Společnost PINE64 kvůli nedostatku a vysokým cenám DRAM a eMMC dočasně pozastavuje výrobu linuxových zařízení. Výroba zařízení jako PineTime, PineVoice a Pinecil pokračuje.
Společnost Stripe se dohodla na akvizici společnosti OpenRouter. Za 7,5 miliardy dolarů.
Byla vydána nová verze 1.27 programovacího jazyka Go (Wikipedie). Přehled novinek v poznámkách k vydání.
V pátek 28. srpna se v Praze uskuteční již osmý Mobile Linux Hackday. Jako obvykle se potkáme v pražské pobočce SUSE v Karlíně na Křižíkově, takže kromě mobilního Linuxu je to tentokrát i příležitost přijít se podívat na nově zrekonstruované kanceláře. Začínáme v 10:00, ale dorazit můžete samozřejmě kdykoliv v průběhu dne. Setkáním vás provede David Heidelberg, vývojář GPU ovladačů v Mesa 3D a jeden z hlavních lidí české komunity kolem … více »
Představen byl Raspberry Pi Compute Module 5 Programming Jig. Jedná se o zařízení umožňující připravit Compute Module 5 do plně funkčního stavu bez nutnosti použití dalších vstupně / výstupních desek. Podporuje automatizaci pomocí nástroje rpi-sb-provisioner. Podrobnosti v dokumentaci.
Hackeři ve Francii ukradli data více než půl milionu daňových poplatníků. Je to jeden z největších hackerských útoků v dějinách země. O útoku z konce června informovala až teď daňová správa. Teprve od pondělí dotčeným občanům zasílá e-maily s instrukcemi, jak postupovat dál. Hackeři se sice nedostanou k penězům dotyčných, hrozí ale věrohodné podvody. Hackeři získali třeba celá jména, údaje o rodinných příslušnících nebo také údaje o
… více »Společnost Framework představila nový Framework Laptop 12 s Intel Core Series 3, Thunderbolt 4, Wi-Fi 7, volitelnou čtečkou otisků prstů a podsvícenou klávesnicí s open-source firmwarem ZMK. Objednat lze s předinstalovanou Fedorou 44 KDE Plasma.
Byl vydán Mozilla Firefox 154.0. Přehled novinek v poznámkách k vydání a poznámkách k vydání pro vývojáře. Řešeny jsou rovněž bezpečnostní chyby. Nový Firefox 154 bude brzy k dispozici také na Flathubu a Snapcraftu.
Nové číslo časopisu Raspberry Pi zdarma ke čtení: Raspberry Pi Official Magazine 168 (pdf).
Open-source citační manažer Zotero (Wikipedie, GitHub) byl vydán v nové major verzi 10. Přehled novinek v příspěvku na blogu.
Jako Live CD jsou historicky označovány takové distribuce, které lze spustit přímo z optického média bez instalace na pevný disk počítače. Ke svému běhu jim stačí ostatní komponenty, přičemž jsou závislé zejména na velikosti operační paměti. Když už systémové soubory nejsou na pevném disku, alespoň může systém využívat dočasně jinou paměť v počítači. Právě proto se od její kapacity odvíjí výkon počítače, na kterém aktuálně běží systém „živě“ spuštěný z CD.
Samozřejmě jak šel čas, objevily se tzv. Live DVD distribuce. Ty se v podstatě lišily jen tím, že na místo 700MB využívají 4,7GB média. Ve výsledku mohou přímo obsahovat větší množství anebo na místo náročnější aplikace, které chcete spouštět. V samotném principu však žádný jiný rozdíl není, snad až na to, že samozřejmě potřebujete hardware schopný číst DVD – takových je však drtivá většina, pokud tedy v počítači vůbec nějaká optická mechanika je.
Dalším přirozeným krokem bylo využití USB flash disků. Na místo CD i DVD disponují podstatně větší kapacitou. Vedle toho jsou (byť existují sakra pomalé disky s mizernou rychlostí čtení u zápisu) rychlejší. A zejména umožňují snadno uchovávání dat v podstatě nezávisle na okolním hardwaru a stejně tak přirozeně, jako když používáte systém nainstalovaný na pevném disku. Nakonec jsou dnes USB flash disky nebo jakékoliv média připojitelná přes USB nebo eSATA třeba port jednou možností, jak do počítače nějaký systém zavést s výjimkou přímého připojení „zevnitř“ (např. přes rozhraní SATA).
Účelů Live distribucí a důvodů proč je využívat je celá řada a záleží na každém, co potřebuje. Přesto bychom měli zmínit ty nejčastější.
