Tvůrčí monopol 4: pirátská generace (diskuse)

[AsciiWolf]

+1

[regine2]

-4
Autor ani já nemáme nic ověřeno. Ale asi v 70tých letech jsem dělal technika jedné olomoucké kapele (tancovačky na uživení se, a tvrdý rokec pro radost na diskoškách). Ale určitě se za každou převzatou skladbu platil nějakému "ochrannému spolku" autorský poplatek. Posílal se seznam "schválených" skladeb jmény autorů. Řádově to dělalo desítky korun.

[regine2]

Vygooglil jsem is.muni.cz - diplomka_konecna_verze.doc

2.3.3 Vývoj právní úpravy v letech 1965 – 1989 Zákon č. 115/1953 Sb. byl změněn s účinností k 1.7.1965 zákonem č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon). Také institut kulturních fondů zůstal v platnosti. Kulturní fondy, jejichž činnost, právní poměry a postavení, organizaci a zásady hospodaření kulturních fondů stanovila, byly účelová sdružení majetku jako podpora tvůrčí činnosti literární, vědecké a umělecké, měly napomáhat vzniku uměleckých děl a vytvářet příznivé podmínky pro tvůrčí činnost autorů a výkonných umělců. Zdrojem příjmů kulturních fondů byly zejména zákonné příspěvky za užití volných děl ( § 35 odst. 3 a. z. ), příspěvky uživatelů děl ( § 42 odst. 2 a. z. ) a příspěvky příjemců autorských odměn a odměn výkonných umělců ( § 42 odst. 1 a. z.). Uvedené příspěvky měly povahu zvláštních veřejnoprávních dávek, plynoucích kulturním fondům na základě plnění zákonné povinnosti příslušných osob. ....

Mě se zkrátka nelibí, když se něco překrucuje z neznalosti.

[asfethan]

Nechapem ako niekto mohol ohodnotit tento blog negativne.

S autorom suhlasim a zdielam rovnaky nazor.

[Rezza]

Jako vyjadreni nesouhlasu?

[Filip Jirsák]

Když začínající umělci nesmí používat existující tvorbu

Lžete, a když vás na to někdo upozorní, lžete znova. To, že začínající umělci nesmí používat existující tvorbu je lež bez ohledu na to, kolikrát to zopakujete. Byl jste někdy na nějaké vesnické tancovačce, na plese, na diskotéce? Pokud ano, jistě jste zaznamenal, že tam hraje nějaká místní kapela, a málokdy hraje jen vlastní tvorbu, ale hraje i převzaté písničky (často jen převzaté písničky). Pořadatel nebo kapela dá předem seznam skladeb OSA, zaplatí příslušný poplatek a vše je legální. Ale vy tomu říkáte „nesmí“.

[Martin Doucha]

Tohle platí až od roku 2001 a jen pro živé vystoupení (televizní a rozhlasové vysílání se začínajících umělců netýká). Když umělec nezačíná v divadle nebo v kapele, tak má smůlu. A navíc je to umožněné tím, že zákon autorům zakazuje rozhodovat o živé produkci jejich skladeb. Tenhle zásah do práv autora ti nevadí?

[Filip Jirsák]

Co znamená „má smůlu“? Že má spoustu možností, jak na existující autorská díla navázat?

[Martin Doucha]

To znamená, že většina těch možností stojí tolik času a/nebo peněz, že se většina amatérů na legální tvorbu rači vykašle. A do té ceny nezapomeň započítat i možnost soudního sporu o to, co je ještě "osobní potřeba" a co už je porušení autorského zákona.

[Filip Jirsák]

Můžete nám prozradit, co si představujete pod „legální tvorbou většiny amatérů“? Nepřipadá mi, že by všichni amatéři toužili po tom napsat druhý hlas k nějakému hitu Michala Davida, ale nemohou si dovolit koupit na to práva.

Jinak to je normální fungování nabídky a poptávky. Já bych si taky mohl stěžovat, že nákup soukromého tryskáče stojí tolik peněz, že na to nemám, tvrdit, jak je to nespravedlivé, a vymýšlet, jak vlastnictví soukromých tryskáčů zakázat, když ho nemůžu mít já. Ale připadalo by mi to vyšinuté.

[Spirit]

Pokud nechápete rozdíl mezi nikým nepopíraným právem na osobní vlastnictví a copyrightem, pak je to těžké. Tvorba přežije i bez tzv. duševní ochrany a nejen to, ta skutečně kvalitní se rozšíří a ta komerčně propagovaná braková půjde do kytek. Zdá se, že to je to, z čeho máte strach.

[Filip Jirsák]

Proč ten rozdíl jednou větou rovnou nepopíšete, když je to podle vás tak jednoduché?

Už si to živě představuju. Autorské právo neplatí, takže třeba Microsoft si může z Linuxu vzít, co jej napadne (zdrojáky jsou k dispozici), ale opačně to nejde (Microsoft zdrojáky nevydá). Linux na tom tedy bude pořád stejně, jako dnes, Microsoft si výrazně polepší. To je to, co chcete?

[Martin Doucha]

Hmotný majetek se nedá kopírovat prakticky zadarmo.

[Filip Jirsák]

A to je nějaký podstatný rozdíl? Člověk taky může pracovat prakticky zadarmo, náklady na zaslání jedné SMS jsou taky prakticky nulové, náklady na jednoho dalšího cestujícího v MHD taktéž. Nemělo by se to tedy upravit podle stejných pravidel, jako chcete upravit autorské právo? Zakázat revizory v MHD, o tom, zda a kolik bude zákazník platit za posílání SMS by si rozhodoval on sám… To by mělo fungovat úplně stejně, ne?

[default]

MHD do toho netahej, prosím. Vždycky když zahlédnu slova MHD a revizoři, vybavím si mnichovské všudypřítomné billboardy "Schwarzfahren sehen wir rot!" A bodejď by neviděli rudě, když to mají broken by design.

Každý bojovník za práva cestujících, "svobody" a porovnávačů software a sexu k ceně, by si měli vyzkoušet byť jen jednu cestu veřejnou dopravou v Madridu. A hned by pochopili, že turnikety nejen že nezpomalují, ale že cestujícím naopak pomáhají. Revizoři totiž nemusí lidi tak zvaně buzerovat, ale pomáhají jim se zavazadly a tak podobně.

Ale to je věc mentality. A o pokřivené mentalitě je i tento seriál blogpostů, že?

[Filip Jirsák]

Turnikety jsou ale něco jiného než nechat platbu za MHD na dobrovolných příspěvcích cestujících, že? Dokonce bych řekl, že je to pravý opak.

[Rezza]

Revizor v Madridu ma akorat peknou uniformu, zadny jiny rozdil Nastesti se jednou zastavil o cloveka vedle, pac turniket sice kamose pustil, ale narazil tam nejaky sileny nesmysl a fakt to nechtel spanelsky vysvetlovat :D

[Spirit]

Tzv. duševní vlastnictví, neboli autorské právo a patenty, mělo původně chránit tvůrce před těmi, kteří měli tenkrát prakticky monopol na publikování nebo výrobu, tj. před nakladateli a průmyslníky. V současné době tato ochrana ve stávající podobě začíná pozbývat smysl a chrání převážně ty, kteří se na samotné tvorbě nijak nepodílí. Jinak duševní vlastnictví je protimluv a jeho aplikace ad absurdum bude daleko horší, než nesvoboda, která tu byla za bolševika.

Co se týká Microsoftu, tak i mu samozřejmě licence GPL umožňuje vzít si z Linuxu, co jej napadne. Pochopitelně musí potom vydat zdrojáky také. Jsem přesvědčen, že i Microsoft si výhody opensource začíná uvědomovat a možná se budeme divit, s čím během následujících 10 letech přijde. Je dost možné, že konečně vydá svůj první operační systém. :D

[Filip Jirsák]

Microsoft ale GPL kód nepoužije, protože se mu to za současných podmínek nevyplatí. Kdyby ho mohl klidně vzít a použít (jak to požadují zastánci zrušení autorského práva), dělal by to často a rád.

[Martin Doucha]

On tady někdo prosazuje zrušení autorského zákona? Microsoft je komerční firma, na ten by se legalizace sdílení pro nekomerční účely nevztahovalo.

[Filip Jirsák]

Microsoft by ale komerčně nic nesdílel. On by kód sdílel pouze pro nekomerční účely, a každý by si mohl při instalaci Windows nechat zcela dobrovolně a pro osobní použití stáhnout ty GPL zdrojáky, zkompilovat a slinkovat s objektovým kódem dodávaným Microsoftem. To vše samozřejmě v úhledném barevném instalátoru, na pozadí by k tomu hrála hudba (která by se samozřejmě taky stáhla čistě pro nekomerční potřebu instalujícího uživatele).

[Martin Doucha]

Tohle přece úplně běžně dělá nVidia se svým binárním blobem. Vývojáři jádra sice kvůli tomu skřípou zuby tak, že se manažerům nVidie klepou stoly, ale pořád to tolerují. Kromě toho by Microsoft v tom převzatém kódu nemohl dělat žádné změny (protože k zákazníkovi je musí dostat v původní podobě a jakýkoliv patch by se snadno dal vytáhnout z kompilačních nástrojů) a možnosti použití toho kódu by tak byly dost omezené.

[Filip Jirsák]

Pokud chápete jádro jako volitelný doplněk ovladačů od nVidie, pak to tak opravdu dělají. Microsoft by v tom převzatém kódu klidně změny mohl dělat, proč by ne? Normálně by ty zdrojáky stáhl a pak na ně aplikoval patch.

[brk]

To že to platí jen pro živé vystoupení je jen dobře. Už tak si koupit nějaké padesátikorunové CD v trafice je rizikový sport. Obal vypadá jak originál a když si to člověk pustí, nestačí se divit. Po bližším prozkoumání obalu se tam pak někde nalézá magické slůvko revival.

Myslím si, že v tomto případě by mělo být přebírání písniček ještě mnohem komplikovanější a nákladnější.

[Martin Doucha]

Nikdo nebrání původní kapele zaregistrovat si svůj název jako trademark.

[Spirit]

:D No to je právě ten rozdíl, o kterém se v článku píše. Zmiňovaní umělci totiž za převzatou tvorbu neplatili ani floka. BTW lepší je si text přečíst vícekrát, než se ztrapnit.;)

[Filip Jirsák]

Kdybyste se držel svého hesla a přečetl si můj komentář vícekrát, zjistil byste, že nepíšu o žádném rozdílu, ale o tom, že není pravda, že začínající umělci nesmí používat existující tvorbu.

[kotyz]

nesmi ji pouzivat zadarmo/jen tak. spokojeny obe strany?

[Filip Jirsák]

Nesmí ji používat, pokud nedodrží určité podmínky.

[Martin Doucha]

Můj článek je ale o tom, že ti, kteří teď tak vehementně bojují za "dodržování podmínek," sami žádné podmínky dodržovat nemuseli.

[Filip Jirsák]

Nemuseli? Akorát někteří z nich měli zakázáno veřejně vystupovat, po těch ostatních se občas chtělo, aby podepsali nějakou tu Antichartu, někteří raději emigrovali – byla to opravdu prima doba Navíc v rámci socialistického bloku ty podmínky samozřejmě dodržovat museli, rozdíl byl jen u zahraničních děl, u kterých se někdy spoléhalo na to, že tady stejně nikdo ze Západu nic nevymůže. Ale jestli je podle vás nevymahatelné právo ideální stav…

[Martin Doucha]

A taky museli na 1. máje chodit mávat do průvodu a každou chvíli je někdo otravoval s přihláškou do KSČ. Nějak si pleteš autorský zákon a politický nátlak.

Zajímavé je, že když se naši zpěváci potkali se zahraničními kolegy, kterým přezpívali pár písniček, tak na ně nikdo nekřičel že jsou zloději. Místo toho společně zpívali duet původního a českého textu (třeba Drupi se Zagorovou).

Ne, nevymahatelné právo rozhodně nepovažuji za ideální stav. Současné pojetí autorského zákona ani vymahatelné nikdy nebude, a kdyby ano, tak to bude horší totalita než ta komunistická. Právě proto, že autorský zákon je z principu nevymahatelný a každý ho porušuje, je potřeba zákon změnit. Když lidé každý den porušují nesmyslné zákony, tak to snižuje jejich respekt k zákonům, které smysl mají.

[Filip Jirsák]

Jenže on spolu ten nevymahatelný autorský zákon, politický nátlak a nevymahatelnost práva souvisejí.

Současné pojetí autorského práva samozřejmě vymahatelné je a bude. K jeho aktualizaci stačí odstranit přežitky jako kolektivní správa autorských děl a u osobního užití upřesnit, že se to týká jen legálních kopií.

Zajímavé je, že když se naši zpěváci potkali se zahraničními kolegy, kterým přezpívali pár písniček, tak na ně nikdo nekřičel že jsou zloději. Místo toho společně zpívali duet původního a českého textu (třeba Drupi se Zagorovou).

Další příklad toho vašeho „nesmí“.

[vencour]

Příklad toho "nesmí"? Nebo spíš toho, že nahrávací společnosti obírají úplně všechny a zpěvákům je to fuk?

[Martin Doucha]

Jak ty jako majitel práv poznáš, že někdo porušil tvoje autorská práva? Pokud to nepoznáš, tak jsou tvoje práva nevymahatelná.

[Filip Jirsák]

Tak, že se podívám, a uvidím, jestli je to moje dílo nebo není. Vy ale určitě myslíte, že bych to měl poznat vždycky, že pokaždé, když někdo užije moje autorské dílo, měl bych se o tom dozvědět. Musím vás zklamat, ale takhle to nefunguje nikde. Někdo vstoupí na můj pozemek a já se to nedozvím, někdo v obchodě ukradne housku a majitel se to nedozví, někdo překročí povolenou rychlost v obci a policie se to nedozví – a přesto je vlastnické právo vymahatelné nebo jsou vymahatelné dopravní předpisy.

[Martin Doucha]

Ale, takže ze zastánce autorskoprávní totality se nám vyklubal naivka, co pořád ještě věří na zdravý rozum při aplikaci autorských práv. Mám pro tebe novinku. Mediální lobby před 10 lety zdravému rozumu nasadila betonové polobotky a poslala ho na výlet na dno nějaké přehrady. Podle všeho jsi ale asi posledních 10 let byl v komatu a všechny důležité události kolem autorských práv ti utekly, takže ti udělám krátkou rekapitulaci.

Pro začátek - principy fungování práv. První model je ve stylu dopravních předpisů. Porušovat se nesmí, ale když to zrovna policajti nevidí a nestane se nehoda, tak občasné porušení dopravních předpisů nikdo řešit nebude, protože si toho nikdo ani nevšimne. A když ano, tak trest bude symbolický. Dopravní předpisy fungují spíš na dobré vůli všech zúčastněných než na trestech. Tímhle způsobem až donedávna autorský zákon bez problémů fungoval a kdyby tak fungoval dál, piráti by s radostí narazili soudek rumu a místo šaškování v politice by se vrátili k pořádné práci. Druhý základní model je model vlastnických práv k hmotnému majetku. Oproti dopravním předpisům si člověk jakéhokoliv porušení těchto práv hned všimne (pokud to porušení není bezvýznamné, jako třeba krádež 1 housky, kdy je škoda jenom necelé 2 koruny) a dá se říct, že tenhle model funguje absolutisticky. A právě tímhle směrem se mediální lobby snaží autorská práva posledních 10 let tlačit.

Dokud veškeré autorskoprávní spory byly autor proti autorovi, případně autor proti komerčnímu pirátovi, tak výsledky byly celkem rozumné a tresty přiměřené. Když si jeden autor něco okopíroval od jiného a přidal k tomu něco vlastního, tak se to neřešilo u soudu, prostě si pak druhý zase něco okopíroval od prvního. Tenkrát šlo autorům víc o umění než o prachy.

Teď jsou veškeré autorskoprávní spory vždy autor proti nadnárodní korporaci. Nadnárodní korporaci nezajímá umění, jen prachy. A když už se soudí, tak to odškodné musí stát za tu námahu (kdyby se s Bauhausem nesoudil Svěrák, ale nějaká distribuční korporace, tak by odškodné nejspíš nešlo pod 200 milionů místo těch směšných 200 000). To je první problém. Druhý problém je, že pokud autor nepracuje pro jinou nadnárodní korporaci, je to škodná, která se buď musí ulovit a ochočit, nebo oškubat a upéct. Distribuční korporace se považují za vládce mediálního trhu, které musí na slovo poslouchat jak zákazníci, tak autoři. Jde o prachy, konkurence se netrpí (pokud není dost velká, aby se dokázala bránit). Pro distribuční korporace existuje jen jediná věc horší než milion pirátů, a to je komerčně úspěšný nezávislý autor.

Od kauzy Napster se mediální lobby daří politikům vtloukat do hlavy, že autorská práva jsou stejné vlastnictví jako hmotný majetek (což z mnoha důvodů nejsou), a každého, kdo je porušuje, je potřeba najít a potrestat. Každého bez výjimky a pokud možno exemplárně za sebemenší prohřešek. Nesmyslné žaloby jsou teď na denním pořádku a padají likvidační tresty.

Jak už jsem napsal na začátku tohohle vzkazu, zdravý rozum byl první obětí copyrightových válek. Teď už jsou jen dva možné výsledky - zvítězí mediální lobby a my všichni včetně tebe prohrajeme, protože začne autorskoprávní totalita, nebo vyhrajeme my všichni a piráti a všechny prohřešky proti autorskému zákonu, které by dřív nikdo neřešil, se budou muset zcela jasně a jednoznačně legalizovat, aby je řešit soudně vůbec nebylo možné. Mezi těmito extrémy už bohužel není žádné rozumné řešení a zdravý rozum může časem znovu ožít jedině po vítězství pirátů.

[Filip Jirsák]

Mezi těmi modely (dopravní předpisy a vlastnictví) není žádný rozdíl – v obou případech se vážné porušení zjistí spíš a trestá se častěji.

Nadnárodní korporace nejsou důsledkem současného autorského práva, takže nelze dost dobře odhadnout, jaký vliv by změna autorského práva na tyto korporace měla. Kdyby práce pro nadnárodní korporace byla pro autory nevýhodná, tak ji nedělají; kdyby byl nákup autorských děl od nadnárodních korporací nevýhodný pro zákazníky, tak je nenakupují.

