Singularity je rootkit ve formě jaderného modulu (Linux Kernel Module), s otevřeným zdrojovým kódem dostupným pod licencí MIT. Tento rootkit je určený pro moderní linuxová jádra 6.x a poskytuje své 'komplexní skryté funkce' prostřednictvím hookingu systémových volání pomocí ftrace. Pro nadšence je k dispozici podrobnější popis rootkitu na blogu autora, případně v článku na LWN.net. Projekt je zamýšlen jako pomůcka pro bezpečnostní experty a výzkumníky, takže instalujte pouze na vlastní nebezpečí a raději pouze do vlastních strojů 😉.
Iconify je seznam a galerie kolekcí vektorových open-source ikon, ke stažení je přes 275000 ikon z více jak dvou set sad. Tento rovněž open-source projekt dává vývojářům k dispozici i API pro snadnou integraci svobodných ikon do jejich projektů.
Dle plánu certifikační autorita Let's Encrypt nově vydává také certifikáty s šestidenní platností (160 hodin) s možností vystavit je na IP adresu.
V programovacím jazyce Go naprogramovaná webová aplikace pro spolupráci na zdrojových kódech pomocí gitu Forgejo byla vydána ve verzi 14.0 (Mastodon). Forgejo je fork Gitei.
Just the Browser je projekt, 'který vám pomůže v internetovém prohlížeči deaktivovat funkce umělé inteligence, telemetrii, sponzorovaný obsah, integraci produktů a další nepříjemnosti' (repozitář na GitHubu). Využívá k tomu skrytá nastavení ve webových prohlížečích, určená původně pro firmy a organizace ('enterprise policies'). Pod linuxem je skriptem pro automatickou úpravu nastavení prozatím podporován pouze prohlížeč Firefox.
Svobodný multiplatformní herní engine Bevy napsaný v Rustu byl vydán ve verzi 0.18. Díky 174 přispěvatelům.
Miliardy korun na digitalizaci služeb státu nestačily. Stát do ní v letech 2020 až 2024 vložil víc než 50 miliard korun, ale původní cíl se nepodařilo splnit. Od loňského února měly být služby státu plně digitalizované a občané měli mít právo komunikovat se státem digitálně. Do tohoto data se povedlo plně digitalizovat 18 procent agendových služeb státu. Dnes to uvedl Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) v souhrnné zprávě o stavu digitalizace v Česku. Zpráva vychází z výsledků víc než 50 kontrol, které NKÚ v posledních pěti letech v tomto oboru uskutečnil.
Nadace Wikimedia, která je provozovatelem internetové encyklopedie Wikipedia, oznámila u příležitosti 25. výročí vzniku encyklopedie nové licenční dohody s firmami vyvíjejícími umělou inteligenci (AI). Mezi partnery encyklopedie tak nově patří Microsoft, Amazon a Meta Platforms, ale také start-up Perplexity a francouzská společnost Mistral AI. Wikimedia má podobnou dohodu od roku 2022 také se společností Google ze skupiny
… více »D7VK byl vydán ve verzi 1.2. Jedná se o fork DXVK implementující překlad volání Direct3D 5, 6 a 7 na Vulkan. DXVK zvládá Direct3D 8, 9, 10 a 11.
Byla vydána verze 12.0.0 knihovny libvirt (Wikipedie) zastřešující různé virtualizační technologie a vytvářející jednotné rozhraní pro správu virtuálních strojů. Současně byl ve verzi 12.0.0 vydán související modul pro Python libvirt-python. Přehled novinek v poznámkách k vydání.
KParts lze přirovnat k velmi specifickým pluginům, které můžete načítat a odstraňovat za běhu. Společným rysem je, že obsahují zpravidla kompletní uživatelské rozhraní pro složitější operace a automatickou integraci do hlavního menu a panelu nástrojů hlavní aplikace.
