Live USB distribuce ze široka

31. 7. 2013 | Michal Polák | Různé | 13842×

Live CD distribuce, jako jsme je znali dříve, jsou dnes do jisté míry za svým zenitem. Na místo optických médií využíváme spíš USB flash disky, které nám otevírají nové možnosti. Systémy takového typu však neslouží jen vyzkoušení a instalaci, ale mají i řadu dalších účelů.

Obsah

• Live CD, Live DVD… Live USB
• K čemu je Live distribuce
• Příprava USB flash disku se systémem
• Příklady systémů fungujících z USB flash disku

Live CD, Live DVD… Live USB

Jako Live CD jsou historicky označovány takové distribuce, které lze spustit přímo z optického média bez instalace na pevný disk počítače. Ke svému běhu jim stačí ostatní komponenty, přičemž jsou závislé zejména na velikosti operační paměti. Když už systémové soubory nejsou na pevném disku, alespoň může systém využívat dočasně jinou paměť v počítači. Právě proto se od její kapacity odvíjí výkon počítače, na kterém aktuálně běží systém „živě“ spuštěný z CD.

Samozřejmě jak šel čas, objevily se tzv. Live DVD distribuce. Ty se v podstatě lišily jen tím, že na místo 700MB využívají 4,7GB média. Ve výsledku mohou přímo obsahovat větší množství anebo na místo náročnější aplikace, které chcete spouštět. V samotném principu však žádný jiný rozdíl není, snad až na to, že samozřejmě potřebujete hardware schopný číst DVD – takových je však drtivá většina, pokud tedy v počítači vůbec nějaká optická mechanika je.

Dalším přirozeným krokem bylo využití USB flash disků. Na místo CD i DVD disponují podstatně větší kapacitou. Vedle toho jsou (byť existují sakra pomalé disky s mizernou rychlostí čtení u zápisu) rychlejší. A zejména umožňují snadno uchovávání dat v podstatě nezávisle na okolním hardwaru a stejně tak přirozeně, jako když používáte systém nainstalovaný na pevném disku. Nakonec jsou dnes USB flash disky nebo jakékoliv média připojitelná přes USB nebo eSATA třeba port jednou možností, jak do počítače nějaký systém zavést s výjimkou přímého připojení „zevnitř“ (např. přes rozhraní SATA).

K čemu je Live distribuce

Účelů Live distribucí a důvodů proč je využívat je celá řada a záleží na každém, co potřebuje. Přesto bychom měli zmínit ty nejčastější.

Asi nejčastějším účelem je samotná instalace systému. Celá řada distribucí z ryze praktických důvodů umožňuje samotné vyzkoušení na počítači právě před instalací na pevný disk počítače. Použití USB disku je v tomto případě praktické, jelikož není třeba vypalovat ISO obraz na CD nebo DVD a plýtvat tak médium na jediné použití. Mnoho dnešních počítačů, a zvláště strojů typu mininotebook nebo ultrabook, přitom už mechaniku nemá, takže krom síťové instalace ani jiná možnost nezbývá.

Se samotnou instalací souvisí vyzkoušení konkrétního vydání distribuce na daném počítači. Sice nevyzkoušíte úplně všechno, ale alespoň vidíte bezproblémové spuštění, zobrazení na monitoru a můžete si leccos osahat. Mimo to zkoušení nemusí vždy předcházet nové instalaci, ale třeba jen potřebujete vyzkoušet novou verzi software jiným způsobem než kupříkladu pomocí virtualizace.

Live distribuce bývají často zmiňovány v souvislosti s počítačovou bezpečností. Přitom nemusí sloužit jen k tomu, aby se útočník dostal k obsahu pevného disku, případně celé počítačové sítě z počítače k němu připojeného. Takový systém může vyzkoušet i správce sítě k vlastnímu otestování bezpečnosti.

