Demokratické volby a nedemokratické referendum

26.10.2014 10:52 | Přečteno: 1152× | zážitky běžného dne

Tento zápisek je nekorektní a netýká se linuxu.

Pojďme se nejdříve podívat na demokratické volby. Přítomnost vojáků ve volební místnosti je naprosto normální, neboť dohled je potřeba. Průhledné boxy jsou samozřejmostí, aby bylo vidět, jestli se voliči rozhodují správně, pro věší demokratičnost mohou obálku házet do urny i děti.

Zato u nedemokratického referenda jsou voliči k volbě nuceni a jejich hlasy jsou kontrolovány pomocí průhledných volebních uren. Všemu dominuje vojenská přítomnost, která úskočně hraje stolní fotbal mimo volební místnosti.

Zdar Max.        

Anketa

Komentáře

[mirec]

Příloha:

• precitane.png (7892 bytů)

Totálny offtopic: ako si vysvetliť to hlasovanie pri nulovej návštevnosti?

[Miriam]

Návštěvnost se počítá až od zveřejnění blogu. Zato hlasovat můžeš už při náhledu nebo publikaci, která se myslím nepočítá do zveřejnění. Ano, hlasuju pro sebe, protože se mi moje blogísky líbí. Zdar Marx

[Hegemon]

Americký sen u konce

[M-train]

Ale naši pravdoláskaři tvrdí, že nic lepšího, než americká demokracie neexistuje. Vždyť proto ji tak úspěšně vyvážejí na Střední východ, zkoušejí to na Ukrajině, naši politici jim rektálně aportují.

Jenom nevím, když konečně USA uvalí embargo nebo raději přímo zaútočí na další nedemokratické režimy, z.B. na Saúdskou Arábii - ta má přeci všechny atributy, které Amíci všude ve světě kritizují. Není to snad jenom kvůli nějakým ropným smlouvám a propojení rodiny Bushe? To by si pak jeden mohl myslet, že ze stejných důvodů se rodina Biddena angažuje v ropném průmyslu Ukrajiny, ale to bych asi byl příliš podezíravý

[JS1]

Ach jo, tomuhle webu fakt nekdo veri? Skutecna cisla o potravinovych listcich jsou neco kolem 47 milionu prijemcu a ve skutecnosti mezirocne poklesla. Nerikam, ze to neni problem, ale to co z toho vyvozuje pan Hajek jsou uplne bludy.. Asi to u nas muselo byt katastrofalni, kdyz vetsina rodicu (nevim jak je to ted) dostavala treba pridavky na deti..

Budte trochu kriticti k tomu co ctete.

[Seraph]

Bohužel, nemám čas po tom více pátrat a potvrdit množství příjemců sociální pomoci v USA. Takže v tomto nemohu oponovat. Ve zbytku ale ano. Rusko jako odvetu za Ukrajinu složí dolar. A EU + USA bude uvrženo do ... pekla. A kdyby ne, postarají se o to vymaštění Evropští multikulturalisté. Mají neodolatelnou touhu přesouvat sem muslimské psy.

[JS1]

Rusko nema jak slozit dolar. Mozna Cina, ale i kdyby, fakticky na tom moc nezalezi. A muslimove? Vzdyt jich je v Evrope hrstka a vetsina se z nich prestehovala sem proto, ze touzi po demokracii.

Vlastne jste zrcadlovym obrazem vlady USA, ktera se taky lidem snazila tvrdit, ze "berou nam nasi svobodu". Pritom sami kradou jak straky. Jestli se USA nebo EU rozpadne, bude to predevsim diky "osvicenosti" jejich predstavitelu.

[Seraph]

Má. BRICS, v které má vedoucí pozici Rusko, vytváří vlastní měnový blok, nezávislí na dolaru a podložený zlatem. Nikoli dluhem jako dolar či euro. To položí USA. Muslimů zde není hrstka, je jich zde přes 45 milionů. Číslo poroste rychle, muslimská žena má průměrně 6 dětí, evropská 1,5. Již brzo budou zakládat strany prosazující muslimskou kulturu. Po odporu domorodých evropanů a pár masakrech nastane renezance fašismu. Koneckonců, bude mít kde vyklíčit. Ne nadarmo EU přijme zanedlouho fašistickou Ukrajinu.

[lmbot]

Chytit se ne až tak důležitýho detailu a snažit se nad ním znevěrohodnit celý text je otřepaná metoda a moc už nezabírá. Asi máte špatné pokyny z ústředí nebo děláte mizerně svojí práci a měli by vás vyměnit Článek jsem četl už na jiném serveru a podle všeho nepochází ani z pera páně Hájkova a je jenom převzatý.

Obrovská závislost na sociálním systému, a je teď fakt jedno jestli to je 50 mil. nebo 68 mil., je jenom průvodní efekt zhoubného transatlantického finančního systému, který systematicky vysává ekonomiky na úrovni kontinentů a to na základě podvodů i hrubé síly. Nefér plošné transfery majetku a generování obrovské nerovnováhy. Jako nejpodstatnější vidím korelaci mezi zahraniční intervenční politikou USA a aktivitami FEDu hlavně v poslední dekádě, kdy tisknutí dolaru resp. kvantitativní uvolňování se kompletně vymklo z ruky a jediný co udržuje směnitelnost za dolar jsou diplomatické hrozby a vojenská síla. Každýmu kdo se trochu pohybuje ve finančníctví a národních ekonomikách jsou tyhle zákony zřejmé. Bezprecedntní masivní nárůst výdajů na zbrojení USA, ještě před pádem L&bros. a nezávisle na předchozích a následných intervencích není náhoda a jen pro srovnání tvoří skoro 40% celkových světových výdajů na zbrojení. Druhá Čína vydává jen kolem 10% a třetí Rusko se krčí se svými 5%. Raněný kůň nejvíc kope.