Zajímavým použitím KParts v KDE jsou například PIM aplikace. KMail, KOrganizer, KAddressBook a Akregator mají každý svou KPart, která implementuje veškerou funkcionalitu. KMail jako takový je pouze prázdné okno, která načíta KMailPart. Když spustíte Kontact, opět se jedná jen o jednoduché okno, které přepíná příslušné KParts.
Pokud chcete zjistit, které KParts máte k dispozici, víceméně jediný způsob je pomocí
ls /usr/share/kde4/services/*part.desktop
Existují dva typy KParts: ReadOnlyPart a ReadWritePart. První zmíněný se používá na zobrazování (třeba Okular Part nebo Gwen Part), druhý se používá na editory (třeba Kate Part). Pro větší názornost ukážu vše na jednoduchém prográmku – správci souborů, který v pravém panelu bude pomocí KPart zobrazovat obsah souboru.
Okno, které má zobrazovat KParts, musí být odvozené od KParts::MainWindow (třída odvozená od KXmlGuiWindow), jinak nic speciálního není potřeba.
// Konstruktor a destruktor - viz tarball se zdrojaky
...
...
void MainWindow::openFilePreview(KUrl url)
{
// Pokud se zrovna zobrazuje nejaky KPart, tak ho odstrani
if (m_kpart) {
// Odebere z menu a toolbaru polozky, ktere tam naistalovala aktualni KPart
createGUI(0);
delete m_kpart;
m_kpart = 0;
}
QFileInfo finfo(url.url());
if (finfo.isDir()) return;
// Podporovane KParts::ReadWritePart
QMap<QString,QString> rwparts;
rwparts["txt"] = "katepart";
// Podporovane KParts::ReadParts
QMap<QString,QString> roparts;
roparts["gz"] = "ark_part";
roparts["xz"] = "ark_part";
roparts["zip"] = "ark_part";
roparts["rar"] = "ark_parts";
roparts["tar"] = "ark_parts";
roparts["ttf"] = "kfontviewpart";
roparts["patch"] = "komparepart";
roparts["diff"] = "komparepart";
roparts["ui"] = "kuiviewer_part";
roparts["pdf"] = "okular_part";
roparts["png"] = "gvpart";
roparts["jpg"] = "gvpart";
roparts["jpeg"] = "gvpart";
roparts["html"] = "kwebkitpart";
// Zjisti, jestli je vybrany soubor podporovany a jestli je to RW nebo RO Part
QString partName;
int partType = 0;
if (rwparts.contains(finfo.suffix())) {
partName = rwparts[finfo.suffix()];
partType = 1;
}
if (roparts.contains(finfo.suffix())) {
partName = roparts[finfo.suffix()];
partType = 2;
}
if (partName.isEmpty()) {
qDebug() << "Unsupported file format";
return;
}
// Nacte .desktop soubor prislusne KPart
KService::Ptr service = KService::serviceByDesktopPath(partName+".desktop");
if (!service) {
qDebug() << "Failed to load service" << partName;
return;
}
// Podle informaci z .desktop souboru vytvori prislousnou KPart
if (partType == 1) {
m_kpart = service->createInstance(0);
} else {
m_kpart = service->createInstance(0);
}
if (!m_kpart) {
qDebug() << "Failed to create instance of " << partName;
return;
}
// Prida KPart do splitteru
m_splitter->addWidget(m_kpart->widget());
m_kpart->widget()->setMinimumWidth(350);
// Dulezita cast: tento prikaz nainstaluje toolbary, menu a klavesove zkraty nactene KPart do okna,
// takze uzivatel nejenze vidi samotny soubor, ale muze s nim i pracovat
createGUI(m_kpart);
setupGUI(ToolBar | Keys | StatusBar);
// Otevre v KPart vybrany soubor
m_kpart->openUrl(url);
}
Klíčovou částí programu je metoda openFilePreview(). V celku se načítání KPart skládá ze tří části: načtení informací z .desktop souboru pomocí KService::serviceByDesktopPath(), následně vytvoření instance KPart pomocí KService::Ptr::createInstance(). Dobré je poznamenanat, že pokud nepotřebujete speciální metody pro ukládání dat z KPart, můžete i pro editory (například kate_kpart) použít třídu KParts::ReadOnlyPart (ReadWritePart je jejím přímým potomkem). V tomto příkladu je tedy použítí ReadWritePart zbytečné, všechny používané metody jsou implementované v ReadOnlyPart.
