V Bostonu probíhá konference Red Hat Summit 2025. Vybrané přednášky lze sledovat na YouTube. Dění lze sledovat na síti 𝕏 (#RHSummit).
Společnost Red Hat oficiálně oznámila vydání Red Hat Enterprise Linuxu 10. Vedle nových vlastností přináší také aktualizaci ovladačů a předběžné ukázky budoucích technologií. Podrobnosti v poznámkách k vydání.
Tuto sobotu 24. května se koná historicky první komunitní den projektu Home Assistant. Zváni jsou všichni příznivci, nadšenci a uživatelé tohoto projektu. Pro účast je potřebná registrace. Odkazy na akce v Praze a v Bratislavě.
Troy Hunt představil Have I Been Pwned 2.0, tj. nový vylepšený web služby, kde si uživatelé mohou zkontrolovat, zda se jejich hesla a osobní údaje neobjevili v únicích dat a případně se nechat na další úniky upozorňovat.
Microsoft představil open source textový editor Edit bežící v terminálu. Zdrojové kódy jsou k dispozici na GitHubu pod licencí MIT.
V Seattlu a také online probíhá konference Microsoft Build 2025. Microsoft představuje své novinky. Windows Subsystem for Linux je nově open source. Zdrojové kódy jsou k dispozici na GitHubu pod licencí MIT.
Z příspěvku Turris Sentinel – co přinesl rok 2024 na blogu CZ.NIC: "Za poslední rok (únor 2024 – únor 2025) jsme zachytili 8,3 miliardy incidentů a to z 232 zemí a z jejich závislých území. Tyto útoky přišly od 6,2 milionu útočníků (respektive unikátních adres). SMTP minipot je stále nejlákavější pastí, zhruba 79 % útoků bylo směřováno na tento minipot, 16 % útoků směřovalo na minipot Telnet, 3 % útoků směřovaly na minipot HTTP a 2 % na minipot FTP. Dále jsme zaznamenali 3,2 milionu unikátních hesel a 318 tisíc unikátních loginů, které útočníci zkoušeli."
Byla vydána (Mastodon, 𝕏) nová verze 3.0.4 svobodné aplikace pro úpravu a vytváření rastrové grafiky GIMP (GNU Image Manipulation Program). Přehled novinek v oznámení o vydání a v souboru NEWS na GitLabu. Nový GIMP je již k dispozici také na Flathubu.
Byla vydána nová stabilní verze 7.4 webového prohlížeče Vivaldi (Wikipedie). Postavena je na Chromiu 136. Přehled novinek i s náhledy v příspěvku na blogu.
Spolek vpsFree.cz vydal statistiky týkající se distribucí nasazených na serverech členů. V dlouhodobém pohledu je zřejmé, že většina uživatelů z původního CentOS přechází na Rocky Linux. Pozoruhodný je také nárůst obliby distribuce NixOS, která dnes zaujímá třetí místo po Debianu a Ubuntu.
For me the greatest beauty always lies in the greatest clarity.
V tomto zápisku si ukážeme jednu užitečnou schopnost Emacs módu pro jazyk Agda. Jedná se o automatické napsání kódu, kdy programátor pouze specifikuje, co má kód dělat, a nechá editor, aby takový kód napsal.
Naším cílem bude napsat funkci zap
. zap
dostane seznam funkcí a stejně dlouhý seznam prvků a na každý prvek aplikuje
odpovídající funkci. Například výsledkem zap (suc ∷ suc ∷ id ∷ (suc ∘ suc) ∷ []) (1 ∷ 2 ∷ 3 ∷ 4 ∷ [])
bude seznam 2 ∷ 3 ∷ 3 ∷ 6 ∷ []
. Pro pořádek doplňme, že suc x
je číslo o jedna větší než x
(od slova suc
cessor), id
je identita, ∘
značí skládání funkcí, ∷
značí cons (dostane prvek a seznam a zkons
truuje nový seznam, který začíná daným prvkem a pokračuje daným seznamem) a []
značí prázdný seznam (například 0 ∷ []
je seznam obsahující číslo 0).
Jazyk Agda je minimalistický – čísla ani seznamy nejsou jeho součástí, tudíž aby fungoval příklad uvedený výše,
budeme muset napsat funkce id
, ∘
a zap
a definovat datový typ pro přirozená čísla ℕ
a datové typy pro seznamy Vec
.
Začneme identitou – funkcí, která vrátí to, co dostane. Napíšeme typ, levou stranu funkce a místo pravé strany dáme otazník (kód, který patří místo otazníku, bude doplněn automaticky):
id : {A : Set} → A → A id x = ?
