Byl publikován přehled vývoje renderovacího jádra webového prohlížeče Servo (Wikipedie) za uplynulé dva měsíce. Servo zvládne už i Gmail. Zakázány jsou příspěvky generované pomocí AI.
Raspberry Pi Connect, tj. oficiální služba Raspberry Pi pro vzdálený přístup k jednodeskovým počítačům Raspberry Pi z webového prohlížeče, byla vydána v nové verzi 2.5. Nejedná se už o beta verzi.
Google zveřejnil seznam 1272 projektů (vývojářů) od 185 organizací přijatých do letošního, již jednadvacátého, Google Summer of Code. Plánovaným vylepšením v grafických a multimediálních aplikacích se věnuje článek na Libre Arts.
Byla vydána (𝕏) dubnová aktualizace aneb nová verze 1.100 editoru zdrojových kódů Visual Studio Code (Wikipedie). Přehled novinek i s náhledy a videi v poznámkách k vydání. Ve verzi 1.100 vyjde také VSCodium, tj. komunitní sestavení Visual Studia Code bez telemetrie a licenčních podmínek Microsoftu.
Open source platforma Home Assistant (Demo, GitHub, Wikipedie) pro monitorování a řízení inteligentní domácnosti byla vydána v nové verzi 2025.5.
OpenSearch (Wikipedie) byl vydán ve verzi 3.0. Podrobnosti v poznámkách k vydání. Jedná se o fork projektů Elasticsearch a Kibana.
PyXL je koncept procesora, ktorý dokáže priamo spúštat Python kód bez nutnosti prekladu ci Micropythonu. Podľa testov autora je pri 100 MHz približne 30x rýchlejší pri riadeni GPIO nez Micropython na Pyboard taktovanej na 168 MHz.
Grafana (Wikipedie), tj. open source nástroj pro vizualizaci různých metrik a s ní související dotazování, upozorňování a lepší porozumění, byla vydána ve verzi 12.0. Přehled novinek v aktualizované dokumentaci.
Raspberry Pi OS, oficiální operační systém pro Raspberry Pi, byl vydán v nové verzi 2025-05-06. Přehled novinek v příspěvku na blogu Raspberry Pi a poznámkách k vydání. Pravděpodobně se jedná o poslední verzi postavenou na Debianu 12 Bookworm. Následující verze by již měla být postavena na Debianu 13 Trixie.
Richard Stallman dnes v Liberci přednáší o svobodném softwaru a svobodě v digitální společnosti. Od 16:30 v aule budovy G na Technické univerzitě v Liberci. V anglickém jazyce s automaticky generovanými českými titulky. Vstup je zdarma i pro širokou veřejnost.
Sensible World of Soccer je hra z poloviny devadesátých let, avšak stále je velice populární – konají se v ní docela velké turnaje. Není to ani fotbalový simulátor, ani čistokrevný manažer. Hráč se tedy stará o svůj klub a hráče, volí taktiku atd. – k dispozici jsou kvanta reálných týmů a hráčů z celého světa. Současně ovšem lze hrát zápasy, ovládat hráče, a to v jednoduchém 2D módu a pomocí pouze šipek a jednoho tlačítka, ale hra přesto není primitivní…
Proč vám tady cpu nějakou úplně jinou hru, než je ta recenzovaná? Inu, Yoda Soccer je jejím klonem. Nikoliv remakem, pouze klonem. A to nekompletním. Nicméně v něm lze používat data z původního SWOS 96/97 (dřívější vydání bylo pro Amigu, pozdější, ve 3D, zase nejsou komunitou příliš uznávána) a pokud na SWOS zapomenete, pořád vám zůstane docela zábavná hra.
Yoda Soccer si můžete stáhnout z webu v aktuální verzi 0.74 pro GNU/Linux, MacOS X nebo MS Windows (XP) – v případě linuxové verze stačí rozbalit archiv, spustit binárku yoda_soccer
a hrát.
Hra je vyvinuta v BlitzMaxu a šířena pod GNU GPL. Balíčky v distribucích, pokud je mi známo, nejsou a podle autora programu ve svobodných repozitářích ani nikdy nebudou jednak kvůli slovu „Yoda“ v názvu a jednak kvůli možnému porušení „intelektuálního vlastnictví“ autorů/vydavatele SWOS.