[patentovy zakon]

Aká je u Vás výška prídavkov na deti? U nás 23,52 eur? To je na jednu zimnú bundu v čínskom obchode, keby sme to chceli premeniť na dávku v naturáliách:). Ak by to bolo v potrav. lístkoch, vyzerala by tá hodnota ešte závratnejšie:). Dnes som cez voľnú hod. bola o.i. kúpiť žiakovi, čo ma o to požiadal desiatu, kupovala som racionálne, aby sa chlapec aj najedol, aj ho to nevyšlo draho, bolo to asi euro 40 centov (Lidl), takže prídavky mu sotva pokryjú desiatu v prac. dni. V našom regióne slovenskú priemernú mzdu:), 820 eur v hrubom, nemá skoro nikto.

[Jendа]

Ještě štěstí, že v civilizovaných zemích se nic takového stát nemůže

Nechápu, jak je možné, že čtyřicet let po vynálezu asymetrické kryptografie nemáme neprůstřelné volby.

[Xerces]

Proto6e to selhává na lidech jako ostatně všechno. Jak zajistíš, že ti doma nebude někdo stát za hlavou s revolverem při hlasování?

[Jendа]

Jak zajistíš, že ti doma nebude někdo stát za hlavou s revolverem při hlasování?

Nijak a vůbec to nevadí. Dobře navržený volební systém samozřejmě poskytuje věrohodnou popiratelnost.

Jak zajistíš, že tě ten člověk nedoprovodí do volební místnosti s jediným lístkem a nedohlédne, aby sis nevyžádal druhou sadu lístků?

[Bedňa]

Putinova reč:

Hox: letošní ročník Valdajského klubu se od minulých dost podstatně lišil, Putin ho využil po své podstatě pro ohlášení, výzvu Západu - "máme vlastní koncepci globalizace a nehodláme přebírat nebo účastnit se té vaší." V kontextu globální politiky se jedná o událost velkého významu, jež se plně projeví teprve v budoucnosti. Mezi analytiky se už nyní mluví o zakončení epochy "mnichovské řeči (2007)" a začátek epochy "valdajské řeči".

Dobrý den, milí přátelé! Dámy a pánové! Doufám, že místo a čas pro vaše jednání a pro naše setkání jsou dobře zvoleny - je to centrum Ruska, ne zeměpisné, ale duchovní, je jednou z kolébek naší státnosti. Naši vynikající vědci - historikové vědí a psali ve svých výzkumech, že právě zde se zrodily prvky ruské státností, čímž měli na mysli, že velké řeky, Volchov a Něva, byly přírodními prostředky komunikace, přirozenými pro tu dobu. A zde se postupně začala rodit ruská státnost.

V letošním roce se zde shromáždil bezprecedentní počet účastníků - více než 200 ruských a zahraničních politiků, veřejných, duchovních vůdců, filozofů, umělců, lidí s velmi odlišnými, a někdy i protichůdnými a velmi originálními názory.

Už jste zde diskutovali několik dní. Budu se snažit vás příliš neunavovat. Ale přesto si dovolím vyjádřit své názory k tématům, kterých jste se během těchto jednání nějakým způsobem dotýkali. Nejde jen o analýzu ruské historické, kulturní a státní zkušenosti. Především mám na mysli všeobecnou rozpravu, rozhovor o budoucnosti, o strategii a hodnotách, o hodnotovém základu vývoje naší země, o tom, jak globální procesy budou ovlivňovat naši národní identitu, o tom jakým chceme vidět svět v jednadvacátém století; co může přinést do tohoto světa, spolu s našimi partnery, naše země - Rusko.

Dnes, s nutností hledání nové strategie a zachování své identity v radikálně se měnícím světě, světě, který se stal více otevřeným, transparentním a vzájemně propojeným, v té či oné podobě se potýkají prakticky všechny země, všechny národy: jak ruské, tak evropské, Číňané a Američané, a společnosti téměř ve všech zemích světa. A my, samozřejmě, také zde na Valdaji, se snažíme lépe pochopit, jak se té výzvě pokouší čelit naší partneři, přestože se zde setkáváme hlavně s odborníky na Rusko. Ale my vycházíme z toho, že naši vážení hosté vyjadřují svůj názor na vzájemnou interakci, vztah mezi Ruskem a zeměmi, které zastupují. Pro Rusy, pro Rusko znějí otázky "Kdo jsme?", "Kým chceme být?" v naší společnosti stále hlasitěji. Ustoupili jsme od sovětské ideologie, už není možné jí vrátit. Zastánci fundamentálního konzervatizmu, kteří se vzhlíží k Rusku před rokem 1917, jak se zdá, jsou stejně daleko od reality jako zastánci západního ultraliberalismu. Je zřejmé, že náš pokrok není možný bez duchovního, kulturního a národního sebeurčení, jinak nebudeme moci odolávat vnitřním a vnějším výzvám, nemůžeme uspět v globální konkurenci. A dnes vidíme nové kolo této konkurence.

Hlavními směry dnešní konkurence jsou ekonomicko-technologické a ideologicko-informační. Vyhrocují se také vojenskopolitické problémy a vojenskopolitická situace. Svět se stává tvrdším, místy je odmítáno nejen mezinárodní právo, ale dokonce i základní slušnost. Je třeba být silným ve vojenské, technologické, ekonomické oblasti, ale hlavní věcí, která bude rozhodovat o úspěchu, je kvalita lidí, kvalita společnosti, duchovní a mravní. Vždyť nakonec, jak ekonomický růst a prosperita, tak i geopolitický vliv jsou odvozeny od stavu samotné společnosti, od toho, jak občané té či oné země cítí svou jednotu, nakolik jsou zakořeněni ve své historii, v hodnotách a tradicích, nakolik je pojí společné cíle a zodpovědnost. V tomto smyslu je pro Rusko otázka získání a upevnění národní identity opravdu zásadní věci.