Právo na produkty toho, co jsem vytvořil nebo co vlastním, jsou stejná pro hmotný majetek, pro práci i pro autorská díla. Rozdíl v tom není žádný. Když se z toho budete pokoušet uměle rozdíl udělat, povede to akorát k tomu, že se jedno bude převádět na druhé.

Rozumné řešení existuje. Dřívější autorské právo nepočítalo s tím, že je možné z nelegální kopie udělat rychle a zadarmo miliony kopií pro osobní potřebu, proto neřešila původ díla, které se použije pro kopii pro osobní potřebu. Stačí tuhle díru zalepit, a problém je vyřešen. Ostatně u softwaru je tenhle problém vyřešen dávno, a funguje to.

Legalizací sdílení proti vůli autora bychom se vrátili do doby, kdy autorské právo neexistovalo. Umění by se stalo mnohem méně dostupné, nadnárodní korporace by byly ještě mocnější (protože by si jako jediné mohly dovolit potřebné investice na ochranu svých děl), ale piráti by byli spokojení, jak to pěkně popyrhovsku vyhráli.

[xm]

Právo na produkty toho, co jsem vytvořil nebo co vlastním, jsou stejná pro hmotný majetek, pro práci i pro autorská díla. Rozdíl v tom není žádný.

Samozřejmě že v tom rozdíl _je_. Celé "intelektuální vlastnictví" je naprosto nesmyslný a škodlivý pojem.

Zbytek nehodlám komentovat, už se tu s tou vaší přitroublou autorskoprávní-propagandou opakujete ve všech diskuzích pořád dokola. Ale hřeje mě u srdce, že jste v tom prakticky sám :-P Výzkumy mezi ábíčkáři hovoří jasně (84% pro dekriminalizaci nekomerčního sdílení autorských děl - hlasovalo přes 1000 lidí).

[Filip Jirsák]

Samozřejmě že v tom rozdíl _je_. Celé "intelektuální vlastnictví" je naprosto nesmyslný a škodlivý pojem.

„Je“ a „naprosto nesmyslný a škodlivý pojem“ jsou opravdu pádné argumenty. Bohužel je stačí vyvrátit protiargumentem „není“ a „je to užitečný pojem“.

[xm]

Já své tvrzení podložil celým dlouhým odborným článkem s kterým se naprosto ztotožňuji.

[Filip Jirsák]

Takže se ztotožňujte s tím, že vznik autorské díla není vzácnost? Jistě, samozřejmě, na vytvoření Beethovenovy Deváté symfonie není nic vzácného, to může vytvořit každý, jenom luskne prsty a je tady ještě lepší symfonie…

[xm]

Zjevně jste naprosto nic nepochopil.

[Filip Jirsák]

Tak mi to vysvětlete.

[xm]

Lépe než je to rozvedené v tom odkazovaném článku vám to opravdu nevysvětlím. Jestli to stále nechápete (či spíš nechcete pochopit), nemá další diskuze s vámi z mého pohledu smysl (pravda, to už jsem dopředu věděl z jiných předchozích diskuzí s vámi, jsem holt nepoučitelný).

[Filip Jirsák]

Kde v tom článku autor dokazuje, že autorské dílo není vzácné? Jak se vypořádal s tím, že autorské dílo má všechny znaky vzácného statku? Já to tam nikde nevidím.

[Martin Doucha]

Jaký smysl má umělé přenášení vzácnosti tvůrčího procesu na kopie výsledného díla, které vzácné nejsou?

[Filip Jirsák]

Dělá se to tak u všeho. Housky na krámě taky nejsou vzácné, ale přenáší se na ně vzácnost z procesu výroby. Dělá se to tak proto, aby tu výrobu (nebo tvůrčí proces) někdo zaplatil. Protože zákazník nechce tvůrčí proces ani výrobu, ale konečný produkt.

[Martin Doucha]

Omyl, housky jsou vzácné samy o sobě. Na výrobu každé housky je potřeba dané množství mouky, vody, soli a dalších věcí co se dávají do těsta a z každé housky se pořádně nenají ani jeden člověk. Z jedné housky se nedají vyrobit dvě stejně velké a výživné. Housky se nedají neomezeně množit beze ztráty kvality nebo dalších nákladů. Jenže u digitálních kopií to jde a dají se beze ztráty kvality neomezeně množit bez dalších nákladů, proto nejsou digitální kopie vzácné.

[Filip Jirsák]

Bavíme se o výrobě, nebo o spotřebě? Na výrobu housky jsou nutné náklady, stejně jako na vytvoření autorského díla. Na spotřebu housky náklady potřeba nejsou, stejně jako na spotřebu autorského díla. Vytvoření digitální kopie díla je stejně nenákladné jako vzít hotovou housku z police.

[Martin Doucha]

Jenže když vezmeš z police housku, bude tam chybět a nebude si jí moct vzít někdo jiný. To je ta vzácnost. Když někomu dáš housku, už jí nemáš. Když někomu zkopíruješ film, budete mít kopii oba.

[Filip Jirsák]

Nebude chybět, ze skladu se doplní další.

[Martin Doucha]

A až se vyprázdní sklad tak co? V případě digitálních kopií díla žádné vyprázdnění skladu nehrozí.

[Filip Jirsák]

Až se vyprázdní sklad, tak se tam z výroby přivezou další. A výrobu my přece neuvažujeme, takže můžeme předpokládat, že můžeme z výroby dostat neomezené množství housek. Leda že byste začal uvažovat výrobu, to by byla jiná. Ale tam už byste ty náklady viděl i u autorských děl, že?

[Martin Doucha]

Výrobu uvažujeme, ale v případě autorských děl je výroba jen na začátku a pak se může neomezeně kopírovat. V případě housek ale musí výroba běžet trvale, jinak dojdou zásoby.

Uvědom si ale co je surovinami pro "výrobu" autorského díla - talent (kterým se díky privatizaci kultury v této společnosti nezřízeně plýtvá), inspirace (která díky autorskému zákonu vycházejícímu z tvojí představy, že ten, kdo kdysi něco málo vytvořil, má právo rozhodovat o tom, kdo na jeho tvorbu smí nebo nesmí navázat, je z větší části zbytečně "zamčená v trezorech" zákona) a čas, kterého mají tvůrci většinou dost. Ať se na to dívám z jakékoliv strany, vychází mi jediné - dnešní autorský zákon dělá všechno proto, aby tvůrčí proces byl ještě vzácnější než je, i když to tak být vůbec nemusí.

[Filip Jirsák]

Výrobu uvažujeme, ale v případě autorských děl je výroba jen na začátku a pak se může neomezeně kopírovat.

Ten začátek vy ale soustavně ignorujete.

Ať se na to dívám z jakékoliv strany, vychází mi jediné - dnešní autorský zákon dělá všechno proto, aby tvůrčí proces byl ještě vzácnější než je, i když to tak být vůbec nemusí.

To tedy nevím, z jaké strany se na to díváte. Nebýt autorského zákona, bylo by vše na smluvní volnosti. Takže by autor sám musel udělat opatření, aby se jeho dílo nešířilo – dát do smlouvy mastné pokuty, vyhradit si právo kdykoli (v soukromí uživatele) kontrolovat nakládání s autorským dílem, vydávat jedině jednoznačně identifikovatelné kopie. Autorské právo tohle břemeno z autorů snímá, výměnou za to, že umožní kopírování děl pro osobní potřebu, umístí je do knihoven, zpřístupní pro vzdělávání a po nějaké době je dají zcela k dispozici.

[Spirit]

I kdyby navrhované reformy autorského práva nakonec vedly k jeho úplnému zrušení(což se jednou klidně může stát), je vaše představa obchodního modelu ta nejméně pravděpodobná.

[Filip Jirsák]

Máte nějaký pravděpodobnější model?

[Spirit]

I model, který by byl založen výhradně na dobrovolnosti plateb, je pravděpodobnější než vaše představa.

Takže by autor sám musel udělat opatření, aby se jeho dílo nešířilo – dát do smlouvy mastné pokuty, vyhradit si právo kdykoli (v soukromí uživatele) kontrolovat nakládání s autorským dílem, vydávat jedině jednoznačně identifikovatelné kopie.

Tučně zvýrazněné je nejen nepravděpodobné, ale i protiústavní a každá smlouva s takovou podmínkou je automaticky neplatná.

[Filip Jirsák]

I model, který by byl založen výhradně na dobrovolnosti plateb, je pravděpodobnější než vaše představa.

Takhle měl fungovat komunismus, a neosvědčilo se to, nefungovalo to.

Tučně zvýrazněné je nejen nepravděpodobné, ale i protiústavní a každá smlouva s takovou podmínkou je automaticky neplatná.

Který článek Ústavy to porušuje?

[Spirit]

ad1) S komunismem, respektive s tím co tu bylo před rokem 1989, to nemá vůbec nic společného. Chápu ale, že když Vám dochází argumenty, poslouží Vám dobře demagogie. Dále nikdo netvrdí, že by to tak již dnes mohlo fungovat, nicméně i vzhledem k současné ochotě lidí přispívat např. na charitu, je takový model daleko pravděpodobnější než Vámi popsaná fantasmagorie.

ad2) Listina základních práv a svobod - článek 7 odst.1, článek 10 odst.2 a především článek 12. Právní experti najdou jistě ještě daleko víc důvodů, proč je takový nápad případ spíše pro psychiatra.

[Filip Jirsák]

S komunismem, respektive s tím co tu bylo před rokem 1989, to nemá vůbec nic společného. Chápu ale, že když Vám dochází argumenty, poslouží Vám dobře demagogie. Dále nikdo netvrdí, že by to tak již dnes mohlo fungovat, nicméně i vzhledem k současné ochotě lidí přispívat např. na charitu, je takový model daleko pravděpodobnější než Vámi popsaná fantasmagorie.

Já jsem psal o komunismu, ne o tom, co tady bylo před rokem 1989. A jednou ze základních myšlenek komunismu bylo, že si každý bude brát, kolik potřebuje, a zároveň každý bude přispívat do společného, kolik může. Tedy přesně to, co jste popsal vy.

Příspěvky na charitu jsou na lidi žijící pod hranicí chudoby, na nemocné či bezmocné, na postižené různými katastrofami. Vy do téhle skupiny chcete zařadit i umělce?

Umělci dnes mají možnost vydat své dílo jako public domain a žít z dobrovolných příspěvků. Vám se ale asi nelíbí, že to nedělají všichni umělci, tak jim chcete ostatní možnosti zakázat – aby prohlédli a pochopili, že pro všechny je jen jediná správná možnost.

Listina základních práv a svobod - článek 7 odst.1, článek 10 odst.2 a především článek 12. Právní experti najdou jistě ještě daleko víc důvodů, proč je takový nápad případ spíše pro psychiatra.

Myslím, že když se dohodnete s instalatérem na opravě a následně jej pustíte do bytu, není to porušení LPS. Když dáte klíče od bytu bezpečnostní službě a uzavřete s ní smlouvu, že v případě vyhlášení poplachu přijedou byt zkontrolovat, není to porušení LPS. Proč byste nemohl podobnou smlouvu uzavřít i s autorem?

[Spirit]

Já jsem psal o komunismu, ne o tom, co tady bylo před rokem 1989. A jednou ze základních myšlenek komunismu bylo, že si každý bude brát, kolik potřebuje, a zároveň každý bude přispívat do společného, kolik může. Tedy přesně to, co jste popsal vy.

Psal jste, že se to neosvědčilo a že to nefungovalo. Kde se to tedy neosvědčilo a kde že to tedy nefungovalo, když ne východním bloku před rokem 1989?

Příspěvky na charitu jsou na lidi žijící pod hranicí chudoby, na nemocné či bezmocné, na postižené různými katastrofami. Vy do téhle skupiny chcete zařadit i umělce?

Nechápu, proč mi něco takového chcete podsouvat. Vlastně chápu. Čistě z účelových důvodů.

Umělci dnes mají možnost vydat své dílo jako public domain a žít z dobrovolných příspěvků. Vám se ale asi nelíbí, že to nedělají všichni umělci, tak jim chcete ostatní možnosti zakázat – aby prohlédli a pochopili, že pro všechny je jen jediná správná možnost.

Naopak, nikoho k ničemu nenutím. Pouze se bráním vzrůstajícím represím proti činnostem, které jsou pro člověka naprosto přirozené.

Reagoval jsem na Vaši absurdní představu obchodního vztahu autor-zákazník v případě zrušení autorského zákona. Příklad s dobrovolnými platbami jsem uvedl jen proto, že i ten Vaši absurditu hravě strčí do kapsy. Řeč ale není o zrušení autorského práva, ale o jeho reformě, která reflektuje nové technologie, aniž by musela sahat k nesmyslným represím.

Myslím, že když se dohodnete s instalatérem na opravě a následně jej pustíte do bytu, není to porušení LPS. Když dáte klíče od bytu bezpečnostní službě a uzavřete s ní smlouvu, že v případě vyhlášení poplachu přijedou byt zkontrolovat, není to porušení LPS. Proč byste nemohl podobnou smlouvu uzavřít i s autorem?

:D Nezlobte se ale srovnávat vpuštění instalatéra do bytu za účelem opravy s přistoupením na na namátkové domovní prohlídky je opravdu za hranicí argumentace, kterou tento web ještě snese.

[Filip Jirsák]

Psal jste, že se to neosvědčilo a že to nefungovalo. Kde se to tedy neosvědčilo a kde že to tedy nefungovalo, když ne východním bloku před rokem 1989?

Všude, kde se tenhle princip „každý si bere, kolik chce, a na oplátku dá, kolik chce“ ve velkém zavedl jako jediný možný princip.

Nechápu, proč mi něco takového chcete podsouvat.

Já vám nic nepodsouvám, to vy jste do téhle skupiny umělce zařadil.

Naopak, nikoho k ničemu nenutím.

Ne. Prostě jenom za současných možností nějaké uberete. Každý si může svobodně vybrat, jaký přístup zvolí, pokud to ovšem bude některý z vámi povolených přístupů.

Pouze se bráním vzrůstajícím represím proti činnostem, které jsou pro člověka naprosto přirozené.

Co je přirozeného na tom využívat výsledků cizí práce, aniž bych za to já sám poskytl nějakou protihodnotu? To je přirozené možná pro někoho, kdo je na štíru s morálkou, pro slušného člověka je to nepřijatelné.

Reagoval jsem na Vaši absurdní představu obchodního vztahu autor-zákazník v případě zrušení autorského zákona.

Co je na něm absurdního? Je to způsob, kterým by se přirozeně vydala většina majitelů práv.

Řeč ale není o zrušení autorského práva, ale o jeho reformě, která reflektuje nové technologie

Reflektuje sice nové technologie, ale zapomněla na lidi.

Nezlobte se ale srovnávat vpuštění instalatéra do bytu za účelem opravy s přistoupením na na namátkové domovní prohlídky

On někdo psal o namátkových domovních prohlídkách?

[Spirit]

Bohužel asi nejste schopen pochopit, že obchodní model založený na zpoplatnění každé kopie je vymahatelný pouze represivními prostředky. Lidská přirozenost je informace sdílet a smyslem reformy autorského práva je tuto přirozenost nepotlačovat a přitom zachovat náležitou odměnu pro tvůrce. Doporučuji Vám oprostit se od dogmatického setrvávání na modelu, který daleko více vyhovuje distributorům než samotným tvůrcům, a znovu se zamyslet nad skutečným stavem věci. Hezký den.

[Filip Jirsák]

Bohužel asi nejste schopen pochopit, že obchodní model založený na zpoplatnění každé kopie je vymahatelný pouze represivními prostředky.

Úplně stejně jako každý jiný zákon.

přitom zachovat náležitou odměnu pro tvůrce

Náležitá odměna pro tvůrce znamená, že se tvůrce rozhodne, za jakých podmínek může někdo jiný jeho dílo užívat (a toto rozhodnutí je pak respektováno). Jak toho chcete ve vašem modelu docílit?

[Spirit]

Bohužel asi nejste schopen pochopit, že obchodní model založený na zpoplatnění každé kopie je vymahatelný pouze represivními prostředky.

Úplně stejně jako každý jiný zákon.

Je třeba ale rozlišovat, kdy je zákon smysluplný a kdy je to naopak nesmyslná buzerace.

Náležitá odměna pro tvůrce znamená, že se tvůrce rozhodne, za jakých podmínek může někdo jiný jeho dílo užívat (a toto rozhodnutí je pak respektováno). Jak toho chcete ve vašem modelu docílit?

Náležitá odměna nijak nesouvisí s kladením si dalších podmínek užití díla. To zavání regulací chování a myšlení. To už tady taky bylo.

[Filip Jirsák]

Je třeba ale rozlišovat, kdy je zákon smysluplný

Umožnit zveřejnění díla mi připadá dostatečně smysluplné.

Náležitá odměna nijak nesouvisí s kladením si dalších podmínek užití díla. To zavání regulací chování a myšlení. To už tady taky bylo.

Naopak, náležitá odměna (pokud myslíte peněžní) je pouze jednou z možností, jak nahradit užitek z díla získaný. Regulace chování a myšlení je naopak způsob náhrady zákonem určovat (v případě vaší změny tedy přesněji zákonem zakázat). Prostě ten, kdo způsobil, že je možné něco užít, rozhoduje o způsobu užití. Vám se to pořád nezdá, pořád byste to chtěl nějak regulovat, ale pořád nedokážete říci, co tomu původci ta regulace přinese.

[Spirit]

Je třeba ale rozlišovat, kdy je zákon smysluplný a kdy je to naopak nesmyslná buzerace.

Umožnit zveřejnění díla mi připadá dostatečně smysluplné.

:D Jiný než současný stav bude znamenat nemožnost cokoliv zveřejnit? Problém spíše bude v tom, že si jiný stav neumíte představit.

Náležitá odměna nijak nesouvisí s kladením si dalších podmínek užití díla. To zavání regulací chování a myšlení. To už tady taky bylo.

Naopak, náležitá odměna (pokud myslíte peněžní) je pouze jednou z možností, jak nahradit užitek z díla získaný. Regulace chování a myšlení je naopak způsob náhrady zákonem určovat (v případě vaší změny tedy přesněji zákonem zakázat). Prostě ten, kdo způsobil, že je možné něco užít, rozhoduje o způsobu užití. Vám se to pořád nezdá, pořád byste to chtěl nějak regulovat, ale pořád nedokážete říci, co tomu původci ta regulace přinese.