Asi nejčastějším účelem je samotná instalace systému. Celá řada distribucí z ryze praktických důvodů umožňuje samotné vyzkoušení na počítači právě před instalací na pevný disk počítače. Použití USB disku je v tomto případě praktické, jelikož není třeba vypalovat ISO obraz na CD nebo DVD a plýtvat tak médium na jediné použití. Mnoho dnešních počítačů, a zvláště strojů typu mininotebook nebo ultrabook, přitom už mechaniku nemá, takže krom síťové instalace ani jiná možnost nezbývá.
Se samotnou instalací souvisí vyzkoušení konkrétního vydání distribuce na daném počítači. Sice nevyzkoušíte úplně všechno, ale alespoň vidíte bezproblémové spuštění, zobrazení na monitoru a můžete si leccos osahat. Mimo to zkoušení nemusí vždy předcházet nové instalaci, ale třeba jen potřebujete vyzkoušet novou verzi software jiným způsobem než kupříkladu pomocí virtualizace.
Live distribuce bývají často zmiňovány v souvislosti s počítačovou bezpečností. Přitom nemusí sloužit jen k tomu, aby se útočník dostal k obsahu pevného disku, případně celé počítačové sítě z počítače k němu připojeného. Takový systém může vyzkoušet i správce sítě k vlastnímu otestování bezpečnosti.
Přitom i nasazení live distribuce může v leckterém případě zvýšit bezpečnost – zvláště v případech, kdy chcete zabránit možnosti jakékoliv úpravy v systému (třeba takové nepřepisovatelné CD nebo DVD je k tomu v omezených podmínkách ideální) ať už na straně koncové stanice nebo serveru. Nebo naopak potřebujete uvést systém jen restartem do původního stavu bez přeinstalace jako třeba v internetových kavárnách a všech místech, kde počítače používá více uživatelů. Ale pozor – toto platí jen a pouze (vzhledem k možnosti zápisu na USB flash disk) s optickým, jednorázově zapisovatelným médiem!
Dalším z účelů je diagnostika a případné opravy porouchaného počítače nebo původně nainstalovaného operačního systému. Některé Live distribuce vám přitom nejen napoví co že je za problém, ale pomohou jej vyřešit nebo když je to jen trochu možné zachránit data.
Samotný instalační soubor operačního systému (z ISO) nestačí na flash disk pouze zkopírovat. Nejdříve je třeba připravit tzv. bootovatelný USB flash disk. K tomu existuje celá řada nástrojů jako například UNetbootin nebo LinuxLive USB Creator. Doporučený nástroj včetně postupu často bývá uveden přímo na webových stránkách distribuce.
Prvním krokem je pochopitelně naformátování flash disku na doporučený systém souborů. Pak už stačí jen přes zvolený nástroj načíst ISO soubor, vybrat správné médium, případně navolit vydání distribuce a potvrdit. Pak počkáme, až program svou práci dokončí.
Systém se z USB ale nemusí bez další práce spustit. Nejdříve je třeba v BIOSu konkrétní základní desky zapnout možnost bootování média z USB. Alternativou, nabízenou některými BIOSy, je jednorázově při bootu zvolit start z jiného disku. Přitom nelze vyloučit, že bude přístup do BIOSu zaheslovaný ať uživatelem nebo správcem (a to by na místech, kde se střídají uživatelé, měl být), v takovém případě je to však zcela jiná situace.
A nakonec už jen zbývá vložit USB flash disk do portu a při nabíhání potvrdit spuštění. Na závěr k praktické části se ještě sluší doporučit věnovat pozornost rychlosti flash disků. Na trhu je jich a bude stále mnoho a není nic horšího, než brzdit systém přespříliš pomalým zápisem i čtením.
Nejen linuxové distribuce umožňují svůj provoz z přenositelného média. Vůbec prvním systémem, který umožňoval bootování z USB, byl Apple Macintosh v roce 1999. Nedlouho na to začaly vznikat linuxové distribuce, které tento způsob používají nejen k instalaci ale také samotnému běhu. Na USB flash disk si však můžete nainstalovat i jiné systémy.
Mezi vůbec nejoblíbenější nebo jinak řečeno „top“ linuxové distribuce pro provoz z flash disku patří nikoliv překvapivě ty, které již byly známé jako Live CD distribuce. Jednou z nich je také Knoppix založený na Debianu. Proslavený je zejména pro získání prvních zkušeností s Linuxem pro úplné začátečníky, kteří si mohou říct „ano, s tím dokážu pracovat, to funguje.“. Za další je samozřejmě možné jej použít i jako záchranný systém v případě havárie pevného disku. Jiným podobně zaměřeným systémem je SLAX založený naopak na Slackware, jedné z nejstarších distribuc.
