Neřešení

7.5.2007 18:52 | Přečteno: 1771× | poslední úprava: 8.5.2007 13:51

Už dlouho chci napsat text o věci, které mě docela trápí. Částečně to vychází z mých osobních zkušeností -- tedy ne že bych nějak stár, ale skutečnosti těchto zkušeností jsem prožil ve věku dětském. Měl jsem tedy čas nad nimi popřemýšlet a díky jim mám na určité události ve společnosti často zcela jiný náhled, než mé okolí.

Co by 12 leté dítko základní školou povinné, jsem z několika kámoši udělal docela velký průser. Jednalo se o trestný čin, vyšetřovala to policie a celková škoda námi způsobená byla několik desítek tisíc korun (stalo se to na začátku devadesátých let, dnes by to byla částka patřičně vyšší). Nebudu zabíhat do podrobností, není to důležité. Důležité je, jak se k tomuto postavili lidé okolo. Škola. Policie (no ta asi jediná tak jak měla, prostě celou záležitost sepsala a věc odložila). Okolí.

Učitelé ve škole se chovali docela divně. Byli "šokovaní". Tedy na oko a především před ostatními školáky, ve skutečnosti jim to bylo jedno. Spousta učitelů měla starost o obraz školy jako celku, jednalo se tehdy o její začlenění do školy jiné (což se nakonec nestalo). Jen jedna učitelka se pokusila celou věc skutečně řešit. Při zpětném pohledu se jí to sice moc nedařilo, ale snaha tu byla.

Zcela z tohoto procesu vypadlo rozmotání celého případu, nalezení důvodů, které k tomu vedli a nějaké poučení. Velmi dobře si pamatuji naše ("viníků) zmatení. Neveděli jsme, co jsme udělali, jen jsme vědeli, že je to něco špatného. Nepřišel za námi ani psycholog, který by se to pokusil nějak uchopit a zkusil by z nás dostat, proč jsme to dělali. Důvodem bylo dobrodružství, zábava a především, neexistence nějaké jiné aktivity (resp jsme o žádné, pro nás přijatelné nevědeli).

Asi o tři roky později jsme se rovněž bavili po svém. Tentokrát to bylo na vězení. O tom jsme samozřejmně neveděli. Jen jsme se někam dostali. A pobývali tam. Nebránil nám ani zámek, ani výstražná tabulka. Za nějakou dobu se na to přišlo. Asi po roce, možná déle. Následoval opět rozhovor s policií, tentokrát však jiný, než u předchozího bodu. Nic se moc nezapisovalo, policisté jen byli docela zklamaní, že místo někoho, koho tam chtěli nalézt, jsme tam byli my. Využili toho po svém. Řekli nám, že pokud uvedeme (jako svědci), jména lidí, které jsme u toho objektu viděli, že se nám nic nestane. My jsme své splňili, policisté taky. Oni měli "důkazy" na někoho, a my čistý štít.

Asi o 14 dnů později byla na TV NOVA reportáž, kterou uváděl Zbyněk Merunka slovy "Otřesný případ dětské kriminality se stal v Olomouci!". V obsahu reportáže zazněla věta: "Po pravidelné měsíční kontrole objektu se zjistilo...". Dále tam zazněla jméná lidí, které jsme nám policie nadiktovala. Připomínám, že jen my jsme tak chodili asi rok. Zbývá jen dodat, že člověk, který měl na starosti "pravidelné měsíční kontroly" přišel o své místo ... dostal lepší, ale hlavně jinde.

Proč to vlastně píšu? První případ se mi připomněl s kausami týkajících se dětských vrahů. Vzpomněl jsem si na to proto, že tehdy měla být šokována celá republika (pochopitelně stejně theatrálně, jako tehdy u nás na škole). A jediné, co se řešilo byla otázka zveřejnění či skrytí identit pachatelů. Opět se nikdo nezajímal po prapůvodních důvodech, stejně jako tehdy u nás. Stejně to nikdo neřešil.

---

Souvisí to teda nějak s těmi imigranty? Ano souvisí. Je to o uchopení celého problému. Někdo vidí (nebo chce vidět) jen nějaký poslední impuls, mediálně a politicky propagovaný a tomu stačí. Jenže každý problém je hlubší. A problémy se (nejlépe) řeší tak, že se nejprve pochopí jejich příčina, nikoliv tak, že se neustále hasí důsledky (způsoby, které přinesou problémy další nebo zhorší ty stávající). Důvod, proč je tu ten text nad čarou je jediný. Znám tyto případy dokonale, vím tedy, jaké byly příčiny a následky a proto vím, jak moc špatné bylo jejich "řešení" ze strany okolí. Nejsou to pochopitelně jedniné případy, to by bylo trochu málo. Je toho víc. Mnohem víc. A prakticky každý případ byl rešen nevhodně, nebo vůbec a to jen z důvodu nepátrání pro původní příčině.        