Mezitím Rusko dnes zažívá nejen objektivní tlak globalizace na svou národní identitu, ale také důsledky národních katastrof dvacátého století, kdy jsme dvakrát zažili rozpad naší státnosti. Výsledkem byl zničující úder do kulturního a duchovního kódu národa, setkali jsme

se s porušením tradic a jednoty historie, demoralizací společnosti, deficitem důvěry a odpovědnosti. To má kořeny v mnoha naléhavých problémech, kterým čelíme. Vždyť otázka odpovědnosti přes sebou samým, společností a zákonem je jednou ze základních, a to nejen v právu, ale také v každodenním životě.

Po roce 1991 vznikl dojem, že nová národní ideologie, ideologie rozvoje, se narodí sama od sebe. Stát, moc, intelektuální a politická třída se téměř vyřadily z této práce, tím spíše, že stará oficiální ideologie po sobě zanechala nepříjemný pocit. A právě proto se všichni báli i jen dotýkat se tohoto tématu. Kromě toho, absence národní ideje na základě národní identity byla výhodná kvazikoloniální části elity, která dávala přednost krádežím a vývozu kapitálu před spojením své budoucnosti se zemí, kde ty peníze získala.

Praxe ukázala, že nová národní idea se nerodí a nevyvíjí podle tržních pravidel. Distancování státu a společností od tohoto problému nepřináší výsledky, stejně jako mechanické kopírování cizích zkušeností. Takové hrubé výpůjčky, stejně jako vnější pokusy civilizovat Rusko, nebyly přijaty převážnou většinou našeho národa, protože touha po nezávislosti, duchovní, ideologické a vnější suverenitě je nedílnou součástí našeho národního charakteru. Mimochodem, tento přístup nefunguje i v mnoha dalších zemích. Pryč jsou ty časy, kdy hotový model uspořádání sociálního zřízení mohl být nainstalován v jiném státě jako počítačový program.

Také chápeme, že identita, národní idea nemůže být vnucena shora, nemůže být vybudována na základě ideologického monopolu. Taková konstrukce je velmi nestabilní a zranitelná, víme to z vlastní zkušenosti, že v moderním světě nemá žádnou budoucnost. Je nutná historická tvořivost, syntéza nejlepších národních zkušeností a idejí, pochopení našich kulturních, duchovních, politických tradic z různých úhlů pohledu, s tím, že to není cosi ztuhlé, dopředu dané, ale že to je živý organismus. Teprve poté bude naše identita založena na pevných základech a bude nasměrována do budoucnosti, ne do minulosti. To je hlavní argument ve prospěch toho, aby otázka ideologie rozvoje byla nutně projednávána mezi lidmi, kteří mají různé pohledy a různé názory na to, jak a co dělat, pokud jde o řešení některých problémů. Nám všem: tzv. neo-slovanofilům a neo-západofilům, státníkům a tzv. liberálům - celé společnosti bude třeba pracovat na formování společných rozvojových cílů. Je třeba se zbavit zvyku slyšet pouze ideologické přívržence a hned z kraje s hněvem a dokonce i nenávistí odmítat jakýkoliv jiný názor. Nelze kopat do budoucností země jako do fotbalového míče, ponořit se do nespoutaného nihilismu, spotřeby, kritiky čehokoli, anebo do ponurého pesimismu. Liberálové se musí naučit mluvit se zástupci levicových názorů, a naopak nacionalisté by si měli uvědomit, že Rusko se formovalo právě jako mnohonárodní a multi-náboženský stát, z prvních svých kroků, a zpochybňováním našeho multietnického původu, zneužíváním témat ruského, tatarského, kavkazského, sibiřského a nějakého dalšího nacionalismu a separatismu, nastupujeme cestu zkázy svého genetického kódu. Ve skutečnosti, začínáme ničit sami sebe.

Svrchovanost, nezávislost a územní celistvost Ruska jsou bezpodmínečné. Jsou to "červené linie", které nesmí nikdo překročit. Při vší pluralitě našich názorů, diskuse o identitě, o národní budoucnosti není možná bez vlastenectví jejích účastníků. Vlastenectví, samozřejmě, v nejčistším slova smyslu tohoto slova. Příliš často v historii země namísto opozici vládě, jsme konfrontováni s opozicí samotnému Rusku. Už jsem o tom připomínal. Puškin o tom také mluvil. Víme, jak to končilo - demolicí státu jako takového. U nás prakticky neexistuje žádná rodina, která by se vyhnula neštěstím minulého století. Otázky hodnocení určitých historických událostí ještě dnes rozdělují naší zemi a společnost. Musíme tyto rány zahojit, obnovit celistvost historické tkáně. Nemůžeme klamat sebe sama, vyškrtnout nevzhledné nebo ideologicky nevhodné stránky, přerušit spojení generací, jít do extrémů při vytváření nebo zavrhování idolů. Je na čase přestat si všímat na historii pouze špatného, nadávat si víc, než to dělá kdokoli z našich nepřátel. Kritika je nutná. Ale bez sebeúcty, bez lásky k Vlasti tato kritika je ponižující a neproduktivní.

Měli bychom být hrdí na svou historii, a máme na co být hrdí. Celá naše historie bez výjimek by se měla stát součástí ruské identity. Bez přiznání tohoto faktu není možná vzájemná důvěra a pohyb společnosti kupředu.