Přitom i nasazení live distribuce může v leckterém případě zvýšit bezpečnost – zvláště v případech, kdy chcete zabránit možnosti jakékoliv úpravy v systému (třeba takové nepřepisovatelné CD nebo DVD je k tomu v omezených podmínkách ideální) ať už na straně koncové stanice nebo serveru. Nebo naopak potřebujete uvést systém jen restartem do původního stavu bez přeinstalace jako třeba v internetových kavárnách a všech místech, kde počítače používá více uživatelů. Ale pozor – toto platí jen a pouze (vzhledem k možnosti zápisu na USB flash disk) s optickým, jednorázově zapisovatelným médiem!

Dalším z účelů je diagnostika a případné opravy porouchaného počítače nebo původně nainstalovaného operačního systému. Některé Live distribuce vám přitom nejen napoví co že je za problém, ale pomohou jej vyřešit nebo když je to jen trochu možné zachránit data.

Příprava USB flash disku se systémem

Samotný instalační soubor operačního systému (z ISO) nestačí na flash disk pouze zkopírovat. Nejdříve je třeba připravit tzv. bootovatelný USB flash disk. K tomu existuje celá řada nástrojů jako například UNetbootin nebo LinuxLive USB Creator. Doporučený nástroj včetně postupu často bývá uveden přímo na webových stránkách distribuce.

Prvním krokem je pochopitelně naformátování flash disku na doporučený systém souborů. Pak už stačí jen přes zvolený nástroj načíst ISO soubor, vybrat správné médium, případně navolit vydání distribuce a potvrdit. Pak počkáme, až program svou práci dokončí.

Systém se z USB ale nemusí bez další práce spustit. Nejdříve je třeba v BIOSu konkrétní základní desky zapnout možnost bootování média z USB. Alternativou, nabízenou některými BIOSy, je jednorázově při bootu zvolit start z jiného disku. Přitom nelze vyloučit, že bude přístup do BIOSu zaheslovaný ať uživatelem nebo správcem (a to by na místech, kde se střídají uživatelé, měl být), v takovém případě je to však zcela jiná situace.

A nakonec už jen zbývá vložit USB flash disk do portu a při nabíhání potvrdit spuštění. Na závěr k praktické části se ještě sluší doporučit věnovat pozornost rychlosti flash disků. Na trhu je jich a bude stále mnoho a není nic horšího, než brzdit systém přespříliš pomalým zápisem i čtením.

Příklady systémů fungujících z USB flash disku

Nejen linuxové distribuce umožňují svůj provoz z přenositelného média. Vůbec prvním systémem, který umožňoval bootování z USB, byl Apple Macintosh v roce 1999. Nedlouho na to začaly vznikat linuxové distribuce, které tento způsob používají nejen k instalaci ale také samotnému běhu. Na USB flash disk si však můžete nainstalovat i jiné systémy.

Mezi vůbec nejoblíbenější nebo jinak řečeno „top“ linuxové distribuce pro provoz z flash disku patří nikoliv překvapivě ty, které již byly známé jako Live CD distribuce. Jednou z nich je také Knoppix založený na Debianu. Proslavený je zejména pro získání prvních zkušeností s Linuxem pro úplné začátečníky, kteří si mohou říct „ano, s tím dokážu pracovat, to funguje.“. Za další je samozřejmě možné jej použít i jako záchranný systém v případě havárie pevného disku. Jiným podobně zaměřeným systémem je SLAX založený naopak na Slackware, jedné z nejstarších distribuc.

Nás ovšem v tomto případě zajímají zejména ty distribuce, které jsou zaměřeny na použití na USB flash disku. Ideálně taktéž s možností zápisu, aby byly využity všechny principiální výhody daného média. Tou je opět Ubuntu, respektive nejbližší deriváty Xubuntu a Kubuntu, které využívají právě výše předvedený UNetbootin a umožňují aplikacím ukládat i pracovat se soubory.