Komentáře

[karoliner]

Za pár let na ty samé věci budeš mít jiný pohled. Kategoricky odhalit pravdu nelze, člověk akorát mění úhel pohledu. V životě jsem taky několikrát šlápnul vedle a ačkoliv jsem si už mnohokrát myslel, že jsem si to vyřešil, tak se k tomu občas vrátím a názor změním.

[Heron]

No nevím.

Tuhle mě docela nemile překvapil jeden volající do rozhlasu (tématem diskuse byly kamery ve třídách). Jeden volající měl poznámku ve smyslu:

"Tomu pánovi, co tam je tak zásadně proti těm kamerám, bych chtěl říct, že jestli tam nebudou kamery, tak tam bude muset stát nějakej hlídač a to bude ještě dražší..."

Volající si zjevně neuvědomil, že mluví o dětech, které je potřeba určitým způsobem vychovávat a k tomu neslouží ani kamery ani mříže v oknech a už vůbec ne bachaři.

Jo. Tohle je docela tristní obrázek způsobů "řešení" některých problémů.

[karoliner]

Třeba ten volající taky časem změní názor anebo ty... S těmi bachaři to je ale docela vážné, protože ve Velké Británii je v některých třídách přítomný i bobík, aby tam byl jakýsi "klid". Já to naštěstí ve svých třídách nepotřebuju

[#Tom]

S imigranty je to těžké. Byla vůbec chyba si je do Evropy pouštět, jenže touha po levné pracovní síle byla silnější. Proč bychom i my, měli dělat touž chybu?

[Randy_Sh]

Přesně tak. Nejlepší by bylo sem nikoho nepouštět a počkat, jak se situace vyvine v západní Evropě. Možná, že za takových deset let budeme sloužit jako poskytovatelé azylu pro Francouze a Holanďany, kteří nebudou chtít žít v kalifátu

[freshmouse]

(Západní) Evropa nejsou oni, ale my.

[Marek Bernát]

Čo je to za sprostú vetu?

[fx-95]

Jde o naprosté selhání školství. Znám z vlastního života taky pár podobných problémů. Nejpalčivější je, že na školách chybí psycholog. Škola nad tisíc žáků by měla mít psychologa na plný úvazek.

Pokud dítě něco provede, tak mu nikdo nic nevysvětlí, ale každý se předvádí jaký je chlapák a jak by mu "nařezal". Školy si neuvědomují, že pokud žák něco provede, tak je to převážně jejich chyba, protože oni mu vymývají mozek každý den.

Ještě teď si dobře vzpomínám na přílišnou feminizovanost školství. Jedinej chlap na škole - tělocvikář byl fašista. Postarší učitelky, co měly podle chování měsíčky třikrát týdně si to do školy chodily jen odkroutit.

Spíš se divím, že to tu ve školách nevypadá ještě drsněji a žáci jsou relativně slušní.

[Heron]

+1

[Josef Kufner]

Spíš se divím, že to tu ve školách nevypadá ještě drsněji a žáci jsou relativně slušní.

No aspoň někdo tam přece mít rozum musí, ne?

[Marek Bernát]

Fakt?

[karoliner]

Je to problém, jenomže když velectění ministři neustálé provádí reformy školství, které jsou k ničemu, jenom aby se zapsali do historie, tak na psychology peníze nikdy nezbudou. To tvoje paušalizování ani komentovat nebudu - si stejný jako ty učitelky co tvrdí, že děcka jsou smradi, které rodiče málo řežou. Tělocvikář fašista... asi chtěl abys cvičil, co?

[fx-95]

tvoje paušalizování

Promiň, můj příspěvek byl popis mých zkušeností, žádné paušalizovaní.

asi chtěl abys cvičil

Kdyžtak cvičila. Neustále protěžování oblíbenců ve sportech, nesmyslná buzerace, neprofesionální přístup principem "když ti něco nejde, tak ti nepomůžu a ještě se ti vysměju před třídou" zapříčinili mou averzi ke všem tělocvikářům, které jsem poznala. Nevím čím byla jejich flustrace způsobena, nicméně netvrdím, že se tak musí chovat všichni.

