Byla vydána nová major verze 7.0 živé linuxové distribuce Tails (The Amnesic Incognito Live System), jež klade důraz na ochranu soukromí uživatelů a anonymitu. Nově je postavena je na Debianu 13 (Trixie) a GNOME 48 (Bengaluru). Další novinky v příslušném seznamu.
Společnost Meta na dvoudenní konferenci Meta Connect 2025 představuje své novinky. První den byly představeny nové AI brýle: Ray-Ban Meta (Gen 2), sportovní Oakley Meta Vanguard a především Meta Ray-Ban Display s integrovaným displejem a EMG náramkem pro ovládání.
Po půl roce vývoje od vydání verze 48 bylo vydáno GNOME 49 s kódovým názvem Brescia (Mastodon). S přehrávačem videí Showtime místo Totemu a prohlížečem dokumentů Papers místo Evince. Podrobný přehled novinek i s náhledy v poznámkách k vydání a v novinkách pro vývojáře.
Open source softwarový stack ROCm (Wikipedie) pro vývoj AI a HPC na GPU od AMD byl vydán ve verzi 7.0.0. Přidána byla podpora AMD Instinct MI355X a MI350X.
Byla vydána nová verze 258 správce systému a služeb systemd (GitHub).
Byla vydána Java 25 / JDK 25. Nových vlastností (JEP - JDK Enhancement Proposal) je 18. Jedná se o LTS verzi.
Věra Pohlová před 26 lety: „Tyhle aféry každého jenom otravují. Já bych všechny ty internety a počítače zakázala“. Jde o odpověď na anketní otázku deníku Metro vydaného 17. září 1999 na téma zneužití údajů o sporožirových účtech klientů České spořitelny.
Byla publikována Výroční zpráva Blender Foundation za rok 2024 (pdf).
Byl vydán Mozilla Firefox 143.0. Přehled novinek v poznámkách k vydání a poznámkách k vydání pro vývojáře. Nově se Firefox při ukončování anonymního režimu zeptá, zda chcete smazat stažené soubory. Dialog pro povolení přístupu ke kameře zobrazuje náhled. Obzvláště užitečné při přepínání mezi více kamerami. Řešeny jsou rovněž bezpečnostní chyby. Nový Firefox 143 bude brzy k dispozici také na Flathubu a Snapcraftu.
Byla vydána betaverze Fedora Linuxu 43 (ChangeSet), tj. poslední zastávka před vydáním finální verze, která je naplánována na úterý 21. října.
#include <czmq.h> static void s_actor1 (zsock_t *pipe, void *args) { char *name = strdup (args); zsock_signal (pipe, 0); for (int i = 0; i != 10; i++) zsys_info ("%s:\tcount %d\n", name, i); zstr_free (&name); } int main () { zactor_t *actor = zactor_new (s_actor1, "actor1"); while (true) { char *str = zstr_recv (actor); if (str) { puts (str); zstr_free (&str); } else break; } zactor_destroy (&actor); }Každý actor funkce očekává dva parametry, zeromq socket a void ukazatel na případná další data. Obvykle se args nevyplatí používat a pokud, tak na něco jako log_prefix. Rozhodně není dobrý nápad takto předávat třeba zeromq sockety. Technicky totiž actor běží v jiném vlákně. Parametr
pipe
je potom EXPAIR socket, který což je v podstatě obousměrná asynchronní roura. Ta funguje přes inproc
transport, takže všechny funkce send/recv pouze předávají ukazatele mezi vlákny. Výhodou je, že tyto funkce akceptují actor, zeromq socket, nebo pipe. Takže je používání konzistentní ze všech stran.
Třída zactor má velmi jednoduchý protokol, actor samotný musí oznámit pomocí zsys_signal
, že dokončil inicializaci a může zpracovávat zprávy. Druhým požadavkem je, že actor musí číst ze svého socketu a v případě příkazu $TERM se ukončit.