Něco takového umožňuje i méně známý aptosid založený na nestabilní větvi Debianu. Jeho cílem je přinést zejména dobře použitelný svobodný operační systém – tedy nic nového pod sluncem. Přímo s cílem vyvinout snadně instalovatelnou distribuci vznikl Wolvix, ale podle všeho se už jedná o mrtvý projekt.

Samozřejmě mnoho ideálních distribucí pro použití z flash disku vychází logicky z těch, které vznikaly původně jako Live CD, jak je zřejmé z výše uvedených příkladů. Za zmínku stojí například xPUD zaměřený na web a multimédia, minimalistický a na Debianu opět založený Damn Small Linux nebo Puppy Linux. Ten je ostatně i optimalizován s ohledem na použití na USB flash disku tím, že se minimalizuje počet zápisů, čímž se paměti jaksi méně „opotřebují“ a snižuje se riziko nějaké té chyby.

Z dalších můžeme uvést například Moo Linux, který se instaluje pouhým rozbalením souborů z archivu ZIP a spuštěným jediného souboru. Jako Live USB lze použít i PCLinuxOS ať už manuálně nebo pomocí UNetbootin s tím, že je možné i kýžené ukládání – díky tomu máte svůj systém i soubory stále sebou.

Kapitolou samou pro sebe jsou tzv. rescue, tedy záchranné distribuce sloužící k diagnostice, opravě nebo minimalizaci škod při poruše počítače. O těch ale někdy jindy…

       

Komentáře

[Petr]

Dá se nějak spojit obrazy pro 32 bit a 64 bit? V grubu bych si pak vybral co chci. Jde mi o to, ze takhle je treba dvou flesek. Ano muzu pouzivat 32 na 64bit systemu, ale proc nemit na vyber.

P.

[Mir a B.]

Urcite,

treba System Rescue CD ma na vyber 32/64 jadro (vcetne alternativnich jader).

[caracho]

Pouzij yumi multiboot creator - na jedne flash pak muzes provozovat cokoliv od jakehekoliv distra linuxu 386/amd64, pres ruzne systemove nastroje jako clonezillu, memtest, seatools az po ms windows.

[R]

Staci mat dve jadra (32-bit a 64-bit) (a k nim dva initramfs). Userspace moze byt 32-bitovy. Takto funguje napriklad to SystemRescueCD.

[jneterda]

Ochutnávání SW prostřednictvím USB LIve distribucí je sice hezká věc, ale daleko praktičtější by bylo pokračování článku ve smyslu totální USB náhrady instalačního média CD/DVD (oba zmiňované SW se na svých stránkách tváří, že umí jen Live a instalační medium from scratch že je nezajímá). Některé počítače čtečky DVD už vůbec nemají a hrozí, že se přestanou vyrábět i DC/DVD.Některé distribuce např. SUSE jsou konzervativní a stále tvrdošíjně trvají na DVD instalacích a aktualizacích a s návody pro USB instalační media se vůbec neobtěžují. Pokud se takový idioten fest návod neobjeví, může se neustále plakat nad tím, že je Linux na počítačích kromě serverů tak málo rozšířen.

[gtz]

Co to blábolíš?

Některé distribuce např. SUSE jsou konzervativní a stále tvrdošíjně trvají na DVD instalacích a aktualizacích a s návody pro USB instalační media se vůbec neobtěžují.

Opensuse má svůj nástroj, kterým lze data v pohodě dostat na USB. Nebo to co tam je ti nestačí?

Suse tuto věc podporuje už hodně dlouho a většinou se na tyto věci dalo použít normální dd.

[Nuphar]

U openSUSE mi chybí jedna věc. Ale možná to jen dělám blbě. Když pomocí dd přesunu na USB disk ISO Ubuntu a odvozenin a pak roztáhnu FS na celou velikost fleshky, mohu s tím zacházet jako s normálním systémem: instalovat aplikace, ukládat data apod. S openSUSE se mi tohoto stavu dosáhnout nepodařilo - USB se choval jako CD - nejde instalovat programy a permanentně ukládat data. Ale možná bych měl jen podrobně prozkoumat ten návod výše... Nebo je na to jiný speciálnější postup? Každopádně, Slax to jistí.