Další vážná výzva pro identitu Ruska je spojena s událostmi, které probíhají ve světě. Jsou zde vnější politické a morální aspekty. Vidíme, jak většina euroatlantických zemí fakticky jde cestou odmítání svých kořenů, včetně křesťanských hodnot, které tvoří základ západní civilizace. Popírají se morální zásady a jakákoli tradiční identita: národní, kulturní, náboženská, nebo dokonce pohlavní. Provádí se politika, která řadí na stejnou úroveň velkou mnohodětnou rodinu a partnerství osob stejného pohlaví, víru v Boha a víru v Satana. Výstřelky politické korektnosti jdou tak daleko , že už se vážně mluví o registraci stran, jejichž cílem je podpora pedofilie. Lidé v mnoha evropských zemích se bojí nebo stydí mluvit o své náboženské příslušnosti. Ruší se a přejmenovávají svátky, aby stydlivě schovali podstatu těchto svátků - jejich morální základ. A tento model se agresivně snaží vnutit celému světu. Jsem přesvědčen, že to je přímá cesta k degradaci a primitivismu, k hluboké demografické a morální krizi.

Co jiného by mohlo být větším svědectvím o morální krizi lidské společnosti, než ztráta schopnosti sebereprodukce. Dnes téměř všechny vyspělé země již nejsou schopny se reprodukovat, dokonce s pomocí migrace. Bez hodnot založených v křesťanství a jiných světových náboženství, bez standardů morálky, které se formovaly tisíce let, lidé nevyhnutelně ztratí svou lidskou důstojnost. My považujeme za přirozené a správné hájit tyto hodnoty. Je třeba respektovat právo jakékoli menšiny na odlišnost, ale také práva většiny by neměla být zpochybňována.

Zároveň vidíme pokusy nějakým způsobem oživit zjednodušený model unipolárního světa, zničit institut mezinárodního práva a národní suverenity. Takový unipolární, zjednodušený svět nepotřebuje suverénní stát, potřebuje vazaly. V historickém smyslu, je to odmítnutí své tváře, odmítnutí rozmanitosti světa daného Bohem a přírodou.

Rusko je s těmi, kteří se domnívají, že klíčová rozhodnutí by měla být zpracována na kolektivním základě, nikoli podle uvážení a v zájmu jednotlivých zemí nebo skupin států, že by mělo působit mezinárodní právo, nikoli právo silnějšího, ne pěstní právo, že žádná země, žádný národ není výjimečný, ale každý je jedinečný, samozřejmě svébytný, a má stejná práva, včetně práva samostatně si zvolit cestu vlastního rozvoje. Toto je náš koncepční pohled, který vychází z našeho vlastního historické osudu, z úlohy Ruska ve světové politice. Naše současná pozice má hluboké historické kořeny. Samotné Rusko se vyvíjelo na základě rozmanitosti, harmonie a rovnováhy, a tuto rovnováhu přinášelo do světa. Chci vám připomenout, že Vídeňský kongres v roce 1815, a dohody v Jaltě z roku 1945, které byly přijaty s velmi aktivní účastí Ruska, zajistily dlouhodobý mír. Síla Ruska, síla vítěze v těchto klíčových okamžicích se projevila v šlechetnosti a spravedlnosti. A nezapomínejme na Versailles, uzavřený bez účasti Ruska. Mnozí odborníci, a já s nimi naprosto souhlasím, věří, že právě ve Versailles byly založeny kořeny budoucí světové války. Protože Versailleská smlouva byla nespravedlivá k německému lidu a uložila na něho taková omezení, se kterými při normálním fungování nemohl vyrovnat, na staletí dopředu.

Chci vás upozornit ještě na jeden základní aspekt. V Evropě a v řadě dalších zemí je tzv. multikulturismus, který je cizorodým prvkem uměle prosazovaným seshora, nyní zpochybňován, což je pochopitelné. Protože v jeho osnově leží svého druhu úroky za koloniální minulost. Ne náhodou dnes politici a veřejní činitelé v samotné Evropě stále častěji mluví o selhání multikulturismu, o tom, že není schopen zajistit integraci odlišných jazykových a kulturních elementů do společnosti.

V Rusku, na které se ve své době snažili dát nálepku "vězení národů", za celá staletí nezmizel jediný, dokonce i nejmenší národ. Všechny si zachovaly nejen svojí vnitřní autonomii a kulturní identitu, ale zároveň i svůj historický prostor. Víte, se zájmem jsem se dozvěděl, že v sovětských dobách měl téměř každý malý národ svůj tisk, podporovaly se jazyky, podporovala se národní literatura. Mimochodem, mnoho z věcí, které se dělaly v této oblasti dříve, musíme vrátit a poučit se z toho. V tomto případě máme jedinečnou zkušenost vzájemného vlivu, vzájemného obohacování, a vzájemného respektování různých kultur. Tato politická kultura a politická etika žije v našem historické vědomí v našem duchu, v našem historickém kódu. Na tomto se přirozeným způsobem tisíc let budovala naše státnost.

Rusko - jak se obrazně vyjádřil filosof Konstantin Leonťjev - se vždy vyvíjelo jako "kvetoucí složitost", jako stát-civilizace, zpevněný ruským lidem, ruským jazykem, ruskou kulturou, Ruskou pravoslavnou církví a dalšími tradičními religiemi Ruska. Právě z modelu státu-civilizace vycházejí zvláštností našeho státního zřízení, které se vždy snažilo pružně přizpůsobovat národním, náboženským specifikám různých oblastí, a zabezpečovat rozmanitost v jednotě. Křesťanství, islám, buddhismus, judaismus a jiná náboženství jsou nedílnou součástí identity a historického dědictví Ruska v současném životě jeho občanů. Hlavním úkolem státu, zakotveném v Ústavě je zajištění rovných práv pro představitelé tradičních náboženství a ateisty, právo na svobodu svědomí pro všechny občany.

