Byla vydána OpenIndiana 2026.10. Unixový operační systém OpenIndiana (Wikipedie) vychází z OpenSolarisu (Wikipedie).
Americký výrobce polovodičů onsemi (ON Semiconductor) zrušil plány na rozšíření výroby v rožnovském závodě v Česku za dvě miliardy dolarů (podle aktuálního kurzu zhruba 43,5 mld. Kč). Důvodem je vývoj na trhu.
O víkendu probíhá na FIT VUT v Brně konference OpenAlt 2026 o otevřeném softwaru a datech, IT bezpečnosti, DIY a IoT. Na programu je spousta zajímavých přednášek. Pokud jste v Brně, stavte se. Vstup zdarma. Přednášky lze sledovat i online na VHSky a YouTube.
Qualcomm uzavřel víceletou dohodu se SpaceX. Bude dodávat rádiové technologie, baseband jednotky a software pro plánovanou pozemní 5G síť Starlink Mobile. Výstavba má zahrnovat desítky tisíc základnových stanic v USA. Zahájení nasazování se očekává v roce 2027. Qualcomm dohodu označuje za svůj dosud největší 5G kontrakt.
Google rozšířil Cloud Vulnerability Reward Program. Nově nabízí odměnu až 250 tisíc dolarů za vysoce závažné architektonické bezpečnostní chyby označované jako Root-in-Cloud.
V březnu byla oznámena spolupráce GrapheneOS s Motorolou. Nejnovější vlajka Motorola Signature 27 je první Motorola s oficiální podporou GrapheneOS. GrapheneOS (Wikpedie) je varianta Androidu zaměřující se na bezpečnost a soukromí.
Omarchy (Wikipedie) je linuxová distribuce s dlaždicovým správcem oken Hyprland. Založena je na Arch Linuxu. Vydána byla v nové verzi 4.5.0. Nově také pro Apple Silicon, konkrétně pro M1/M2/M3/Neo MacBooky.
Byla vydána nová stabilní verze 8.3 webového prohlížeče Vivaldi (Wikipedie). Postavena je na Chromiu 156 s bezpečnostními opravami z Chromia 157. Přehled novinek i s náhledy v příspěvku na blogu.
#include <czmq.h>
static void
s_actor1 (zsock_t *pipe, void *args)
{
char *name = strdup (args);
zsock_signal (pipe, 0);
for (int i = 0; i != 10; i++)
zsys_info ("%s:\tcount %d\n", name, i);
zstr_free (&name);
}
int main () {
zactor_t *actor = zactor_new (s_actor1, "actor1");
while (true) {
char *str = zstr_recv (actor);
if (str) {
puts (str);
zstr_free (&str);
}
else
break;
}
zactor_destroy (&actor);
}
Každý actor funkce očekává dva parametry, zeromq socket a void ukazatel na případná další data. Obvykle se args nevyplatí používat a pokud, tak na něco jako log_prefix. Rozhodně není dobrý nápad takto předávat třeba zeromq sockety. Technicky totiž actor běží v jiném vlákně.
Parametr pipe je potom EXPAIR socket, který což je v podstatě obousměrná asynchronní roura. Ta funguje přes inproc transport, takže všechny funkce send/recv pouze předávají ukazatele mezi vlákny. Výhodou je, že tyto funkce akceptují actor, zeromq socket, nebo pipe. Takže je používání konzistentní ze všech stran.
Třída zactor má velmi jednoduchý protokol, actor samotný musí oznámit pomocí zsys_signal, že dokončil inicializaci a může zpracovávat zprávy. Druhým požadavkem je, že actor musí číst ze svého socketu a v případě příkazu $TERM se ukončit.