:DDD Použiju Váš příklad s houskou. Housku si chci koupit, ale autor ji nabízí pouze za sex a má podmínku, že houskou nesmím krmit holuby. Pochopil jsem Vás správně?

[Filip Jirsák]

Jiný než současný stav bude znamenat nemožnost cokoliv zveřejnit?

Dnešní stav umožňuje dílo zveřejnit, i když chci mít dál dostatečnou kontrolu nad jeho užíváním (a například tak získat odměnu za to, že ostatní mohou dílo užívat). Některé jiné formy zacházení s autorskými díly tuto možnost nedávají, a váš návrh je takovou formou.

Housku si chci koupit, ale autor ji nabízí pouze za sex a má podmínku, že houskou nesmím krmit holuby.

A vy chcete housku, a požadujete, aby byla s mákem. Buď se dohodnete, nebo ne. Mně to připadá naprosto normální, každá jiná varianta podle mne znamená, že alespoň jedné straně budete něco diktovat.

[Spirit]

Dnešní stav umožňuje dílo zveřejnit, i když chci mít dál dostatečnou kontrolu nad jeho užíváním (a například tak získat odměnu za to, že ostatní mohou dílo užívat). Některé jiné formy zacházení s autorskými díly tuto možnost nedávají, a váš návrh je takovou formou.

"Mít kontrolu nad užíváním" je právě ten nesmysl, který nás vrací do hlubokého bolševismu.

Housku si chci koupit, ale autor ji nabízí pouze za sex a má podmínku, že houskou nesmím krmit holuby.

A vy chcete housku, a požadujete, aby byla s mákem. Buď se dohodnete, nebo ne. Mně to připadá naprosto normální, každá jiná varianta podle mne znamená, že alespoň jedné straně budete něco diktovat.

:D Já jako soukromá osoba sice mohu housku nabízet klidně třeba jen za sex a vyžadovat striktně zákaz krmit s ní holuby, i když mi pak žádný zákon neumožňuje to v případě nedodržení nijak vymáhat, ale jakýkoliv prodejce, který se prodejem živí, se musí řídit obchodním zákoníkem a vězte, že podobné nesmysly v něm nenajdete. Jinými slovy prodejem věci zaniká jakékoliv právo prodejce na věc a je jen na kupujícím, jak z danou věcí naloží.

Připouštím ale, že v případě autorských děl je situace trochu odlišná a je nutné zajistit, aby se nikdo nemohl na úkor autora obohacovat, což se dnes v případě distribučních společností děje.

[Filip Jirsák]

Vyhráváte cenu za komentář s největší koncentrací nesmyslů za poslední měsíc.

Komunismus se snažil kontrolu jednotlivce nad užíváním něčeho co nejvíc omezit. Proto znárodňoval, proto neumožňoval soukromé podnikání. A proto také ekonomicky zkrachoval, protože nakonec kontrolu nad užíváním a tedy zodpovědnost neměl nikdo.

Obchodním zákoníkem se řídí vztahy mezi společnostmi, pokud si housku kupujete jako soukromá osoba, vztahuje se na prodej občanský zákoník. Ten chrání více spotřebitele při uzavírání spotřebitelských smluv (což by byl případ nákupu housky v obchodě), obecně na smlouvy ale klade jen nějaké základní nároky, jako že nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Ale rozhodně neupravuje to, že aspoň jedna z transakcí musí znamenat převod peněz, jak se tady neustále snažíte tvrdit. Klidně můžete s někým uzavřít smlouvu, že mu vyplejete zahrádku a on vám na oplátku umyje okna – nebo třeba zahraje.

Prodejem věci zaniká právo prodejce na věc, ale zároveň vzniká právo prodejce na plnění smlouvy.

Pokud se distribuční společnosti obohacují na úkor autora, je to buď jednostranně výhodnou smlouvou uzavřenou pod nátlakem – takovou smlouvu lze napadnout u soudu; zneužíváním dominantního postavení na trhu – lze řešit antimonopolním řízením; nebo hloupostí autorů. Autorský zákon s tím nemá nic společného, jeho změna nic nevyřeší – tedy pokud zcela nezruší trh s autorskými díly, to by problémy na trhu opravdu „vyřešilo“.

[Spirit]

:D Už mě z toho Vašeho slovního průjmu bolí koutky.

Komunismus se snažil kontrolu jednotlivce nad užíváním něčeho co nejvíc omezit.

Ano, bolševici se totiž snažili kontrolovat vše sami. Vy chcete stejnou pravomoc, jakou měli oni, dát vydavatelským firmám.

[Filip Jirsák]

Bolest koutků se u vás asi projevuje lhaním.

[vencour]

Ad jednostranně výhodná smlouva: slyšel jsem, že prý velká pětka, dodavatelé cd/dvd, vyhrožovala odmítnutím distribuce do obchodů, které měly/prodávaly i nezávislá cd/dvd. Proč se nikdo nesoudil, to už jsem nezkoumal. Vše řešit do puntíku bere moc času.

[Filip Jirsák]

Pokud někdo zneužívá dominantního postavení na trhu, neměnil bych autorský zákon, zákon o zahrádkářích ani žádný jiný zákon, ale využil bych stávající zákon na ochranu hospodářské soutěže.

[Martin Doucha]

Ten začátek vy ale soustavně ignorujete.

Neignoruji, jen odmítám myšlenku, že by se počáteční náklady měly uměle přenášet na tvorbu kopií, kterou nelze uhlídat. Existuje spousta mnohem lepších možností, jak zajistit návrat počáteční investice. Ty ale pro změnu ignoruješ fakt, že tvůrčí proces kolem jednoho díla nekončí jeho vznikem a účastní se ho mnohem víc lidí než jen původní autor.

To tedy nevím, z jaké strany se na to díváte. Nebýt autorského zákona, bylo by vše na smluvní volnosti. Takže by autor sám musel udělat opatření, aby se jeho dílo nešířilo – dát do smlouvy mastné pokuty, vyhradit si právo kdykoli (v soukromí uživatele) kontrolovat nakládání s autorským dílem, vydávat jedině jednoznačně identifikovatelné kopie. Autorské právo tohle břemeno z autorů snímá, výměnou za to, že umožní kopírování děl pro osobní potřebu, umístí je do knihoven, zpřístupní pro vzdělávání a po nějaké době je dají zcela k dispozici.

Proč by autor chtěl omezovat šíření díla? To přece nedává smysl. Proč by chtěli šíření omezovat distributoři je jasné — z pohledu distributora je hodnota díla degradována jen na sumu peněz, které může potenciálně vydělat. Jenže drtivá většina autorů chce (až na pár čecháčků), aby se jejich díla šířila co nejvíc.

[Filip Jirsák]

Neignoruji, jen odmítám myšlenku, že by se počáteční náklady měly uměle přenášet na tvorbu kopií, kterou nelze uhlídat.

Tak se to ale dělá u všeho. Uhlídat to (v dostatečné míře) lze.

Ty ale pro změnu ignoruješ fakt, že tvůrčí proces kolem jednoho díla nekončí jeho vznikem a účastní se ho mnohem víc lidí než jen původní autor.

Neignoruju. Akorát nepřistupuju na vaši tezi, že těch „mnohem víc lidí“ má mít na dílo automaticky a bezplatně nárok.

Proč by autor chtěl omezovat šíření díla?

Protože je to jediný způsob, jak může získat zpět náklady spojené se vznikem díla.

[Martin Doucha]

Tak se to ale dělá u všeho. Uhlídat to (v dostatečné míře) lze.

Pro distribuční korporace cokoliv menšího než 100% není dostatečná míra.

Neignoruju. Akorát nepřistupuju na vaši tezi, že těch „mnohem víc lidí“ má mít na dílo automaticky a bezplatně nárok.

Stejně tak ignoruješ fakt, že tvůrčí proces kolem konkrétního díla začíná stovky let před narozením jeho autora.

Protože je to jediný způsob, jak může získat zpět náklady spojené se vznikem díla.

Není. Za domácí úkol vymysli jiný, já už několik příkladů uvedl v předchozích diskuzích.

[Filip Jirsák]

Pro distribuční korporace cokoliv menšího než 100% není dostatečná míra.

Ještě že vás tu máme. Jak vy to tak přesně víte, co chtějí korporace, co chtějí autoři. Vy to víte často dokonce líp, než oni sami…

Za domácí úkol vymysli jiný, já už několik příkladů uvedl v předchozích diskuzích.

Já jsem zaznamenal jen mnoho způsobů, jak získat nějaké peníze jinak, a ty pak použít na zaplacení těch nákladů. Ještě jsem ale neviděl jiný postup, kdy získání užitku z autorského díla je podmíněno platbou za náklady.

Hlavně by mne ale zajímalo, co vám na tomto přístupu vadí, že jej chcete znemožnit, a jaké nové přístupy, které dnes nejsou možné, by ten váš systém umožnil.

[Martin Doucha]

Ještě že vás tu máme. Jak vy to tak přesně víte, co chtějí korporace, co chtějí autoři. Vy to víte často dokonce líp, než oni sami…

Informací o tom, co která strana sporu chce, je víc než dost. Featured Artists' Coalition zastupuje poměrně dost známých hudebních hvězd a otevřeně vystupuje proti kriminalizaci pirátství (články na toto téma se dají dohledat). Členové FAC prostě dávají přednost plošnému rozšíření svojí tvorby mezi lidi i skrz pirátské sítě před absolutní platností svých autorských práv. Stanovisko distribučních korporací je pro změnu poměrně dobře vidět už ze soudního sporu s Napsterem. Provozovatelé Napsteru se hájili tím, že vyvinuli technologii na odfiltrování 99,4% chráněného obsahu. Jak ale všichni víme, zástupcům distribučních korporací to nestačilo a Napster musel skončit.

Já jsem zaznamenal jen mnoho způsobů, jak získat nějaké peníze jinak, a ty pak použít na zaplacení těch nákladů. Ještě jsem ale neviděl jiný postup, kdy získání užitku z autorského díla je podmíněno platbou za náklady.

A proč by to mělo být podmíněno? Na dodržování té podmínky není možné efektivně dohlížet, takže je ve většině případů jen a pouze na dobrovolnosti uživatele, na jeho pocitu morální povinnosti. A pokud záleží jen a pouze na pocitu morální povinnosti uživatele, tak nemá smysl vyžadovat tu podmínku zákonem. Vymáháním zákona se dosáhne jedině toho, že uživatelé přestanou odměnu autora považovat za svojí morální povinnost a výsledek bude přesně opačný.

Hlavně by mne ale zajímalo, co vám na tomto přístupu vadí, že jej chcete znemožnit, a jaké nové přístupy, které dnes nejsou možné, by ten váš systém umožnil.

Vedle toho, co jsem napsal v předchozím odstavci, mi vadí navíc to, že tenhle přístup jde proti účelu autorského zákona. V 19. století byl tvůrčí proces vzácný, protože většina lidí neměla potřebné vzdělání (hudební, literární, malířské). Jediný způsob, jak dílo rozšířit na veřejnost, vedl přes vydavatele, kteří své postavení zneužívali a nechtěli autorům platit. Tady měla současná podoba autorského zákona své místo, protože vzácnost tvůrčího procesu snižovala tím, že vydavatelům ukládala povinnost platit.

Ve 2. polovině 20. století sice už bylo potřebné vzdělání běžně dostupné, ale tvůrčí proces kolem hudby a filmu byl stále vzácný, protože potřebná technika byla pro běžnou veřejnost moc drahá. Jediný způsob, jak dílo rozšířit na veřejnost, opět vedl přes distributora. I v tomhle případě autorský zákon vzácnost tvůrčího procesu snižoval, protože u literárních děl zajišťoval povinnost vydavatele platit autorům, a u hudby a filmu byly mnohem vyšší náklady na nákup techniky než na zajišťování potřebných práv.

S nástupem 21. století ale přišla velká změna — nástroje na tvorbu jsou levně dostupné prakticky každému a Internet autorům otevřel možnost levně šířit tvorbu i bez distributorů. Pro obrovské množství potenciálních tvůrců tak největší náklady tvorby představuje zajištění potřebných práv. Teď už autorský zákon vzácnost tvorby nesnižuje, ale naopak uměle zvyšuje. Proto je potřeba ho změnit.

[Filip Jirsák]

Členové FAC prostě dávají přednost plošnému rozšíření svojí tvorby mezi lidi i skrz pirátské sítě před absolutní platností svých autorských práv.

Takže vydají svá dílo pod nějakou otevřenou licencí, a je to vyřešeno. Proč do toho ale pořád chtějí mluvit i ostatním?

A proč by to mělo být podmíněno?

Protože je to tak ve všech oblastech, je to základ kapitalismu.

Na dodržování té podmínky není možné efektivně dohlížet

Vy jak nad něčím nemůžete efektivně dohlížet, jste celý nesvůj. To pro vás musí být demokracie utrpení, ne?

Zbytek o vzácnosti tvůrčího procesu ani nemá smysl komentovat (asi když dříve platilo „co Čech, to muzikant“, dneska platí „co Čech, to tři muzikanti“). Autorské právo vzniklo jako způsob, jak autorská díla víc zpřístupnit veřejnosti – a dosáhlo se toho tím, že se z autorů sejmula některá rizika. Vy pořád tvrdíte, že opačný proces (zrušení autorského práva) povede k dalšímu zpřístupnění autorských děl.

[Martin Doucha]

Takže vydají svá dílo pod nějakou otevřenou licencí, a je to vyřešeno.

To by napřed ke svojí vlastní tvorbě museli mít práva.

Protože je to tak ve všech oblastech, je to základ kapitalismu.

Je to tak jen v oblastech prodeje fyzického zboží a komerčních služeb. Například v open source a vědeckých komunitách, které mají k umělecké tvorbě řádově mnohem blíž než fyzické zboží a komerční služby, to naopak funguje podle modelu, který popisuji. Open source a vědecké komunity totiž považuji za nejlepší vzor i pro uměleckou tvorbu.

Vy jak nad něčím nemůžete efektivně dohlížet, jste celý nesvůj.

Odbíháš od tématu. Pokud není možné efektivně hlídat dodržování zákona, vše závisí jen na morálních zásadách a ty represe oslabuje.

Zbytek o vzácnosti tvůrčího procesu ani nemá smysl komentovat (asi když dříve platilo „co Čech, to muzikant“, dneska platí „co Čech, to tři muzikanti“).

Jenže ti tři muzikanti se jmenují Gott, Vondráčková a Janda.

Autorské právo vzniklo jako způsob, jak autorská díla víc zpřístupnit veřejnosti – a dosáhlo se toho tím, že se z autorů sejmula některá rizika.

V době vzniku autorského zákona neexistovala žádná z těch rizik, o kterých píšeš. Autorský zákon vznikl kvůli narovnání pokřiveného vztahu autor-vydavatel. Nic víc.

[Filip Jirsák]

To by napřed ke svojí vlastní tvorbě museli mít práva.

Oni k ní práva mají. To je základ autorského práva.

Je to tak jen v oblastech prodeje fyzického zboží a komerčních služeb. Například v open source a vědeckých komunitách, které mají k umělecké tvorbě řádově mnohem blíž než fyzické zboží a komerční služby, to naopak funguje podle modelu, který popisuji. Open source a vědecké komunity totiž považuji za nejlepší vzor i pro uměleckou tvorbu.

Jenže open source není jediný povolený model softwaru, stejně tak vámi popisovaný model vědeckého výzkumu. Ale vy to chcete zavést povinně pro celou oblast autorských děl? „Chceš autorské dílo prodávat? Máš smůlu, musíš ho dát zadarmo a doufat, že ti někdo hodí minci do klobouku.“

Pokud není možné efektivně hlídat dodržování zákona, vše závisí jen na morálních zásadách a ty represe oslabuje.

Vy se pořád tváříte, že buď musí každému stát za zadkem policajt, nebo nemá smysl mít nějaké zákony. To je ale přece nesmysl, tak to nikde nefunguje.

V době vzniku autorského zákona neexistovala žádná z těch rizik, o kterých píšeš.

Ona se před vynálezem internetu nedala díla kopírovat? To je mi novinka…

Autorský zákon vznikl kvůli narovnání pokřiveného vztahu autor-vydavatel.

Na to jste přišel jak?

[Spirit]

Autorský zákon vznikl kvůli narovnání pokřiveného vztahu autor-vydavatel.

Na to jste přišel jak?

:D Tak tady je zakopanej pes.

[Filip Jirsák]

Kdybyste radši napsal, jak byl na začátku 18. století ten vztah pokřivený a kteří vydavatelé a jak z toho těžili, bylo by to užitečnější.

[Spirit]

Autorský zákon byl zaveden z důvodu ochrany tvůrců před vydavateli. Co je na tom tak těžké pochopit? Máte snad logičtější zdůvodnění?

[Filip Jirsák]

Ano, mám logičtější zdůvodnění. Shodou okolností je to skutečný důvod, proč bylo autorské právo zavedeno. Bylo to proto, aby se autorská díla zpřístupnila veřejnosti – zařídilo se to tak, že autor dostal jisté záruky výměnou za to, že dílo zveřejní.

[Martin Doucha]

Autoři psali knihy dávno před zavedením autorského zákona a ty narozdíl od tvé představy opravdu nekončily v autorově šuplíku. Autor si sice s jedním vydavatelem mohl dohodnout odměnu, ale ostatním vydavatelům nic nebránilo koupit si výtisk od prvního vydavatele a ten pak vesele tisknout bez placení autorovi, tedy s nižšími náklady. Problém není v tom, že užívali práci autora bez dovolení, ale v tom, že z toho měli finanční zisk spočítatelný do posledního halíře, ze kterého autor nedostal ani korunu.

[Filip Jirsák]

Problém není v tom, že užívali práci autora bez dovolení, ale v tom, že z toho měli finanční zisk spočítatelný do posledního halíře, ze kterého autor nedostal ani korunu.

Problém není v tom, že z toho měli zisk, ale v tom, že užívali to, co vytvořil někdo jiný, aniž by to dotyčný mohl ovlivnit (a např. z toho profitovat).

[Martin Doucha]

Vždyť říkám, že vydělávali na cizí práci bez toho, aby vypláceli příslušný podíl autorovi díla.