Nicméně, identifikace výhradně podle etnického původu a náboženství v největším státu s multietnickým složením obyvatelstva, je samozřejmě nemožné. Právě formování občanské identity založené na společných hodnotách, vlasteneckém povědomí, občanské odpovědnosti a solidarity, úcty k právu, účasti na osudu vlasti bez ztráty kontaktu se svými etnickými, náboženskými kořeny je nezbytnou podmínkou pro zachování jednoty země. Jak politicky a ideologicky, koncepčně bude zformována ideologie národního rozvoje je otázkou mnoha diskusí, i s vaší účasti, vážení kolegové. Ale jsem hluboce přesvědčen, že v srdci naší filozofie musí být rozvoj člověka, rozvoj morální, intelektuální a fyzický. Ještě na počátku 90. let Solženicyn mluvil o tom, že zachování národa po nejhorším dvacátém století by mělo být hlavním národním cílem. Dnes si musíme přiznat, že se nám nepovedlo zcela zvrátit negativní demografické trendy, jsme jenom na krok ustoupili od nebezpečné čáry, která by znamenala ztrátu národního potenciálu.

Bohužel, v historii naší země byla hodnota jednotlivého lidského života často nízká. Příliš často byli lidé jen prostředkem, nikoli cílem a posláním rozvoje. Nemáme už nejen právo, ale ani možnosti pro to, abychom mohli hodit do pece rozvoje miliony lidí. Je třeba chránit každého. Právě vzdělaní, kreativní, fyzicky i duchovně zdraví lidé, a nikoli přírodní zdroje nebo jaderné zbraně, budou hlavní silou Ruska v tomto a následujících stoletích.

Úloha vzdělání je tím důležitější, že pro vzdělání jednotlivce a vlastence musíme obnovit roli velké ruské kultury a literatury. Měly by být základem pro sebeurčení občanů, který je zdrojem identity a základem pro pochopení národní ideji. Zde hodně záleží na učitelském a pedagogickém společenství, které bylo a zůstává nejdůležitějším strážcem národních hodnot, myšlenek a postojů. Toto společenství mluví stejným jazykem - jazykem vědy, znalostí a vzdělání. A to na obrovském teritoriu - od Kaliningradu až do Vladivostoku. A už jenom tím, toto společenství, mám na myslí učitelské pedagogické společenství jako celek, v nejširším slova smyslu, zpevňuje naší zemi. A podpora tohoto společenství je jedním z nejdůležitějších kroků na cestě k silnému a prosperujícímu Rusku.

Ještě jednou podotknu, že pokud nesoustředíme naše úsilí na vzdělávání a zdraví lidí, na formování vzájemné odpovědnosti moci a každého občana, a nakonec, na obnovení důvěry ve společnost, prohrajeme v historické soutěži. Občané Ruska by se měli cítit jako zodpovědní hospodáři a páni své země, svého regionu, své vlasti, svého majetku a svých životů. Občanem je ten, kdo je schopen samostatně řídit vlastní záležitosti a svobodně spolupracovat se sobě rovnými. Nejlepší školou občanství jsou místní samosprávy a občanské organizace, založené z vlastní iniciativy. Samozřejmě, v tomto případě mám na mysli nevládní organizace. Mimochodem, jednou z nejlepších ruských politických tradic je zemská tradice, která také byla postavena na principech samosprávy. Pouze z účinného mechanismu samosprávy může vyrůst skutečná občanská společnost a skutečná národně orientována elita včetně, samozřejmě, i opozice s vlastní ideologií, hodnotami a mírou pro dobré a špatné, s vlastními a ne vnucenými z médií, natož ze zahraničí. Stát je připraven a bude věřit iniciativním a samosprávným strukturám, ale musíme vědět, komu důvěřujeme. A toto je úplně normální mezinárodní praxe a právě proto jsme přijali novou legislativu, která zvýší transparentnost nevládních organizací.

Hovoříme-li o případných reformách, je důležité nezapomínat, že naše země není jen Moskva a Petrohrad. Při rozvoji ruského federalismu se musíme spoléhat na své vlastní historické zkušenosti, použít flexibilní a rozmanité modely. Do konstrukce ruského federalismu je založen velmi velký potenciál. Musíme se naučit ho moudře využívat, a nezapomínat na to hlavní: rozvoj regionů a jejich samostatnosti, musíme pracovat na vytváření rovných příležitostí pro všechny občany země bez ohledu na místo jejích bydliště, na odstranění nerovnováhy v ekonomickém a sociálním rozvoji regionů Ruska, což znamená na posílení jednoty země. Samozřejmě, je to velmi náročný úkol, protože tyto oblasti se vyvíjely po celá desetiletí, ne-li staletí, nerovnoměrně.

Chtěl bych se dotknout jednoho tématu.

Dvacáté první století slibuje, že bude stoletím velkých změn, érou formování geopolitických kontinentů, finančně-ekonomických, kulturních, civilizačních, a vojensko-politických. A proto naší absolutní prioritou je těsná integrace se sousedy. Budoucí Euroasijská hospodářská unie, o které jsme mluvili v poslední době, není jen souborem vzájemně výhodných dohod. Euroasijská unie je projekt zachování identity národů, historického eurasijského prostoru v novém století a novém světě. Euroasijská integrace je šancí pro země bývalého Sovětského svazu stát se nezávislým centrem celosvětového vývoje a ne periferii pro Evropu nebo pro Asii. Chci zdůraznit, že euroasijská integrace bude také budována na principu rozmanitosti. To je sdružení, ve kterém každý si zachová svou tvář, svou identitu a politickou subjektivitu. Spolu s našimi partnery budeme důsledně, krok za krokem realizovat tento projekt. A doufáme, že bude naším společným příspěvkem k zachování rozmanitosti a udržitelnosti globálního rozvoje.

Vážené kolegyně a kolegové!

Doba po roce 91 je nazývána postsovětskou fází. Přežili jsme ji, překonali toto dramatické období. Rusko, jak už se to stalo v historii mnohokrát, prošlo přes utrpení, těžké zkoušky, a vrací se zpět k sobě, do své vlastní historie.