[gtz]

No Ubuntu to umožňuje, protože má jinou filosofii obrazu. Z openSUSE tedy z oficiálního ISA se stane CDROM. Pokud člověk chce použít openSUSE jako live-USB musí použít image. Tento image si lze přes openSUSE Studio vytvořit defacto s čím chci a exportovat jej jako IMG. Spousta věcí už tam někdy udělal takže si to stačí pouze stáhnout a použít dd. Systém sám pozná, kde je a sám roztáhne FS a lze s ním normálně pracovat (já jsem takto měl na USB disku openSUSE a normálně jsem s ním pracoval -> firemní NTB neumožňoval dual boot a virtualizovat Linux pod Vistama ... brrr)

[Nuphar]

SUSEstudio je skvělé, ale nevěděl jsem, že dělá i takto použitelné obrazy. Určitě vyzkouším, díky.

[gtz]

Dělá a není s tím problém, klidně naexportuješ něco cizího, doplníš tam pár balíčků a necháš si udělat to co potřebuješ. Image někdy o něco déle trvá než generace ISA, ale vyplatí se to. disk-image

[Vertigo]

Naprosty souhlas. FTP adresare s dnesnim stavem distribuce a mesic(e) stare ISO instalacky je demence.

[Jan33]

Vezmi instalační ISO file a použij v článku zmiňovaný USB creator, nebo pokud rozumíš /dev zasuň klíčenku, pusť dmesg (tím zjistíš kam se ti připojila) a pusť dd if=boot.ISO of=/dev/sdpismenoflash (bez čísla partision!).

[Miloslav Havrda]

Děkuji, hezký a pro mě hodnotný článek, protože léta používá jen Live CD/DVD.

[Love_Dali]

Unetbootin je dobrá věc, ale na druhou stranu ne vždy funguje na 100%. Viz třeba přemlouvání, jestli je usb připojeno nebo ne. Stejně tak, ne každá distribuce se nechá na usb nacpat.. Já jsem si třeba naistaloval na flasku ubuntu a bootuju z ní direct ;)

[Ivorne]

Pokud člověk oužívá Ubuntu, pak se ho jistě rozhodně zvolit i jako live distribuci. Ale co když používám Gentoo? Co bych mohl použít jako live distribuci s tím, že bych ocenil možnost si ji přizpůsobit?

[Conscript89]

Nainstalujes si ho na usb disk a ne na disk v pocitaci :) Zrovna u gentoo to nemuze zpusobit problem. Funguje extlinux, grub, grub2 ... A v moment kdy mas jadro a pripadne ramdisk, neni zadny problem.

[Ivorne]

No mohl bych to zkusit. Trochu si nejsem jistý, jak vyřeším swap a fstab a jestli tam mám dávat grub (a případně jestli ho mám nějak speciálně konfigurovat). Ale když říkáš, že je to hračka, tak bych to zkusit mohl.

[Conscript89]

Swap u live snad ani neni potreba. Ono stejne pokud to ma malo pameti tak tam neni live vhodne.

V fstabu rozhodne pouzivat uuid=... pak neni problem. Pokud chces bez zapisu, tak / readonly, /var a /tmp v pameti nebo mazane pri bootu v ramdisku.

No, specialni konfigurace, ona kazda gentoo "instalace" je specialni :)

[Halis]

Od toho je přece projekt Gentoo Catalyst

[Conscript89]

Chtelo by to zminit i nastroj isohybrid (soucasti syslinuxu) ktery z bootovatelneho iso image udela image bootovatelny z flash disku. Kdyz jsem posledne zkousel unetbootin pridal mi tam nejaky vlastni bootloader balast nebo co to bylo, vypadalo to proste skarede oproti distribuci nakonfigurovanem isolinuxu.

