Nové číslo časopisu Raspberry Pi zdarma ke čtení: Raspberry Pi Official Magazine 161 (pdf).
Po delší době vývoje vyšla nativní linuxová verze virtuálního bubeníka MT-PowerDrumKit 2 ve formátu VST3. Mezi testovanými hosty jsou Reaper, Ardour, Bitwig a Carla.
Desktopové prostředí Budgie bylo vydáno ve verzi 10.10. Dokončena byla migrace z X11 na Wayland. Budgie 10 vstupuje do režimu údržby. Vývoj se přesouvá k Budgie 11. Dlouho se řešilo, v čem bude nové Budgie napsáno. Budgie 10 je postaveno nad GTK 3. Přemýšlelo se také nad přepsáním z GTK do EFL. Budgie 11 bude nakonec postaveno nad Qt 6.
OpenChaos.dev je 'samovolně se vyvíjející open source projekt' s nedefinovaným cílem. Každý týden mohou lidé hlasovat o návrzích (pull requestech), přičemž vítězný návrh se integruje do kódu projektu (repozitář na GitHubu). Hlasováním je možné změnit téměř vše, včetně tohoto pravidla. Hlasování končí vždy v neděli v 9:00 UTC.
Byl vydán Debian 13.3, tj. třetí opravná verze Debianu 13 s kódovým názvem Trixie a Debian 12.13, tj. třináctá opravná verze Debianu 12 s kódovým názvem Bookworm. Řešeny jsou především bezpečnostní problémy, ale také několik vážných chyb. Instalační média Debianu 13 a Debianu 12 lze samozřejmě nadále k instalaci používat. Po instalaci stačí systém aktualizovat.
Na stránkách Evropské komise, na portálu Podělte se o svůj názor, se lze do 3. února podělit o názor k iniciativě Evropské otevřené digitální ekosystémy řešící přístup EU k otevřenému softwaru.
Společnost Kagi stojící za stejnojmenným placeným vyhledávačem vydala (𝕏) alfa verzi linuxové verze (flatpak) svého proprietárního webového prohlížeče Orion.
Firma Bose se po tlaku uživatelů rozhodla, že otevře API svých chytrých reproduktorů SoundTouch, což umožní pokračovat v jejich používání i po plánovaném ukončení podpory v letošním roce. Pro ovládání také bude stále možné využívat oficiální aplikaci, ale už pouze lokálně bez cloudových služeb. Dokumentace API dostupná zde (soubor PDF).
Jiří Eischmann se v příspěvku na svém blogu rozepsal o open source AdGuard Home jako domácí ochraně nejen před reklamou. Adguard Home není plnohodnotným DNS resolverem, funguje jako DNS forwarder s možností filtrování. To znamená, že když přijme DNS dotaz, sám na něj neodpoví, ale přepošle ho na vybraný DNS server a odpovědi zpracovává a filtruje dle nastavených pravidel a následně posílá zpět klientům. Dá se tedy používat k blokování reklamy a škodlivých stránek a k rodičovské kontrole na úrovni DNS.
AI Claude Code od Anthropicu lépe rozumí frameworku Nette, tj. open source frameworku pro tvorbu webových aplikací v PHP. David Grudl napsal plugin Nette pro Claude Code.
Tiskni
Sdílej:
este aspon jeden musi mat okuliare
hranaté - musí mít hranaté obroučky - jinak to nende ...
(při dostatečně volné definici)
class A:
"Trieda A"
class B(A):
"Trieda B"
class C:
"Trieda C"
object = B()
print('Premenna "object" - instancia typu B '+ ('je','neni')[not isinstance(object, A)] + ' typu A')
print('Premenna "object" - instancia typu B '+ ('je','neni')[not isinstance(object, B)] + ' typu B')
print('Premenna "object" - instancia typu B '+ ('je','neni')[not isinstance(object, C)] + ' typu C')
Nie som pythonista ale skúsil som si tento príklad a mám pocit že to funguje presne ako som očakával.
