D. B. C. Peirre: Vernon Bůh Little

16.7.2013 23:30 | Přečteno: 933× | personal | poslední úprava: 16.7.2013 23:28

Můj milý kulturní deníčku. Už hrozně dlouh mi vrtá hlavou román Vernon Bůh Little od D. B. C. Pierra. Dal jsem si jí dvakrát a asi to brzy udělám znova. Nejlíp vyhradit si na ní jeden den. Ano, tento zápisek nemá nic společného s linuxem, ale ne jen otevřeným softwarem živ je člověk. D. B. C. Pierre je pseudonym. To D. B. C. znamená dirty but clean. Špinavej ale čistej. Fetoval, ale už to nedělá. Napáchal spousty neplech, ale nepokračuje, nezavírá nad nima oči, nepopírá je. Jsou jeho součástí, ale je to minulost.

Vlastním jménem Peter Finlay. Původem z Austrálie, pak rodina přesídlila do Mexika, odtama do Texasu. Když mexická vláda znárodnila banky a devalvovala měnu, přišla celá rodina na buben. Peter tomu moc nepomoh, pustil se natvrdo do forbesu a koksu. Když už nebylo od koho si půjčit a všichni chtěli svoje prachy zpátky, zdrhnul do Irska. Zavřel se v nějakym prdelákově a napsal Vernona Boha Littla. Dostal za to Booker Prize, spousty prachů a začal splácet dluhy. True story.

S tím Vernonem je to na delší vyprávění. Je to náctiletej fracek co se protlouká pubertou v texaským maloměstě plným obézních blbců a úchylů všeho druhu. Aspoň na začátku takhle působí, ale zastihnem ho v dost prekérní situaci. Knížku vypráví on a to jak mu zobák narost. V první řadě vám vypráví jak zdrhá před policajtama a mediálníma mrdkama. Postupně odhaluje, jak se to sakra semlelo ten den, kdy jeho kámoš Jesus vzal brokovnici a na školním dvoře postřílel několik svejch spolužáků a skoro sejmul učitele. Všechno vám ale bude skládat postupně. Vernon přežil, Vernon Brian Little se jako jedinej s Jesusem kamarádil, Vernon se kroutí jak had, když má povědět, jak to bylo. Vernon je první po ruce a jde po něm tlustá blbá, která krutě potřebuje výsledky a shodit aspoň třicet kilo. Ale krom policajtů má v patách i novináře všeho druhu. Hlavně jednoho hladovýho zmrda, co cejtí příležitost. Jak tak zdrhá, dostane se až do Mexika, kde by moh ve svý vysněný chajdě na pláži strávit inkognito zbytek života. Ale jasně, že ho čapnou, sám vleze do pasti.

A pak se rozjede neuvěřitelnej kolotoč, pořád puberťákem vyprávěnej příběh, ale přitom břitká kritika současnýho světa. Jak říká Chuck Palahniuk: "Když chcete věci dohnat do extrému, nechte je dělat Američany". Tady D.B.C. Pierre provádí myšlenkovej experiment, jak by to taky mohlo dopadnout, když dotáhneme do extrému reality show a hrdelní právo. Tady to nabírá rozměr antickýho dramatu a jo, bude i deus ex machina. Hrdina ač nevinen souzen; zasáhne do soudu a obrátí se to proti němu. Čeká na smrt a z puberťáka se pomalu stává dospělej chlap. Vernon Bůh Little.

Na tý knížce je skvělá jedna věc. Má spousty vrstev a dá se číst několikrát po sobě. Použitým jazykem připomene Mládí v hajzlu, ale hloubkou námětu jsme někde úplně jinde. Z útržků vyprávění si skládáte obrázek dalšího středoškolského masakru palnou zbraní, pomalu do sebe zapadají motivace jednotlivých postav a pořád zůstává spousta detailů pro třetí nebo čtvrté přečtení. Pak můžete meditovat o symbolech. Střelec se jmenuje Jesus, schválně se podívejte, jak s němu chovalo jeho okolí. Městečko, v němž děj začíná a končí se jmenuje Martirium. Atd. atp.

Vřele doporučuji. Anglicky vyšlo v roce 2003, u nás v překladu Davida Petrů v nakladatelství Odeon o dva roky později. U knihkupce to už nejspíš nenajdete a pokud ano, berte všemi deseti. Každá slušná okresní knihovna by to měla mít.        

Komentáře

[SKK]

téma odcudzenosti, osamelosti, nezmyselnosti bytia, frustrácie, strachu z ostatných, úpadku generácií bez ideálov, bezohľadnosti, násilia... - nie náhodou hlavná téma súčasnej literatúry a filmu (odhliadnuc od komerčnej produkcie, ktorá nadbieha túžbe za zážitkami až za hranicami zvrátenej predstavivosti). Tie knihy a filmy, vypovedajúce o súčasnosti, sú vždy znepokojujúcou reflexiou o dobe, v ktorej vznikajú a odrážajú životný pocit tvorcov z týchto generácií, majúcich potrebu ísť pod povrch, s ktorým sa na rozdiel od nich uspokojí väčšina ich súčasníkov. Kladú otázky - ale čoraz častejšie nenachádzajú žiadne uspokojivé odpovede. Mali by k nim provokovať čitateľa a diváka, ale ten nechce vidieť iba holú pravdu o sebe, radšej uniká do fantázie, do neobyčajných svetov, ktoré nie sú také nudné ako obyyčajná realita.