Upevnili jsme svoji národní identitu, posílili své kořeny, přesto zůstali otevření a vnímavý k nejlepším myšlenkám a praktikám Východu i Západu, my musíme a my půjdeme kupředu.

Velice vám děkuji za vaši pozornost.

[Dusan]

Zabudol dodať akú koncepciu, aj keď kto hľadá nájde.

Dokonca je časť analytických diel preložených do slovenčiny/češtiny.

[lmbot]

Rusko je teď v defenzívě, ale je potřeba si pořád držet odstup až se situace překlopí. Země BRICSu by už přešli na alternativní měnu už dávno, na summitu v Číně 2011 už to skoro padlo, ale zřejmě dohlíží důsledkům které by nastaly a asi se jim zatím nechtělo svoje miliardová konta v USD konvertovat. Ruská ekonomika není v moc dobré kondici, ale má trumf v jaderných hlavicích, absolutní surovinové soběstačnosti a jeden ze dvou hlavních hlasů v BRICSu. Proč je nepřítelem číslo jedna je snad jasné, na záminky ohledně lidských práv a nesvobody snad už nikdo nevěří. Jistli bude Rusko intervenovat v sousedním Mexiku a Kanadě, na to si ještě počkáme. V současné době to jsou USA a NATO, které operují na druhé straně světa a neustále se přibližují a obklopují Rusko. Celkem překvapilo jak nepodnikli protireakci na vstup pobaltských republik i nenásilné vrácení Krymu.

[Radovan]

Ale co se ti zase nelíbí, vždyť tam jenom pár opozičních politiků zmlátili, hodili do koše, vyhrožovali jim smrtí, zakázali jim účast ve volbách... Ale to byli všechno agenti Putina, kteří si i v parlamentu dovolili tvrdit že ukrajinští hrdinové se symboly humanitárních jednotek SS na přilbách vraždí děti, nebo něco podobného.

Naopak, ozbrojené ultranacionalistické bojůvky (věrné odkazu SA) udržující pěstmi a zápalnými lahvemi pořádek a fyzicky lustrující moskaly jsou naprosto demokratická záležitost, musí být, když mají podporu západních "demokracií", podporujících mnohé diktátory a teroristické organizace.

A navíc jsou tyhle volby nejúspěšnější v historii Ukrajiny, naprosto nestranná Kolomojského televize 1+1 informovala o volební účasti 99.9%, a to včetně Doněcku, Lugaňsku, a dokonce Simferopolu na Krymu! A každý přece ví, že to co říká televize je prostě pravda.

[patentovy zakon]

tých 99,9 % si už podal Anatolij Šarij:))

[gsnak]

Shia LaBeouf ma dvojnika alebo emigroval na Ukrajinu?

[patentovy zakon]

Vidím, že sa aj Bedňa snažil:). Nebudem tu kopírovať veľmi zaujímavú komparatívnu štúdiu PRE KRALYKA, Miriam by ma obvinil(-a) zo zneužívania jej blogísku ( snáď nie je maloletá -ý :))

Takže pre kralyka a aj faunoma by to mohlo zaujímať.

http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=342

[Radovan]

To vypadá na dost výživné čtení, budu si to muset prostudovat celé. Ale jak jsem to přelétl očima, tak mi to připomnělo jeden výrok: "Největším úspěchem rakouské poválečné diplomacie bylo to, že udrželi svět v přesvědčení, že Hitler byl Němec"

[patentovy zakon]

:) už vzhľadom na výber tých zdrojov, z ktorých to porovnávanie čerpá sa nedá celkom hovoriť o objektívnom hodnotení, ale myslím, že to dosť zodpovedá aj môjmu pozorovaniu (i keď chodím väčšinou pozorovať diskusie na internete alebo sem-tam natrafím aj na nejaké články niektorých z tých spomínaných ideológov), napr. tá typológia ruských nacionalistov je dosť výstižná, ale tie hodnotiace postoje voči Rusku a zdôrazňovanie jeho "imperiálnych ambícií" a na druhej strane retušovanie tváre ukrajinského nacionalizmu (Tanjibok a i.) mi pripadá dosť zaujato:)

[Miriam]

Já tě z ničeho obviňovat nebudu, však jsme kámošky, nééé?

[patentovy zakon]

to vieš že hej, pri mojej práci som tiež splachovacia :)

[Miriam]

Hééj, a jak se ti vlastně daří? Nejsou na tebe děcka zlý?

[patentovy zakon]

Ďakujem za úprimný záujem. A odkedy sa, Miriam, tak zaujímaš o moje blaho? ... Nie, mňa dorastenci nijako nevytáčajú, a ak by si mala niekedy nejaké poruchové dieťa, spoľahni sa, žeby sme mu aj napriek tvojmu zhubnému vplyvu vedeli pomôcť pri resocializácii:).

[Miriam]

No jasně, že se zajímám o blaho své budoucí partnerky Budeme mít mimčo spolu, jó?

[patentovy zakon]

jardíka, ty troll:) zdar max

[patentovy zakon]

*že by :)...

[Miriam]

Simtě, když tě miluju, tak mi o nějaký překlep nejde.

[patentovy zakon]

tak mi o nějaký překlep nejde.

tak ja si preklepnem rodný list...stačí letopočet, alebo treba aj pohlavie?

[pools]

<kočka s krabicí popcornu popíjející Coca-Colu©TM>

[Grunt]

Ty obrázky už snad větší být ani nemohly.

[Miriam]

Nemohly. Si furt stěžuj, pak by ti zase vadilo, že jsou moc velké.

[Vac]

Ватники...

[patentovy zakon]

ukropiteki...

[patentovy zakon]

čau, Mirča, keď už máme ten listopád:), aby si tu nebol ako kůl v plotě a pri príležitosti (VSR) Veliké sametové revoluce:

Vzpomenete si, co jste dělal v pátek 17. listopadu 1989?

