Lidské mluvení (diskuse)

[tired joe]

Ja Vaše blogy čítam rád, a niektoré dokonca veľmi rád, ale nedá mi nespýtať sa jednu otázku: Spasiteľský komplex?

[Jan Jílek]

Kdepák, "komplex dokonalosti". To jste nepoznal? Možná že jen říkám co si myslím, že by mohlo někomu prospět. Ale můžete to vnímat jinak. Třeba jako mesiášský komplex.

[vencour]

Na to je asi jediný lék: více Dagů na Vás!

[stanka]

Opravdu další Mesiáš ale na tohoto nikdo nečeká.

[Jan Jílek]

Jednou si rád přečtu něco od vás, pak vám řeknu jestli se mi to líbilo anebo nelíbilo. A řeknu vám přesně co se mi líbilo a co ne. Tedy bude-li vůbec o čem mluvit. .-) Zatím není se k čemukoliv vyjádřit.

[stanka]

Jsou lidé, kteří rádi čtou ale nemají druhým co říct,nebo se k tomu necítí být povoláni.Pak jsou další kteří sice také nemají co říci a ti mluví pořád a pořád a pořád......

[Jan Jílek]

Jak říkám, můžeme diskutovat o vyslovených názorech, o jakýchsi neurčitých tvrzeních nikomu neadresovaných diskutovat nelze. Není o čem.

[masožravá palma]

Mohla bych se zeptat proč ve Vašich příspěvcích je v jednom na začátku prázdný odkaz a v duhém dva prázdné odstavce?

[Jan Jílek]

A v kterém že to? Nějak jsem nepochopil.

[klassik]

Kdyz reknu naky slecince ze ji to slusi tim ji urazim?

[Jan Jílek]

Zřejmě ne, ale zkuste ji říct něco jako "No tobě to teda sluší, ty v tom vypadáš."

[klassik]

no obcas reknu " téda tobě to ale dneska slusi" nebo tak neco a jeste sem po hube nedostal

[Jan Jílek]

a já někde tvrdím že dostanete?

[vencour]

V Americe? Možná.

[Jan Jílek]

Až budu v Americe budu se tím zabývat, zatím žiji v Praze

[Dag]

K právu mlčet a povinnosti mluvit

Mlčet či ne? Tot otázka. Je název kapitoly z II. díl Bezpečnost a riziko na skále a ledu od Pita Schuberta; strana 238--251. Je to poněkud zdaleka a týká se to německých zemí, ale snad to přines další pohled na problém povinnosti odpovídat z hlediska zákona. Nejen ale odpovídat, otázka je, zda-li, podle německých zákonů, mám povinnost poskytnout radu zcela neznámému člověku, který se chystá udělat něco, co by mohlo ohrozit jeho život. Tedy dát radu aniž se ptá.

Šest právníků, činných v téhle oblasti odpovědělo klasicky právnicky= nejednoznačně. Autor se nedočkal jednoznačné odpovědi ani od soudce. V jednom se právníci shodli. A to, že právní odpovědnost za neposkytnutí nevyžádané rady, by se posuzovala podle konkrétního případu. Nemusím se s ním prát, pokud mi nechce poslechnout, to ne. :)

To jen jako ilustrace, že s právem mlčet, to nemusí být vždy a všude tak jednoduché.

[Jan Jílek]

A tam je v tom textu někde výzva k mlčení?

[Jan Jílek]

Možná stačí jen upozornit na následky. Upozornění není rada ani návod k rozhodnutí. Ve všech textech které jsem napsal kolem komunikace je jen upozornění.

[Jan Jílek]

Právo mlčet má kdokoliv z toho citovaného příspěvku vůbec nevyplývá, že nemá právo mlčet a navíc nikde neříkám mlčet, ale neodpovědět. To je zcela jiná komunikační záležitost. Pokud se mě soudce zeptá co k tomu mám? Nemlčím a slovem se odvolám na své právo nevypovídat. Mlčím snad při tom? Tedy když chcete jít touto cestou je dobré si přečíst text, pokud chcete argumentovat. Kdokoliv se mě zeptá na cokoliv, slovem jej odmmítnu, že nechci odpovědět na jeho otázku. Mlčím snad při tom? Nikoliv odmítnu mu odpověd. To ovšem není mlčení.

[Dag]

Já to sem dal jenom proto, aby náhodný čtenář nepodlehl dojmu, že promluvit a mlčet, odpovědět a neodpovědět je vždy a za všech okolností jen a jen jeho záležitost.

V citované knize se řeší problém, zda-li musím aktivně promluvit někomu do života (zde, vzhledem k náplni knihy na skalách, ale jedná se o obecné zákony) a co nejautoritativněji se pokusit mu zamezit udělat to, co on se rozhodl svobodně dělat a čem vím, že je to fatální hloupost. Autor knihy by si přál, aby nemusel (já také!), ale ukázalo se, že to není tak jednoduché. Zdá se že věc by byla posuzována podle okolností a pokud násilím nezabráním někomu udělat blbost, ač vím, že to blbost je, ale varuji ho, je to (snad) v pořádku. Pokud ho důrazně neupozorním (za své iniciativy), mohu se dostat do vážných problémů se zákonem. Pokud bych neodpověděl na jeho otázku, ohledně bezpečnosti. Odmítl odpověď s tím, že nechci odpovídat, je to v případě že budu žalovaný pro mne velmi špatné.

Závisí to také na tom, jaký je odborník na věc neradící, neodpovídající a jaký odborník byl ten poškozený atd

U nás (pokud vím) nikdo nedělal tak podrobný právní průzkum, názory se liší, ale zdá se, že by to bylo obdobné, byť pro mlčícího, neodpovídajícího, odpověď odmítajícího... asi (asi!) o něco lepší, nežli v Německu.

