Oficiální Epic Games Launcher je v nové preview verzi poprvé dostupný i pro Linux (FAQ). Pracuje se na novém Easy Anti-Cheatu pro Linux (EAC Linux v2) a podpoře hry Fortnite na Linuxu.
Desktopové prostředí KDE Plasma bylo vydáno ve verzi 6.8. Novinky zahrnují lepší podporu vzdálené plochy, sdílení a nahrávání obrazovky a řadu drobností napříč uživatelským rozhraním (úplný seznam změn, shrnutí ve wiki).
Apple představil 7palcový displej Apple HomeView s podporou Apple Intelligence a Siri AI pro ovládání chytré domácnosti, novou řadu vybavení chytré domácnosti Apple Home Collection, další generaci HomePodu mini a novou Apple TV 4K. Apple HomeView není v Evropské unii v prodeji, jelikož umělá inteligence Siri v rámci systému iOS v EU momentálně není k dispozici. Apple spolupracuje s EU a snaží se najít cestu, jak situaci vyřešit.
KDE slaví 30 let. Přesně před 30 lety, 14. října 1996, poslal Matthias Ettrich do diskusní skupiny comp.os.linux.misc zprávu, která započala historii projektu KDE. Důležité milníky jsou zobrazeny na časové ose.
Byl vydán Mozilla Firefox 158.0. Stejně jako Chrome 155 s podporou JPEG XL (test). Přehled novinek v poznámkách k vydání a poznámkách k vydání pro vývojáře. Řešeny jsou rovněž bezpečnostní chyby. Nový Firefox 158 bude brzy k dispozici také na Flathubu a Snapcraftu.
Svobodný kancelářský balík ONLYOFFICE (Wikipedie) byl vydán ve verzi 10.0. Jak online Docs, tak i offline Desktop Editors. Přehled novinek také na YouTube.
Mozilla představuje Firefox Enterprise určený jako podnikový prohlížeč pro organizace s přísnými požadavky na bezpečnost, správu a dodržování předpisů. S profesionální podporou. Dostupný je zatím ve Francii, Německu, Rakousku a Švýcarsku.
Kybernetický útok zasáhl nejméně 150 supermarketů Intermarché a několik prodejen řetězců Leclerc a Coopérative U. Chladicí jednotky napadených obchodních domů byly nastaveny na nepřetržité odmrazování a teplota v nich mnohdy vystouala až nad 50°C. Škody napáchané na chlazeném a mraženém zboží budou patrně dosahovat miliónů eur.
… více »Stát Kalifornie zažaloval výrobce 3D tiskových filamentů Polymaker. Vrchní soud San Diego County tvrdí, že firma propagací svých výrobků mezi příznivci 3D tištěných zbraní podporovala výrobu takzvaných 'ghost guns' (DIY zbraní) a že její PLA filament pro 3D tiskárny lze za těchto okolností považovat za součást určenou k výrobě střelné zbraně. Žaloba požaduje mimo jiné finanční sankce a soudní zákaz činnosti, Polymaker se hájí tím, že filament je běžný a sám o sobě legální produkt. Celý text žaloby (PDF na Google Drive).
V červnu byla představena aplikace Myna pro převod řeči na text v prostředí desktopu Ubuntu. Včera byla Myna zpřístupněna širší komunitě Ubuntu formou technologické ukázky dostupné v Ubuntu 24.04 LTS, Ubuntu 26.04 LTS a Ubuntu 26.10 s GNOME na Waylandu.
Originál (Ben Okopnik: Setting up the mail subsystem in Linux) vyšel na serveru Linux Gazette. Přeložil Robert Krátký.
Mailový systém je - nebo může být - jeden z těch komplexnějších dílků linuxové skládačky. Pravda, pro mnoho lidi není komplikovaný ani trochu: nainstalují Netscape, zadají názvy POP/SMTP serverů, uživatelské jméno a heslo - a je to... Pokud samozřejmě nechtějí používat cokoliv jiného, co využívá mailový systém - třeba si napsat skript, který jim pošle zprávu vždy, když se jim diskový oddíl téměř zaplní. Nebo si vyzkoušet jiného klienta pro čtení usenetových skupin a nebo dokonce chtít zkusit nahlásit chybu pomocí utilit "bug" nebo "bashbug". Co pak...
V Unixu je pošta úzce spojena se samotným OS a když vám správně nefunguje, je to jako kdybyste řídili auto s prázdnou duší. Věci tak nějak fungují, dokud trochu nezrychlite nebo nepřenesete váhu na špatnou stranu, nebo dokonce nevezmete svoji dívku na projížďku. Jakmile to uděláte, objeví se spousta problémů. Fungující mailový systém je - podobně jako připojení k síti - jeden ze základních předpokladů všech unixových systémů. Ukáži vám alespoň jeden příklad funkčního mailového systému, který si pak můžete upravit nebo začlenit do svého vlastního nastavení. Důležité je znát části, které musíte zprovoznit, aby to fungovalo.