Nakonec se vytvořená KPart zobrazí pomocí createGUI() a toolbary a menu se nainstalují pomocí setupGUI(). Aby se menu a toolbary nainstalovaly správně, je potřeba přidat do .rc souboru tagy <merge/>:
<?xml version="1.0"?>
<!DOCTYPE gui SYSTEM "kpartgui.dtd">
<gui version="1" name="filesviewer">
<MenuBar>
<Menu name="file">
<text>Soubor</text>
<Merge/>
<Action name="file_quit"/>
</Menu>
<Merge/>
<Menu name="help">
</Menu>
</MenuBar>
</gui>
Všimněte si pozice prvků <merge/>. Na tato místa nainstaluje KPart svoje části menu. Pokud vynecháte například merge v menu Soubor, umístí se položky KParts až nakonec, za Zavřít. Také doctype se liší, je potřeba změnit na kpartgui.dtd.
Úplně nakonec metodou openUrl() nacháme KPart načíst soubor.
Drobná poznámka k Ark Part: pokud zavřete Ark Part v době, kdy načítá archiv, tak aplikace spadne. Jde o nahlášenou chybu v Ark Part, na kterou jsem nenašel žádný workaround (a vývojáři Arku zjevně také ještě ne).
Pokud potřebujete v aplikaci pracovat s více KParts, může se vám hodit PartManager. Jedná se o třídu, do které se pomocí addPart() přidá instance všech KParts, které se budou v aplikaci používat a pak se pomocí setActivePart() aktivují. Hlavně u velkých KParts o ušetrí hodně režie, na druhou stranu aplikace bude paměťově náročnější. Pokud bychom příklad výše upravili aby používal PartManager, vypadalo by to asi takto:
MainWindow::MainWidow()
{
...
...
// Vytvori toolbar, klavesove zkratky a nastavi geometrii okna podle XML souboru a konfigurace
setupGUI(ToolBar | Keys | Create);
// Vytvori managera
m_manager = new KParts::PartManager(this);
QStringList parts;
parts << "katepart" << "ark_part" << "kfontviewpart" << "komparepart" << "kuiviewer_part" << "okular_part" << "gvpart" << "kwebkitpart";
for (int i = 0; i < parts.size(); i++) {
KService::Ptr service = KService::serviceByDesktopPath(parts.at(i)+".desktop");
if (!service) {
qDebug() << "Failed to load service" << parts.at(i);
continue;
}
KParts::ReadOnlyPart *kpart = service->createInstance(this);
if (!kpart) {
qDebug() << "Failed to create instance of " << parts.at(i);
continue;
}
// Podle objectName budeme pozdeji pluginy vyhledavat
kpart->setObjectName(parts.at(i));
// Prida KPart do managera
m_manager->addPart(kpart);
// Skryje widget KPart
kpart->widget()->hide();
}
setupGUI() je potřeba volat ještě před tím, než načteme všechny pluginy, jinak by se smixovala menu všech pluginů, které jsme načetli. Dále je potřeba volat hide(), protože addPart() automaticky volá show(), takže bychom jinak skončili s obrazovkou plnou prázdných KParts.
