Co nás ph naučil 3: actor model (diskuse)

[xkucf03]

Díky za článek.

Jen bych chtěl říct, že asynchronní přístup a posílání zpráv má i své stinné stránky – člověk přichází o klasický stack trace, ze kterého je u synchronních programů vidět, odkud bylo co voláno a v debuggeru se člověk dostane i do příslušného kontextu a celkem snadno zjistí, proč byla zavolána ta která metoda a proč právě s těmito parametry. Z vlastní zkušenosti musím říct, že porozumět asynchronnímu kódu a pochopit architekturu/návrh programu je těžší – člověk hodí zprávu do jakési roury na jednom konci programu a ona za chvíli přistane na druhém konci a zároveň se zamíchá s jinými zprávami… Ladit takové systémy není zrovna triviální. Jsou tu tedy nějaké doporučené postupy – jak to co nejvíc zpřehlednit a usnadnit pochopení ostatním (a svému budoucímu já)? (protože psaní takových programů se někdy nejde vyhnout)

[Michal Vyskočil]

Ladit takové systémy není zrovna triviální. Jsou tu tedy nějaké doporučené postupy – jak to co nejvíc zpřehlednit a usnadnit pochopení ostatním (a svému budoucímu já)? (protože psaní takových programů se někdy nejde vyhnout)

Tak zrovna ohledně zeromq a actorů, tak postup je takový, že si člověk navrhne schéma a typ zpráv. Potom se postaví prototyp, který se otestuje na očekávaný výkon. No a pak se řeší binární formáty dat a podobně. V zásadě postup je rychlá iterace pokus/omyl a unit testy. Právě actor model a zprojekt k takovému stylu vývoje přímo vybízí.

Ladit takové programy v debuggeru nelze (s výjimkou code dumpu). Jediná metoda jsou ladící výpisy. Výhoda je v tom, že při rychlém iterativním vývoji člověk napáchá pár chyb na jejichž řešení si na ta správná místa musí přidat ladící výpisy.

Potom jsou obecnější rady, jako mít plně dokumentované a otestované API, nesdílet stav mezi komponentami a podobně.

[arsinoe]

to je takovy evolucni pristup

to pak neni divu, ze ten vas sw ma obcas nejake to slepe strevo ci sitnici naruby, ze?

[Michal Vyskočil]

Ano, slepá střeva máme. A to jak z evolučních, tak i z dob inteligentního designu. Narozdíl od evoluce taky máme potřebu a schopnosti slepé cesty odstraňovat.

[kralyk z abclinuxu]

Ladit takové programy v debuggeru nelze (s výjimkou code dumpu).

Počítám, že na tyhle věci by se dal nasadit koncept Time traveling debuggeru, to by mohlo fungovat velmi pěkně. (Ačkoli implementace by asi nebyla úplně triviální.)

[Josef Kufner]

Ladicí výpisy jsou taková primitivní forma time traveling debuggeru. Tedy pokud je z nich možné alespoň částečně rekonstruovat stav aplikace.

Implementace debuggeru není nijak komplikovaná. Potřebuješ do mechanismu na předávání zpráv vložit odbočku a logovat vše, co se posílá. Zbytek už je jen vizualizace nasbíraných dat (což může být docela komplikované samo o sobě). Když se to udělá hezky, tak se z logu dá třeba poskládat film (avi), kde je zachycen běh programu. Nebo si můžeš nechat nakreslit různé (sekvenční) diagramy. Nástrojů, které převedou nějakou jednoduchou syntaxi na obrázek je spousta (např. Graphviz). Pokud je zpráv hodně, tak to nemusí být moc interaktivní a rendrování může chvilku trvat, ale dá se.