Funkce má dva parametry – množinu a její prvek. Složené závorky kolem prvního parametru
značí, že se jedná o implicitní parametr – kompilátor se pokusí doplnit argument automaticky.
Nyní Emacs požádáme, aby doplnil kód. Nejprve použijeme příkaz Load (C-c C-l), ten provede
zvýraznění kódu a otazník změní na chlívek { }0
vymezený složenými závorkami (mezi složené závorky jde psát).
Chlívek můžeme chápat jako díru ve zdrojovém kódu, kterou je třeba vyplnit.
Chlívky jsou očíslovány (náš má číslo 0) a lze se mezi nimi pohybovat pomocí příkazů Next Goal (C-c C-f) a Previous Goal (C-c C-b).
Když je kurzor v chlívku, lze použít příkaz Auto (C-c C-a) a Emacs se pokusí napsat kód automaticky.
V tomto případě Emacs automaticky napíše x
:
id : {A : Set} → A → A id x = x
Tento příklad pravděpodobně člověka na zadek neposadí, zkusme skládání funkcí. Postup je stejný. Napíšeme typ, levou stranu funkce a místo pravé strany dáme otazník:
_∘_ : {A B C : Set} → (B → C) → (A → B) → (A → C) g ∘ f = ?
Podtržítka v názvu funkce _∘_
značí místa, kam přijdou argumenty (například if—then—else lze definovat jako funkci if_then_else_
se třemi parametry).
∘
pro skládání funkcí má tři implicitní parametry. Nyní požádáme Emacs o doplnění kódu (příkaz Load, přesun do vzniklého chlívku, příkaz Auto) a dostaneme:
_∘_ : {A B C : Set} → (B → C) → (A → B) → (A → C) g ∘ f = λ z → g (f z)
Emacs doplnil λ z → g (f z)
. Tohle už je zajímavajší, ne?
Vec
budou seznamy opatřené délkou (součástí typu bude i délka seznamu). Délku budeme reprezentovat přirozeným číslem.
Napřed tedy nadefinujeme množinu přirozených čísel:
data ℕ : Set where zero : ℕ suc : ℕ → ℕ
Význam definice:
ℕ
je nejmenší množina pro níž platí“.ℕ
obsahuje zero
“ (rozuměj: nula je přirozené číslo).ℕ
prvek n
, pak také obsahuje prvek suc n
“
(rozuměj: je-li n
přirozené číslo, pak i n + 1
je přirozené číslo).Přirozená čísla 0, 1, 2, 3 pak zapisujeme zero
, suc zero
, suc (suc zero)
, suc (suc (suc zero))
Abychom mohli používat známý zápis v desítkové soustavě, řekneme Agdě následující:
{-# BUILTIN NATURAL ℕ #-} {-# BUILTIN ZERO zero #-} {-# BUILTIN SUC suc #-}
Zápisem 2
pak Agda bude rozumět suc (suc zero)
.
Nyní můžeme zadefinovat seznamy s délkou (seznamy bez délky se často označují jako List
a ty s délkou jako Vec
nebo Vector
).
Na rozdíl od přirozených čísel nedefinujeme jednu množinu, ale celou rodinu množin.
Pro každou množinu A
a přirozené číslo n
definujeme množinu seznamů
délky n
s prvky z množiny A
:
data Vec (A : Set) : ℕ → Set where [] : Vec A zero _∷_ : {n : ℕ} → A → Vec A n → Vec A (suc n)
Význam definice:
A
a přirozené číslo n
je Vec A n
nejmenší množina pro níž platí“.[]
je v množině Vec A zero
“ (rozuměj: prázdný seznam patří do množiny seznamů délky nula).x
prvek z množiny A
a xs
je seznam délky n
nad množinou A
, tak x ∷ xs
je seznam délky n + 1
nad množinou A
“.Aby se ∷
parsoval jako doprava asociativní, je třeba přidat následující řádek:
infixr 5 _∷_
Konečně můžeme definovat funkci zap
. Budeme postupovat stejně jako v předchozích případech.
Napíšeme typ funkce, levou stranu a místo pravé strany dáme otazník:
zap : {A B : Set} {n : ℕ} → Vec (A → B) n → Vec A n → Vec B n zap fs xs = ?