[Filip Jirsák]

Peníze nejsou všechno.

[Martin Doucha]

To jdi vysvětlit vydavatelským korporacím

[Martin Doucha]

Oni k ní práva mají. To je základ autorského práva.

Omyl, oni se práv ke své tvorbě museli vzdát ve prospěch distribučních korporací. Ještě před 10 lety vedla jediná cesta jejich tvorby na veřejnost skrz vydavatelské korporace, a ty díků svému de facto monopolu odmítaly vydat cokoliv, k čemu automaticky nedostanou veškerá práva na základě výhradní smlouvy.

Jenže open source není jediný povolený model softwaru, stejně tak vámi popisovaný model vědeckého výzkumu.

Open source je jediný opravdu funkční model vývoje software (dokazuje to například fakt, že Linux a BSD v enterprise sféře skoro úplně vytlačily komerční UNIX) a mnou popisovaný model vědeckého výzkumu je skutečně jediný existující. Výsledky výzkumu je možné chránit pouze patenty a ty, narozdíl od autorského zákona, nijak neomezují možnost ostatních lidí myšlenku dále rozvíjet. Nepublikované výsledky z pohledu zbytku světa neexistují, stejně jako nepublikovaná díla.

Vy se pořád tváříte, že buď musí každému stát za zadkem policajt, nebo nemá smysl mít nějaké zákony.

Lidé dodržují jen ty zákony, u kterých buď hrozí bezprostřední trest, nebo jsou v souladu s jejich morálními zásadami. U autorského zákona je trest za porušení vysoce nepravděpodobný a metody vymáhání dlouhodobě likvidují morální zásadu, že přání autora je třeba respektovat. Z velké části k tomu přispívá i fakt, že mnozí autoři veřejně prohlašují, že jejich přání vypadá úplně jinak než to, co distributor jejich jménem prosazuje.

Ona se před vynálezem internetu nedala díla kopírovat? To je mi novinka…

Takže tedy uznáváš, že současná formulace autorského zákona, která je prakticky totožná už přes 100 let, se těmi riziky vůbec nemá zabývat. To jsem chtěl slyšet.

Na to jste přišel jak?

Stačí si nastudovat něco málo o historii autorského zákona.

[Filip Jirsák]

Omyl, oni se práv ke své tvorbě museli vzdát ve prospěch distribučních korporací.

Pokud považujete autory za nesvéprávné, žádná změna zákona to nevyřeší.

Open source je jediný opravdu funkční model vývoje software

Máte hodně zkreslenou představu o tom, co je v oblasti vývoje softwaru opravdu to podstatné.

Výsledky výzkumu je možné chránit pouze patenty a ty, narozdíl od autorského zákona, nijak neomezují možnost ostatních lidí myšlenku dále rozvíjet.

Aha, takže všechny ty patentové spory o tom, že někdo použil nějaký cizí patent a jen si ho upravil, neexistují.

Nepublikované výsledky z pohledu zbytku světa neexistují, stejně jako nepublikovaná díla.

Současný autorský zákon právě podporuje publikování díla, výměnou za to, že přizná autorovi ochranu jeho práv.

Z velké části k tomu přispívá i fakt, že mnozí autoři veřejně prohlašují, že jejich přání vypadá úplně jinak než to, co distributor jejich jménem prosazuje.

Nesvéprávnost autorů nelze změnit zákonem.

Takže tedy uznáváš, že současná formulace autorského zákona, která je prakticky totožná už přes 100 let, se těmi riziky vůbec nemá zabývat. To jsem chtěl slyšet.

Současná formulace už těch sto let obsahuje díru, která umožňuje kopírování pro osobní potřebu i z nelegálního zdroje. Rozdíl je jen v tom, že dnes je těch nelegálních zdrojů nesrovnatelně víc.

Stačí si nastudovat něco málo o historii autorského zákona.

Zřejmě existují nějaké paralelní historie. V té, kterou znám já, vzniklo autorské právo (copyright) proto, aby autorská díla byla zveřejňována – tedy aby autor své dílo zveřejnil, výměnou za to, že získá ochranu takového díla. Ostatně proto se to v angličtině jmenuje „copyright“.

[Martin Doucha]

Pokud považujete autory za nesvéprávné, žádná změna zákona to nevyřeší.

Takže podle tebe autor, kterého zajímá jen zveřejnění jeho tvorby a nemá potřebu všem diktovat, co s jeho dílem smí nebo nesmí dělat, je nesvéprávný?

Máte hodně zkreslenou představu o tom, co je v oblasti vývoje softwaru opravdu to podstatné.

Aktuálně je podstatná možnost co nejrychlejší opravy chyb a aby se kolo nemuselo vynalézat pořád dokola.

Aha, takže všechny ty patentové spory o tom, že někdo použil nějaký cizí patent a jen si ho upravil, neexistují.

Ano, neexistují. Existují jen spory o tom, že někdo prodává výrobek, který používá původní patentovanou technologii. Majitel patentu nemá žádný nárok omezovat odvozování nových technologií od svého patentu a ani na podíl z odměny za odvozené patenty.

Současný autorský zákon právě podporuje publikování díla, výměnou za to, že přizná autorovi ochranu jeho práv.

V hudebním průmyslu vypadá ta ochrana tak, že se buď autor vzdá veškerých práv ve prospěch distributora, nebo mu nikdo nic nevydá. Z pohledu autora uvázaného do výhradní nahrávací smlouvy by ani úplné zrušení autorského zákona nic nezměnilo.

Zřejmě existují nějaké paralelní historie. V té, kterou znám já, vzniklo autorské právo (copyright) proto, aby autorská díla byla zveřejňována – tedy aby autor své dílo zveřejnil, výměnou za to, že získá ochranu takového díla. Ostatně proto se to v angličtině jmenuje „copyright“.

V tom případě jsi sem musel spadnout z nějaké paralelní reality. Historické záznamy hovoří jasně. A u původu slova copyright jsi opět úplně vedle. Doslovný překlad zní "právo ke kopii," konkrétně k referenční kopii díla, kterou podle původního anglosaského systému musel autor na vlastní náklady odevzdat do státního archivu. V původním anglosaském systému totiž veškerá autorská práva byla vázaná na fyzickou podobu díla v podobě té referenční kopie a vztahovala se jen na identické kopie díla. Bez odevzdání referenční kopie žádná práva neexistovala.

[Filip Jirsák]

Takže podle tebe autor, kterého zajímá jen zveřejnění jeho tvorby a nemá potřebu všem diktovat, co s jeho dílem smí nebo nesmí dělat, je nesvéprávný?

Podle mne je nesvéprávný autor ten, který dobrovolně uzavírá pro sebe nevýhodné smlouvy. Pokud svéprávný autor chce zveřejnit svoje dílo všem bez dalších podmínek, vybere si nějakou public domain licenci a má vystaráno.

Aktuálně je podstatná možnost co nejrychlejší opravy chyb a aby se kolo nemuselo vynalézat pořád dokola.

Už z minulé reakce jsem pochopil, že si pod vývojem softwaru představíte akorát operační systém a kancelářský balík. Nemusíte to dokazovat znova.

Majitel patentu nemá žádný nárok omezovat odvozování nových technologií od svého patentu a ani na podíl z odměny za odvozené patenty.

Ovšem ten , kdo použije odvozený patent, musí mít práva k obojímu. Úplně stejně, jako u autorských děl. Nebo chcete říct, že když libovolný patent rozšířím o nějaký neužitečný nesmysl, mohu ten původní patent začít používat bezplatně? To by pak všechny ty patentové spory opravdu neexistovaly…

[Martin Doucha]

Podle mne je nesvéprávný autor ten, který dobrovolně uzavírá pro sebe nevýhodné smlouvy. Pokud svéprávný autor chce zveřejnit svoje dílo všem bez dalších podmínek, vybere si nějakou public domain licenci a má vystaráno.

Podle tvojí logiky musí být nesvéprávný také každý uživatel Windows. Ten také musí souhlasit s pro něj zcela nevýhodnou smlouvou. Mezi nesvéprávností a právní naivitou je dost podstatný rozdíl.

Ovšem ten, kdo použije odvozený patent, musí mít práva k obojímu. Úplně stejně, jako u autorských děl.

Pokud na technologii popsanou v odvozeném patentu už není aplikovatelný původní patent (například protože se nějaká klíčová část od základu změnila, ale zbytek zůstal více méně stejný), tak už výrobce licenci na původní patent nepotřebuje. To je první rozdíl proti autorskému zákonu. Druhý klíčový rozdíl je v tom, že autor odvozeného patentu nepotřebuje licenci k původnímu patentu vůbec.

[Filip Jirsák]

Vy se pořád oháníte tím, jak jsou smlouvy nevýhodné. Přitom za nevýhodné považujete ty smlouvy, které se zdají nevýhodné vám. Takže chcete smlouvy zákonem zlikvidovat, čímž se opravdu efektivně zabrání uzavírání nevýhodných smluv v této oblasti – akorát bude nahrazeno uzavíráním ještě nevýhodnějších smluv v jiných oblastech.

Pokud autor vytvoří na základě jiného díla své dílo, na které se už nevztahuje autorskoprávní ochrana původního díla (například protože nepoužil nic podstatného z původního díla), tak už licenci na původní dílo nepotřebuje. Takže rozdíl zde není žádný.

Druhý klíčový rozdíl asi bude potřeba nějak dokázat, protože český zákon o vynálezech a zlepšovacích návrzích o ničem takovém nepíše a anglická Wikipedie explicitně uvádí, že držitel vylepšeného patentu potřebuje licenci i na patent původní.

[Martin Doucha]

Vy se pořád oháníte tím, jak jsou smlouvy nevýhodné. Přitom za nevýhodné považujete ty smlouvy, které se zdají nevýhodné vám.

Mluvím o smlouvách, které převracejí význam zákona naruby. Zákon má chránit práva autora, ne vytvářet monopol pro vydavatele.

Takže chcete smlouvy zákonem zlikvidovat, čímž se opravdu efektivně zabrání uzavírání nevýhodných smluv v této oblasti – akorát bude nahrazeno uzavíráním ještě nevýhodnějších smluv v jiných oblastech.

Na které už nikdo nepřistoupí, stejně jako si nikdo nekoupí obyčejnou housku za tisícovku. Prodejce si sice může nadiktovat libovolnou cenu, ale pak je otázka, jestli vůbec něco prodá. A vydavatelům to jednostranné diktování podmínek prochází jen díky tomu, že umělců je málo a dlouho neměli žádnou alternativu.

Pokud autor vytvoří na základě jiného díla své dílo, na které se už nevztahuje autorskoprávní ochrana původního díla (například protože nepoužil nic podstatného z původního díla), tak už licenci na původní dílo nepotřebuje. Takže rozdíl zde není žádný.

Zase nechápeš. Autor odvozeného patentu nepotřebuje licenci na původní patent ani když na použití odvozného patentu je potřeba licence i na původní. Stejně tak licenci na patent nepotřebuje nikdo, kdo na výrobcích používajících patent nevydělává. Podle autorského zákona potřebují licence autoři, vydavatelé i koncoví zákazníci. Kdyby autorský zákon fungoval jako patentový systém, potřebovali by licence jen vydavatelé. Autoři i koncoví zákazníci by mohli s dílem nakládat zcela volně.

Druhý klíčový rozdíl asi bude potřeba nějak dokázat, protože český zákon o vynálezech a zlepšovacích návrzích o ničem takovém nepíše a anglická Wikipedie explicitně uvádí, že držitel vylepšeného patentu potřebuje licenci i na patent původní.

V tom případě předpokládají, že se mluví o rozšíření stávajícího patentu a ne jeho přepracování. Patentovat se dá konkrétní řešení, ne myšlenka. Například v USA pořád ještě platí patent na implementaci virtuálních ploch pomocí oddělených stromů oken. Kdybych si vedle toho patentoval implementaci virtuálních ploch pomocí posuvného viewportu nad jednou velkou plochou, tak uživatel mého patentu nepotřebuje licenci na ten původní, protože strom oken má jen jeden. Přitom výsledek je ekvivalentní s implementací původního patentu.

[Filip Jirsák]

Zákon má chránit práva autora, ne vytvářet monopol pro vydavatele.

Zákon těžko může chránit práva autora autorovi navzdory. Zákon může autorovi dát možnost chránit jeho práva, ale když autor této možnosti nevyužije, je to jeho problém.

Na které už nikdo nepřistoupí, stejně jako si nikdo nekoupí obyčejnou housku za tisícovku. Prodejce si sice může nadiktovat libovolnou cenu, ale pak je otázka, jestli vůbec něco prodá.

To je zajímavé, že chápete, že prodejce si nemůže nadiktovat libovolnou cenu, ale nedochází vám, že si libovolnou cenu nemůže nadiktovat ani zákazník.

Autor odvozeného patentu nepotřebuje licenci na původní patent ani když na použití odvozného patentu je potřeba licence i na původní. Stejně tak licenci na patent nepotřebuje nikdo, kdo na výrobcích používajících patent nevydělává.

Zvláštní je, že zákon 527/1990 tvrdí přesný opak toho, co vy.

Kdyby autorský zákon fungoval jako patentový systém

Vzhledem k tomu, že patentový systém funguje přesně opačně, než jak tvrdíte vy, fungují ty systémy stejně.

V tom případě předpokládají, že se mluví o rozšíření stávajícího patentu a ne jeho přepracování.

Pokud vezmete nějaký patent, pak ho zahodíte a vytvoříte něco úplně nového, nemá to s původním patentem nic společného. Pokud vezmete autorské dílo, pak ho zahodíte a vytvoříte něco úplně nového, nemá to s původním dílem také nic společného.

[Martin Doucha]

Zvláštní je, že zákon 527/1990 tvrdí přesný opak toho, co vy.

Zvláštní, §18 říká přesně to, co jsem tu popsal. Hlavně odstavce d) a e).

Pokud vezmete nějaký patent, pak ho zahodíte a vytvoříte něco úplně nového, nemá to s původním patentem nic společného. Pokud vezmete autorské dílo, pak ho zahodíte a vytvoříte něco úplně nového, nemá to s původním dílem také nic společného.

V případě patentů to tak funguje, protože u patentů neexistuje hierarchická struktura vlastnictví. V případě autorských práv ale budou právníci vydavatelských korporací až do konce procesu tvrdit, že je úplně jedno, jestli jsem to původní dílo zahodil nebo ne, protože jsem ho vůbec měl v ruce. A nejspíš díky tomu vyhrají, protože u autorských práv je vlastnictví hierarchické. Autor původního díla je spolumajitelem odvozených děl.

[Filip Jirsák]

Zvláštní, §18 říká přesně to, co jsem tu popsal. Hlavně odstavce d) a e).

Užití zveřejněného autorského díla pro osobní potřebu není užitím dle AZ (to je obdoba odstavce d)), užití autorského díla při vzdělávání je také ošetřeno zvlášť (obdoba odstavce e)).

Autor původního díla je spolumajitelem odvozených děl.

Není, pouze autor odvozeného díla potřebuje získat od původního autora souhlas s takovým způsobem užití díla.

[Martin Doucha]

Užití zveřejněného autorského díla pro osobní potřebu není užitím dle AZ (to je obdoba odstavce d)), užití autorského díla při vzdělávání je také ošetřeno zvlášť (obdoba odstavce e)).

Od kdy je neobchodní užití to samé co užití pro osobní potřebu? Od kdy jsou experimentální účely to samé co vzdělávání? Ty tedy chceš říct, že já můžu na Internetu vystavit cizí autorská díla, protože je to užití pro osobní potřebu?

Není, pouze autor odvozeného díla potřebuje získat od původního autora souhlas s takovým způsobem užití díla.

Ten souhlas potřebuje získat na základě majetkových práv původního autora. Tedy původní autor je spoluvlastníkem odvozeného díla. Kdyby nebyl, žádný souhlas není potřeba, protože původní autor k odvozenému dílu nemá žádná vztah. A v anglosaském modelu copyrightu to tak původně bylo.

[Filip Jirsák]

Mohl byste uvést nějaké konkrétní případy? Vyrobím nějaký výrobek patentovaným postupem a nebudu ho používat obchodně – co s ním tedy mohu dělat? Budu experimentovat s nějakým patentem chráněným postupem, vymyslím navazující postup – co s ním mohu dělat dál, aniž bych k tomu potřeboval licenci na původní patent?

[Martin Doucha]

Vyrobím nějaký výrobek patentovaným postupem a nebudu ho používat obchodně – co s ním tedy mohu dělat?

Například můžeš založit neziskovou organizaci financovanou výhradně z dotací a vyrábět zařízení pro obecně prospěšnou činnost, například záchranáře.

Budu experimentovat s nějakým patentem chráněným postupem, vymyslím navazující postup – co s ním mohu dělat dál, aniž bych k tomu potřeboval licenci na původní patent?

Můžeš si ho patentovat a prodávat licence.

[Filip Jirsák]

Například můžeš založit neziskovou organizaci financovanou výhradně z dotací a vyrábět zařízení pro obecně prospěšnou činnost, například záchranáře.

Je nějaká možnost, jak využít podobně (pro obecně prospěšnou činnost) autorské dílo, která není ošetřena v zákoně?

Můžeš si ho patentovat a prodávat licence.

Jenže ty budou k ničemu bez licencí na původní patent.

[Martin Doucha]

Je nějaká možnost, jak využít podobně (pro obecně prospěšnou činnost) autorské dílo, která není ošetřena v zákoně?

V případě autorského zákona jsou možnosti použití pro neobchodní účely mnohem širší, protože náklady na tvorbu kopie jsou prakticky nulové. A ani nekomerční použití patentů se neomezuje jen na obecně prospěšnou činnost, pokud tu neziskovou výrobu někdo zaplatí.

Jenže ty budou k ničemu bez licencí na původní patent.

Ale to už není starost autora patentu, narozdíl od autora odvozeného autorského díla.

[Filip Jirsák]

V případě autorského zákona jsou možnosti použití pro neobchodní účely mnohem širší

Například?

protože náklady na tvorbu kopie jsou prakticky nulové

To spolu souvisí jak?

pokud tu neziskovou výrobu někdo zaplatí

To je trochu protimluv, ne? Buď je to neziskové, nebo zaplacené.

Ale to už není starost autora patentu, narozdíl od autora odvozeného autorského díla.

Je v tom snad nějaký rozdíl?

