Satori je když... (diskuse)

[Radek Trnka]

hezký článek

[Pmx]

Takže blogger nesmí přemýšlet, co napíše, musí se sám stát blogem

[rose]

ne, stane se "perem".........stejně tak, když stavíte dům, nestanete se přeci domem, ale cihlou........

[wake]

pravý blogger se při blogování stane všemi čtyřmi svými čtenáři, přece.

[Michal Vyskočil]

Rozumím, takže chci-li skutečně pochopit vim, musím se stát klávesnicí (rejp: v tom případě bych se dal používat i emacs)

[xkesh]

Takže blogger nesmí přemýšlet, co napíše, musí se sám stát blogem

spravne. znam bloggery, co se okamzite zaseknou a nemuzou nic napsat, jakmile premysleji o tom, jestli ma jejich text hlavu a patu :P

[DavD]

Technická. Pamflet je když ...

Pamflet je jinak řečeno hanopis (našel jsem i nějakou definici na webu: "kratší literární útvar s hanlivým, výsmešným obsahem, hanopis"), takže použití v tomto blogu mi nějak nesedí.

[xkesh]

Technická. Pamflet je když ...

Pamflet je jinak řečeno hanopis (našel jsem i nějakou definici na webu: "kratší literární útvar s hanlivým, výsmešným obsahem, hanopis"), takže použití v tomto blogu mi nějak nesedí.

No a taky se dá pouzit, kdyz chci nejaky literarni vyplod za de facto "hanopis" oznacit (i kdyz to tak jeho autor zrejme nemyslel), takze bych rekl, ze to tu klidne muze zustat ;)

[wake]

hehe...

moje práce (a práce spousty lidí tady, afaik) spočíva v celodenním přemýšlení o tom "co se stane, když..." (... souřadnice X poprvé klesne pod nulu, ... přerušení myši přijde mezi koncem a začátkem zpětného paprsku, ... tlačítko bude stisknuto po připojení k databázi ale před začátkem transakce, ... rodné číslo bude vyplněno zároveň s DIČ)...

[wake]

(Jestli někdo neví co to je, tak se zde zcela určitě najde někdo kdo vysvětlí. Fundovaně a encyklopedicky.)

Přímo wikipedicky.

[Dag]

Já se Vás tím lezením nějak dotkl? Snad i inspiroval? No, vy mne tím předchozím článkem také, děkuji, bez ironie. Tedy inspiroval, už jsem si to sepsal...
Ale to nebylo na Vás, to bylo k tématu a já si nemohl nevzpomenout na svoji ujetou zálibu, lézt na kopec cestou kudy to nejde, jen proto, abych zase lezl dolů. :)
Máte pravdu, také říkáme: "Nemudruj a lez!", "Uvidím, až tam budu", ale...
Ale na konci takového kurzu lezení je zkouška složená ze samých otázek: "Co uděláš když...?" vědět nestačí, musí předvézt a musí to být tupý dril. Těch co řešili až na místě a nevyřešili jsou plný hřbitovy. I s tím co právě jdu lézt do hor se nejdřív domluvíme na tom, co budeme dělat když tohle a co když tamto. Už proto, že se někdy na dálku těch metrů neslyšíme.
Pak teprve můžeme vychutnávat ten pocit "býti cestou" a opájet se improvizačními schopnostmi.

[Jan Jílek]

Pane nedotkl, já jsem pochopil, že pomaleji chápavým je nutné to vysvětlit polopatisticky. I když mají vysoké IQ a mnoho znalostí. . Ja jsem hrdý na to že mluvím zcela srozumitelně a co nejmíň odborně.

[Dag]

No tak to je príma, že máte ten pravý buddhistický soucit se všemi, i nechápavými. Ale mezi majitele vysokého IQ a znalostí mne netahejte. Jsem prostý venkovan a proletář a proto také měně chápavý.

[Jan Jílek]

Ale ono je to dost těžký se soustředit na smysl a nenechat se ztrhnout nepodstatnýma věcma. Moc často si musím dávat pozor abych tak sám nedělal. Živí mě to, vidět to jasně. Tak nic ve zlým.

[Dag]

To je v pohodě. :) Tohle je u mne částečně deformace. Já jsem viděl lidi (tedy ostatky), co si moc věřili a doufali, že zkušenost naučí a ona to byla zkušenost poslední. Nebo četl o tom zprávu. Velmi často prostě odmítli se zabývat tím, co se mohlo stát a stalo. Často ta situace byla řešitelná, ale oni na to sami nepřišli.
Na druhou stranu máte pravdu. Je to paradox, protože zrovna já tvrdím, že se s tím čověk nesmí moc sr...t. Každopádně platí, že když se rozhodnu jít, tak musím jít a nedělat krok tam a zase zpět. A musím vědět, že na všechny eventuality stejně nejsem připravený. Musím se věnovat tomu, co právě teď dělám s plným soustředěním... jo. A tohle umění se hodí pak i v životě.
Jenom najít tu pravou míru.

[Jan Jílek]

Na silnici hrozí nebezpečí stejně jako v horách. Při nepozornosti. Žádný velký rozdíl nevidím.

[Dag]

Teď je mi na přakážku ta má nechápavost. Proč by měl být rozdíl? To jsem psal?
Ale já to napíšu. :) Já v tom rozdíl vidím. Člověk se bojí v noci v lese, ačkoliv mu tam v zásadě nic nehrozí. Má to v sobě z dávných dob (asi). I na hřbitově se bojí. Těch, kteří se bojí v autě je málo, i když je to velmi nebezpečné.
Horolezení je poměrně nebezpečné a navíc se při tom lidé bojí. Matka pustí dítě klidně s kolem na silnici, ale při představě, že by mělo někam lézt jí vstávají vlasy hrůzou, ačkoliv na té skále (né horách!) jde nebezpečí elimitovat prakticky na 0.
V tom bych viděl rozdíly, z kterých se pak odvíjí další. Například horolezec se musí nučit zvládat strach (i ten iracionální), aby ho neochromil. Řidič (mnohý) by, podle mého, spíš potřeboval pořádně vyděsit (trpí spíš iracionálním pocitem bezpečí v té klimatizované, od světa chráněnné místnosti, kde se za oknem odvíjí nějaký virtuální děj).

[Jan Jílek]

No já se v horách nebojím. Ani v lese. Já se bojím ve městě. A na silnici. Tam se taky bojím. V horách dávám pozor a nebojím se. Nejmíň jsem se bál v poušti. Hory a poušť to je většinou o tom zda dovedu nebo nedovedu. na silnici je to víc o tom, jestli jede někdo nalitej a nebo zfetovanej.

[Dag]

Mám to podobně. Na kole jsem přestal jezdit (na silnici). Jsem srab, bojím se. Ale obávám se, že řidičů, kteří si dost jasně neuvědomují jak může být auto (motorka...) nebezpečné jim a druhým, je až moc.