Příkazem Load vytvoříme chlívek. Když bychom nyní zajeli kurzorem do chlívku a použili příkaz
Auto, doplnění kódu se nepodaří. Funkci je třeba definovat rozborem případů a to standardně
Auto nedělá. Do chlívku je třeba napsat -c
, což povolí rozbor případů (case split)
a nyní můžeme použít příkaz Auto a Emacs napíše
zap : {A B : Set} {n : ℕ} → Vec (A → B) n → Vec A n → Vec B n zap [] xs = [] zap (x ∷ x₁) (x₂ ∷ x₃) = x x₂ ∷ zap x₁ x₃
Kód je v pořádku až na pojmenování proměnných, to už musíme opravit ručně:
zap : {A B : Set} {n : ℕ} → Vec (A → B) n → Vec A n → Vec B n zap [] _ = [] zap (f ∷ fs) (x ∷ xs) = f x ∷ zap fs xs
Všimněte si, že v definici funkce chybí případ, kdy je
seznam funkcí prázdný a seznam prvků neprázdný.
Důvodem je, že typ funkce zap
říká, že všechny seznamy mají délku n
(jsou tedy stejně dlouhé).
Drobná potíž je, že ne vždy příkaz Auto najde program, který požadujeme.
Ukážeme si to na příkladu s funkcí not
, která by měla negovat
booleovskou hodnotu. Protože Agda neobsahuje typ Bool
, musíme ho napřed zadefinovat:
data Bool : Set where true : Bool false : Bool
Nyní můžeme chtít napsat funkci not
:
not : Bool → Bool not x = ?
Po využití příkazu Auto dostaneme:
not : Bool → Bool not x = xTo je ale špatně, chtěli jsme:
not : Bool → Bool not true = false not false = trueDalší informace o příkazu Auto je možné najít na stránkách Agdy. Na závěr můžeme pomocí příkazu Evaluate term to normal form (C-c C-n) vyzkoušet, zda
zap
funguje. A opravdu, po stisku kláves C-c C-n a zadání zap (suc ∷ suc ∷ id ∷ (suc ∘ suc) ∷ []) (1 ∷ 2 ∷ 3 ∷ 4 ∷ [])
dostaneme výsledek 2 ∷ 3 ∷ 3 ∷ 6 ∷ []
.
Tiskni
Sdílej:
Bez lidske inteligence si nemuze poradit ani s takovou trivialitou jako je treba odvozeni funkce (operatoru) nerovnosti:
-- nejprve operator ekvivalence
(==) :: Eq a => a -> a -> Bool
-- nerovnost ?
(/=) ? Eq a => a -> a -> Bool
-- error: cannot infer
-- musi natukat clovek
x /= y == not (x == y)
-- a je to :)
x /= y = not (x == y)
Bez lidske inteligence si nemuze poradit ani s takovou trivialitou jako je treba odvozeni funkce (operatoru) nerovnosti:
Docela mě překvapuje, že to nevrátí třeba x /= y = True
.
Příkaz Auto zvládne doplnit i složitější výrazy. Například return
a bind
pro stavovou monádu doplní takto:
record Pair (A B : Set) : Set where constructor _,_ field proj₁ : A proj₂ : B record State (S A : Set) : Set where constructor state field runState : S → Pair S A -- vygenerovane prikazem Auto return : {S A : Set} → A → State S A return x = state (λ z → z , x) -- vygenerovane prikazem Auto (a spatne) bind : {S A B : Set} → State S A → (A → State S B) → State S B bind m f = state (λ z → z , Pair.proj₂ (State.runState (f (Pair.proj₂ (State.runState m z))) z))
bind
je bohužel špatně – typ totiž nezakazuje použití původního stavu. Když ale umožním, aby se typ stavu měnil (pak už to není monáda), tak Auto vygeneruje již korektní definici i pro bind
:
record IState (S₁ S₂ A : Set) : Set where constructor state field runState : S₁ → Pair S₂ A -- vygenerovane prikazem Auto ibind : {S₁ S₂ S₃ A B : Set} → IState S₁ S₂ A → (A → IState S₂ S₃ B) → IState S₁ S₃ B ibind m f = state (λ z → Pair.proj₁ (IState.runState (f (Pair.proj₂ (IState.runState m z))) (Pair.proj₁ (IState.runState m z))) , Pair.proj₂ (IState.runState (f (Pair.proj₂ (IState.runState m z))) (Pair.proj₁ (IState.runState m z))))Nicméně perfektní to není – některé výrazy se tam zbytečně opakují, člověk by napsal:
-- napsane clovekem ibind' : {S₁ S₂ S₃ A B : Set} → IState S₁ S₂ A → (A → IState S₂ S₃ B) → IState S₁ S₃ B ibind' m f = state (λ st₁ → let (st₂ , a) = IState.runState m st₁ in IState.runState (f a) st₂)
IMHO to ale moc prakticky neni.Hodí se to v důkazech. Tam potřebuji najít term s daným typem a už příliš nezáleží na tom, jak ten term vypadá.
