Poslední večeře

19.9.2006 09:24 | Přečteno: 2050× | Sodalite a spol.

Tak dneska byl poslední den v práci, v národním parku Denali. Zítra odsud odjíždím. Už několik dní se všechno zpomalovalo, v práci už nebylo co dělat, návštěvníci nikde. Minule jsem se zmínil o zvláštních praktikách společnosti, pro kterou pracuji. Možná je nyní ten správný čas, některé z nich zmínit.

Společnost, se kterou jsem podepsal smlouvu, se jmenuje Aramark a specializuje se na restaurační služby. V Americe patří mezi jednu z největších, podobně zaměřených, společností. V oblasti Denali Parku operuje ještě jedna velká společnost, Princess. Pokud se zeptáte jakéhokoliv studenta, řekne vám, že Princess je společnost lepší, lépe se chová k zaměstnancům. V globále se mi zdají obě v podstatě stejné, Aramark je víc "hardcore". Takže, co mi na mém zaměstnavateli vadilo

Bod 1: Zvláštní počítání mezd - skoro každá výplatní páska obsahovala nějakou chybu v počtu odpracovaných hodin. Po 3. pásce už jsem se ani nechodil ptát, když rozdíl byl okolo 15 dolarů. Nestojí to za to, ale jsou to dvě hodiny práce. Píchačky taky fungovaly nějak divně. Při píchnutí mezi 10:30 a 10:39 se chovaly, jako by si člověk píchl už v 10:30. Od 10:40 do 10:55 se počítalo 10:45 a pak už 11. Tohoto systému využívali někteří zaměstnanci, ke konci už všichni, ke svému obohacení. Proč proč se nemohly počítat přímo minuty, nevím. Rozhodně by se předešlo mnoha nedorozuměním.

Pracovní doba na mé pozici dělala každý den 12 hodin hrubého času, který jsem strávil na pracovišti nebo na "obědě". Místo 10 hodin denně - oběd a večeře po 1 hodině - se mi počítalo automaticky 9,5. Nikdo mi nikdy neřekl proč. Jídla se samozřejmě do odpracovaného nepočítají.

Bod 2: Ekologický aspekt - všichni zaměstnanci museli nosit odznáček "Planet Evergreen" na podporu ekologického programu společnosti, která se tím dostatečně chlubí. Například všude byly nápisy, jak se má třídit odpad, ale oficiální pracoviště Aramarku, jako kuchyně, restaurace a podobně, odpad netřídily. Když netekla teplá voda, tak se asi měsíc používaly papírové talíře a plastikové příbory a zaměstanci jídelny to pak všechno sypali do jedněch pytlů. O tom, že z některých autobusů společnosti kapal olej a když se autobusy umývaly, bývaly často vidět na silnici olejové duhy, ani nemluvě.

Bod 3: Nenažranost - společnost se snažila vydělat za každou cenu a vůbec nebrala ohledy na zákazníka. Poplatky za téměr všechno, včetně tzv. "change fees" při změně rezervace. Oficiální instrukce zněly, vracení peněz až jako poslední možnost. Tohle se dá ještě považovat za firemní politiku, na kterou mají samozřejmě právo, ale nejhůře se zachovali, když povodeň spláchla most, spousta lidí nestihlo předplacené autobusy. Peníze se nevracely, protože společnost přece nemůže za to, že spadl most. Manažeři ale přesně věděli, že to lidi nestihnou, autobusy pozrušovali a nemuseli za ně utratit nic, navíc ušetřili na výplatách, protože spoustu přidružených profesí, včetně nás rezervačních, byly poslány domů bez nároku na plat. Dalším vrcholem bylo, že front desky hotelů (také od Aramarku) měly zakázáno lidem říkat, že existují levné shuttle busy do parku, místo toho jim prodávali asi 3x dražší tůry, na které si ještě připočítali 15$ rezervační poplatek. Dneska jsem se navíc dozvěděl, od NPS (National Park Service), že Park Service požaduje, aby byl park dostupný. Proto relativně nízké ceny za shuttle busy. Obejdeme to tedy tím, že o nich lidem neřekneme, dokud se sami nezeptají. A oni, jak víme z posledního zápisku, se nezeptají.

Podobně na to vyzráli i u zaměstnanců. Každý, kdo odpracuje celou smlouvu, dostane tzv. sezónní bonus. Za celé léto to může udělat asi 400$, což je cena hodně dobrého digitálního kompaktu, který si spousta studentů koupí. V posledních pár dnech proto dostalo padáka poměrně dost lidí, těsně před tím, než jim vypršela smlouva. Nárok na bonus tedy nemají. Před měsícem, kdy bylo všude plno, tak si Bulhaři kolikrát ani nepřišli do práce, ale protože je bylo potřeba, obešlo se to napomenutím. Zajimavé, Hlaváčku.

Tyhle věci mi dost vadí, ale příroda a zážitky to dokážou vyvážit natolik, že není ani příliš obtížné spolnout hořkou pilulku. Můžete ji vždycky zapít čistou vodou z potoků. Kdyby by někdo nabídl, abych se vrátil, asi bych jeho nabídku přijal. A věřím tomu, že za pár měsíců si už na to špatné ani nevzpomenu. A pak budu totálně nadšený, že jsem takovou cestu podnikl. Takže Denali, zítra ahoj a snad zas někdy.

       

Komentáře

[klassik]

To je jako ve Spindlu

[Zdeněk Štěpánek]

Co ze se to ti nasi otcove ucili o kapitalistickem vykoristovateli ???

[vagojan]

Jo Aramark, to je značka. Bohužel mám tu čest, že je to pro nás (zaměstnance) jediný způsob dotovaného oběda. Je to hnus všude.

[hramat]

Citam tento blog skoro po roku co bol napisany a dobre sa to cita, skoda ze uz nepises blogy. dostal som sa sem cez Arch linux a nakoniec ma uputala prave Alaska

vela stastia Matej

[Honza]

JJ Aramark to je značka - normální gastromafie... aspoň u nás v práci. Suroviny v hodnotě tak 20Kč prodávaj něco přes 60Kč. Bohužel je to jediná možná forma stravování u nás ve firmě (jo donýst si jídlo z domova ....), jdou těžce za ziskem a zákazník, kterej se v podstatě nemůže bránit dostane šlichtu z těch nejlevnějších surovin. A když se člověk ozve, ještě se na člověka koukaj co si to dovolil, vždyť mi přece vaříme podle norem, máme certifikáty, který jsou vylepený všude možně, klasickej naleštěnej prd.