Konec prima sezóny aneb syndrom vyhoření

29.8.2006 07:09 | Přečteno: 1768× | Sodalite a spol.

Sezóna se už pomalu chýlí ke konci a já jsem na prodeji lístků beznadějně vyčerpán. Přispívají k tomu zejména dvě věci - firemní politika a návštěvníci. Začněme tím jednodušším.

Návštěvníci chodí se železnou pravidelností zásadně vždy tesně před tím, než zavřeme, nebo než je konec směny. A ptají se. Nejméně tisíckrát jsem odpovídal na každou otázku, každý den, pořád dokola. Už se mi to zajídá. Chápu, že zákazníci se každý den mění, takže ti, kterým jsem všechno poctivě vysvětlil, odjeli a jejich místo ve frontě zaujali další lidé alá "tabula rasa". Místy ovšem nemůžu nežasnout, na co se to vlastně ptají a proč ... Ale posuďte sami.

Ve Wilderness Access Centru (WAC), kde pracuju, je rezervační přepážka a také infokoutek. V ideálním případě by měl infokoutek zachytit většinu dotazů, vysvětlit vše nutné a teprve pak by měli lidé přijít na rezervace, kde jím dáme, co chtějí. Všichni se pravidelně střídáme na infu i rezervacích, takže víme, že je důležité lidem všechno vysvětlit polopatě hned na začátku na infokoutku. Jenže oni se tam ani nezastaví. Nevím, jestli jsou tak namyšlení a myslí si, že poradit nepotřebují, nebo tak slepí, že přehlédnou informační ostrůvek, kterým ji stojí doslova v cestě a musejí ho obcházet. Když se tam už zastaví, tak obvykle jenom proto, aby si vyzvedli mapu národního parku, která se tam dává zadarmo.

Dalším vodítkem k informacím by mohla knížečka Alpenglow, ve které mají všechny trasy autobusů, jak dlouho to trvá, kolik zaplatí. Nevím, proč si to aspoň nepřečtou. A když už stojí ve frontě na lístky, tak za námi je velká tabule, na které jsou všechny relevantní informace opět vypsané - časy odjezdu, vzdálenosti, prostě všechno. Jak se tedy můžou zeptat na následující otázky, to teda nechápu (Z - zákazník, R - rezervační agent):

Z: Jak daleko jede autobus na Fish Creek, 64 mil? R: Ano, 64 mil, je to tam napsané.

Z: Chci lístek na Polychrom. R: Takže v 6pm na Polychrom. Z: Cože to jede jenom v 6 večer? To nechci, to je pozdě. (Na tabuli jasně stojí 6 PM)

Z: Chci kemp, ale nechci místo pro auto, chci stan. R: Takže stan v oblasti pro pěší? Z: No ale budu si tam moct zaparkovat,že?

Z: Chtěl bych lístek na Wonder lake, ale nechci ten autobus, jak se z něho vystupuje. Chci ten, jak tam vykládají. R: Takže Tundra Wilderness Tour? Ale nejede na Wonder Lake. Z: To nevadí, já jsem tam stejně asi nechtěl, ono je to přece jenom dost daleko (85 mil). R: Aha, takže kolik lístku na ten vyprávěcí, dva? (Musí se kvůli tomu restartovat rezervační program.) Tak jsem našel volná místa a bude to 181,25$. Z: Tolik, tak raději přece jenom ten Wonder Lake.

R: Máte pas pro národní parky (vstupenka, která platí celoročně pro všechny národní parky)? Z: Ne, nemám. R: Takže to bude 48,50 plus 20 za vstupně. Z: Jasně, to je v pohodě. (po vytištění potvrzení a předání lístků) Hej, co je to tam položka za těch 20 doláčů?

Z: V kolik jede ten 8.00 Fish Creek?

A tak bychom mohli pokračovat do nekonečna. Měl jsem ze sebe špatný pocit, že se neumím ovládat, když někdy nesnáším každého nového zákazníka, ale od té doby, co se mi můj supervisor svěřil, že nesnáší zákazníky, jsem klidnější a lépe se mi pracuje. No a na politiku společnosti si necháme zase na jindy.

       

Komentáře

[petr_p]

Meli by si vzit priklad z Ceskych drah :D

[NbS]

tys mi o sebral :) no, na svoji povahu bych asi kazdeho posilal na ifokoutek a mel na sobe tricko RTFM (i kdyz bych tam asi dlouho nevydrzel :))

[Robert Krátký]

Lidi se prostě cítí líp, když jim to někdo řekne. Přečtené z tabule to není potvrzené. A infokoutek není místo, kde se za věci platí, takže nemá cenu se ptát tam, jelikož tam by mohli napovídat všelicos, ale u pokladny by to určitě bylo jiné...

[Martin Baleja]

Tak to já zase, poté co jsem se na dvou letištích dozvěděl naprostou nepravdu a na třetím mi pak zůstal batoh, radši bych to viděl napsané.

[Michal Kubeček]

Co mi to jen připomíná… :-)

[Lukáš Rýdlo]

Nojo, staré dobré informatické pořekadlo "Udělej to blbuvzdorné a někdo vymyslí většího blba." se opět ukázalo jako jeden z nejpravdivějších zákonů . Jen by mě zajímalo třeba srovnání se situací na podobných místech v ČR. Pořád žiju v přesvědčení, že v anglicky mluvících zemích (resp. v Americe) je mnohem větší procentuální podíl blbů, ale občas si začínám myslet, že situaci v ČR/Evropě možná trochu přeceňuju

[Michal Kubeček]

Větší procento asi ne, spíš bych řekl, že atmosféra ve společnosti vede k vyššímu sebevědomí a přesvědčení, že být blbem není něco, za co by se měl člověk stydět…

[yennefer]

Vyprávěla mi jedna tisková mluvčí, která denně bojuje s takovými dotazy novinářů (přestože vše je na webových stránkách úřadu), jak její kolegyni stálo místo, když jí takhle asi dvacátý novinář v jednom dni volal a ptal se, co udělá úřad se studenty v jakési krizové situaci, a ona zařvala: "je mi úplně jedno, co se s nimi stane, ať třeba pochcípaj a dejte mi už pokoj !!!" Všichni ostatní tiskoví mluvčí, kteří to na semináři poslouchali, naprosto soucitně a vědoucně pokývali hlavou...

[Luk]

Lze to brát ale i z druhé strany. Když jde někdo do armády, musí jaksi počítat s tím, že ho někdo zastřelí. Když jde někdo dělat tiskového mluvčího, musí počítat s tím, že je v první linii a bude muset řešit podobné problémy. I když jsme samozřejmě lidé a ne stroje - takže je taková reakce vcelku pochopitelná, byť svědčí o menší vhodnosti pro takové místo.

[Ritchie]

Kdyby zákazník vložil kreditku do automatu, sám namačkal vše potřebné a vytiskl by se mu lístek, tak nemáte práci. Jinými slovy, právě kvůli těmto dotazům jste placen.

[JiK]

bingo

[Sodalite]

Tak o tom se asi netřeba bavit. Já se jenom pozastavuju nad tím, jaké hloupé dotazy můžou položit. Že se za to nestydí. Mimochodem mám pocit, že bez lidí, kteří ty rezervace dělají, by návštěvnící (nebo alespoň většina z nich) byli naprosto ztracení.

Trend je zřejmě takový, že průměrný člověk bude bohatnout a hloupnout, všechno za něj udělá někdo, kdo je za to placen. Jenom nevím, jestli se mi to tak líbí. A to je oč tu běží.