[Martin Doucha]

Například?

Například p2p sdílení.

To spolu souvisí jak?

Tak, že užití pro nekomerční účely je omezené jen náklady na to užití.

To je trochu protimluv, ne? Buď je to neziskové, nebo zaplacené.

Vůbec ne. Rozdíl mezi komerčním a nekomerčním je jen a pouze v tom, kdo to zaplatí.

Je v tom snad nějaký rozdíl?

Pro autora obrovský. Nemusí ztrácet čas s právní byrokracií a může se plně věnovat tvorbě.

[Filip Jirsák]

P2P sdílení ale na patenty aplikovat nelze. Takže pořád nikde nevidím tu větší volnost u patentů.

Rozdíl mezi komerčním a nekomerčním je jen a pouze v tom, kdo to zaplatí.

Ano, buď to zaplatí příjemce, nebo to zadotuje ten, kdo se rozhodne danou věc dál šířit bezplatně. Ve vašem návrhu to ovšem chtě nechtě zadotuje autor, pokud se rozhodne udělat takovou hloupost jako dílo zveřejnit.

[Martin Doucha]

P2P sdílení ale na patenty aplikovat nelze. Takže pořád nikde nevidím tu větší volnost u patentů.

Kdyby u nás platily softwarové patenty, tak by to šlo. A v zahraničí to u softwarových patentů také jde. Připadají ti technické vynálezy méně důležitá než umění, když mají mnohem menší ochranu než autorská díla?

Ve vašem návrhu to ovšem chtě nechtě zadotuje autor, pokud se rozhodne udělat takovou hloupost jako dílo zveřejnit.

Takže Linus Torvalds je hlupák, když se kdysi rozhodl zveřejnit Linux bez nároku na odměnu? Já jsem podle tebe hlupák, když bez nároku na odměnu překládám Svobodnou kulturu a portuji Brány Skeldalu na Linux? A zbytek čtenářů tohohle portálu taky považuješ za hlupáky, protože většina z nich se bez nároku na odměnu aspoň občas podílí na vývoji open source software?

[Filip Jirsák]

Připadají ti technické vynálezy méně důležitá než umění, když mají mnohem menší ochranu než autorská díla?

Pořád nevidím výrazný rozdíl v tom, jak jsou ty dvě skupiny chráněné. Tedy kromě toho, že patentově chráněný je postup i tehdy, pokud na něj přijdete nezávisle na majiteli patentu.

Takže Linus Torvalds je hlupák, když se kdysi rozhodl zveřejnit Linux bez nároku na odměnu? Já jsem podle tebe hlupák, když bez nároku na odměnu překládám Svobodnou kulturu a portuji Brány Skeldalu na Linux? A zbytek čtenářů tohohle portálu taky považuješ za hlupáky, protože většina z nich se bez nároku na odměnu aspoň občas podílí na vývoji open source software?

Ti všichni ovšem dílo chtěli dílo zveřejnit bez nároku na odměnu. Pokud by ale ve vašem systému někdo chtěl odměnu, nesmí dílo zveřejnit.

[Martin Doucha]

Pokračování zde.

[Martin Doucha]

Podle mne je nesvéprávný autor ten, který dobrovolně uzavírá pro sebe nevýhodné smlouvy.

Kromě toho, definuj mi, co je podle tebe "smlouva nevýhodná pro autora."

[Spirit]

Housky na krámě taky nejsou vzácné, ale přenáší se na ně vzácnost z procesu výroby. Dělá se to tak proto, aby tu výrobu (nebo tvůrčí proces) někdo zaplatil.

:DDD Tady si trošku přizpůsobujete skutečnost vašim potřebám. Obyčejné housky jsou dávno v public domain(tedy free), platí se jenom náklady na výrobu+režie. Jinak by podle vaší logiky spotřebitel musel u housky platit kromě nákladů na výrobu i poplatek za užití(snězení:D). Mám pocit, že se vám to srovnání s hmotnými produkty v tomto případě moc nepovedlo ;)

[Spirit]

Jinými slovy výroba obyčejných housek není žádný tvůrčí proces, ale prostá reprodukce již dříve vytvořeného autorského díla.

[Filip Jirsák]

Houska je produkt, ne autorské dílo. Až zase budete někoho kritizovat, že se mu nepovedlo nějaké srovnání, ujistěte se nejdřív, že jste to srovnání nevymyslel vy.

[Spirit]

Každý produkt je reprodukcí původního autorského díla nebo autorským dílem samotným. Výjimkou je snad jen střevní produkt. Ačkoliv... :D

[default]

Výjimkou je snad jen střevní produkt. Ačkoliv... :D

Samozřejmě že je autorským dílem. Kam jinam bys zařadil tyhlety súpa dúpa gangsta osvobozený Tvůrčí monopoly? Docela se divím panu Jirsákovi, že se těhdle estrád kategorie SuperStár na Nově tak intenzivně věnuje.

Mimochodem, jak je možné, že tyto zápisky nemají Tučňáčka?

[Spirit]

:DDD A pak že nezakejhá.

[xm]

Ne, vy jste opravdu nepochopil základní myšlenku toho článku (kterou tvrdil už Friedrich Hayek). Můžete s ní nesouhlasit, ale to že jí ani nepochopíte, nad tím mi vážně zůstává rozum stát...

[Filip Jirsák]

A základní myšlenka článku podle vás zní jak? Stačí jednou větou.

[xm]

Už jsem to tu probíral v jiných diskuzích (kde jste byl přítomen IMHO i vy) snad stokrát, nemám potřebu se opakovat po stoprvé. Ale dobře, tady máte alespoň odkaz.

[Filip Jirsák]

V citátu v komentáři si autor předefinoval vzácnost na pojem, který ve fyzickém světě nedává smysl (znalost něčeho). Nejde činit nějaké srovnání mezi vzácností fyzickou a vzácností myšlenky jen na základě toho, že pro dvě odlišné věci použiju stejné slovo.

Za druhé v tom citátu autor píše o tom, že taková vzácnost může existovat jen ve smluvním vztahu, který dnes funguje pro velkou část autorského práva – a vy byste jej chtěl výrazně omezit. Způsob, jak z kopií udělat vzácný statek je ale přesně opačný (i podle onoho citátu), totiž posílit smluvní prvek.

Jak už jsem několikrát psal, pokud by se smluvní volnost z autorského právo do značné míry odstranila (jak to požadujete), autoři si najdou jiné cesty, jak zacházení s díly vázat smluvně. Na takové zacházení by se pak samozřejmě nevztahovalo nic z privilegií, která mají dnes konzumenti autorských děl.

[Martin Doucha]

Proč pořád chceš dělat vzácný statek z něčeho, co je ze své podstaty dostupné v neomezeném množství?

[Filip Jirsák]

Můžete mi prozradit, kde se nachází alespoň jedna kopie literárního autorského díla, které je stokrát lepší, než Hamlet? Podle vaší teorie je takové dílo dostupné v neomezeném množství, tak sehnat jednu kopii jistě nebude problém.

To, že se mezní náklady v nekonečnu blíží nule nevypovídá nic o tom, jaké jsou mezní náklady při hodnotách reálně dosahovaných na trhu. Můžete počítat se mnou. Náklady na vytvoření autorského díla: 10 000 Kč. Náklady na vytvoření jedné kopie díla: < 5 hal., zaokrouhlíme na nulu. Náklady na jednu kopii při produkci 100 kusů: 100 Kč/kopie. A vy tvrdíte, že je to nula. To vám tam někde lítá 100 Kč na kopii.

[Martin Doucha]

Můžete mi prozradit, kde se nachází alespoň jedna kopie literárního autorského díla, které je stokrát lepší, než Hamlet? Podle vaší teorie je takové dílo dostupné v neomezeném množství, tak sehnat jednu kopii jistě nebude problém.

Aktuálně se jeden výtisk takového díla nachází v mojí knihovně — Soudné sestry. Konkrétně se jedná o směs Hamleta a Macbetha zasazenou do Lancre na Zeměploše a je to perfektní příklad toho, jak důležitá je možnost inspirace předchozí tvorbou. Bez téhle možnosti by totiž tahle úžasná knížka nikdy nevznikla, protože Terry Pratchett by jako tehdy ještě neznámý autor nemohl použít námět Hamleta a Macbetha ve své knížce.

To, že se mezní náklady v nekonečnu blíží nule nevypovídá nic o tom, jaké jsou mezní náklady při hodnotách reálně dosahovaných na trhu. Můžete počítat se mnou. Náklady na vytvoření autorského díla: 10 000 Kč. Náklady na vytvoření jedné kopie díla: < 5 hal., zaokrouhlíme na nulu. Náklady na jednu kopii při produkci 100 kusů: 100 Kč/kopie. A vy tvrdíte, že je to nula. To vám tam někde lítá 100 Kč na kopii.

A když autor náklady na vznik toho díla získá jinak (například z dobrovolných příspěvků od fanoušků), tak náklady na jednu kopii jsou nulové.

[Filip Jirsák]

perfektní příklad toho, jak důležitá je možnost inspirace předchozí tvorbou

Která v současném autorském právu existuje a je mnohem dostupnější, než kdyby autorské právo neexistovalo.

A když autor náklady na vznik toho díla získá jinak (například z dobrovolných příspěvků od fanoušků), tak náklady na jednu kopii jsou nulové.

To se dá snadno realizovat se současným autorským zákonem, není nutné ale tuto metodu hned vnucovat všem autorům. Já třeba nechci nic platit dopředu nějakému začínajícímu autorovi a čekat, kdy a co z něj vypadne.

[Martin Doucha]

Která v současném autorském právu existuje a je mnohem dostupnější, než kdyby autorské právo neexistovalo.

Závisí na libovůli majitele autorských práv a u spousty děl fakticky neexistuje, protože majitel práv není dohledatelný.

Já třeba nechci nic platit dopředu nějakému začínajícímu autorovi a čekat, kdy a co z něj vypadne.

A proč bys měl platit dopředu úplně neznámému člověku?

[Filip Jirsák]

Závisí na libovůli majitele autorských práv a u spousty děl fakticky neexistuje, protože majitel práv není dohledatelný.

Což by po vašich změnách bylo úplně stejné.

A proč bys měl platit dopředu úplně neznámému člověku?

Tvrdil jste, že autor získá peníze na vytvoření díla předem z darů. To se bude týkat jen zavedených autorů a noví autoři mají smůlu?

[Martin Doucha]

Nadnárodní korporace nejsou důsledkem současného autorského práva, takže nelze dost dobře odhadnout, jaký vliv by změna autorského práva na tyto korporace měla. Kdyby práce pro nadnárodní korporace byla pro autory nevýhodná, tak ji nedělají; kdyby byl nákup autorských děl od nadnárodních korporací nevýhodný pro zákazníky, tak je nenakupují.

Pro distribuční dinosaury je aktuálně prodej kopií hlavní zdroj příjmů. Pokud se zlegalizuje sdílení pro nekomerční účely, tak se CD a DVD zkriplené pomocí DRM stanou prakticky neprodejná (ale naopak CD a DVD bez ochran se budou prodávat dál) a distributoři se budou muset začít chovat slušně k zákazníkům. To je první zaručený pozitivní efekt. Druhý bude v tom, že se začnou prudce rozvíjet alternativní distribuční modely a celková pozice distribučních korporací se oslabí. Už nebudou pro autory představovat jedinou cestu, jak se dostat na veřejnost, při vhodně zvoleném obchodním modelu bude Internet sám o sobě daleko lepší.

Pro autory byla práce pro nadnárodní korporace jedinou možností, jak na svojí tvorbě vydělávat. To už teď neplatí, ale spousta autorů si to pořád myslí nebo je ještě na dlouho vázaná smlouvou, ze které se nemůže jen tak vyvlíknout. A kromě toho, pirátství je převážně o tom, že zákazníci nechtějí nakupovat za nevýhodných podmínek v podobě DRM. Proto raději stahují než kupují a raději zaplatí za živý koncert nebo lístek do kina než za CD/DVD.

Rozumné řešení existuje. Dřívější autorské právo nepočítalo s tím, že je možné z nelegální kopie udělat rychle a zadarmo miliony kopií pro osobní potřebu, proto neřešila původ díla, které se použije pro kopii pro osobní potřebu. Stačí tuhle díru zalepit, a problém je vyřešen. Ostatně u softwaru je tenhle problém vyřešen dávno, a funguje to.

Zalepením téhle "díry" zároveň zalepíš existenci celého Internetu. Teď funguje Internet legálně díky předpokladu, že stahuješ pro svojí osobní potřebu. Pokud stahování pro osobní potřebu nebude legální, při jakémkoliv přenosu přes veřejnou síť bude platit předpoklad, že stahuješ chráněné dílo a tedy že porušuješ zákon. 99% obsahu na Internetu je chráněno autorským zákonem a než si cokoliv z toho budeš smět stáhnout, budeš muset podle toho tvého úžasného nápadu předem získat povolení od autora. Odkud ho chceš získat?

Legalizací sdílení proti vůli autora bychom se vrátili do doby, kdy autorské právo neexistovalo. Umění by se stalo mnohem méně dostupné, nadnárodní korporace by byly ještě mocnější (protože by si jako jediné mohly dovolit potřebné investice na ochranu svých děl), ale piráti by byli spokojení, jak to pěkně popyrhovsku vyhráli.

Jakou ochranu děl? DRM? Bez zákonů, které trestají odstranění DRM, bude taková ochrana k ničemu. Současná generace komerčních umělců to možná zabalí, ale je tu spousta amatérů, která je s radostí nahradí, a možností, jak se tvorbou uživit je spousta i bez prodeje kopií.

[Filip Jirsák]

Pokud se zlegalizuje sdílení pro nekomerční účely, tak se CD a DVD zkriplené pomocí DRM stanou prakticky neprodejná (ale naopak CD a DVD bez ochran se budou prodávat dál)

Proč?

distributoři se budou muset začít chovat slušně k zákazníkům

Proč by to dělali? Vždyť budou mít mnohem silnější pozici.

Druhý bude v tom, že se začnou prudce rozvíjet alternativní distribuční modely

Pokoušet se nastartovat prudký rozvoj tím, že zastavíte přísun peněz, je vskutku originální myšlenka.

Pro autory byla práce pro nadnárodní korporace jedinou možností, jak na svojí tvorbě vydělávat. To už teď neplatí, ale spousta autorů si to pořád myslí nebo je ještě na dlouho vázaná smlouvou, ze které se nemůže jen tak vyvlíknout.

To ale změna autorského práva nijak neovlivní.

A kromě toho, pirátství je převážně o tom, že zákazníci nechtějí nakupovat za nevýhodných podmínek v podobě DRM. Proto raději stahují než kupují a raději zaplatí za živý koncert nebo lístek do kina než za CD/DVD.

A proč se prodávají média zkažená DRM? Protože je nedostatečná ochrana děl v zákoně, je tam díra umožňující vytvářet kopie pro osobní potřebu i z nelegálních zdrojů.

Zalepením téhle "díry" zároveň zalepíš existenci celého Internetu. Teď funguje Internet legálně díky předpokladu, že stahuješ pro svojí osobní potřebu. Pokud stahování pro osobní potřebu nebude legální, při jakémkoliv přenosu přes veřejnou síť bude platit předpoklad, že stahuješ chráněné dílo a tedy že porušuješ zákon. 99% obsahu na Internetu je chráněno autorským zákonem a než si cokoliv z toho budeš smět stáhnout, budeš muset podle toho tvého úžasného nápadu předem získat povolení od autora. Odkud ho chceš získat?

Kde jsem napsal, že chci zcela zrušit vytváření kopií pro osobní potřebu? Váš předpoklad, že vše z internetu se stahuje pro osobní potřebu je taky zcela mylný – myslíte, že nikdo nepoužívá internet v práci? Autorovo povolení klidně může být dáno už jenom tím, že své dílo vystaví na internet. Když posloucháte rádio, také nepotřebujete jako posluchač získat povolení od autora ke každé písničce, protože to povolení za vás už obstaral provozovatel vysílání. Stejně to může fungovat i na internetu.

Jakou ochranu děl? DRM? Bez zákonů, které trestají odstranění DRM, bude taková ochrana k ničemu

Třeba taková ochrana, že vám dílo jen předvedou v kině a pohlídají si, abyste nemohl vytvořit žádnou kopii. Nebo taková ochrana, že vám půjde „DVD“ přehrát jen na přístroji od vydavatele díla, bude možné jej přehrát jen několikrát a přístroj bude po celou dobu připojen k internetu, jinak přehrávání nebude fungovat. Podívejte se na svět mobilních telefonů, elektronických knih nebo spotřební elektroniky, tam je vazba na dodavatele naprosto běžná věc.

[Martin Doucha]

Pokoušet se nastartovat prudký rozvoj tím, že zastavíte přísun peněz, je vskutku originální myšlenka.

Ne, ta je obšlehnutá z nesčetného množství historických příkladů, že je to jediná možnost, jak ustálený systém vyvést z lokální rovnováhy a posunout ho směrem ke globálnímu optimu.

To ale změna autorského práva nijak neovlivní.

Změna autorského práva neovlivní rozsah možností. Ale ovlivní vnímání různých možností ze strany autorů, a to stačí.

A proč se prodávají média zkažená DRM? Protože je nedostatečná ochrana děl v zákoně, je tam díra umožňující vytvářet kopie pro osobní potřebu i z nelegálních zdrojů.

A kdyby tam ta údajná díra nebyla, kdo mi zabrání vyrobit kopii z nechráněného média? To bude u každého počítače stát policajt a hlídat, že nikdo nevyrábí nelegální kopie?

Autorovo povolení klidně může být dáno už jenom tím, že své dílo vystaví na internet. Když posloucháte rádio, také nepotřebujete jako posluchač získat povolení od autora ke každé písničce, protože to povolení za vás už obstaral provozovatel vysílání. Stejně to může fungovat i na internetu.

Aha, takže ten hodný pán, co na Internetu sdílí 500GB filmů si k nim určitě opatřil distributorská práva a všechno je v pořádku.

Třeba taková ochrana, že vám dílo jen předvedou v kině a pohlídají si, abyste nemohl vytvořit žádnou kopii. Nebo taková ochrana, že vám půjde „DVD“ přehrát jen na přístroji od vydavatele díla, bude možné jej přehrát jen několikrát a přístroj bude po celou dobu připojen k internetu, jinak přehrávání nebude fungovat. Podívejte se na svět mobilních telefonů, elektronických knih nebo spotřební elektroniky, tam je vazba na dodavatele naprosto běžná věc.