#include <czmq.h> static void s_actor1 (zsock_t *pipe, void *args) { char *name = strdup (args); zsock_signal (pipe, 0); for (int i = 0; i != 10; i++) zsys_info ("%s:\tcount %d\n", name, i); zstr_send (pipe, "$DONE"); zstr_free (&name); } čte a int main () { .... char *str = zstr_recv (actor); if (str && streq (str, "$DONE")) break;A tady vidíme flexibilitu třídy zactor, knihovny zeromq a posílání zpráv. Je triviální zajistit komunikaci mezi hlavním vláknem a actory.
static void s_actor1 (zsock_t *pipe, void *args) { zsock_signal (pipe, 0); zpoller_t *poller = zpoller_new (pipe, NULL); while (!zsys_interrupted) { void *which = zpoller_wait (poller, -1); if (!which) break; zmsg_t *msg = zmsg_recv (pipe); char *cmd = zmsg_popstr (msg); if (!cmd || streq (cmd, "$TERM")) { zmsg_destroy (&msg); zstr_free (&cmd); break; } else if (streq (cmd, "COUNT")) { char *smax = zmsg_popstr (msg); int max = atoi (smax); for (int i = 0; i != max; i++) zsys_info ("count %d", i); zstr_send (pipe, "$END"); } zmsg_destroy (&msg); zstr_free (&cmd); } zpoller_destroy (&poller); } ... int main () { zactor_t *actor = zactor_new (s_actor1, NULL); zstr_sendx (actor, "COUNT", "42", NULL);Posílání dat do actoru je snadné. Funkce
zstr_sendx
odešle zprávu s vícero rámci (frame), která bude předána actoru. V těle actoru je zpráva zpracována a provedena.
Typický actor ovšem nekomunikuje pouze ze svým socketem pipe, ale obvykle má otevřených vícero socketů, které mpořebuje číst. Na tohle se hodí další třída zpoller
, která čeká tak dlouho, než se na jednom ze sledovaných socketů neobjeví data, která je možné číst.
libmlm.so
) a démon (malamute
), který spouští actor mlm_server
. Tento model je extrémně flexibilní, protože umožňuje snadný vývoj, testování i integraci do libovolného kódu. V zásadě je smyčka pokus/omyl je extrémně krátká a zároveň vývojář nepotřebuje znát LD_PRELOAD
hacky jako cwrap
, socket_wrapper
a podobně.
Spuštění samotného brokeru potom vypadá zhruba takto ...
#include <malamute.h> ... char *endpoint = "inproc://@/malamute"; zactor_t *server = zactor_new (mlm_server, "Malamute"); if (verbose) zstr_sendx (server, "VERBOSE", NULL); zstr_sendx (server, "BIND", endpoint, NULL); while (true) { char *str = zstr_recv (server); if (str) { puts (str); zstr_free (&str); } else { zsys_info ("Interrupted"); break; } } zactor_destroy (&server);Celý malamute potom běží jako actor, který ovšem na některé formy komunikace spouští další actory. Stejně tak klientská část je actor, takže i přes poměrně jednoduché API člověk má program, kde beží a spolupracuje několik vláken. Ovšem o malamute až nekdy příště.
Tiskni
Sdílej:
Ladit takové systémy není zrovna triviální. Jsou tu tedy nějaké doporučené postupy – jak to co nejvíc zpřehlednit a usnadnit pochopení ostatním (a svému budoucímu já)? (protože psaní takových programů se někdy nejde vyhnout)Tak zrovna ohledně zeromq a actorů, tak postup je takový, že si člověk navrhne schéma a typ zpráv. Potom se postaví prototyp, který se otestuje na očekávaný výkon. No a pak se řeší binární formáty dat a podobně. V zásadě postup je rychlá iterace pokus/omyl a unit testy. Právě actor model a zprojekt k takovému stylu vývoje přímo vybízí. Ladit takové programy v debuggeru nelze (s výjimkou code dumpu). Jediná metoda jsou ladící výpisy. Výhoda je v tom, že při rychlém iterativním vývoji člověk napáchá pár chyb na jejichž řešení si na ta správná místa musí přidat ladící výpisy. Potom jsou obecnější rady, jako mít plně dokumentované a otestované API, nesdílet stav mezi komponentami a podobně.
Ladit takové programy v debuggeru nelze (s výjimkou code dumpu).Počítám, že na tyhle věci by se dal nasadit koncept Time traveling debuggeru, to by mohlo fungovat velmi pěkně. (Ačkoli implementace by asi nebyla úplně triviální.)