Byl jsem na Orlíku. Večer mi telefonoval náčelník Státní bezpečnosti, generál Lorenc: „Soudruhu Jakeši, sděluji, že shromáždění už skončilo, průběh byl dobrý, lidé se rozcházejí. Odjíždím do Bratislavy.“ Věřil jsem mu. Byla to povolená demonstrace a byl vydán jasný pokyn, že pořádkové síly nesmějí být použity. O zásahu na Národní třídě Lorenc neřekl nic ani třetí den na předsednictvu.

Kdy jste viděl filmové záběry z Národní třídy?

Ještě o víkendu. Stručně a krátce: padesáté výročí 17. listopadu 1939 zneužilo několik vysoce postavených členů strany, aby spolu se Státní bezpečností a za rad KGB svrhli vedení strany. Jmenovitě to byli generál Alojz Lorenc a Rudolf Hegenbart (vedoucí oddělení státní administrativy ÚV KSČ; pozn. red). Jenže se jim to vymklo. Chamtivost po moci otevřela cestu ke státnímu převratu. Nebyli jsme jednotní.

Koho napadlo povolat do Prahy Lidové milice?

Obrátil se na mě člen politbyra Kempný a náčelník hlavního štábu Lidových milicí Novák. „Soudruhu Jakeši, je třeba to nějak zastavit. Měli bychom pozvat milicionáře z republiky.“ Já byl velitel Lidových milicí. Odpověděl jsem, že budu o jejich názoru informovat předsednictvo. To jsem učinil a předsednictvo návrh s určitou mírou nechuti schválilo. Milicionářů mělo přijet asi deset tisíc. Cílem bylo, aby se prošli několikrát Prahou a ukázali, že je tu reálná síla, která chce bránit společenský řád, která si stoupne kolem různých center, z nichž vychází nepřátelská propaganda, aby se u odpůrců vytvořilo určité ovzduší strachu. Z jednotlivých krajů vyjely autobusy s milicionáři. Pozdě večer mi volá šéf milicí Novák: „Praha je odmítá přijmout.“ Říkám mu: „Zastav další příjezd, kdo nevyjel, ať nevyjíždí. Vyčkej, ráno budeme chytřejší.“ O co šlo? Šlo o to, že tady byli kohouti, kteří chtěli být generálním tajemníkem. Štěpán, Adamec a Štrougal, jenž neunesl, že se jím v roce 1987 nestal místo mě. Všichni sledovali jedno – a řeknu to vulgárně: „Nesmíme si umazat ruky.“ Takže i Mirek Štěpán měl obavu, aby nedošlo k něčemu, co by mu zabránilo být generálním tajemníkem. Proto Praha milicionáře odmítla přijmout. ¨

A co armáda?

Dvaadvacátého listopadu za mnou přišel ministr obrany Václavík. Žádal výjimečný stav. Říkal: „Chceme splnit svoji povinnost bránit socialistický režim.“ O této otázce jsem nemohl rozhodovat sám, to příslušelo předsednictvu nebo Radě obrany státu. Měl jsem ji svolat. Rada obrany státu, to zní jinak než Ústřední výbor KSČ. Byla chyba, že jsem to neudělal. Ústřední výbor, který byl svolán proti mé vůli, pak 24. listopadu svrhl předsednictvo strany. Tam už si každý valil svou kuličku. Štrougal ale potřebné hlasy nedostal, vystoupil proti němu Husák. Generálním tajemníkem byl zvolen Karel Urbánek.

Na začátku prosince vás vyloučili z KSČ…

Odvolal jsem se proti tomu. Krátce poté, zrovna jsem vyklízel kancelář, za mnou přišel ministr vnitra Kincl. Potichu pronesl: „Oni mě zabijou.“ – „A kdo, prosím tě?“ zeptal jsem se. „Moji generálové.“ Listopad zinscenovala StB. Žádní disidenti – Havlové, Vondrové – na tom nemají zásluhu, ti jen převzali moc, provedli takový Antiúnor. Poslali studenty do fabrik, na 27. listopad vyhlásili generální stávku. A stejně se museli opírat o komunisty. Bez Čalfy by nebyli s to nadiktovat ani jedno vládní usnesení. Čalfa se dal do jejich služeb. Komunističtí poslanci, kteří Havla zvolili prezidentem, byli dokonale vystrašení. Tento strach obstaral Čalfa. Na možné odpůrce byly při hlasování namířeny televizní kamery. Komunistický parlament zvolil Havla jednohlasně. Vždyť je to absurdní.

[Radovan]

Tak zase přidám pár zpráviček z posledních dní, které naše úplně objektivní a nestranná média nějak opominula zveřejnit. Sice padlo pár opatrných zmínek o tom že ukrajinci hlasovali proti extrémizmu, takže fašizující pravice ve volbách propadla, jenže už jim uniklo že tihle banderofilové okamžitě začali požadovat revizi volebních výsledků. Pochopitelně ve stylu: "Máme zbraně, chce vládu!" A velmi nízkou účast ve volbách naši mediální experti vůbec nějak zapomněli zdůraznit.

Ještě zajímavější byly výsledky v jihovýchodních guberniích, kde jednoznačně vyhrála strana uprchlého bývalého prezidenta. Stále asi doufají že se vrátí z Ruska ověnčený metály a přinese jim mír, peníze a prosperitu... Jenže pro Putina je Janukovyč něco jako Hess pro Churchilla, rozhodně se kvůli němu nepřetrhne, spíš na něj pořádně kašle.

Úplně zapadla zpráva o potyčkách s ukrajinskými extrémisty, ovšem v polském pohraničí, možná to souvisí s tím že část Poláků začíná žádat vrácení Lvova. Což jim vlastně bylo už před pár měsíci přislíbeno z Kyjeva, v rámci nápravy zločinů stalinizmu. Asi by si to i zasloužili jako odškodnění, banderovci jich tam za války povraždili skoro čtvrt milionu. Když jsem v dubnu kámošům říkal že Ukrajina už neexistuje, nebrali mě vážně. Některým to ale zvolna začíná docházet.