#include <czmq.h>
static void
s_actor1 (zsock_t *pipe, void *args)
{
char *name = strdup (args);
zsock_signal (pipe, 0);
for (int i = 0; i != 10; i++)
zsys_info ("%s:\tcount %d\n", name, i);
zstr_send (pipe, "$DONE");
zstr_free (&name);
}
čte a
int main () {
....
char *str = zstr_recv (actor);
if (str && streq (str, "$DONE"))
break;
A tady vidíme flexibilitu třídy zactor, knihovny zeromq a posílání zpráv. Je triviální zajistit komunikaci mezi hlavním vláknem a actory.
static void
s_actor1 (zsock_t *pipe, void *args)
{
zsock_signal (pipe, 0);
zpoller_t *poller = zpoller_new (pipe, NULL);
while (!zsys_interrupted) {
void *which = zpoller_wait (poller, -1);
if (!which)
break;
zmsg_t *msg = zmsg_recv (pipe);
char *cmd = zmsg_popstr (msg);
if (!cmd || streq (cmd, "$TERM")) {
zmsg_destroy (&msg);
zstr_free (&cmd);
break;
}
else
if (streq (cmd, "COUNT")) {
char *smax = zmsg_popstr (msg);
int max = atoi (smax);
for (int i = 0; i != max; i++)
zsys_info ("count %d", i);
zstr_send (pipe, "$END");
}
zmsg_destroy (&msg);
zstr_free (&cmd);
}
zpoller_destroy (&poller);
}
...
int main () {
zactor_t *actor = zactor_new (s_actor1, NULL);
zstr_sendx (actor, "COUNT", "42", NULL);
Posílání dat do actoru je snadné. Funkce zstr_sendx odešle zprávu s vícero rámci (frame), která bude předána actoru. V těle actoru je zpráva zpracována a provedena.
Typický actor ovšem nekomunikuje pouze ze svým socketem pipe, ale obvykle má otevřených vícero socketů, které mpořebuje číst. Na tohle se hodí další třída zpoller, která čeká tak dlouho, než se na jednom ze sledovaných socketů neobjeví data, která je možné číst.
libmlm.so) a démon (malamute), který spouští actor mlm_server. Tento model je extrémně flexibilní, protože umožňuje snadný vývoj, testování i integraci do libovolného kódu. V zásadě je smyčka pokus/omyl je extrémně krátká a zároveň vývojář nepotřebuje znát LD_PRELOAD hacky jako cwrap, socket_wrapper a podobně.
Spuštění samotného brokeru potom vypadá zhruba takto ...
#include <malamute.h>
...
char *endpoint = "inproc://@/malamute";
zactor_t *server = zactor_new (mlm_server, "Malamute");
if (verbose)
zstr_sendx (server, "VERBOSE", NULL);
zstr_sendx (server, "BIND", endpoint, NULL);
while (true) {
char *str = zstr_recv (server);
if (str) {
puts (str);
zstr_free (&str);
}
else {
zsys_info ("Interrupted");
break;
}
}
zactor_destroy (&server);
Celý malamute potom běží jako actor, který ovšem na některé formy komunikace spouští další actory. Stejně tak klientská část je actor, takže i přes poměrně jednoduché API člověk má program, kde beží a spolupracuje několik vláken.
Ovšem o malamute až nekdy příště.
Tiskni
Sdílej:
Ladit takové systémy není zrovna triviální. Jsou tu tedy nějaké doporučené postupy – jak to co nejvíc zpřehlednit a usnadnit pochopení ostatním (a svému budoucímu já)? (protože psaní takových programů se někdy nejde vyhnout)Tak zrovna ohledně zeromq a actorů, tak postup je takový, že si člověk navrhne schéma a typ zpráv. Potom se postaví prototyp, který se otestuje na očekávaný výkon. No a pak se řeší binární formáty dat a podobně. V zásadě postup je rychlá iterace pokus/omyl a unit testy. Právě actor model a zprojekt k takovému stylu vývoje přímo vybízí. Ladit takové programy v debuggeru nelze (s výjimkou code dumpu). Jediná metoda jsou ladící výpisy. Výhoda je v tom, že při rychlém iterativním vývoji člověk napáchá pár chyb na jejichž řešení si na ta správná místa musí přidat ladící výpisy. Potom jsou obecnější rady, jako mít plně dokumentované a otestované API, nesdílet stav mezi komponentami a podobně.
Ladit takové programy v debuggeru nelze (s výjimkou code dumpu).Počítám, že na tyhle věci by se dal nasadit koncept Time traveling debuggeru, to by mohlo fungovat velmi pěkně. (Ačkoli implementace by asi nebyla úplně triviální.)