Mailový systém se sestává ze tří poněkud volně definovaných částí: MUA (Mail User Agent - uživatelský poštovní program), což je software, který používáte ke čtení a psaní vaší pošty; MTA (Mail Transfer Agent - poštovní přenosový program), většinou SMTP server, ačkoliv se někdy používají i přímo volané programy; a stahovací program (některé SMTP servery obsahují POP funkce, ale samostatné programy jsou běžnější). MUA může být téměř cokoliv budete chtít: je to pouze nástavba, což znamená, že můžete používat to, co vám vyhovyje - za předpokladu, že další dvě části fungují. Můžete si dokonce nechat ten Netscape. Pro další dvě části v tomto článku používám Exim - dobře známý MTA - a "fetchmail" Erica Raymonda - pravděpodobně nejčastěji používaná stahovací utilita na světě.
Nastavení "fetchmailu" moc komplikované není. Ve vašem domovském adresáři budete muset pouze vytvořit soubor .fetchmailrc a zadat informace o POP. Jako příklad může posloužit můj:
# všechno stahování chci logovat do "/var/log/mail.*"
|
Jen rychlý souhrn - je to velmi dobře popsáno v manuálové stránce fetchmailu - stahuji poštu ze dvou různých účtů. Protože mám trošku nespolehlivé připojení (bezdrátový modem), nastavil jsem, aby každé spojení fetchmailu vypršelo po 5 minutách (300 vteřin). Také jsem mu řekl, aby na serveru smazal všechnu poštu, jakmile je stažena ("nokeep"), aby ignoroval označení "already read" (již přečteno), aby stáhnul všechnu čekající poštu ("fetchall") a aby ke zpracování hlaviček ("mda ...") použil "procmail". To poslední každý nepotřebuje, ale některé vadné SMTP servery "zapomínají" zařadit tak zvanou "Envelope-from" (obálka-od) hlavičku a tohle to napraví. Ostatní je myslím dost názorné.
Obecně existují dva způsoby spuštění fetchmailu. Může být spuštěn jako jeden z "init" skriptů (to je užitečné, máte-li stálé připojení) nebo z vašeho skriptu /etc/ppp/ip-up.d (častější u vytáčených připojení). Většinou si to zvolíte během nastavování fetchmailu. Každý uživatel jej může také spustit jednorázově z příkazové řádky příkazem fetchmail nebo jako démona, který se bude jednotlivých schránek dotazovat ve stanoveném intervalu (tak to rád dělám já, příkazem fetchmail -d 600, který se dotazuje v desetiminutových intervalech. To se dá určit i ve .fetchmailrc).
fetchmail je daleko flexibilnější a mocnější než ukazuje tento jednoduchý příklad. Postačí říci, že dokáže zařídit téměř jakékoliv stahování pošty se všemi platnými mailovými protokoly; pokud nemáte nějakou skutečně komplikovanou konfiguraci - ale kdybyste měli, věděli byste o tom - tak odvede svou práci. Samozřejmě můžete mít i jiný oblíbený stahovací program.
Nastavování vašeho SMTP serveru nemusí být nutně o moc složitější než co bylo popsáno - ale určitě byste se nad tím měli více zamyslet. Hlavní věcí k uvážení je, kam vlastně na síti patříte? Pro ty z vás, kteří o sobě nikdy nemuseli uvažovat v tak velkém měřítku, je tohle další z dílků skládačky: skutečnost je taková, že většina internetu je tvořena malými částmi - jako například počítač, u kterého právě sedíte. Váš ISP je jen dalším uzlem sítě. Pravda, připojujete se přes jejich routery, ale jakmile jste jednou připojeni, stáváte se částí internetu stejně tak jako oni. A z toho vyplývá, že jste stejně zodpovědní za to, aby vaše malá část fungovala v harmonii se zbytkem.
(Jeden RFC (dokument, Request for Comment - žádost o komentář) týkající se bezpečnosti, který jsem nedávno četl - nevzpomínám si přesně který - zmiňuje, že možná 50 a více procent poštovních serverů připojených k internetu je do určité míry špatně nakonfigurováno. Docela děsivá statistika..., ale také pěkný důkaz spolehlivosti a flexibility internetového poštovního systému. To všechno ukazuje, že bychom se měli snažit přispět i my svým dílem.)