Doněčtí a lugaňští uprchlíci se vracejí z Ruska domů, chtějí se postarat o své domovy před zimou, nebo aspoň o to co z nich po leteckém, dělostřeleckém a raketovém bombardování zbylo. Pokud po nich něco zbylo, třeba po takové Točce obvykle zbude jen dvacetimetrový kráter. Jenže ty většinou nosí kazetovou munici, často fosforovou, takže těch výbušných zase tolik nebylo, většinu zničených domů, škol, a zabitých civilistů včetně dětí obstarali dělostřelci. Stejně jako za druhé světové.

Naopak se do Ruska začali valit ekonomičtí uprchlíci ze západu Ukrajiny, práce pro ně doma není, v Evropě také ne a navíc je tam nikdo nechce, takže jejich jediná možnost je Rusko, kde mají slušnou šanci najít aspoň nějaké zaměstnání. A navíc jim tam nehrozí povolávací rozkaz, kterých se právě rozesílá další vlna. Takže tihle sice nevolili ve volbách, ale zvolili nohama. Navíc se u nich dá předpokládat indoktrinace strašlivou proruskou propagandou, o to horší že nebudou zaplavováni prokyjevskou zaručenou pravdou. Chudáci, kdyby doma radši humanitárně chcípli hlady, pro svoje oligarchy válející se v miliardách.

Kyjev se sice chystá na velkou ofenzívu, během předstíraného příměří seskupil síly, jenže vojákům se moc bojovat nechce, zvlášť po zkušenostech kdy se některé obklíčené jednotky po několika dnech hladovění musely probojovat skrz palbu od vlastních, převážně Nacigardy. Stalo se že jim povstalci vytvořili "humanitární koridor", oznámili to ukrajinskému velení, a následně ukrajinské dělostřelectvo do toho místa spustilo takovou palbu, že ty prchající Ukrajince nahnalo zpátky do obklíčení.

Není divu že v takovéhle situaci některé ukrajinské jednotky vyjednávají s povstalci, teď už nikoliv o tom že dezertují do Ruska, ale chtějí spojit síly a společně táhnout na Kyjev. Cestou by se mohli stavit v Mariupoli a Oděse, jestli s tím tamní "obránci" počítají, budou utíkat rychleji než kolaboranti před minulým povstaleckým rajdem, kdy Mariupol těsně před příměřím z větší části obklíčili a málem dobyli z chodu.

Honičku za ruskou ponorkou ve švédských vodách ukončila švédská tajná služba. Poněkud nediskrétně totiž proflákla, že ta ponorka nebyla ruská, nebyla totiž žádná. Dokonce se ani nenamáhali zfalšovat mahrávku toho údajného ruského volání o pomoc, jenom si udělali takové menší cvičení za pár milionů švédských korun od daňových poplatníků. Čili další nikdy nespatřená "paní Colombová", podobně jako ty nedávné konvoje ruské armády, které ÚKáčka tak hrdinně zničili, hned po tom co dírou v plotě prorazily na ukrajinské území.

Zato další ruský humanitární konvoj spáchal invazi na území ovládaná "proruskými separatisty", přivezl spoustu vojenského materiálu, jako jsou brambory, mouka, ovoce... S provokativními nápisy "Humanitární pomoc od Ruské federace" na plachtě každého náklaďáku, aby místní věděli kdo jim zase přijel ubližovat.

Neznámí "hackeři" napadli a na chvíli shodili síť v Bílém domě. Podle amerických expertů prý stopy vedou do Ruska. To je zábavné, ještě před rokem stopy po všech podobných událostech vedly výhradně do Číny. Teď se nejspíš všichni tamní kyberteroristé dali do služeb cara Putina Mocného, protože to je už nejméně desátý "ruský útok" na západní instituce v nepřetržité řadě, a to počítám jen ty o kterých se mluvilo.

A jako třešínku na dortu přidám bombu z dnešního dne. Lugaňští kozáci mají atomovou bombu, tvrdí to prý tamní ataman. Ovšem překlad ve zprávě na aktualne.cz mě teda moc nenadchl, co to jako má být, ti "dropové"?

"Na Ukrajině byly čtyři. Tři dropové někam odvezli, ale jednu se podařilo ukořistit nám. A oni vědí, že ji máme."

Tak jsem si tedy přečetl originál a dovolil něco z vlastní zahrádky, teda dovolil jsem si to přeložit přesněji:

«Máme k dispozici jadernou hlavici. Na Ukrajině byly čtyři, ostatní ukropové někam ulili, ale jednu jsme získali my. A oni dobře vědí že jí máme.»

Vlastně by mě to ani nepřekvapilo, v dobách jelcinovského bordelu, po zkřížení s ukrajinským bordelem, se jim jich prý pár "ztratilo", místo aby je vrátili do Sojuzu k likvidaci. Celé roky Američané tvrdí že je mohla získat Al-Kajda, tak teď si můžou přestat dělat starosti s tím že jim je někdo propašuje rezavou dieselovou ponorkou z výprodeje do Států. Zato plynová Julča musí skákat radostí, ta hned po propuštění z basy chtěla hodit na Moskvu atomovku, tak teď může přemýšlet o tom jak jí tam dostat.

[Vac]

Tohle jsou ty pravé správné svobodné volby:

https://twitter.com/mashable/status/528932944837369856/photo/1

[Vac]

https://twitter.com/christineparis9/status/528971332701413376/photo/1

[Radovan]

Kyjev falšoval volby ve východních a jižních regionech Ukrajiny. Zdroj je prokyjevský web!