Svobodný citační manažer Zotero (Wikipedie, GitHub) byl vydán v nové major verzi 8. Přehled novinek v příspěvku na blogu.
Byla vydána verze 1.93.0 programovacího jazyka Rust (Wikipedie). Podrobnosti v poznámkách k vydání. Vyzkoušet Rust lze například na stránce Rust by Example.
Svobodný operační systém ReactOS (Wikipedie), jehož cílem je kompletní binární kompatibilita s aplikacemi a ovladači pro Windows, slaví 30. narozeniny.
Společnost Raspberry Pi má nově v nabídce flash disky Raspberry Pi Flash Drive: 128 GB za 30 dolarů a 256 GB za 55 dolarů.
Technologie Skip pro multiplatformní mobilní vývoj, která umožňuje vývojářům vytvářet iOS a Android aplikace z jediné Swift a SwiftUI kódové základny, se s vydáním verze 1.7 stala open source.
Na GitHubu byl zveřejněn algoritmus "Pro vás" sociální sítě 𝕏.
Byla vydána nová major verze 34.0.0 webového prohlížeče Pale Moon (Wikipedie) vycházejícího z Firefoxu. Přehled novinek v poznámkách k vydání.
Win8DE je desktopové prostředí pro Wayland, inspirované nechvalně proslulým uživatelským rozhraním Metro z Windows 8. Nabízí dlaždicové rozhraní s velkými tlačítky a jednoduchou navigací, optimalizované pro dotyková zařízení. Cílem projektu je přetvořit design operačního systému Windows 8 do funkčního a minimalistického rozhraní vhodného pro každodenní použití na Linuxu.
Laboratoře CZ.NIC vydaly Datovku 4.28.0 a Mobilní Datovku 2.6.0. Hlavní novinkou je ukládání rozpracovaných datových zpráv do konceptů. Datovka je svobodné multiplatformní aplikace pro přístup k datovým schránkám a k trvalému uchovávání datových zpráv v lokální databázi.
Unix Pipe Game je vzdělávací karetní hra zaměřená na děti a rodiče, která děti učí používat unixové příkazy prostřednictvím interaktivních úkolů. Klíčovým prvkem hry je využití symbolu | pro pipeline neboli 'rouru', který umožňuje propojit výstupy a vstupy jednotlivých unixových příkazů, v tomto případě vytištěných na kartičkách. Předpokládá se, že rodič má alespoň nějaké povědomí o unixových příkazech a jejich provazování pomocí |.
… více »Greed Corp má jednoduchá pravidla a hrála by se dobře bez počítače, jen s papírovými dlaždicemi a obyčejnými figurkami. W!Games k tomu přidali 3D grafiku, náznaky příběhu a možnost hrát po síti nebo proti počítači.
Nad mořem ční jako věže protínající mlhu i oblaka ostrovy. Poklidným životem v souladu s přírodou si na nich žijí Svobodní. Ehm, to je jen neumělý překlad původního, mírně politicky nekorektního jména Freemen. Rozhodně to není politická agitka, když se podíváme na agendy obou skupin. Když totiž do kraje dorazí chamtiví těžaři Kartelu, rozhodne se tento mírumilovný lid vyrazit na dalekou cestu do odlehlejších krajin, kde je nebude nikdo obtěžovat. Tažení to ovšem bude do značné míry válečné, jelikož v cestě stojí imperiální vojska (impéria si ráda podmaňují kohokoliv, kdo se nachomýtne) a piráti… Je sice pár dní po volbách, ale vážně v tom nemusíte hledat politiku!
Do tohoto prostředí jsou zasazena čtyři tažení (za každou frakci jedno) po šesti scénářích. Jednotlivé mise uvádí a zakončuje krátké povídání naznačující příběhovou linii. Není to ovšem nic moc napínavého, originálního a vůbec, jen tak hra jednoho hráče dostává jakýsi rámec, aby nešlo jen o nahodilé bitky bez ladu a skladu. Pro postup v kampani (a tedy odemknutí dalších map) je ani nemusíte vyhrát všechny, ani nemusíte přesně sledovat pořadí v příběhu. Když se někde zaseknete a vyhráli jste dostatek předešlých scénářů, můžete obvykle skočit na další.
Jedna hra zabere obvykle kolem 10–15 minut a počítačoví soupeři nebývají zdaleka neporazitelní — pokud neuděláte několik fatálních chyb, ani “nejchytřejší” umělá inteligence si moc neškrtne. Já jsem v kampani narazil jen párkrát a všechna čtyři tažení jsem prošel za tři večery. Jestliže vás ovšem hra zaujme, můžete se pustit do samostatných map nejen proti počítači, ale i s lidmi — střídat se na jednom počítači nebo zkusit štěstí na primitivní obdobě Battle.netu: vedle běžných her je tu i žebříček, leč hráčů je asi celkem málo, za poslední asi týden jsem nenarazil na nikoho online. Možná je to tím, že ani nejde o nějakou novinku, vždyť Greed Corp se objevila na xboxu a playstationu už v únoru 2010.