Má to jeden háček. Většina Hollywoodských filmů koluje po Internetu už několik dnů před oficiální premiérou v kině. Kromě toho cokoliv, co se dá přehrát, se dá zároveň zkopírovat. Stačí na televizi namířit kameru.

[Filip Jirsák]

Ne, ta je obšlehnutá z nesčetného množství historických příkladů, že je to jediná možnost, jak ustálený systém vyvést z lokální rovnováhy a posunout ho směrem ke globálnímu optimu.

Například?

A kdyby tam ta údajná díra nebyla, kdo mi zabrání vyrobit kopii z nechráněného média? To bude u každého počítače stát policajt a hlídat, že nikdo nevyrábí nelegální kopie?

Zabrání vám v tom zákon. Musí u vás pořád stát policajt, aby vám zabránil krást, nebo vám k tomu stačí vědět, že je to protizákonné?

Aha, takže ten hodný pán, co na Internetu sdílí 500GB filmů si k nim určitě opatřil distributorská práva a všechno je v pořádku.

Ne určitě opatřil, vy se na tu licenční smlouvu podíváte a posoudíte, zda je vpořádku.

Má to jeden háček. Většina Hollywoodských filmů koluje po Internetu už několik dnů před oficiální premiérou v kině. Kromě toho cokoliv, co se dá přehrát, se dá zároveň zkopírovat. Stačí na televizi namířit kameru.

Zapomínáte na to, že ve vašem modelu je autorské dílo něco exkluzivního, co má výrazně vyšší cenu, než dnes, takže není problém do ceny zahrnout jednoznačnou identifikaci každé kopie.

[Martin Doucha]

Zabrání vám v tom zákon. Musí u vás pořád stát policajt, aby vám zabránil krást, nebo vám k tomu stačí vědět, že je to protizákonné?

Zákon naopak lidi čím dál víc utvrzuje v tom, že kopírování je morálně naprosto v pořádku.

Ne určitě opatřil, vy se na tu licenční smlouvu podíváte a posoudíte, zda je vpořádku.

A jak poznám, že ta smlouva není padělaná? Nebo ještě líp, jak mám poznat, že v souboru s údajnou smlouvou je skutečně smlouva a ne další "kradené" dílo?

Zapomínáte na to, že ve vašem modelu je autorské dílo něco exkluzivního, co má výrazně vyšší cenu, než dnes, takže není problém do ceny zahrnout jednoznačnou identifikaci každé kopie.

V mém modelu je autorské dílo něco, co se válí na každém rohu, protože zákon neomezuje právo tvořit.

[Filip Jirsák]

A jak poznám, že ta smlouva není padělaná?

Stejně, jako to poznáte jinde.

V mém modelu je autorské dílo něco, co se válí na každém rohu, protože zákon neomezuje právo tvořit.

Já tedy autorská díla na úrovni Mozarta nebo Michelangela na každém rohu nepotkávám. Zákon neomezuje ani právo vyrábět letadla, ale nedá se říct, že by každý člověk měl své soukromé letadlo. Takže jenom to zákonné omezení o vzácnosti něčeho nerozhoduje. Dokonce je to naopak – už samotné slovo „tvořit“ implikuje, že výsledek je vzácný.

[Martin Doucha]

Stejně, jako to poznáte jinde.

Takže nepoznám.

Já tedy autorská díla na úrovni Mozarta nebo Michelangela na každém rohu nepotkávám. Zákon neomezuje ani právo vyrábět letadla, ale nedá se říct, že by každý člověk měl své soukromé letadlo. Takže jenom to zákonné omezení o vzácnosti něčeho nerozhoduje. Dokonce je to naopak – už samotné slovo „tvořit“ implikuje, že výsledek je vzácný.

Jenže autorská díla na úrovni Mozarta a Michelangela nepotkáte ani u profesionálních umělců. Distribuční korporace o taková díla nemají zájem a díky tomu potenciální Mozartové a Michelangelové sedí v kancelářích nebo pracují v továrnách bez možnosti rozvíjet svůj talent.

A co se týče letadel, tak většina leteckých konstruktéru začínala tím, že ve škole při vyučování házeli papírové vlaštovky. Každý geniální autor musel začít od začátku a svůj talent dlouho rozvíjet, než napsal svoje vrcholná díla. Jenže díky privatizaci umění k tomu v dnešní společnosti není prostor a místo dalších Mozartů a Michelangelů vznikají jen rychlokvašky ze Superstar na jednu sezónu.

[Martin Doucha]

Právo na produkty toho, co jsem vytvořil nebo co vlastním, jsou stejná pro hmotný majetek, pro práci i pro autorská díla. Rozdíl v tom není žádný.

A rozdíl v tom je. Vlastnické právo k hmotnému majetku řeší problém, že hmotné věci nejde kopírovat a když jeden člověk vezme nějakou věc druhému, ten druhý ji nemůže používat. Žádný takový problém ale u myšlenek a digitálních dat neexistuje - když si ode mě někdo okopíruje celý překlad Svobodné kultury, tak já ho budu mít dál a můžu s ním pořád pracovat. Předpokládám, že i tobě přijde nesmyslné pokoušet se řešit neexistující problém.

Právo na odměnu za práci je jiná věc a nevidím jediný důvod, proč by tohle právo mělo být vázané zrovna na prodej kopií.

[Filip Jirsák]

Já jsem nepsal nic o kopírování, ale o vytvoření. Protože to je to, za co se majiteli platí – u hmotných věcí, u práce i u autorských děl. Že se to děje zprostředkovaně přes platby za užití, to je z toho důvodu, protože příjemce má užitek právě z toho užití. Takže se na trhu hledá rovnováha mezi cenou za vytvoření a cenou užití. Vy teď chcete jednu z nich nastavit na nulu – jak pak asi ta rovnováha dopadne?

Právo na odměnu musí být vázané na něco, z čeho má příjemce užitek. Přímí užitek má z užívání kopie. Jakékoli přesouvání na nepřímý užitek vede akorát k deformaci trhu.

[Martin Doucha]

Já chci na nulu nastavit cenu jen těch užití, která majitel práv nemůže bez narušení cizího soukromí efektivně sledovat. U těch, která jde sledovat celkem snadno (vesměs komerční užití), ať se klidně platí. A věcí, ze kterých má soukromá osoba ve vztahu k dílu užitek a bylo by je možné zpoplatnit i bez narušení soukromí je pořád dost. Jenže místo aby se investovalo pár drobných do výzkumu těchto možností, tak se rači vyhazují miliardy za DRM a podobné svinstvo.

[Filip Jirsák]

Vy jste tím sledováním posedlý. Nenapadlo vás, že spousta lidí něco nedělá jenom proto, že se to nemá a že za to hrozí trest?

[Martin Doucha]

Spousta lidí něco nedělá jen proto, protože to považuje za nemorální i když žádný trest nehrozí. Naopak fiktivní hrozba trestu, placení výpalného a DRM lidi čím dál víc utvrzuje v tom, že ve skutečnosti okrádají zloděje a na tom nic špatného není.

[Filip Jirsák]

Jenže pro spoustu lidí to morální hledisko není dostatečné. Je třeba spousta lidí, kterým nepřipadá nic nemorálního na tom těžit z výsledků něčí práce aniž by sami poskytli nějakou protihodnotu. Někteří jdou dokonce tak daleko, že by chtěli změnit zákon, aby takové jejich jednání bez problémů umožňoval.

[Spirit]

Současný distribuční model zpoplatnění každé kopie není zdaleka jediný možný a ve skutečnosti jde jen o to, udržet si ho jako výhradní. Celá vaše argumentace mi připomíná postoj Franka Barnese z M.A.S.H: "Je neamerické dávat americké odpadky zadarmo!"

[Filip Jirsák]

Podle současného autorského práva není distribuční model založený na zpoplatnění každé kopie jediný možný, je možné i spousta dalších modelů. Navržené změny autorského práva by tento a několik dalších distribučních modelů zrušily a nepřidaly by žádný nový. Takový by to byl pokrok.

[Jakub]

Současné pojetí autorského práva samozřejmě vymahatelné je a bude. K jeho aktualizaci stačí odstranit přežitky jako kolektivní správa autorských děl a u osobního užití upřesnit, že se to týká jen legálních kopií.

Kolektivní správa a přežitek? Kolektivní správa je naopak jedinou cestou, jak dosáhnout nějakého funkčního stavu bez toho, aby se opustila koncepce výlučnosti. Jinak nebude youtube, rapidshare a jiné portály. Fakt je, že pokud se dáme cestou kolektivní správy, tak díky evropskému jednotnému trhu zmizí naši kolektivní správci a zůstane jen pár velkých správců jako Gema, kteří si budou diktovat i zákony, i budou říkat autorům, kolik dostanou. To je ta tržní rovnováha?!

[Martin Doucha]

A ještě bych dodal, že právě díky kolektivní správě teď můžou začínající kapely bez problémů hrát cizí písničky. Když se kolektivní správa bez náhrady zruší, tak začne bez výjimky platit přesně to pojetí autorského zákona, které si prý vymýšlím. Právě ty výjimky jsou to poslední, co drží autorský zákon v aspoň trochu rozumných mezích, ale postupně ubývají.

[Filip Jirsák]

Kolektivní správa je přežitek, protože vznikla z toho důvodu, že nebylo technicky a organizačně možné řešit licence za každé jednotlivé užití zvlášť. Dnes to díky internetu není problém – naklikáte si v e-shopu, které písničky chcete hrát na plese, programátor v rádiu to objedná rovnou přes webovou službu, a je to vyřešené.

To je ta tržní rovnováha?!

Takže jste si vlastně sám odpověděl.

[Martin Doucha]

A kdo zařídí, aby každý autor prodával aspoň v jednom eshopu?

[Filip Jirsák]

Proč by to měl někdo zařizovat? Prodávat umělecká díla není povinnost, když si je chce autor sušit doma v šuplíku, ať si to užije.

[Martin Doucha]

Jednou zveřejněné dílo už je součástí světové kultury a dostupné být musí. Proč myslíš, že se stavěly knihovny a prakticky všechny vyspělé státy mají v autorském zákoně povinnost pro autora dodat při prvním zveřejnění knihy několik výtisků na vlastní náklady do státních knihoven?

[Filip Jirsák]

Jednou zveřejněné dílo bude stále dostupné v knihovně, na tom se nic nemění.

[Martin Doucha]

V době Internetu už pár papírových knih v knihovně nestačí.

[vencour]

Když myslíte, že byl Váš komentář k věci ... nechť si ostatní taky myslí o Vás, co chtějí ... to ještě mohou.

[Spirit]

:D Vy samozřejmě o žádném rozdílu nepíšete, to je pravda. O rozdílu se píše v článku, který jste evidentně nepochopil a jen vytrháváte věty z kontextu. :(

[Filip Jirsák]

Článek je o tom, že za komunismu byla jiná pravidla, než nyní (nyní jsou ta pravidla daná zákonem, za komunismu daleko víc platila jiná pravidla než zákony). Ani v tomto kontextu není věta „začínající umělci nesmí používat existující tvorbu“ pravdivá. Ona je ta věta pravdivá totiž jedině v kontextu státu, kde platí úplně jiné pojetí autorského práva, než jaké se používá ve státech na Zemi – a to i s přihlédnutím toho, jak se od sebe různá pojetí autorského práva na Zemi liší.

[Martin Doucha]

A jaké pojetí autorského zákona tedy podle tebe platí na Zemi?

[Filip Jirsák]

K užití autorského díla je třeba svolení držitele práv.

[Martin Doucha]

Napřed ale musíš zjistit, kdo ten držitel práv vlastně je. Často to neví ani sám autor. A mimochodem, říká ti něco Tragedy of the anticommons?

[=^..^= AmigaPower®]

To má hloubku

...když slyšim hloubka, vybavuju si 3.14ču, dal bych si nějakou hlubokou 3.14ču...

[kotyz]

mas zajimavy myslenkovy pochody

[=^..^= AmigaPower®]

žejo?! možná bych měl napsat knihu...

[kotyz]

nebo radsi dve. a at sou na kridovym papire s barevnyma obrazkama pic a cic!

[=^..^= AmigaPower®]

...a nebo možná založim nějakou sektu církev

[kotyz]

a bude uctivat (taky) kotyze? uz sem kdysi nekolik vericich mel, snad na me jeste nezapomeli ...

[Radovan]

Sekta - církev, je v tom nějaký rozdíl? Vždyť katolická církev je také jen přebujelá židovská sekta

[kotyz]

ze by byl rozdil jen v tom kolik maji clenu a jestli sou statem uznany a dotovany?

[letec]

amigapower: možná bych měl napsat knihu...

Napiš knihu o chovu koček a budeš dostávat peníze z autorských poplatků (kopírky, USB flash disky, prázdná CD...).

[default]

Když si všechny tyhlety Tvůrčí monopoly vytiskneš i s diskuzemi, bude výsledná stoha papíru dostatečně hluboká píčovina.

[Radovan]

Pro všechny kterým se tenhle blog i s jeho nepřesnostmi nelíbil, vzpomeňte si jak Gott v televizi vyprávěl o kopírování gramodesek na rentgenové snímky, říkalo se tomu žebírka Z těch se určitě neplatilo výpalné, nebo spíš výškrabné...

[kotyz]

wtf? to je mozny takhle "kopirovat"? gratuluju, poprvy po dlouhy dobe se nekomu povedlo abych se necemu divil ...

[vencour]

I o tom je internet, že si člověk může dát něco dohromady, že najde více podkladů a zajímavých věcí. A proto je ho nutné zakázat, omezit, rozcupovat, rozkouskovat, regulovat, feudalizovat.

Ani dnešní svatí nebyli vždy svatí.

[kotyz]

nebyl by na ty zebirka odkaz?

[Radovan]

Přílohy:

• rycka_desek_1.jpg (198453 bytů)
• rycka_desek_2.jpg (185155 bytů)
• rycka_desek_3.jpg (171423 bytů)

Marně se snažím něco najít na netu, asi to už nikdo (radši) nepamatuje. Vzpomínám jestli to nebylo zrovna v tom Bigbítu, před lety jsem to sledoval, ale před dvěma roky se ten kopírovací přístroj objevil na Aukru, tak jsem si uložil fotky :)

[kotyz]

jo ze existovali pristroje na ryti desek to me neprekvapuje, ale to kopirovani na rtg snimek jo

[default]

Tohle se donedávna prodávalo...

[xm]

Moc pěkný článek! A všem co dali tomuto blogpostu špatné ohodnocení doporučuji, ať si povinně přečtou knihu Svobodná kultura od Lawrence Lessiga (případně ještě lépe než překlad v originále).

[Tomáš]

Dlouho mi vrtá v hlavě myšlenka, jak je to s placením za autorská práva, pokud někdo použije ve svém "díle" motiv z cizího díla. V případě hudebníků to dělal asi každý, nejčastější je použití cizí hudby s vlastním textem (někdy i kompletní píseň s jiným aranžmá). Platí se původnímu autorovi jednorázové vyrovnání, nebo dostává provizi z každého přehrání, případně nedostane vůbec nic?

Hodně hitovek z dob bolševika používalo cizí hudbu s novým českým textem. Dostali za to původní autoři nějaký peníz? Vzhledem k povaze komunistického režimu (a nedostatku devíz) o tom pochybuji. Hodně z těch písniček se hraje (mnohdy bohužel) i dnes, dostanou aspoň teď původní autoři nějakou odměnu? Je mi jasné, že OSA za to asi inkasuje, ale zajímá mě, jestli opravdu pošlě peníze tomu, kdo si je zaslouží, nebo si je pan Janda nechá.

Díky za každý (třeba i amaterský) právnický rozbor.

[Filip Jirsák]

Záleží na dohodě s původním autorem. Za minulého režimu se práva na cizí písničky moc neřešila, on by je tady taky těžko někdo vymáhal. Proto tyhle převzaté verze po Listopadu utichly a pro další hraní se musela vyřešit. Pokud se tedy hrají ty písničky i dnes, znamená to (snad), že se podařilo práva získat, k některým písničkám se to ale asi nepodařilo. Před pár měsíci o tom byl myslím článek v Respektu, ale nemůžu ho teď najít.

[Martin Doucha]

Pokračování diskuze odtud.

Pořád nevidím výrazný rozdíl v tom, jak jsou ty dvě skupiny chráněné. Tedy kromě toho, že patentově chráněný je postup i tehdy, pokud na něj přijdete nezávisle na majiteli patentu.

Za ochranu patentu si musíš zaplatit a platí jen na 20 let. Ochrana díla je automatická a platí ještě 70 let po tvojí smrti. Navíc oproti patentům jsou tvým majetkem i odvozená díla. Nevím jak tobě, ale mně osobně autorská práva připadají jako mnohem silnější ochrana než patenty. Takže znovu. Připadají ti technické vynálezy méně důležité, když mají daleko slabší ochranu než autorská práva?

Ti všichni ovšem dílo chtěli dílo zveřejnit bez nároku na odměnu. Pokud by ale ve vašem systému někdo chtěl odměnu, nesmí dílo zveřejnit.

Ty jsi řekl naprosto jasně, že zveřejnit dílo po reformě autorského zákona bude hloupost. Tedy každý, kdo to udělá, je hlupák. Pro autory tvořící pod svobodnými licencemi už teď se ale vůbec nic nezmění, takže to podle tebe musí být všichni hlupáci.

[Filip Jirsák]

Patentem je postup chráněný, i když někdo jiný ten samý postup vymyslí znova bez znalosti původního postupu. Takže patentová ochrana je v tomto ohledu silnější.

Při komerčním použití odvozeného díla potřebuji licenci jak k originálnímu dílu tak k odvozenému – to se týká jak patentů, tak autorských děl.

Ochrana patentů je v něčem silnější, než ochrana autorský děl, a v něčem slabší.

Řekl jsem, že po reformě je hloupost zveřejnit dílo, pokud chci získat zpět náklady na jeho vytvoření.

[Martin Doucha]

Patentem je postup chráněný, i když někdo jiný ten samý postup vymyslí znova bez znalosti původního postupu. Takže patentová ochrana je v tomto ohledu silnější.