Nás ovšem v tomto případě zajímají zejména ty distribuce, které jsou zaměřeny na použití na USB flash disku. Ideálně taktéž s možností zápisu, aby byly využity všechny principiální výhody daného média. Tou je opět Ubuntu, respektive nejbližší deriváty Xubuntu a Kubuntu, které využívají právě výše předvedený UNetbootin a umožňují aplikacím ukládat i pracovat se soubory.
Něco takového umožňuje i méně známý aptosid založený na nestabilní větvi Debianu. Jeho cílem je přinést zejména dobře použitelný svobodný operační systém – tedy nic nového pod sluncem. Přímo s cílem vyvinout snadně instalovatelnou distribuci vznikl Wolvix, ale podle všeho se už jedná o mrtvý projekt.
Samozřejmě mnoho ideálních distribucí pro použití z flash disku vychází logicky z těch, které vznikaly původně jako Live CD, jak je zřejmé z výše uvedených příkladů. Za zmínku stojí například xPUD zaměřený na web a multimédia, minimalistický a na Debianu opět založený Damn Small Linux nebo Puppy Linux. Ten je ostatně i optimalizován s ohledem na použití na USB flash disku tím, že se minimalizuje počet zápisů, čímž se paměti jaksi méně „opotřebují“ a snižuje se riziko nějaké té chyby.
Z dalších můžeme uvést například Moo Linux, který se instaluje pouhým rozbalením souborů z archivu ZIP a spuštěným jediného souboru. Jako Live USB lze použít i PCLinuxOS ať už manuálně nebo pomocí UNetbootin s tím, že je možné i kýžené ukládání – díky tomu máte svůj systém i soubory stále sebou.
Kapitolou samou pro sebe jsou tzv. rescue, tedy záchranné distribuce sloužící k diagnostice, opravě nebo minimalizaci škod při poruše počítače. O těch ale někdy jindy…
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
Některé distribuce např. SUSE jsou konzervativní a stále tvrdošíjně trvají na DVD instalacích a aktualizacích a s návody pro USB instalační media se vůbec neobtěžují.Opensuse má svůj nástroj, kterým lze data v pohodě dostat na USB. Nebo to co tam je ti nestačí? Suse tuto věc podporuje už hodně dlouho a většinou se na tyto věci dalo použít normální dd.
Když pomocí dd přesunu na USB disk ISO Ubuntu a odvozenin a pak roztáhnu FS na celou velikost fleshky, mohu s tím zacházet jako s normálním systémem: instalovat aplikace, ukládat data apod. S openSUSE se mi tohoto stavu dosáhnout nepodařilo - USB se choval jako CD - nejde instalovat programy a permanentně ukládat data. Ale možná bych měl jen podrobně prozkoumat ten návod výše...
Nebo je na to jiný speciálnější postup? Každopádně, Slax to jistí.
Swap u live snad ani neni potreba. Ono stejne pokud to ma malo pameti tak tam neni live vhodne.
V fstabu rozhodne pouzivat uuid=... pak neni problem. Pokud chces bez zapisu, tak / readonly, /var a /tmp v pameti nebo mazane pri bootu v ramdisku.
No, specialni konfigurace, ona kazda gentoo "instalace" je specialni :)
Chtelo by to zminit i nastroj isohybrid (soucasti syslinuxu) ktery z bootovatelneho iso image udela image bootovatelny z flash disku. Kdyz jsem posledne zkousel unetbootin pridal mi tam nejaky vlastni bootloader balast nebo co to bylo, vypadalo to proste skarede oproti distribuci nakonfigurovanem isolinuxu.
Mimochodem toto uz snad delaji vsechna distra ze udelaji hybridni iso, pripadne poskytnou separatni image na flash disk.
Moc jsem nepochopil ty poznamky o bezpecnosti ale.
dd if=Opensuse.iso of=/dev/sdX bs=1M
tak nic neformátuješ, jen z USB máš jako by USB CDROM.
Nekompatibilita je pouze v tom, že když chceš použít MultibootISO tak grub4dos a formát bys měl provádět na nějakém Windows zařízení (lepší než to dělat přes Linux).
Pokud mám nějaký UBS klíč na FAT32 tak mi stačí to ISO připojit přes loop a nakopírovat to na USB klíč. Následně tam musím dle toho co chci dát bootloader.
Další věc je, že někdy když zapíšeš lilo/syslinux/grub z linuxu do usb tak usb má problémy nabootovat a i když to totálně přeformátuješ mkfs nebo jen dd tak nebootuje. Opravit to lze pouze v bývalém fdisku s parametrem /mbr (vyzkoušené takto jsem zkoušel OCS 32GB a musel jsem nakonec nabootovat přes WinPE/miniXP)