Mimochodem toto uz snad delaji vsechna distra ze udelaji hybridni iso, pripadne poskytnou separatni image na flash disk.

Moc jsem nepochopil ty poznamky o bezpecnosti ale.

[+100]

"Příprava USB flash disku se systémem .... Prvním krokem je pochopitelně naformátování flash disku na doporučený systém souborů."

Tak za prve:

Ak nejakym nastrojom napr.

dd, UNetbootin alebo LinuxLive USB Creator

prenasam Live ISO obraz na Flasku tak je uplne jedno co na tej flaske povodne bolo!

T.j. ci bola rozdelana na niekolko particii (vacsinou je tam jedna), ci tie particie mali nejaky filesystem, ci to malo na zaciatku nejaky MBR + partition table alebo ci bola flaska naprstro rozdrbana je uplne jedno.

Ten Live ISO obraz ma na sebe MBR a zavadzac + partition table + particiu/e s nejakym file systemom.

Ak by som nechcel kopirovot Live ISO obraz ale spustitim instalciu s cielovym zariadenim Flaska tak rovnako mi ten instalator rozvrhne novy MBR, particie a aj filesystem - pripadne mozem manulane zasiahnut a modifikovat to co instalator navrhuje (napr. Fedora 19 to tak ma). Je teda uplne jedno co bolo povodne na flaske lebo o to aj tak pridem.

VACSINOU MAM TAKU SKUSENOST, ze je najlepsie pred zacatim manualne cez

fdisk /dex/sdX

odstranit vsetky particie !!!

Naco je dobre teda najprv "naformátování flash disku na doporučený systém souborů." NO JE TO NANIC :(((((((((((((((((((((((

====================================

A za druhe co je to FORMATOVANIE (vlasy sa mi jezja).

Naposledy som v dose formatoval FDD (floppy disk)

format A:

Tento zazracny prikaz vykonal Low level format, t.j. na mediu "vykolikoval sektory a cylindre". Potom sa postaral o zalozenie partition table (msdos table) a zalozil jednu particiu v ktorej nakoniec zalozil filesystem vacsinou FAT16 s nejakym blok size.

Pri "formatovani" diskov to uz bolo inak. Tu sa o formatovani hovori nesprane. Low level format bol na diskoch uz od vyrobcu a pouzivatel uz nikdy nevykonaval Low level format (az na vynimku, vid. stare BIOSy maticnej dosky take este nieco podporovali) ! Pri diskoch sa ma spravne hovorit o zalozeni partition table (typy: gpt, sun, bsd, mac, msdos table) + spravenie particii cez fdisk + nejaky/e file system/y cez mkfs. Nemala by byt rec o FORMATOVANI ale o zakladanu file systemu. Na cele toto je pekne GUI gparted alebo sa to da aj cez prikazovy riadok :)

Cele toto nedorozumenie vzniklo asi preto, ze z pouzivatelskeho pohladu islo v MS DOSe o podobne prikazy

format A: (Low level format + fdisk + FAT16)

format C: (iba FAT16/FAT32/NTFS)

Ale pritom tieto dva prikazy na pozadi robia nieco ine a nieco rovnake.

Uvedomte si, ze keby ste na disku bez particii zadali "format C:" tak skoncite s chybou - C: by neexistovalo !

Najprv ste museli zadat "fdisk", zalozit napr. dve particie, ktore system mohol vidiet ako napr. C: a D:

A potom ste mohli dat prikazy:

format C: format D:

Ale nejednalo sa o take iste formatovanie ako je "format A:" t.j. formatovanie FDD.

U diskov sa nejednalo tak o formatovanie ako o zalozenie file systemu !!!

Pouzivatelia linuxu o tom vedia asi viacej ako pouzuvatelia windowsu :))).