Tohle platí i pro autorská díla. Paul McCartney prohrál soud o písničku, kterou sám napsal, protože měla skoro stejnou melodii s o 30 let starší písničkou, o které vůbec nevěděl. Soud nevidí autorovi do hlavy, jestli je shoda náhodná nebo úmyslná, proto se při určování autorství může řídit jedině shodou děl a časem jejich vzniku. Stejně jako u patentů.

Při komerčním použití odvozeného díla potřebuji licenci jak k originálnímu dílu tak k odvozenému – to se týká jak patentů, tak autorských děl.

Ano, při komerčním užití. A proti tomu vůbec nic nemám. Ale u autorských děl tu licenci potřebuješ už jen na zveřejnění odvozeného díla a také pro veškerou nekomerční činnost, která není pro tvojí osobní potřebu. Tady je ochrana autorských děl daleko silnější než u patentů.

Všechno, co přináší patenty, autorský zákon přináší také, protože mají společný původ. Ale zatímco patentová ochrana se za stovky let svojí existence skoro nezměnila, autorský zákon značně přitvrdil. Takže ještě jednou - připadají ti technické vynálezy méně důležité než umění, když mají mnohem slabší ochranu než autorská tvorba?

Řekl jsem, že po reformě je hloupost zveřejnit dílo, pokud chci získat zpět náklady na jeho vytvoření.

Řekl jsi doslova "Ve vašem návrhu to ovšem chtě nechtě zadotuje autor, pokud se rozhodne udělat takovou hloupost jako dílo zveřejnit." Já tam nevidím nic o získávání nákladů zpět. Vidím tam jen to, že autory, kteří vydávají z jiných důvodů než kvůli zisku, považuješ za hlupáky. Kromě toho se mi nezdá, že by Linus Torvalds nebo třeba Samuli Torssonen měli problém získat zpátky náklady na vytvoření toho, co vydali zcela zdarma.

[Filip Jirsák]

Tohle platí i pro autorská díla. Paul McCartney prohrál soud o písničku, kterou sám napsal, protože měla skoro stejnou melodii s o 30 let starší písničkou, o které vůbec nevěděl. Soud nevidí autorovi do hlavy, jestli je shoda náhodná nebo úmyslná, proto se při určování autorství může řídit jedině shodou děl a časem jejich vzniku. Stejně jako u patentů.

To je problém toho, jak dokázat, že o té písničce vůbec nevěděl.

Ale u autorských děl tu licenci potřebuješ už jen na zveřejnění odvozeného díla

Protože ze zveřejnění už plynou různá užití pro osobní potřebu a další „neužití“ ze zákona.

také pro veškerou nekomerční činnost, která není pro tvojí osobní potřebu

Otázka je, jak se to posuzuje u těch patentů. Každopádně rozlišování na komerční/nekomerční je už dost zastaralé, a bylo by vhodné to ze zákonů odstranit dřív, než kvůli tomu začnou vznikat soudní spory jeden za druhým.

Ale zatímco patentová ochrana se za stovky let svojí existence skoro nezměnila, autorský zákon značně přitvrdil.

Myslíte prodloužením ochranných lhůt? Asi se ukázalo, že dobré umění je nadčasové, ale dobré patenty mají pořád význam jen pár let.

Takže ještě jednou - připadají ti technické vynálezy méně důležité než umění, když mají mnohem slabší ochranu než autorská tvorba?

Neposuzuju „důležitost“ podle délky ochrany.

Řekl jsi doslova "Ve vašem návrhu to ovšem chtě nechtě zadotuje autor, pokud se rozhodne udělat takovou hloupost jako dílo zveřejnit." Já tam nevidím nic o získávání nákladů zpět. Vidím tam jen to, že autory, kteří vydávají z jiných důvodů než kvůli zisku, považuješ za hlupáky.

Bavili jsme se o tom, jak získat zpět náklady na tvorbu, v tomto kontextu padla také zmíněná věta. Pokud jste jí tak nepochopil, minulý komentář by vám snad jako vysvětlení už mohl stačit.

Kromě toho se mi nezdá, že by Linus Torvalds nebo třeba Samuli Torssonen měli problém získat zpátky náklady na vytvoření toho, co vydali zcela zdarma.

Získat peníze z úplně něčeho jiného a tím vývoj dotovat nepovažuju za „získání nákladů zpět“.

[Martin Doucha]

To je problém toho, jak dokázat, že o té písničce vůbec nevěděl.

A také zákona, protože takové dokazování vyžaduje.

Protože ze zveřejnění už plynou různá užití pro osobní potřebu a další „neužití“ ze zákona.

Stejně jako u patentů.

Otázka je, jak se to posuzuje u těch patentů. Každopádně rozlišování na komerční/nekomerční je už dost zastaralé, a bylo by vhodné to ze zákonů odstranit dřív, než kvůli tomu začnou vznikat soudní spory jeden za druhým.

Naopak, dnes je to rozlišování potřeba víc než kdy jindy a hranice je poměrně jasná.

Myslíte prodloužením ochranných lhůt? Asi se ukázalo, že dobré umění je nadčasové, ale dobré patenty mají pořád význam jen pár let.

Myslím tím rozšířením pole působnosti daleko za hranice původní podoby autorského zákona a prodloužení ochranných lhůt. A třeba spalovací motor, polovodiče, rádio, telefon, lednice nebo oheň ti nepřipadají jako dostatečně nadčasové vynálezy? Většina lidí si bez nich nedokáže představit život a stejně už dávno nejsou chráněny patenty. Některé dokonce nebyly chráněny nikdy. Zamysli se na chvíli nad tím, jak by vypadal svět, kdyby tohle všechno bylo stále chráněno patenty prvních vynálezců v daném oboru.

Neposuzuju „důležitost“ podle délky ochrany.

Nezaslouží si snad důležitější věc delší a širší ochranu než ta méně důležitá?

Bavili jsme se o tom, jak získat zpět náklady na tvorbu, v tomto kontextu padla také zmíněná věta. Pokud jste jí tak nepochopil, minulý komentář by vám snad jako vysvětlení už mohl stačit.

Nevymlouvej se, řekl jsi co jsi řekl. Každý, kdo nevydává svojí tvorbu kvůli zisku, je podle tebe hlupák.

[Filip Jirsák]

A také zákona, protože takové dokazování vyžaduje.

Takže podle vás by bylo vpořádku, kdybych někde slyšel písničku, zapsal bych ji do not a dál ji nabízel jako své dílo?

Stejně jako u patentů.

V případě patentů je to ovšem minimum případů, stejně jako to bylo před rozvojem kopírovacích technik u autorských děl.

Naopak, dnes je to rozlišování potřeba víc než kdy jindy a hranice je poměrně jasná.

Hranice je jasné pro někoho, kdo za jediný užitek považuje peníze.

A třeba spalovací motor, polovodiče, rádio, telefon, lednice nebo oheň ti nepřipadají jako dostatečně nadčasové vynálezy? Většina lidí si bez nich nedokáže představit život a stejně už dávno nejsou chráněny patenty.

Dnes by nic z toho nebylo chráněno patentem jako celek, ale bylo by to rozkouskováno do tisíců drobných patentů.

Nezaslouží si snad důležitější věc delší a širší ochranu než ta méně důležitá?

Ne. Délka ochrany je kompromis mezi zárukou pro tvůrce, že bude moci na jím vytvořené věci vydělávat a možností na danou věc navazovat.

Nevymlouvej se, řekl jsi co jsi řekl.

To je skutečně objev. Řekl jsem, co jsem řekl, vy jste to nepochopil, tak jsem to napsal ještě jednou i s explicitním uvedením toho, co jsem předtím považoval za zřejmé z kontextu. Samozřejmě, že mohla být chyba v tom, že jsem to původně napsal nejasně, ale když na té špatné interpretaci trváte i po dovysvětlení, bude chyba spíš na vaší straně. Ale nemá smysl se o tom dál bavit, asi by vám nepomohlo ani mít to s kultaým razítkem – prostě jste to jednou nepochopil, tak na tom už nehodláte nic měnit.

[Martin Doucha]

Takže podle vás by bylo vpořádku, kdybych někde slyšel písničku, zapsal bych ji do not a dál ji nabízel jako své dílo?

Nebylo. Ale je správné, aby autor díla, které skutečně vytvořil sám zcela nezávisle, platil někomu jinému jen na základě toho, že ten druhý o trochu dřív vytvořil jiné dílo, které se tomu prvnímu dílu jen podobá?

V případě patentů je to ovšem minimum případů, stejně jako to bylo před rozvojem kopírovacích technik u autorských děl.

Takže podle tebe se vývoji dalších technologií nikdo nevěnuje? Nebo jak si mám vysvětlit to "minimum případů" kolem volných užití patentů?

Hranice je jasné pro někoho, kdo za jediný užitek považuje peníze.

Člověk, který za jediný užitek považuje peníze, naopak existenci rozdílu mezi komerčním a nekomerčním užitím zatvrzele odmítá. Nekomerční trh je pro něj jen překážka v rozšiřování komerčních zisků.

Dnes by nic z toho nebylo chráněno patentem jako celek, ale bylo by to rozkouskováno do tisíců drobných patentů.

Je úplně jedno, jestli je ten patent jeden nebo jich je tisíc. A zase odbíháš od tématu.

Ne. Délka ochrany je kompromis mezi zárukou pro tvůrce, že bude moci na jím vytvořené věci vydělávat a možností na danou věc navazovat.

Ale, takže najednou je možnost navazování důležitá? A kam se poděla tvoje životní filozofie, že na každé užití je potřeba povolení?

To je skutečně objev. Řekl jsem, co jsem řekl, vy jste to nepochopil, tak jsem to napsal ještě jednou i s explicitním uvedením toho, co jsem předtím považoval za zřejmé z kontextu. Samozřejmě, že mohla být chyba v tom, že jsem to původně napsal nejasně, ale když na té špatné interpretaci trváte i po dovysvětlení, bude chyba spíš na vaší straně. Ale nemá smysl se o tom dál bavit, asi by vám nepomohlo ani mít to s kultaým razítkem – prostě jste to jednou nepochopil, tak na tom už nehodláte nic měnit.

To samé bych já mohl napsat o všech tvých příspěvcích do diskuzí pod mým blogem. Já vím naprosto přesně, co jsi tím myslel. Stejně tak ty víš až moc dobře, jak jsem myslel svoje příspěvky do blogu. To ti ale nebrání překrucovat a slovíčkařit. Doufám, že ti tvoje vlastní medicína chutná.

[Filip Jirsák]

Ale je správné, aby autor díla, které skutečně vytvořil sám zcela nezávisle, platil někomu jinému jen na základě toho, že ten druhý o trochu dřív vytvořil jiné dílo, které se tomu prvnímu dílu jen podobá?

Není, ale ten druhý musí dokázat, že to první dílo neznal.

Takže podle tebe se vývoji dalších technologií nikdo nevěnuje? Nebo jak si mám vysvětlit to "minimum případů" kolem volných užití patentů?

Bavíme se o nekomerčním využití, takže „minimům případů“ znamená minimum případů nekomerčního využití patentu.

Člověk, který za jediný užitek považuje peníze, naopak existenci rozdílu mezi komerčním a nekomerčním užitím zatvrzele odmítá.

Tak ten rozdíl konečně popište, psal jste, jak je to snadné.

Nekomerční trh

Nekomerční trh je nesmysl.

Je úplně jedno, jestli je ten patent jeden nebo jich je tisíc.

Když chci vyrobit lednici, těžko obejdu patent na výrobu lednice. Ale patent na výrobu šroubku do té lednice už obejdu snadno.

Ale, takže najednou je možnost navazování důležitá? A kam se poděla tvoje životní filozofie, že na každé užití je potřeba povolení?

Je to důležité a je potřeba svolení. To se vzájemně nevylučuje.

Stejně tak ty víš až moc dobře, jak jsem myslel svoje příspěvky do blogu.

Já se pořád snažím zjistit, jestli to máte opravdu promyšlené a jenom to nedokážete v blogu srozumitelně popsat, nebo jestli jste si opravdu nevšiml toho, že vaše řešení by znamenalo zlikvidování velké části zveřejňování děl, protože nadále by bylo možné zveřejňovat jen ta díla, která autor udělá jen tak bokem ve svém volném čase, ale živit se musí něčím jiným (buď jinou činností, nebo na to, že tvoří, nalákat mecenáše).

[Martin Doucha]

Není, ale ten druhý musí dokázat, že to první dílo neznal.

A já si naopak myslím, že pokud ten druhý ve svém díle prokazatelně vytvořil něco nového, tak už by se na něj neměla vztahovat povinnost něco takového dokazovat.

Bavíme se o nekomerčním využití, takže „minimům případů“ znamená minimum případů nekomerčního využití patentu.

O kus zpátky jsi říkal nekomerční užití a "neužití" podle zákona. Do toho spadají i experimenty, výzkum nových technologií a jejich publikace. Tohle se děje denně po celém světě skoro ve stejném objemu jako hudební "pirátství" a ekvivalent ve světě autorských práv je zákonem omezený.

Tak ten rozdíl konečně popište, psal jste, jak je to snadné.

Tak dávej dobrý pozor, ať to pochopíš hned napoprvé: Z komerčního užití má uživatel finanční zisk. Z nekomerčního užití finanční zisk nemá.

Nekomerční trh je nesmysl.

Nemusíš mi pořád dokazovat, že pro tebe jediný možný užitek představují peníze. Nekomerční trh je trh jako každý jiný, jen na něm primární motivaci nabídky nepředstavuje vydělávání peněz.

Když chci vyrobit lednici, těžko obejdu patent na výrobu lednice. Ale patent na výrobu šroubku do té lednice už obejdu snadno.

Ale když je obejdeš všechny, tak už to nejspíš nebude lednice. A pořád odbíháš od tématu.

Je to důležité a je potřeba svolení. To se vzájemně nevylučuje.

Před chvílí jsi tvrdil, že časové omezení ochrany je kompromis mezi možností navazovat a zárukou výdělku pro autora. Z toho jasně vyplývá, že ukončení ochrany po určité době je pro možnost navazovat důležité a ochrana možnost navazovat omezuje.

Já se pořád snažím zjistit, jestli to máte opravdu promyšlené a jenom to nedokážete v blogu srozumitelně popsat, nebo jestli jste si opravdu nevšiml toho, že vaše řešení by znamenalo zlikvidování velké části zveřejňování děl, protože nadále by bylo možné zveřejňovat jen ta díla, která autor udělá jen tak bokem ve svém volném čase, ale živit se musí něčím jiným (buď jinou činností, nebo na to, že tvoří, nalákat mecenáše).

Snaha zjistit, jestli mám promyšlený návrh zákona, vypadá jinak. Pro začátek to znamená například akceptování faktu, že zákon budou vykládat lidé-soudci a ne stroje, a neslovíčkařit o nesmyslech jako kdyby měl o každém autorskoprávním sporu rozhodovat stroj.

[Filip Jirsák]

A já si naopak myslím, že pokud ten druhý ve svém díle prokazatelně vytvořil něco nového, tak už by se na něj neměla vztahovat povinnost něco takového dokazovat.

Co je to „prokazatelně něco nového“? Pokud to bude znamenat, že někdo ve své písničce náhodou použije tři takty jiné písničky, pak souhlasím. Ale myslím, že problémy s takovýmito případy jsou jen zcela výjimečné.

ekvivalent ve světě autorských práv je zákonem omezený

Ekvivalent ve světě autorských práv znamená koupit si DVD za 30 Kč jako každý jiný, a nad ním můžete bádat, jak chcete. To mi nepřipadá tak hrozné.

Z komerčního užití má uživatel finanční zisk. Z nekomerčního užití finanční zisk nemá.

Vždyť jsem to psal, že to umí rozlišit ti, kteří neuznávají jinou hodnotu, než peníze. Takže když cizí autorské dílo budu nabízet za protislužbu, za kilo mrkve nebo budu platit ve zlatě, bude to v pořádku? Můžeme uzavírat sázky, za kolik hodin po vstoupení takového zákona v platnost by se objevily první systémy kreditů, kde by se autorská díla nevyměňovala za peníze, ale za kredity. Myslím, že by to byl dobrý byznys.

Z komerčního užití má uživatel finanční zisk. Z nekomerčního užití finanční zisk nemá.

Nemusíš mi pořád dokazovat, že pro tebe jediný možný užitek představují peníze.

To vám nevadí tohle napsat ob jeden řádek?

Z toho jasně vyplývá, že ukončení ochrany po určité době je pro možnost navazovat důležité a ochrana možnost navazovat omezuje.

Ovšem ještě důležitější je, aby vůbec bylo na co navazovat. Takže tvůrce musí mít motivaci tvořit. To, že bude něco tvořit několik let, a pak to někdo jiný vezme a rozdá ostatním zadarmo nebo za čokoládovou tyčinku (nekomerční šíření), pro někoho možná motivací bude, ale ne pro všechny.

Snaha zjistit, jestli mám promyšlený návrh zákona, vypadá jinak. Pro začátek to znamená například akceptování faktu, že zákon budou vykládat lidé-soudci a ne stroje, a neslovíčkařit o nesmyslech jako kdyby měl o každém autorskoprávním sporu rozhodovat stroj.

Principu, že autor dává své dílo všem a zdarma, a pak doufá, že mu někdo něco hodí do klobouku, ovšem nepomůže sebelidštější výklad.

Mám jednoduchý příklad. Rozhodnu se, že naprogramuju pro mobilní telefony program na zobrazení školního rozvrhu hodin, vím, že když ho dám za 10 Kč za kopii, koupí si ho 600 lidí a tím se mi pokryjí náklady na vývoj. Jak mám ve vašem systému postupovat?

[Martin Doucha]

Co je to „prokazatelně něco nového“? Pokud to bude znamenat, že někdo ve své písničce náhodou použije tři takty jiné písničky, pak souhlasím. Ale myslím, že problémy s takovýmito případy jsou jen zcela výjimečné.

Jsou mnohem běžnější než si myslíš.

Ekvivalent ve světě autorských práv znamená koupit si DVD za 30 Kč jako každý jiný, a nad ním můžete bádat, jak chcete. To mi nepřipadá tak hrozné.

1) U patentu nemusíš nic kupovat, můžeš rovnou bádat. 2) U patentu můžeš výsledky svého bádání volně publikovat ať jsou jakékoliv, u autorského díla tím nejspíš vytvoříš odvozené dílo a bez povolení ho publikovat nesmíš.