Metoda pro zobrazení pluginu také bude vypadat jinak:
void MainWindow::openFilePreview(KUrl url)
{
// Odinstaluje menu a toolbar stavajici KPart
createGUI(0);
QFileInfo finfo(url.url());
if (finfo.isDir()) return;
QMap<QString,QString> parts;
parts["txt"] = "katepart";
parts["gz"] = "ark_part";
parts["xz"] = "ark_part";
parts["zip"] = "ark_part";
parts["rar"] = "ark_parts";
parts["tar"] = "ark_parts";
parts["ttf"] = "kfontviewpart";
parts["patch"] = "komparepart";
parts["diff"] = "komparepart";
parts["ui"] = "kuiviewer_part";
parts["pdf"] = "okular_part";
parts["png"] = "gvpart";
parts["jpg"] = "gvpart";
parts["jpeg"] = "gvpart";
parts["html"] = "kwebkitpart";
QString partName;
if (parts.contains(finfo.suffix()))
partName = parts[finfo.suffix()];
if (partName.isEmpty())
return;
// Projde vsechny KPart
for (int i = 0; i < m_manager->parts().size(); i++)
{
KParts::ReadOnlyPart *part = static_cast&ly;KParts::ReadOnlyPart*>(m_manager->parts().at(i));
// Pokusi se najit KPart, jejiz objectName odpovida te hledane
if (part->objectName() == partName) {
// Aktivuje ji
m_manager->setActivePart(part);
// Odstrani ze splitteru a skryje starou KPart
if (m_splitter->count() > 1)
m_splitter->widget(1)->setParent(NULL);
// Vlozi so splitteru novou KPart
m_splitter->addWidget(part->widget());
// Zobrazi ji
part->widget()->show();
// Nainstaluje jeji menu a toolbary
createGUI(part);
setupGUI(ToolBar | Keys | StatusBar);
// A otevre soubor
part->openUrl(url);
}
}
}
Pro zjednodušení jsem vynechal rozlišovaní na RO a RW parts, protože RW stejně nepotřebujeme. Pokud příklad vyzkoušíte, zjistíte, že přepínání mezi soubory je mnohem rychlejší, ale za cenu pomalého startu a vysoké paměťové náročnosti celé aplikace.
Občas se může hodit napsat si vlastní KPart, obvzlášť, když vytvoříte něco většího, co by eventuálně mohlo být zajímavé integrovat do jiných aplikací. My nebudeme tvořit nic velkého, převratného, ani extrémně užitečného. Cílem bude vytvořit KPart, která bude zobrazovat obrázky z XKCD. V článku jsou uvedné jen relevantní části, celý příklad najdete v příložených kódech.
Každá KPart musí být odvozená od KParts::ReadOnlyPart nebo KParts::ReadWritePart. Kromě toho ale nevyžaduje žádné speciální zacházení, není ani potřeba reimplementovat žádné metody (pokud je nechcete používat):
#ifndef PART_H
#define PART_H
#include <KParts/ReadOnlyPart>
#include <KAction>
#include <QObject>
#include <QLabel>
#include <QWebView>
#include <QNetworkAccessManager>
#include <QNetworkReply>
class Part: public KParts::ReadOnlyPart
{
Q_OBJECT
public:
Part(QWidget *parentWidget, QObject *parent, const QVariantList &args);
~Part();
private slots:
void slotGetPreviousImage();
void slotGetNextImage();
void slotGetRandomImage();
void slotPageLoaded(bool ok);
void slotGotImage(QNetworkReply *reply);
void disableGUI();
void enableGUI();
private:
QLabel *m_label;
QWebView *m_webView;
QNetworkAccessManager *m_nam;
KAction *m_previousImageAction;
KAction *m_randomImageAction;
KAction *m_nextImageAction;
int m_comixID;
};
#endif // PART_H
Konstruktor přijímá celkem 3 argumenty – prvním je widget, na který se data budou zobrazovat. Pozor, může se jednat o nulový ukazatel. Většinou se to dělá přesně opačně, tedy widget KPart se přiřazuje do centralWidgetu okna, ve kterém se KPart zobrazuje. Druhý je klasický vlastník a třetím argumentem lze z aplikace do KPart předat vlastní argumenty ve formě seznamu QVariant.
V implementaci třídy není nic zajímavého až na dvě makra, která definují, že se jedná o KDE plugin:
#include "xkcd_part.h"
#include <KAction>
...
...
// Vytvori KPluginFactory pro tridu Part
K_PLUGIN_FACTORY(Factory, registerPlugin<Part>();)
// Definuje hlavni tridu pluginu
K_EXPORT_PLUGIN(Factory("xkcd_part", "XKCD Part"))
Part::Part(QWidget *parentWidget, QObject *parent, const QVariantList& args):
KParts::ReadOnlyPart(parent),
m_comixID(0)
{
Q_UNUSED(args)
Q_UNUSED(parentWidget)
// Publikuje informace o umisteni .rc souboru, KAboutData a dalsi informace
setComponentData(Factory::componentData(), false);
...
...
// Nastavi umisteni rc souboru
setXMLFile("xkcd_part.rc");
...
...
}
...
...
První makro vytvoří KPluginFactory pro hlavní třídu pluginu. Druhé makro nastaví název komponenty a katalogový název (uživatelsky přívětivý) vytvořené factory a exportuje ji jako hlavní třídu pluginu. Alternativní možností je vynechat makro K_PLUGIN_FACTORY a implementovat statickou metodu createAboutData(), která bude vracet instanci třídy KAboutData s podrobnějšími informacemi o pluginu.
Dále v konstruktoru voláme setXMLFile() s názvem XML souboru, který obsahuje informace o menu a toolbarech. V normální aplikaci by stačilo použít setupGUI, ale protože grafické rozhraní KPart vytváří až aplikace, která ji načítá, nemělo by to teď smysl. Touto metodou jen řekneme, kde se má XML soubor hledat, až o to bude KPart požádána.
Aby bylo možné KPart načíst, musí existovat .desktop soubor se základními informacemi o KPart:
[Desktop Entry] Icon=images Name=XKCD Comment=Program for downloading XKCD images X-KDE-ServiceTypes=Browser/View X-KDE-Library=xkcd_part Type=Service
Hodnota X-KDE-Library by měla odpovídat názvu komponenty v makru K_EXPORT_PLUGIN, v každém případě musí odpovídat názvu výsledné knihovny.
XML soubor s definicí menu a toolbarů je podobný jako u klasické aplikace, akorát místo tagu <gui> se používá <kpartgui<:
<!DOCTYPE kpartgui>
<kpartgui name="xkcd_part" version="3">
<MenuBar>
<Menu name="file">
<Action name="previous_xkcd"/>
<Action name="random_xkcd"/>
<Action name="next_xkcd"/>
</Menu>
</MenuBar>
<ToolBar name="mainToolBar">
<text>Main Toolbar</text>
<Action name="previous_xkcd"/>
<Action name="random_xkcd"/>
<Action name="next_xkcd"/>
</ToolBar>
</kpartgui>
Název souboru nemusí odpovídat žádným konvencím, protože ho definujeme pomocí setXMLFile().
Kompletní zdrojové kódy ke všem dnešním ukázkám jsou zde.
Pokud budete potřebovat ve své aplikaci zobrazovat třeba PDF soubor, můžete jednoduše využít kvalitní Okular Part. Určitě se jedná o nejlevnější a programátorsky nejméně náročný způsob, jak do aplikace integrovat sofistikovaný nástroj. KParts se navíc budou aktualizovat nezávisle na vaší aplikaci, ale díky tomu, že nemají téměř žádné API, se kterým aplikace pracuje, nehrozí, že by ze dne na den přestala fungovat nebo nešla přeložit.
V příští části se podíváme, co to je KIO. Ukážeme si, jak si ulehčit přístup ke vzdáleným uložištím nebo emulovat virtuální filesystém pomocí KIO Slaves.
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
Bohuzel neexistuje moznost jak zjistit, jake typy souboru ktera KPart podporuje. Pristup pouzity v ukazce je jen pro zjednoduseni.
Na vyssi urovni by se to dalo resit treba pomoci MIME typu: plain/* => kate_part, image/* => gvpart ...
A pokud nechcete pouzivat nejake spesl save() metody, nemusite ani resit, jestli je to ReadOnly nebo ReadWrite a muzete vsude pouzivat ReadOnlyPart.