Aktuálně je Greed Corp je součástí Humble Bundle: PC and Android 7, pokud ho stihnete. Jinak je k dispozici na běžných distribučních platformách jako Steam, Google Play nebo zmíněné PSN a Xbox Live. Hru zakoupenou přes Humble Bundle stačí stáhnout a rozbalit (tarball). Nic se neinstaluje, prostě spustíte binárku pro svou platformu (x86 nebo x86_64) a hrajete. Trocha zkoumání adresáře GreedCorp_Data/ ukáže framework Unity a Mono. Nastavení se ukládají do ~/.config/unity3d/Invictus-Games Kft/Greed Corp/.
Hra mi běží naprosto plynule i na plné detaily v HD, resp. FullHD na moderním, ale nepříliš výkonném počítači (ULV Intel C2D s Intel GMA X4500MHD, resp. Intel Pentium G2030 s Intel HD). Zabraná paměť se běžně pohybuje kolem 100 MiB. Grafika a efekty přitom neoslní, ani neurazí. Jen občas bych ocenil urychlení animací, které maličko zdržují od hry samotné, a jsem dlouhodobým odpůrcem 3D grafiky, protože je hlavně u strategicky orientovaných her bývá matoucí a zhoršuje orientaci — při oddálené kameře je sice vidět vše i s poměry vzdáleností, ale objekty jsou příliš malé na ovládání; při přiblížení zase vzniká problém se zákryty a je snadné opomenout dění na druhé straně mapky. Ještě štěstí, že pohled nejde rotovat…
Součástí Humble Bundle je také hudba ke hře (nebo jak je moderní říkat: OST). Je to celkem asi 12 minut blues (či přidružených žánrů). Jak už to bývá, první hodinu to bylo celkem příjemné, pak jsem zvuk ve hře prostě ztlumil. Pokud by se vám tento doprovod hodně líbil, nevšiml jsem si, že by ta data šlo jednoduše dostat z distribuce hry.
To bychom měli všechnu tu omáčku okolo, ale jak se vlastně Greed Corp hraje? Už jsem naznačil, že pravidla jsou jednoduchá a přímo ve hře vás s nimi seznámí polopatický návod. Hrají dva až čtyři hráči a ten, kdo přijde o všechny jednotky a budovy, prohrává. I v Greed Corp platí, že dobyté území jen to, přes které projde pěchota, a také platí, že více vojáků je prostě více než méně vojáků. To by mohlo svádět k tomu, co je častým nešvarem strategických her: kdo rychleji získá víc jednotek, vyhrál. Tady to tak ovšem není…
Totiž, jak vědí nejen obyvatelé ostravsko-karvinského revíru, jedním z důsledků těžby je, že se občas někde něco propadne. Útesy, reprezentované šestiúhelníkovými políčky, mají svou výšku a když se na nich těží, tedy stojí na nich nebo v jejich blízkosti budova zvaná důl, v každém tahu se propadnou o jednu úroveň — jakmile dosáhnou nejnižší úrovně, zboří se zcela a vezmou se sebou do hlubiny i budovy a vojáky tam právě pobývající. Aby to nebylo tak jednoduché, doly disponují i červeným tlačítkem pro autodestrukci a terén můžete bombardovat z kanónů… a když je několik sousedních útesů již zcela vyčerpaných a sotva drží, způsobí takový brutální zásah řetězovou reakci. Pokud na mapě zbývá už jen několik ostrůvků a ani artilerie nedostřelí, nezbývá než sáhnout po leteckém výsadku, tedy vrátit se k pěchotě.
Ve výsledku je hra plná rozhodování, zda obětovat terén na těžbu a získat tak zlaťáky navíc (nad rámec toho, co se přiděluje každý tah) pro financování armády; zda investovat do pěchoty, možnosti transportu, budov (důl, kasárna a kanón), nebo munice do děl; kolik tahů daná oblast ještě vydrží;… Herní mechanismus je naštěstí tak vyvážený, že se mi nepodařilo přijít na univerzální výherní strategii. Určité vzorce se sice opakují, ale celkový obraz hry je docela variabilní. To je také důvod, proč si myslím, že Greed Corp má potenciál možná až v desítkách hracích hodin. Všimněte si mimochodem, že jsem nikde nepsal o rozdílech mezi válčícími stranami — jsou totiž od pirátů po impérium zcela stejné, liší se jen vizuálně.
Doporučit Greed Corp, nebo ne? Za aktuálních €10 na Steamu asi ne. Na Google Play je to však zhruba desetina, a to už myslím stojí za zvážení. Navíc teď je tu Humble Bundle…
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej: