychle naučili jíst hůlkami. Kdo se nenaučil, měl hlad. Vidlička a nůž se objevovaly jen v lepších restauracích a to vysloveně na požádání, jinde byla maximálně plastová lžička (asi jako z filmu Pelíšky), ale hůlky byly všude k mání. Nakonec jsem se i já docela dobře najedl.
Velmi příjemným překvapením bylo, že se náš pobyt na Taiwanu objevil v místní televizi - v hlavním vysílacím čase ve zprávách a také v celostátních novinách. Tak to jsem smekl, protože když podobná skupina přijede do Čech, tak po ní neštěkne ani pes, pokud se nejedná o akci z některých "vyvolených" souborů. Právě mužský sbor z Keelungu, se kterými jsme popili místní pivo, bude vystupovat ve Valdštejnské zahradě dne 15.8.2006 v odpoledních hodinách, v případě zájmu upřesním. Kdo je z Prahy a má zájem o hudbu, může se přijít podívat.
Náš pobyt velmi rychle utekl, naši skvělí hostitelé nás posadili do autobusu a odvezli na letiště. Tam se ještě jednou projevili jako skvělí organizátoři, protože si každý z nás vezl kupu suvenýrů a hlavně darů pro sbor, takže kufry nabyly značně na váze a strohá úřednice odmítla naši bandu odbavit. Po intervenci našeho "vedoucího", pana Chen, tento pán ukázal zdvihnuté palce a s ůsměvem prohlásil, že je vše zařízeno ..
Mohli jsme se už jen rozloučit a za chvíli, plni dojmů, jsme viděli světla Taipeje pod sebou s marným očekáváním, že se doma, ve středoevropských podmínkách trochu osvěžíme trochu chladnějším počasím...        

Komentáře

[klassik]

Jak je tam draho?

[Dalibor Smolík]

Není tam moc draho. Nevím, jak je to s nemovitostmi, pozemky, nájmy, apod., ale běžné zboží je za podobné ceny jako u nás. Jen benzín vyjde mnohem levněji - kolem 22 Kč/litr. Ceny jsou nominálně o něco málo vyšší než u nás, ale kurz je cca 0,75 Kč/1 taiwanský dolar, takže je to jasné. Plat učitele na základní škole je v průměru kolem 1100 EUR měsíčně - takže taky je to jasné
Pokud nejste pomocný dělník, tak je u nás člověk chudáček

[klassik]

No pozemek si tam kupovat nechci navc predpokladam ze to tam bude hooodne drahy, spis sem uvazoval o dovolene.

[Dalibor Smolík]

Určitě by tam byla dovolená zajímavá. Ale náš zážitek byl založen především na osobních vztazích s lidmi z organizace, která se o nás starala a viděli jsme spoustu věcí, které bychom možná jako běžní turisté neviděli. Dostali jsme se do míst, kde se pohybují jen místní obyvatelé a byli jsme v domácnostech. Jinak pokud se týká moře,pláží je velmi málo a jsou relativně malé - ale přesto by se tam dalo užít dost zábavy. Pokud se týká našeho pobytu na jihu ostrova, za celou dobu jsme se setkali jen se 2 bělohy - to byli mladí kluci z Anglie. Zbytek byli jen místní. Přesto bych to jako místo pro dovolenou doporučoval - drahá je jen letenka. Zbytek se dá pořídit velmi levně, včetně ubytování.

[klassik]

No letos pravdepodobne frcim do kanady a pristi rok chci dat thajsko nebo jizni ameriku.Thajwan bych rad potom.Jak je to tam s pocasim.monzuny a podobne

[Dalibor Smolík]

Nejlepší doba na dovolenou je březen - červen. My jsme chytili první tajfun v této sezóně, ten začínal kolem 10.července. Jinak já jsem v Thajsku žil, řekl bych, že monzunové období tam má větší význam než na Taiwanu, kde mimo tajfun je i v červenci a srpnu pěkné počasí, což se o Thajsku říct nedá. Ale jak píšu - nejlepší doba je naše jaro. (Jejich březen je prý jako náš vyvedený červenec)

[klassik]

Do thajska se chystam bud na vanoce nebo koncem zimy. Ale jeste uvidim jestli s ek eme nekdo prida.Uz sem se tam jednou chystal ale bohuzel to nevyslo

[AloneInTheDark]

Díky za pěkný článek/seriál, moc se mi libí. Jen tak dál. :)