[karoliner]

Promiň nekoukal jsem na profil. No tvůj příspěvek má paušalizační tón. No já taky nikdy neměl dobrý pocit ze svých tělocvikářů, teď, když to jsou mí kolegové, tak se na to dívám jinak.

[kotyz]

neni nahodou frustrace s R ?

[Torquill]

Výchovu by měli provádět rodiče, ne škola.

[freshmouse]

Zápisek = abstrakce umocněná abstrakcí.

Školství (světové) = selhání lidstva.

Řešení problémů (obecně) = povrchní.

Paralela na imigranty = 0.

[Heron]

Zápisek = abstrakce umocněná abstrakcí.

Hmm, jsou tam dvě konkrétní situace.

Školství (světové) = selhání lidstva.

To je napsáno kde?

Řešení problémů (obecně) = povrchní.

Hmm, tím že hledám podstatu problému, je to stále povrchní. Výborně, rád se od tebe naučím jít ještě více k jádru. Zatím jsi to moc nepředvedl.

Paralela na imigranty = 0.

Ani tam být neměla.

[freshmouse]

a) Konkrétně nekonkrétní.

b) To píšu já.

c) Neřekl jsem, že ty. Naopak, přitakal jsem ti. Ahá, ahá, ahá.

[Heron]

Hmm, takže v původním komentáři, kde je několik řádků, stejně formátovaných, patří některé k mému postu a jiné zase jsou tvůj komentář k situaci. A pak se v tom má někdo vyznat.

[freshmouse]

V závorce to je na každém řádku zmíněno poměrně jasně...

[Heron]

ad a) Tady nejde o konkrétní detaily. Tak jak jsem je napsal to situaci ilustruje myslím dostatečně. V prvním případu je jasné, že nikoho nezajímali "pachatalé" a jejich vznik celé situace. Připomínám, že nám tehdy (ani v prvním, ani ve druhém případu) nebylo vůbec jasné, že děláme něco, co se nesmí (a jak je to závažné). Myslím, že kdyby tohle někdo zjistil (asi teda nějaký školní psycholog), tak by se celé řešení mohlo odehrát jinak a lépe. V případu druhém zase šlo o využití situace. Policie využila naši výpověď, odpovědný člověk si našel lepší teplé místečko a podstata problému zůstala nevyřešena snad do teď.

Moc se nedivím dnešním zprávám o násilí na školách apod. protože jednoduše vím, že to stejně nikdo dlouhodobě neřeší a zainteresovaným osobám je to lhostejné. Nebo - a to je snad ještě závažnější - záměrně nechtějí řešit a čekají, až bude situace neudržitelná a nasadí se radikální a konečné "řešení".

[Robert Krátký]

Řešení problémů (obecně) = povrchní.

Zatímco tvůj zápisek něco vyřešil? Jen jsi nadhodil několik líbivých a zpopularizovaných omylů a polopravd a zabalil to do úhledného kabátku.

[freshmouse]

Nic nevyřešil, poněvadž jsem se o řešení ani nepokoušel.

Že to bylo líbivé -- ano mně se to líbilo, že to bylo zpopularizované -- ano, u asi 60-70% čtenářů to bylo populární, že to byl omyl nebo polopravda -- dosud mi nikdo nedokázal opak...

Takže tak.

[Thaweg]

Dobré čtení. Lidé, které problémy jiných nejen zajímají, ale dokáží na ně i adekvátně reagovat jsou k nezaplacení. Doufejme, že toto své zaujetí, snahu pomáhat dokáží předat dál, angažovanost jednotlivců je podle mého názoru tím pravým lékem na společenské problémy. Proto držím palce všem sociálně orientovaným lidem, vždy, když vidím, že takoví lidé existují i mezi mými vrstevníky, mám z toho velkou radost.

Třeba dnes (vlastně už včera ) - ač jsem po páté třídě ze ZŠ odešel na gympl, vetřel jsem se na sraz spolužáků a mimo toho, že jsem pár lidí po osmi letech opět potkal, pokecal, popil a tak dál, zjistil jsem, že jedna spolužačka studuje střední školu zaměřenou na sociální práci a dál chce studovat speciální pedagogiku. Opravdu mě to potěšilo. Ze stejného důvodu obdivuji svoji sestru a mnoho dalších lidí v mém okolí, mladých i starších. Opravdu jich není málo, jen je možná není tolik vidět.

Doufám, že je jasné, co chci říci, občas se vyjadřuji nesrozumitelně