Poznam MSDOS z cias ked este bezal z diskety FDD a v case ked prisli HDD sa asi M$softu nechcelo preucat pouzivatelov od "format X:" a dodnes ludia tomuto rozdielu nechapu lebo aj dnes Windows ponuka formatovanie diskov (casto si nik nevsimne spravenie particie na pozadi a toboz nie zalozenie partition table alebo este predtym zalozenie MBR) :((((((((((((((

[Luboš Doležel (Doli)]

Blbost, UNetbootin mi vždy původní obsah flash disku zachoval. Na žádné oddíly nesahal.

[kotyz]

Ale neni vhodnej pro všechny distra. Nejlíp funguje asi s ubuntem. Když sem si s nim zapsal na flashdisk iso archu tak mi to nenabootovalo, musel sem ho tam zapsat přes dd a pak to fungovalo. Nezkoumal sem proč. Zase dd ale asi nebude fungovat s iso imagema který nejsou univerzální (připravený na cd i usb flash) protože tam bude jen nějakej ten syslinux/isolinux a ne mbr s patřičnym bootsektorem. To už by ale dneska problém bejt neměl, většina těch obrazů by měla bejt univerzálních (ten arch jde myslim ještě dál a má duální architekturu takže tam je 32bit i 64bit).

[gtz]

když uděláš dd if=Opensuse.iso of=/dev/sdX bs=1M tak nic neformátuješ, jen z USB máš jako by USB CDROM.

Nekompatibilita je pouze v tom, že když chceš použít MultibootISO tak grub4dos a formát bys měl provádět na nějakém Windows zařízení (lepší než to dělat přes Linux).

Pokud mám nějaký UBS klíč na FAT32 tak mi stačí to ISO připojit přes loop a nakopírovat to na USB klíč. Následně tam musím dle toho co chci dát bootloader.

Další věc je, že někdy když zapíšeš lilo/syslinux/grub z linuxu do usb tak usb má problémy nabootovat a i když to totálně přeformátuješ mkfs nebo jen dd tak nebootuje. Opravit to lze pouze v bývalém fdisku s parametrem /mbr (vyzkoušené takto jsem zkoušel OCS 32GB a musel jsem nakonec nabootovat přes WinPE/miniXP)

[R]

Na disketach nie je MBR ani particie! Na prvom (resp. nultom) sektore priamo zacina filesystem (boot sektorom). A ten filesystem je FAT12.

[pavlix]

A ten filesystem je FAT12.

A nebo kdejaký jiný.

[Chmatos]

Ahoj, já používám Debian rescue disk. Je to živá distribuce a dá se z ní i nainstalovat debian. Jen je problém, že neobsahuje efi boot, jako standardní live debianu, nevíte někdo jak to tam přidat?

[Jirka]

Na jednorázovou instalaci mi většinou stačilo pomocí dd ten obraz ISO nahrát na flash/sdkartu a taky to bootovalo

[egg]

Díky moc za článek, patří určitě k těm lepším!

[Ravensun]

Možná to tu už bylo a já si toho nevšiml, ale prý jde bootvat z USB i bez podpory USB bootování v Biosu a to sice pomocí malého "livecd" s nějakým zavadečem. Ti co to znají vědí o čem mluvím. Mohl by někdo z těch co ví o čem mluvím mi prozradit jak to CD "vyrobit", aby mi umožnilo na PC bez podpory USB bootování (přímo) díky tomuto CD nabootovat? Díky.

[R]

http://www.plop.at/en/bootmanagers.html

[R]

V clanku chyba postup vyroby bootovatelneho USB disku (MBR, bootovatelna particia, syslinux). Takto je to pre klikacov, ktori pri prvom probleme skoncia...

[Petr]

Uz jsem to jednou na diskuzi resil, ale nedopatral jsem se... Je mozne do live distrubuce (napr na flash disku) doinstalovat neco co mi ve vychozim nastaveni chybi? Pokud ano, jak postupovat?

[Nuphar]

V Ubuntu to lze. Prostě instaluješ jako na normálním systému. Akorát je potřeba mít na fleshce dost místa.