A uspokojivé odpovede potom ponúkajú rôzni ideológovia, ktorí podložia svoje hypotézy presvedčivými štatistickými dôkazmi.

[pawleeq]

Njn, z toho důvodu moc nečtu sci-fi a fantasy, protože je to většinou holej eskapismus autora i čtenářů. Teda neříkám, že si občas nezarelaxuju u nějakýho Prattcheta, nebo A. C. Clarka, ale to jsou spíš výjimky.

[SKK]

Musím povedať, že tunajšie debaty o knihách ma dostali:). Naozaj neviem, či je to aj niekde na iných fórach vyslovene nezameraných na literatúru, a či sa tu schádza nejaká nereprezentatívna vzorka mladých ľudí, ale tu som si poopravila dojem, že by sa bolo treba báť v budúcnosti technokratickej jednostrannosti. Minule ma zaujal (v maďarskom znení:)) tento film podobnosťou s dneškom. Po 1600 rokoch sa pomery a vzťahy vo svete príliš nezmenili - napriek tomu to nevyzerá, že by mohla definitívne zvíťaziť akákoľvek- aj technokratická - obmedzenosť. Tak to je to, čo si odtiaľto s dobrým pocitom odnášam.

[rADOn]

Za escapismus by se dala v určitné míře považovat jakákoliv literatura. Nebo jakékoliv umění. Já mám radši SF literaturu právě proto že neutíká před tématy která se nevejdou do pár zavedených chlívečků.

Střih na Dr. Virginii Rambaliovou, socioložku, NYU, její jméno, fakulta a škola pulzovaly růžovými písmeny na obrazovce.

"S ohledem na jejich sklony k aktům bezdůvodného násilí," řekl někdo, "naši diváci ztěží pochopí, proč trváme na tom, že tento jev není formou terorismu."

Doktorka Rambaliová se usmála. "Je zde vždycky bod, v němž terorista přestává manipulovat soustavou masmédií. Bod, za nímž násilí může vzrůstat, ale za nímž se terorista stává symptomem samotných médií. Terorismus v obvykle chápaném smyslu je úzce spojen s masmédii. Panther Moderns se liší od jiných teroristů právě v jejich stupni sebeuvědomění, v jejich pochopení míry, jíž média odlučují akt terorismu od jeho prvotního sociopolitického záměru…"

"Urvi to," řekl Case.

Gibson, 1984. Můze k tomu dnešní autor něco dodat?

[pawleeq]

Záleží hlavně na autorovi, jestli svoje dílo zamýšlí jako únik ze světa, nebo jako jeho komentář. Každoročně vychází sborník Mlok, kde otiskují sci-fi povídky a jednu novelu a dá se tam najít oboje. Utopický eskapismus, kde se na pozadí mrcasí myšlenka emancipace umělé inteligence, nebo komentář současné společnosti vyvedený ad absurdum v kulisách fabulované budoucnosti.

Gibsona bych si měl taky zase zopáknout. Nebe nad přístavem bylo šedé, jako mrtvý kanál televizní obrazovky...

[rADOn]

Prudce lokální sborník je přesně to podle čeho si obrázek neuděláš, to je záležitost pro fandy žánru. Jestli si chceš udělat názor na SF, musíš se vyhnout Sturgeonovým 90%. Escapismus nemá s literární kvalitou moc společného. Třeba takový Nonstop je 100% escapismus, a přesto toho o lidech říká hrozně moc a líbí se i lidem kteří nemají ke SF žádný vztah. Troufl bych si říci že na libovolné _současné_ téma ti dokážu doporučit SF ze který padneš na prdel, escapismus neescapismus :-P

BTW Gibsona mám zrovna teď rozečteného (Země slídilů).

[Bystroushaak]

Nebe nad přístavem bylo šedé, jako mrtvý kanál televizní obrazovky...

Osobně jsem nikdy nepochopil, proč zrovna tahle věta. V knize jsou imho o dost památnější citace.

[pawleeq]

Protože je první.

[rADOn]

A protože je to poezie.

[snajpa]

Btw, sice totalne off-topic, ale zeptam se Jak se dari Cadusu?

[pawleeq]

Momentálně mrtvo, jak se umoudřilo počasí, začal jsem honit agrotechnické lhůty a vrátil se k zednickému náčiní. Zatím nemám odvahu otravovat Pepu Kufnera, abychom rozepsali témata pro studenty.

[rbc]

Četl's něco od Bukowského ? Dá se to srovnat ? Myslím styl, pointy, uvěřitelnost ..

[pawleeq]

Od Bukowskiho jsem před lety něco málo načet (Hollywood, Poštovní úřad, Faktótum, Všechny řitě světa i ta má a možná ještě něco). Určitý srovnání je možný tak v rovině vypravěčskýho stylu, ale ve všem ostatním je to úplně jiná tvorba.