Vždyť jsem to psal, že to umí rozlišit ti, kteří neuznávají jinou hodnotu, než peníze. Takže když cizí autorské dílo budu nabízet za protislužbu, za kilo mrkve nebo budu platit ve zlatě, bude to v pořádku? Můžeme uzavírat sázky, za kolik hodin po vstoupení takového zákona v platnost by se objevily první systémy kreditů, kde by se autorská díla nevyměňovala za peníze, ale za kredity. Myslím, že by to byl dobrý byznys.

Pro soud je platba v naturáliích pořád finanční zisk.

To vám nevadí tohle napsat ob jeden řádek?

Proč by mi to mělo vadit? Ty jsi tady ten, kdo pořád prosazuje myšlenku, že finanční zájmy vydavatelů jsou nadřazené právu tvořit a dalšímu rozvoji kultury.

Ovšem ještě důležitější je, aby vůbec bylo na co navazovat. Takže tvůrce musí mít motivaci tvořit. To, že bude něco tvořit několik let, a pak to někdo jiný vezme a rozdá ostatním zadarmo nebo za čokoládovou tyčinku (nekomerční šíření), pro někoho možná motivací bude, ale ne pro všechny.

Když se podívám na Sourceforge, Freshmeat nebo YouTube, tak nekomerčním tvůrcům motivace rozhodně nechybí. A proti nim je těch komerčních jen malá hrstka.

Principu, že autor dává své dílo všem a zdarma, a pak doufá, že mu někdo něco hodí do klobouku, ovšem nepomůže sebelidštější výklad.

Mám jednoduchý příklad. Rozhodnu se, že naprogramuju pro mobilní telefony program na zobrazení školního rozvrhu hodin, vím, že když ho dám za 10 Kč za kopii, koupí si ho 600 lidí a tím se mi pokryjí náklady na vývoj. Jak mám ve vašem systému postupovat?

A když ho dáš za dobrovolný příspěvek, tak si ho stáhne 60 000 lidí a přispějí ti daleko víc. Ale jestli nechceš nastavovat klobouk, tak tě nikdo nenutí ten program psát. Napíše ho někdo jiný, kdo ten program sám potřebuje a nepíše ho pro peníze.

[Filip Jirsák]

1) U patentu nemusíš nic kupovat, můžeš rovnou bádat. 2) U patentu můžeš výsledky svého bádání volně publikovat ať jsou jakékoliv, u autorského díla tím nejspíš vytvoříš odvozené dílo a bez povolení ho publikovat nesmíš.

protože u patentu jde oddělit užití od zveřejnění, u autorského díla to oddělit nejde.

Pro soud je platba v naturáliích pořád finanční zisk.

kde je teda ta hranice? Co je ještě „finanční zisk“ a co už je „jiný užitek“?

Ty jsi tady ten, kdo pořád prosazuje myšlenku, že finanční zájmy vydavatelů jsou nadřazené právu tvořit a dalšímu rozvoji kultury.

Nic takového netvrdím. Tvrdím jen to, že právo na odměnu za tvůrčí práci je legitimní.

Když se podívám na Sourceforge, Freshmeat nebo YouTube, tak nekomerčním tvůrcům motivace rozhodně nechybí. A proti nim je těch komerčních jen malá hrstka.

Kvantita není všechno, v umění občas bývá dobré rozlišovat také kvalitu. Ale i kdyby byl jenom jeden autor, který by chtěl za svou tvorbu získat přímou odměnu od uživatelů – proč mu pořád chcete tuto možnost brát?

A když ho dáš za dobrovolný příspěvek, tak si ho stáhne 60 000 lidí a přispějí ti daleko víc.

To je vaše zbožné přání. Já nechci riskovat, jestli budou lidi dávat nějaké dobrovolné příspěvky – někdo má užitek z toho, že ten program používá, tak ať za ten program zaplatí.

Ale jestli nechceš nastavovat klobouk, tak tě nikdo nenutí ten program psát. Napíše ho někdo jiný, kdo ten program sám potřebuje a nepíše ho pro peníze.

Takže opravdu chcete autorům některé možnosti vzít, a místo toho jim nenabídnete nic jiného. Kdybyste do blogu na rovinu napsal: „Chci omezit právo autorů na to, aby rozhodovali o svém díle,“ nemusíme se tady o tom dohadovat tak dlouho v diskusi.

[Martin Doucha]

protože u patentu jde oddělit užití od zveřejnění, u autorského díla to oddělit nejde.

U autorské tvorby to jde taky, ale vydavatelům se to nelíbí.

kde je teda ta hranice? Co je ještě „finanční zisk“ a co už je „jiný užitek“?

Formálně to jde definovat těžko, ale když si vymyslíš libovolný příklad, obvykle na jednoznačné zařazení na jednu nebo druhou stranu hranice stačí selský rozum.

Tvrdím jen to, že právo na odměnu za tvůrčí práci je legitimní.

Když si tu odměnu se zákazníkem dohodneš předem, tak samozřejmě legitimní je. Ale když něco děláš z vlastní iniciativy pro veřejnost, tak tenhle nárok naráží na tisíciletou tradici tvůrčí svobody. A jestli má mít naše kultura nějakou budoucnost, tak ta tradice musí zvítězit nad pokusy o privatizaci kulturní historie.

Kvantita není všechno, v umění občas bývá dobré rozlišovat také kvalitu. Ale i kdyby byl jenom jeden autor, který by chtěl za svou tvorbu získat přímou odměnu od uživatelů – proč mu pořád chcete tuto možnost brát?

V umění a sportu bez kvantity není kvalita. Komunisti u nás zkoušeli podporovat jenom špičkové sportovce a dosáhli toho, že ti nejnadanější v další generaci nedostali příležitost rozvíjet svoje nadání, takže výkonnost českých sportovců se propadla. A pokud cenou za to, že vyroste další Mozart, je to, že nějaká komerční rychlokvaška se bude muset vrátit k lopatě, tak ať. Dobrý autor si na sebe tvorbou vydělá i bez zákazu nekomerčního sdílení.

Já nechci riskovat, jestli budou lidi dávat nějaké dobrovolné příspěvky – někdo má užitek z toho, že ten program používá, tak ať za ten program zaplatí.

Nikdo tě nenutí riskovat. Když nechceš riskovat, můžeš tvořit na zakázku nebo dělat něco jiného. Ale risk je zisk.

Kdybyste do blogu na rovinu napsal: „Chci omezit právo autorů na to, aby rozhodovali o svém díle,“ nemusíme se tady o tom dohadovat tak dlouho v diskusi.

I kdybych tohle chtěl, tak nemůžu. Vydavatelé mě totiž dávno předběhli a právo rozhodovat o díle autorům pro jistotu sebrali úplně.

[Filip Jirsák]

U autorské tvorby to jde taky, ale vydavatelům se to nelíbí.

Jak to jde?

Formálně to jde definovat těžko, ale když si vymyslíš libovolný příklad, obvykle na jednoznačné zařazení na jednu nebo druhou stranu hranice stačí selský rozum.

Tak třeba P2P sítě.

Když si tu odměnu se zákazníkem dohodneš předem, tak samozřejmě legitimní je. Ale když něco děláš z vlastní iniciativy pro veřejnost, tak tenhle nárok naráží na tisíciletou tradici tvůrčí svobody. A jestli má mít naše kultura nějakou budoucnost, tak ta tradice musí zvítězit nad pokusy o privatizaci kulturní historie.

Takže to chcete oddělit? Buď vytvářet autorská díla „pro peníze“, nebo je vytvářet pro „tisíciletou kulturní historii a budoucnost“?

Nikdo tě nenutí riskovat. Když nechceš riskovat, můžeš tvořit na zakázku nebo dělat něco jiného. Ale risk je zisk.

Takže chcete autorům možnost, kterou dnes mají a houfně jí využívají, a místo ní jim nenabídnete nic. Proč mám pořád pocit, že to není dobrý obchod?

[Martin Doucha]

Jak to jde?

Jednoduše - oddělením nekomerčního šíření od komerčního užití v zákoně.

Tak třeba P2P sítě.

Pokud tam není reklama, poplatky za připojení nebo něco podobného, tak nekomerční.

Takže chcete autorům možnost, kterou dnes mají a houfně jí využívají, a místo ní jim nenabídnete nic. Proč mám pořád pocit, že to není dobrý obchod?

Jak už jsem napsal, pokud cenou za to, že vyroste další Mozart je to, že se nějaká komerční rychlokvaška vrátí k lopatě, tak to za to stojí.

[Filip Jirsák]

Jednoduše - oddělením nekomerčního šíření od komerčního užití v zákoně.

To ale není oddělení publikování od užití, ale pouze oddělení komerčního a nekomerčního užití.

Pokud tam není reklama, poplatky za připojení nebo něco podobného, tak nekomerční.

Vždyť z toho získávám protihodnotu, že zase já můžu stahovat jiná autorská díla.

Jak už jsem napsal, pokud cenou za to, že vyroste další Mozart je to, že se nějaká komerční rychlokvaška vrátí k lopatě, tak to za to stojí.

Jenže ve vašem systému žádný Mozart nevyroste, protože bude muset někde házet lopatou, aby se uživil.

[Martin Doucha]

To ale není oddělení publikování od užití, ale pouze oddělení komerčního a nekomerčního užití.

A to k volnému publikování stačí.

Vždyť z toho získávám protihodnotu, že zase já můžu stahovat jiná autorská díla.

Ale není to protihodnota, kterou bys mohl někomu prodat.

Jenže ve vašem systému žádný Mozart nevyroste, protože bude muset někde házet lopatou, aby se uživil.

Mozart byl taky většinu svého dospělého života zadlužený. Jenže už v dětství dostal příležitost rozvíjet svůj talent a právě díky tomu si ho pamatujeme jako geniálního skladatele. Kdyby se narodil v rodině rolníka, tak z něj bude přinejlepším neznámý potulný muzikant. Mozarta stvořila příležitost, ne peníze. A ve světě ovládaném vydavatelskými korporacemi, kde umění je záležitost jen pár komerčních hvězd, tahle příležitost potenciálním Mozartům chybí.

[Filip Jirsák]

Ale není to protihodnota, kterou bys mohl někomu prodat.

Proč ne? Stažené autorské dílo klidně někomu prodám.

A ve světě ovládaném vydavatelskými korporacemi, kde umění je záležitost jen pár komerčních hvězd, tahle příležitost potenciálním Mozartům chybí.

Nějak nechápu vaši argumentaci. Tím, že bude mít méně lidí příležitost tvořit, se vytvoří příležitost pro potenciální Mozarty?

[Martin Doucha]

Proč ne? Stažené autorské dílo klidně někomu prodám.

Neříkal jsi před chvílí, že po legalizaci nekomerčního šíření budou díla neprodejná? A kromě toho prodání kopie díla už je komerční využití.

Nějak nechápu vaši argumentaci. Tím, že bude mít méně lidí příležitost tvořit, se vytvoří příležitost pro potenciální Mozarty?

Od kdy je příležitost tvořit závislá na omezení nekomerčního užití tvorby? Možnost nekomerčního užití tvorby je pro amatérské autory nezbytná a i Mozart začínal jako amatér.

[Filip Jirsák]

Neříkal jsi před chvílí, že po legalizaci nekomerčního šíření budou díla neprodejná? A kromě toho prodání kopie díla už je komerční využití.

Takže když autorské dílo vyměním za kradenou mrkev, už je to nekomerční užití? Ta mrkev přece nebyla získána komerčně.

Od kdy je příležitost tvořit závislá na omezení nekomerčního užití tvorby? Možnost nekomerčního užití tvorby je pro amatérské autory nezbytná a i Mozart začínal jako amatér.

zaměňujete možnost nekomerčního užití s nemožností komerčního užití.

[Martin Doucha]

Takže když autorské dílo vyměním za kradenou mrkev, už je to nekomerční užití? Ta mrkev přece nebyla získána komerčně.

Mrkev je pořád platba v naturáliích.

zaměňujete možnost nekomerčního užití s nemožností komerčního užití.

Prodej kopií není jediné komerční užití a už dávno nepředstavuje ani největší kulturní výdaj koncových zákazníků.

[Filip Jirsák]

Pořád nechápu, proč P2P sítě nejsou komerční užití. Vždyť tam také získávám nějakou protihodnotu. Nevidím rozdíl v tom, zda mám užitek ze stažené skladby, z konzumace protihodnoty v naturáliích nebo z toho, že si něco koupím za peníze, které získám jako protihodnotu.

[Martin Doucha]

Jakou protihodnotu získáváš ze sdílení jednoho souboru pomocí torrentu? Ty jsi seeder a ostatní ti nemusí nabídnout žádné dílo na výměnu, aby mohli stahovat.

[Filip Jirsák]

Ale můžu stahovat. Stejně jako peníze můžu vyměnit za něco jiného.

[Martin Doucha]

Ano, můžeš stahovat. Stejně tak si můžeš třeba natrhat třešně ze stromu, který někdo před lety vysadil na otevřené louce. Ale ani v jednom případě na tom ten druhý nevydělává, stejně jako ty nevyděláváš na sdílení přes P2P síť nebo když na otevřené louce vysadíš třešeň sám.

[Filip Jirsák]

Takže celý princip spočívá v tom, že se přesun hodnot mezi účastníky transakce musí zamlžit? Když já si stáhnu autorské dílo a protějšku za to zaplatím, je to komerční užití. Když si stáhnu autorské dílo a dám peníze do společné kasy, odkud si může brát také protějšek a mnoho dalších, už to komerční užití není. Hranice je je tedy v počtu lidí, kteří si mohou brát z té společné kasy. Když jsou dva, je to komerční užití, když tři tak také? Nebo kde je ta hranice?

[Martin Doucha]

Jaké peníze? Na nekomerční P2P síti není žádná společná kasa na peníze.

[Filip Jirsák]

Peníze byly příklad. Můžete si místo nich představit cokoli jiného, co má hodnotu – třeba autorská díla. Prostě každý tam může něco nabídnout a něco si vzít, přičemž nemusí být vazba mezi tím, kolik kdo nabízí a kolik si může brát. Takhle snad funguje P2P, ne? Když na tu hromadu budou přidávat a brát si jen dva, je to podle vás komerční, když to bude mnoho, je to nekomerční. Tak mne zajímá, kde je ta hranice – jestli 3, 4, 10?

[Martin Doucha]

Nemusíš nám pořád dokazovat, že podle tebe musí jít každá hodnota přepočítat na peníze. Mimochodem, podle téhle logiky je i přehrání filmu doma vlastní rodině komerční užití.

[Filip Jirsák]

Dokážete porovnávat dvě různé hodnoty? Např. jestil má pro vás větší hodnotu kopeček zmrzliny nebo obrázek, který vám namaluje dítě? Pokud to umíte, pak také umíte přepočítávat každouhodnotu na peníze. Pokud to neumíte, pak byste se měl jako rarita přihlásit na nějaké univerzitě ke zkoumání.

Mimochodem, podle téhle logiky je i přehrání filmu doma vlastní rodině komerční užití.

Ano, je. Proto také autorský zákon mluví o užití pro osobní potřebu a ne o nekomerčním užití, protože jeho autoři dobře vědí, že komerční užití je cokoliv.

[Martin Doucha]

Dokážete porovnávat dvě různé hodnoty? Např. jestil má pro vás větší hodnotu kopeček zmrzliny nebo obrázek, který vám namaluje dítě? Pokud to umíte, pak také umíte přepočítávat každouhodnotu na peníze.

Jak chceš na peníze přepočítat hodnotu, která je k ekonomické hodnotě protichůdná? Využíváním jedné hodnoty se snižuje ta druhá a naopak.

Ano, je. Proto také autorský zákon mluví o užití pro osobní potřebu a ne o nekomerčním užití, protože jeho autoři dobře vědí, že komerční užití je cokoliv.

Děkuji za nádhernou ukázku tvého pohledu na svět. Pro normální lidi je užití pro osobní potřebu vždy podmnožinou nekomerčního užití.

[Filip Jirsák]

Jak chceš na peníze přepočítat hodnotu, která je k ekonomické hodnotě protichůdná? Využíváním jedné hodnoty se snižuje ta druhá a naopak.

Například?

Děkuji za nádhernou ukázku tvého pohledu na svět. Pro normální lidi je užití pro osobní potřebu vždy podmnožinou nekomerčního užití.

Vy nejspíš definujete komerční jako to, co se vám nelíbí, a nekomerční je to, co se vám líbí nebo co považujete za správné. To ale bohužel není univerzální definice. Pokud to rozlišujete jinak, rád bych věděl, jak.

[Martin Doucha]

Například?

Například hodnota lidského života.

Vy nejspíš definujete komerční jako to, co se vám nelíbí, a nekomerční je to, co se vám líbí nebo co považujete za správné. To ale bohužel není univerzální definice. Pokud to rozlišujete jinak, rád bych věděl, jak.

Já i všichni ostatní definujeme komerční jako to, co je motivováno finančním ziskem. Užití pro osobní potřebu je motivováno samotným výsledkem užití a nepřináší finanční zisk od třetí osoby.

[Filip Jirsák]

Například hodnota lidského života.

To, že nějakou hodnotu nechcete definovat a raději to ponecháte náhodné volbě, na věci nic nezmění. Můžete si definovat, že na záchranu lidského života nedáte víc než 10 milionů, víc než 100 milionů, víc než miliardu. A nebo to taky můžete ignorovat, a pak na záchranu jednoho života vydáte 1 miliardu a na záchranu druhého nedáte nic, i když by stačilo pouhých 50 tisíc. Na záchranu všech jednoduše nemáme peníze, protože lékařská věda dokáže nesrovnatelně víc, než co dokážeme zaplatit. Jinými slovy – i lidský život má nějakou hodnotu vyjádřitelnou v penězích, akorát v současném systému (kdy se tváříme, že má nekonečnou hodnotu) je ta hodnota závislá zejména na náhodě.

Jak souvisí lidský život s protichůdností hodnot jsem stále nepochopil.

Já i všichni ostatní definujeme komerční jako to, co je motivováno finančním ziskem. Užití pro osobní potřebu je motivováno samotným výsledkem užití a nepřináší finanční zisk od třetí osoby.

Jenže užitek a finanční zisk jsou navzájem převoditelné.