Bez Vimu si jiz nedokazi predstavit svuj zivot
Ale ten Emacs ma spousty zajimavych funkci a doplnku, ktere bych rad pouzival a ve svete vimu jsou nedokonale imitovane. Napr. org mod a velmi kvalitni integrace REPLu funkcionalnich jazyku. No uvidim, treba se nekdy hacknu.
Hm, moc tomu nerozumim
Máte nějaký konkrétní dotaz, třeba bych mohl pomoci?
Mně se na Agdě a podobných jazycích líbí minimalističnost kombinovaná se silou typového systému. Naopak mi vadí absence aktuální definice jazyka – bylo by super, kdyby někdo zpracoval definici na úrovni Standard ML (viz stará verze: The Definition of Standard ML - Version 2).
Hlavní využití příkazu Auto je při hledání důkazů – tam totiž jde pouze o nalezení termu s odpovídajícím typem a je jedno, jak ten term vypadá. Je tohle odpověď na vaši otázku?
int f(int a, int b)a editor me k tomu doplnil:
{ return a + b; }i kdyz jsem mohl chtit odcitani, nasobeni, nebo neco slozitejsiho?
i kdyz jsem mohl chtit odcitani, nasobeni, nebo neco slozitejsiho?
Přesně tak. Například, když chci odčítání a použiji typ
binop₁ : ℕ → ℕ → ℕ
tak dostanu
binop₁ a b = b
což není odčítání. Musím tedy upřesnit typ:
binop₂ : (x : ℕ) → (y : ℕ) → Pair ℕ (minus_pred x y)
Místo pouhého čísla vracím dvojici. První prvek dvojice je číslo a druhý prvek je důkaz, že první prvek je rozdíl x
a y
. Odečítání definuji následovně:
_∸_ : ℕ → ℕ → ℕ m ∸ zero = m zero ∸ _ = zero suc m ∸ suc n = m ∸ n
Rovnost vyjadřuji pomocí následujícího typu. Typ je navržen tak, že term refl
typu a ≡ b
jde zkonstruovat pouze tehdy, jsou-li a
a b
stejné:
data _≡_ {A : Set} (x : A) : A → Set where refl : x ≡ x
Následuje definice závislého páru, kde typ druhé složky závisí na hodnotě první složky:
record Pair (A : Set) (B : A → Set) : Set where constructor _,_ field proj₁ : A proj₂ : B proj₁
Nastavení parseru:
infixl 6 _∸_ infix 4 _≡_ _,_
Funkce vracející typ (tj. výrok), že rozdíl prvních dvou čísel je roven třetímu číslu:
minus_pred : ℕ → ℕ → ℕ → Set minus_pred x y res = x ∸ y ≡ res
Pro tento typ už příkaz Auto vygeneruje požadovanou funkci:
binop₂ : (x : ℕ) → (y : ℕ) → Pair ℕ (minus_pred x y) binop₂ a b = a ∸ b , refl
Myslím, že neuniká. V ničem to není lepší. Je to jen příklad, že vlastnost výsledku funkce jde specifikovat typem. V tomto případě to však nemá žádné výhody – spíše naopak.
Příklad praktického použití je třeba funkce, která transformuje program a kde chceme, aby výsledný program dával stejné výsledky jako původní program.
Příklad praktického použití je třeba funkce, která transformuje program a kde chceme, aby výsledný program dával stejné výsledky jako původní program.Tohle větou jsi měl celý článek uvést
Vygenerovalo by to neco i kdybych nenadefinoval operator _-_ a minus_pred definoval jinym zpusobem - treba pomoci scitani?
Nejspíš ne.
Konkrétně, pokud máte na mysli podobnou definici
minus_pred : ℕ → ℕ → ℕ → Set minus_pred x y res = y + res ≡ x
tak ne. Problém je v tom, že pro x < y
neexistuje přirozené číslo res
a Auto hledá totální funkci (všude definovanou).
Kdybych zadefinoval relaci ≥
a funkci binop₂
definoval pouze pro x ≥ y
, tak by to stejně nenašel – je to už příliš složité. Nezkoušel jsem to, ale myslím, že by se muselo nadefinovat ∸
, pak dokázat lemma, že z x ≥ y
a x ∸ y ≡ res
plyne y + res ≡ x
, a pak by to našel (ale to už není příliš zajímavé, protože je to vlastně celé hotové).