vo výpise mám:
Premenna "object" - instancia typu B je typu A
Premenna "object" - instancia typu B je typu B
Premenna "object" - instancia typu B neni typu C
var list = new List<object>() { new Type1(), new Type2() };
neni polymorfizmus? Je to polymorfizmus dokonca sú tam hneď 2 druhy polymorfizmu, inkluzívny a parametrický (v prípade kolekcie List). Objekt typu Type1 je zároveň aj typom object a tým pádom ho môžem vložiť do generickej kolekcie typu objekt.
var numbers = new ArrayList();
numbers.Add(5);
numbers.Add(true);
numbers.Add("xxx");
alebo správne, použijem parametrický polymorfizmus, vďaka ktorému mám istotu že do zoznamu sa vloží iba číslo. ak sa do zoznamu vloží hodnota iného typu napr. boolean tak sa program nepreloží a kompilátor vyhodí chybu. A to šetrí kopec roboty a teda aj času, niekedy až 10 násobne.
var numbers = new List<int>();
numbers.Add(5);
numbers.Add(true); // na tomto riadku mi kompilátor vyhodí chybu
numbers.Add("xxx");
Prečítal som si a nesúhlasím. Ale nemám chuť tu ďalej o tom flamovať. Nenapísali ste sem ani vašu definíciu polymorfizmu. A bez toho aby sme si zadefinovali pojmy sa jednoducho diskutovať nedá. Ja požívam tie definície ktoré používa mainstream. Vpodstate ste mi ani neoponovali pretože váš príspevok sa netýkal priamo polymorfizmu. Ak vidíte problém v OOP tak ja vám poviem v čom je problém. Hlavný problém OOP je v tom že ho ste ho nepochopili, tak ako ste nepochopili výhody typovej bezpečnosti, atď. Na to aby ste zistili aké výhody OOP v praxi prináša ho musíte používať dennodenne niekoľko rokov v súčinnosti s poriadnym IDE a Frameworkom. Bez toho toho aby ste sa programovaním niekoľko rokov živili budete vždy len programátor teoretik.
Tyto příklady jsou ale definice typu (např v Javě Generics) pro lepší typovou kontrolu, nikoliv polymorfismus. Toto:
var numbers = new ArrayList();
v podstatě odpovídá:
var numbers = new ArrayList<Object>();
a tedy je to seznam objectů a proto do toho můžeš uložit všechno co je object. Zatímco toto
var numbers = new List<int>();
Je seznam intů (vynechme teď, že v Javě není int object a že správně by mělo být Integer).
ArrayList<Object> nebo List<int> jsou příklady polymorfismu.
alebo správne, použijem parametrický polymorfizmus, vďaka ktorému mám istotu že do zoznamu sa vloží iba číslo. ak sa do zoznamu vloží hodnota iného typu napr. boolean tak sa program nepreloží a kompilátor vyhodí chybu. A to šetrí kopec roboty a teda aj času, niekedy až 10 násobne.Takze vlastne tou definici vstupniho typu standardizujes interface ne? Takze mu davas za pravdu.
Ten rozpor vychází z toho, že při návrhu programu se orientuju na toky dat vrámci systému a nikoliv na použité typy. V obvyklém pojetí OOP jsou však první myšlenkou definice použitých typů, naneštěstí často i poslední. Dalo by s říct, že nejdříve navrhnu instance objektů a jejich vzájemné propojení, přitom však jejich typ kolikrát ani neřeším – je to jen nezajímavý implementační detail.To je (IMHO) problém toho, že takové "obvyklé pojetí" OOP funguje dobře jen na velmi nižší úrovni abstrakce (v podstatě se týká jen implementace). Nějaké pokusy o vyšší úrovně jsou (např. EJB, SOA), ale nedá se říci že by to byl přesvědčivý úspěch (pokud vůbec).
Problém týchto mladých programátorov je, že nedokážu priznať, že sa mýlia a majú medzery vo vzdelaní. A za každú cenu sa snažia dokázať že sa mýli ich oponent. A najhoršie je že obhajujú, neobhájiteľné. Tvrdia že čierna je v skutočnosti biela a takýmto štýlom sa nedá diskutovať.Mně by zajímalo, jestli na tohle existuje nějaký recept, jak tomu člověku dát najevo, že je kokot a kecá píčoviny, aniž by ho to nasralo, urazilo a utvrdilo v tom, že kokot jsem já.