Vývoj se bohužel již před několika lety prakticky zastavil, přitom by ale bylo co vylepšovat, jak se dále dočtete…
Po spuštění hry koukáme na nabídku v retro stylu. Na pozadí fotografie fotbalistů, na popředí několik odpudivých tlačítek a k tomu všemu hraje jakýsi pokus o hudbu. V nabídce se lze pohybovat kurzorem myši nebo pomocí klávesnice – poslouží klávesy používané ve hře samotné, tedy šipky, C a V (pokud si to nezměníte v nabídce Control). V Game Options se ukrývá tlačítko pro vypnutí programu, spásná volba vypínající hudbu v menu, několik drobností (umístění hry do okna, nebo na celou obrazovku; umožnění užívání myši atp.) a výběr lokalizace – k dispozici je krom jiného i slovenština. Pod Match Options si můžete nastavit délku zápasu, zvukové efekty (ve výchozím stavu (pokud nepoužijete data odjinud) akorát tak píšťalku rozhodčího), použité rozlišení hry, opakování gólových situací a efekty počasí. Poslední zmíněná volba je docela podstatná, pokud máte historičtější počítač. Uváděné nároky jsou zhruba 1GHz procesor, 128MB paměť a 32MB grafická karta – hardwarová akcelerace je nutností. Jenže tyto efekty počasí (tedy sněžení, mlha, déšť) mají nároky nezanedbatelně odlišné.
První sloupeček příliš zábavný nebyl, co ten druhý? Můžeme si zahrát „přátelák“, soutěž (v „současné“ době pouze ligu) a nebo se pohrabat v týmech. Začněme od týmů. Je jich opravdu spousta, tedy na první pohled. Vybrat si můžeme mezi kluby, národními celky a pak ještě nějakými umělými týmy, ty nyní vynechme. Týmy jsou rozděleny podle soutěží různých kontinentů a následně států – při bližším pohledu ale zjistíme, že chybí konkrétní údaje, reální hráči atd. Místo toho jsou jen písmenka abecedy. Takže nezbývá než se smířit s takovouto umělostí, poohlédnout se po připravených databázích (třeba ze SWOS) nebo si nějaký ten celek ručně upravit – jde to i mimo textové soubory, u přehledu týmu je vždy tlačítko pro jeho editaci (tedy pro pojmenování klubu, stadionu a trenéra, nastavení taktiky, výběr barev dresů) a pro úpravu hráčů (jejich vlasů, pleti, jmen a úrovně různých fotbalových dovedností). Když to někoho baví…
U ligy či „přáteláku“ si můžeme vybrat, na jak velkém hřišti se bude hrát a kolik hráčů bude sedět na lavičce. U ligy přibývají ještě další nutné volby, tedy počet týmů v soutěži, množství vzájemných utkání nebo bodové ohodnocení za vítězství. Každý zápas se může odehrávat za jiných podmínek – ve dne, či v noci; na různých druzích trávníku (klasická umělá travička, bahno, sníh atd.); za různých meteorologických podmínek, čímž se rozumí déšť, sníh, vítr, případně sluníčko – některé podmínky pouze konzumují výkon počítače (především sněžení), jiné i ovlivňují hru (vítr).
Teď k výběru celku. Když se jeden celek označuje opakovaně, mění svou barvu. Červený je ovládán počítačem, modrý hráčem a světle modrý počítačem s hráčovou pomocí z trenérské lavičky. Hrát proti sobě mohou i dva hráči na jedné klávesnici (případně s použitím „potěšující tyčky“ (joysticku)). Týmy ovšem musí být z jedné soutěže i jednoho státu, nepříjemné.
Ty předpřipravené celky jsem docela odbyl. Zpět k nim. Je jich devět a skládají se z různých osobností (nebo věcí), které mají něco společného. Takže je tu tým peněz s hrotovým útočníkem „wonem“, tým básníků, za který hraje Neruda (ovšem ne Jan, nýbrž Pablo) po boku s Homérem, tým her pro Commodore 64 a tak dále. To je skvělá náhrada za všechny ligy světa!
Pusťme se do hry. Současné okno se zavírá, otevírá se okno nové. Jsou nám ukázány soupisky hrajících celků a hráči (nebo spíše 2D shluky pixelů hráče vzdáleně připomínající) již naklusávají na hřiště…
Sudí zahajuje hru, domácí mají rozehrát… Jak? Již bylo naznačeno, že k ovládání hráčů postačují směrové klávesy a jedno „akční“ tlačítko, které je podstatné, především pokud jde o míč. Pokud jej podržíte a stisknete do toho některou směrovou klávesu, hráč provede situaci odpovídající úkon v daném směru. Jestliže takto jde přihrát, hráč přihraje; v případě možnosti vypálení na bránu hráč vypálí; pokud je míč na kopačkách soupeře, proběhne pokus o získání míče. Jak prosté.