Pro mnoho z nás je situace snadná: stolní počítač, jediný ISP a nic nás nenutí mít vlastní SMTP - alespoň o nic víc, než přeposílat všechnu naši poštu na SMTP našeho ISP. V takové situaci si vystačíme s jakýmkoliv MTA - a kromě přepisování adres není ani potřeba skoro nic nastavovat. Jen odpovězte, na co se vás ptá setup a bingo - hotovo a fungujete. Takový systém je však trochu více "háklivý" na změny: pokud používáte více než jednoho ISP nebo chcete udělat něco mírně odlišného od základního nastavení... a to je chvíle, kdy většina lidí narazí.
Konfigurační soubor sendmailu vypadá jako by někdo bušil hlavou do klávesnice. A když jsem si ho prohlédl, pochopil jsem, proč to dělal.
-- Anonym
Soubor sendmail.cf má na svědomí nejednoho systémového administrátora, kterého odtáhli připoutaného k nosítkům s pěnou u úst. Je to ošklivá potvora... a konfigurační soubor, ze kterého je vytvořen, není o moc hezčí. Podrobněji jsem se některými těmito věcmi zabýval v LG#58 (Konfigurace Sendmailu v RedHatu 6.2, aneb má dobrodružství uprostřed džungle); v současné době mám ten tik už skoro pod kontrolou a doktoři říkají, že za rok, za dva už budu moct přestat brát ty malé bílé pilulky...
Vážně, teď se musíte rozhodnout. Pokud se síťové připojení vašeho systému bude zásadním způsobem měnit (ISP, hostname, z vytáčeného na stálé) více než jednou nebo dvakrát, měli byste zvážit vytvoření vlastního SMTP. Například já mám svůj vlastní, protože se živím cestováním a používám mnoho různých ISP (vytáčené, bezdrátové, kabelové modemy v hotelových pokojích, atd.) v mnoha různých systémových konfiguracích. Takto se nemusím nikdy starat o to, jak je něčí poštovní systém nastaven a nemusím nic konfigurovat, když se přesunu od jednoho systému k druhému - velmi pohodlné. Jinými slovy, nastavení svého serveru není nic složitého, ale je to zásadní rozhodnutí, které musíte založit na svých vlastních potřebách. Mně samotnému připadá přístup "udělej si sám" o mnoho pružnější, mocnější a bezproblémovější ve všech případech, kdy prostředí není neměnné.
Takže jsme si definovali dvě typická nastavení SMTP:
Většinou se rozhodnete při instalaci MTA. V případě Eximu je vám nabídnuto pět možností, ze kterých nás teď vlastně zajímají jen první dvě (program "eximconfig" se spouští při instalaci a je možné ho ručně spustit kdykoliv jindy):
Musíte vybrat jednu z následujících možností:
...
|
Všimněte si, že tyto dvě volby se shodují se zmiňovanými dvěma možnostmi: přístup "udělej si sám" spadá pod číslo 1 a verze "smarthost" je číslo 2. "eximconfig" vás pak provede několika dalšími otázkami, z nichž jedna je:
...
|
Vzhledem k tomu, že jste to vy, kdo konfiguruje systém, předpokládám, že ho budete i spravovat, takže byste to měli nasměrovat na své uživatelské jméno. Pokud jste si vybrali "smarthost", zeptá se vás na název smarthostu; určitě zadejte název SMTP serveru vašeho ISP správně.
Ve druhém (a posledním) díle si budete moci přečíst o samotném nastavení pro oba způsoby provozu SMTP a následném otestování hotové konfigurace.
Copyright (c) 2003 Ben Okopnik. Tento materiál může být distribuován pouze v souladu s podmínkami a ustanoveními danými Open Publication License (otevřená publikační licence) v 1.0 nebo pozdější (poslední verze je v současné době dostupná na http://www.opencontent.org/openpub/).
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
(typicky z postu ze nelze poslat mail na mobil... a hned sem mel telefoni cislo...)
sendmail.cf je souburek sice zajimavy, ale konfigurace v nem je hafo logicka, tedy prijde mi asi tak zillionkrat jednodusi nez z tech m4 silenosti ktere nemaji hlavu a patu a ze kterych se vytvari. Jinak asi kazdy ma svuj mailer ktery preferuje, u nekoho je to exim, u nekoho postfix, u nekoho sendmail, zalezi na preferencich. Sendmail a exim nemaji moc bezpecny navrh, postfix a qmail jsou na tom lip. I kdyz autor postfixu se obcas k nekterym chybkam stavi dosti zvlastne. Tobe vyhovuje postfix, me treba osobne qmail a jeho intuitivni konfigurace, neb vim jak tam spoustu veci jednoduse a elegantne vyresit nez kdekoliv jinde.
Mno, objektivne je sendmail asi nejrobustnejsi moloch, takze prichazis opravdu o hodne, umi snad vse od hrani her po otvirani piva...
Ale mnozinu funkci ktere vyuzije drtiva vetsina lidi (teda spise stroju) muzou zastat ostatni postovni demoni. Asi tak nejak
cheers,
-djz