No, to je vše, víc nevím, jdu komunikovat se psem a počítadlem. :)

[Dag]

Jak by dopadl lékař -- záchranář, který by byl požádán o radu (třeba telefonicky člověkem který je u úrazu) a odmítl odpovědět, také nevím, ale viděl bych to na solidní pr*er.

[Jan Jílek]

Obávám se že děláte co obvykle lidé dělají. Zámerně nastaví extremní situaci, ale v tom textu se o extremní situaci nemluví ani právním sporu. Jde tam o lidskou mluvu a zda má někdo morální povinnost odpovědět na položenou otázku. Lekařské povinnosti upravuje zákon. Zcela jasně. Mluvím o věcech mezi lidmi a říkám jen že i zákon umožnuje odmítnutí odpovědi. Jinak extremní situace vyžadují extremní řešení.Zde se mluví obecně o technice komunikace a vztahů mezi lidmi. Sorry, ale jste v rozhovoru o textu mimo mísu

[Jan Jílek]

soud rozhoduje o vině a trestu, náhradě škody atd. nerozhoduje o morálce a mezilidských vztazích, v případě že nedošlo k porušení zákona. Chápu, že mě chcete přesvdčit, že by to mohlo být i jinak než říkám

[vencour]

Ad pomoc a Amerika - viděl jsem pořad o lékařích v letecké dopravě, pokud se stane něco na palubě letadla, posádka prosí přítomného lékaře, aby se přihlásil. Jenže podle amerických zákonů může být onen lékař žalován o náhradu škody, pokud pacient nebude spokojen se zákrokem - takže se i lékaři vyhýbají pomoci. A já jim rozumím, že jsou případy, které vzdají předem. (V Americe se soudí kvůli každé blbosti, šikovnější právník "zachrání" vše.)

[Jan Jílek]

Nikdo nemá žádnou morální povinnost odpovědět na položenou otázku. Tot celá věc. Pokud zákon vyžaduje odpověd je to o něčem jiném než o morálce. Takže doufám, že příjdete s další extremní situaci

[Dag]

Nepřijdu, kam bych chodil.

Bať, to je to, co jsem chtěl říct. Jsou situace, nazvěme je třeba extrémní, kdy neochota odpovídat nás může dovézt až do kriminálu. Je to, jak správně glosujete (tvrzení) volba jednoho každého z nás. Tam (názor) budete s asertivním chováním od spoluvěňů bit jako žito.

BTW nadměrné používání ablativu „o tom“ sice není trestné, ale osobně mi to je líto. (to BTW je jen takový žert)

[Jan Jílek]

Víte nadměrné domýšlení je také projev úzkosti. Říká se tomu "katastrofický scénář". A lidé se většinou (a to lidé zahrnuje i mě) umí chovat podle rozumu. Takže až budu v kriminále, budu se chovat jako v kriminále. Zrovna tak jako jsem se na vojně choval jako na vojně a na ulici jako na ulici. Prostě se přizpůsobím světu a situaci. A to co jsem v té komunikaci napsal, prostě platí, a s tím se domluvím i v kriminále.

Stýkám se z lidmi, kteří ten kriminál mají za sebou, i několikrát, a měl jsem "čest" pracovat i s vrahy a sexuálními devianty a násilníky. Kdybych s nimi mluvil jinak než jak popisuji v seriálu o komunikaci nevydržel bych s nimi. To jen tak na okraj. To co popisuji, je ze života a na životních zkušenostech založené.

[Jan Jílek]

Je to vždy jen a jen jeho záležitost, protože i v případě odmítnutí splnění zákonných podmínek nese jen a jen on sám odpovědnost za své chování. Nedodržuji-li zákon, je to mé rozhodnutí a já si za své rozhodnutí nesu zcela odpovědnost. Mimo nezletilých pod zákonnou hranici, nebo svéprávnosti zbavených.

[TeslaTrooper]

Není to naopak? Neměli bychom lidem co nejvíce říkat, co si o nich myslíme?

Každý potřebuje zpětnou vazbu; potřebuje poznávat, jak jeho jednání působí na okolí. Bohužel zřejmě ze společenských konvencí (nebo z lenosti) se to skoro nedělá.

To vede k tomu, že lidé mají nedostatek hodnocení. Důkazem toho je velký zájem o kvízy typu "Jaký jsi?". Dalším neštastným dopadem toho je, že když nám už někdo po dlouhé době řekne, jací jsme, bereme si to velice k srdci: absence hodnocení způsobuje přehnanou citlivost k němu. Když nám někdo řekne, že se nám něco nepovedlo, jsme z toho nesmyslně neštastní.

Hodnotit lidi podle mého není nic špatného, naopak, je to žádoucí. Občas kladně, občas záporně, vždy ale konstruktivně a spravedlivě.

Soudím, abych byl souzen.

[Jan Jílek]

A jste konstruktivní a spravedlivý?

[Filip Dominec]

Každý trochu je a nikdo není zcela. Ale snažím se být co nespravedlivější a vyvíjet co nejkonstruktivnější činnost, samozřejmě :)

[Jan Jílek]

Ovšem to ještě zdaleka nejste ten spravedlivý a konstruktivní, do toho vám tedy zřejmě podle vašich slov mnoho chybí. Je to něco jako "být trochu těhotný". ale klidně žijte a komunikujte jak je libo. Následky si nesete jen vy. Beze všeho "suďte a aby jste byl souzen."

[fettgesicht]

Jo, to je fajn, něco takovýho mě učila pani v poradně pro mezilidský vztahy. Trocha osvěty linuxmanům neuškodí.