Může se to zdát neuvěřitelné, že jedno tlačítko stačí provádění tolika akcí. Ovšem má to i své vady, nelze hlavičkovat, pálit z voleje, nejde ani ovlivnit, zda půjde přihrávka vzduchem, či po zemi, stejně tak není možné ovlivnit sílu střely či přihrávky. Z dalších věcí, které trošku chybí, je to přesné cílení vhazování a rohových kopů – zase lze udat pouze směr letu míče. A směrů je celkem osm, což je tak na hranici snesitelnosti, ač zrovna toto je výrazně vylepšeno rotací míče – ano, střely či přihrávky mají často faleš, a tak vznikají velice pohledné akce či nechytatelné střely. Ačkoliv, oni brankáři už tak hodně chybují, takže tohle je jen další krůček k obrovskému množství branek.
Pokud pochytíte základní principy, není problém, aby v desetiminutovém utkání na velkém hřišti padlo třeba i dvacet branek. Přitom góly nejsou tak docela stereotypní; jsou jich sice v zásadě dva typy (střely z hranice vnějšího vápna a míče dotlačené/doražené do brány z bezprostřední blízkosti), ale díky možnosti hrát v různých formacích (hráči se jich docela drží) se dá hodně kombinovat. Po gólu následuje záběr akce, lze jej zpomalit klávesou R, zakončený radujícími se hráči – autor gólu si (proti pravidlům) velmi často svleče tričko, ovšem kvůli ne právě jemným texturám toto nelze označit za urážlivé ani mezi těmi nejradikálnějšími puritány. Opakování posledních momentů lze spustit klávesou R kdykoliv během utkání.
Již jsem uvedl, že se hráči drží nastavené taktiky (kterou lze změnit za hry, stačí stisknout druhé „akční“ tlačítko, pak budete moci i vystřídat některého z hráčů) a u přihrávek toho nelze mnoho ovlivnit. Je to ještě horší, nemůžete ani přepínat hráče, to probíhá automaticky podle toho, kdo je nejblíže u míče. Nedá se ani faulovat. Prostě hodně toho chybí. Nebo je to poslední zmíněné záměr? Mantinely jsou totiž pokryty nápisy „NO RACISM“ nebo „FIFA FAIR PLAY“. Člověk by ale občas rád nakopal třeba tomu černému útočníkovi soupeře, který zrovna dal takový slepený gól v tak nevhodný moment (obvykle těsně před posledním hvizdem – obvykle se nenastavuje, což mi připomíná, že chybí i prodloužení a rozstřel), a nemůže. Přitom umělá inteligence příliš inteligentní není, její postupy jsou stereotypní a ke všemu velice přímočaré, předvídatelné. Potom aby člověk nakopal sám sobě.
Na co bych si postěžoval? Je toho dost. Po technické stránce především provedení hry – při přechodu z menu do herního módu se zavře staré okno a otevře se okno nové. Při jeho otevírání občas dojde ke ztrátě zaměření a klávesy pak místo pohybu hráčů způsobují aktivitu v okně původně na pozadí. Nebo: Při přepínání aplikací nebo ploch se obsah okna s hrou vyplní něčím zcela jiným a zpětné vykreslení hry je obvykle nemožné – pomáhá před přepnutím hru zapauzovat (klávesou P) a po návratu zpět ji zase odpauzovat. V celoobrazovkovém režimu mi zase přepínání programů a ploch nefungovalo vůbec. Ještěže to všechno jde nějak obejít a hra aspoň normálně nepadá.
Co všechno (a jistě i mnoho dalšího) chybí, jsem již víceméně vyjmenoval. Přesto nemohu skončit vyloženě negativně, Yoda Soccer je docela zábavná hra aspoň na nějakou tu chvíli. Jistě by si zasloužila chvíli péče vývojářů (pro přidání funkcí), ale to se už asi nezlepší… nebo pomůžete?
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
"Fotbal je hra o jedenácti hráčích na každé straně a ať se děje co se děje, stejně nakonec vyhrajou Němci"