Byla vydána nová verze 18 integrovaného vývojového prostředí (IDE) Qt Creator. S podporou Development Containers. Podrobný přehled novinek v changelogu.
Cursor (Wikipedie) od společnosti Anysphere byl vydán ve verzi 2.0. Jedná se o multiplatformní proprietární editor kódů s podporou AI (vibe coding).
Google Chrome 142 byl prohlášen za stabilní. Nejnovější stabilní verze 142.0.7444.59 přináší řadu novinek z hlediska uživatelů i vývojářů. Podrobný přehled v poznámkách k vydání. Opraveno bylo 20 bezpečnostních chyb. Za nejvážnější z nich bylo vyplaceno 50 000 dolarů. Vylepšeny byly také nástroje pro vývojáře.
Pro moddery Minecraftu: Java edice Minecraftu bude bez obfuskace.
Národní identitní autorita, tedy NIA ID, MeG a eOP jsou nedostupné. Na nápravě se pracuje [𝕏].
Americký výrobce čipů Nvidia se stal první firmou na světě, jejíž tržní hodnota dosáhla pěti bilionů USD (104,5 bilionu Kč). Nvidia stojí v čele světového trhu s čipy pro umělou inteligenci (AI) a výrazně těží z prudkého růstu zájmu o tuto technologii. Nvidia již byla první firmou, která překonala hranici čtyř bilionů USD, a to letos v červenci.
Po Canonicalu a SUSE oznámil také Red Hat, že bude podporovat a distribuovat toolkit NVIDIA CUDA (Wikipedie).
TrueNAS (Wikipedie), tj. open source storage platforma postavená na Linuxu, byl vydán ve verzi 25.10 Goldeye. Přináší NVMe over Fabric (NVMe-oF) nebo OpenZFS 2.3.4.
Byla vydána OpenIndiana 2025.10. Unixový operační systém OpenIndiana (Wikipedie) vychází z OpenSolarisu (Wikipedie).
České základní a střední školy čelí alarmujícímu stavu kybernetické bezpečnosti. Až 89 % identifikovaných zranitelností v IT infrastruktuře vzdělávacích institucí dosahuje kritické úrovně, což znamená, že útočníci mohou vzdáleně převzít kontrolu nad klíčovými systémy. Školy navíc často provozují zastaralé technologie, i roky nechávají zařízení bez potřebných aktualizací softwaru a používají k nim pouze výchozí, všeobecně známá
… více »
Virtuální server spouštíme a ovládáme pomocí utility vserver. Její syntax je:
vserver [ options ] [vserver name] [options]
První položkou options mohou být:
build - Pro vytvoření serveru name, jak bylo popsáno výše.enter - Pro vstup do virtuální serveru name, pokud je spuštěn.exec - Pro spuštění příkazu uvnitř serveru name jako root. Příkaz je uveden včetně svých parametrů jako druhá položka options.suexec - Spouští příkaz uvnitř serveru name pod určitým uživatelským číslem. Syntax je vserver name suexec userid command, kde userid je číslo uživatele a command je příkaz včetně parametrů.service - Ovládá služby uvnitř serveru name. Příkladem může být: vserver name service httpd start.start - Spouští server name.stop - Ukončuje server name.running - Test, jestli server name běží. Neněží-li server, příkaz vrací jeho návratový kód.status - Vrací informace o serveru name jako stav, uptime, počet procesů, ...restart - Restartuje server name.Takze Vserver na tom neni spatne ve srovnani se Xenem! Ale pozor, jde to udelat podstatne lepe: OpenVZ (www.openvz.org). Dynamicke sidleni funguje stejne jako u vserveru *a* limity je mozno menit za behu jako u Xenu.Zdá se, že z praxe znáte jak vserver, tak i OpenVZ. Jsou jestě nějaké další "zásadnější" rozdíly mezi vserver a OpenVZ ? Jedná se mi o to, že kernel s vserever je standardní součástí Debianu, kdežto pro používání OpenVZ v Debianu je zapotřebí ručně aplikovat patch (a to při každém security update). Díky za odpověď. Martin T
echo SECURE_MOUNT >> ccapabilities echo SECURE_REMOUNT >> ccapabilities echo BINARY_MOUNT >> ccapabilitiesSnadno ty vyznamy vygooglite. Nemuzete ve vserveru ani vytvaret specialni soubory zarizeni pomoc mknod atd, opet v defaultu chybi capability:
echo MKNOD >> bcapabilitiesPokud neni jasne, co za magicke soubory ze se tim vytvari, jsou to konfiguracni soubory te ktere vserverove instance, ktere sidli v /etc/vservers/jmeno-vserveru/ . Pro aplikovani techto nastaveni je vserver bohuzel potreba vzdy restartovat (i kdyz jsem v tom smeru zaznamenal nejake zachvevy snahy o zlepseni, konkurence to totiz umi, viz muj dalsi komentar). Ne ze bych vam tyhle zmeny standardne doporucoval, spis je pro me jednodussi vam to nakopirovat ze svych poznamek pro pripad, kdy jsem je vyjimecne udelat musel (neni to prilis dobry napad nechavat zapnute, obirate se potencialne o bezpecnost, pokud vserver davate nekomu jinemu nez kdo ma pristup k samotnemu fyzickemu stroji). Kdy se mi to hodilo? Kdyz jsem opravdu potreboval ve vserveru namountovat stazene ISO na loopback pro precteni souboru z nej. Nemuzete delat "raw sockety", takze zapomente na traceroute, nmap, wireshark, atd. Opet vsechno, co bylo v zajmu bezpecnosti vserver kontextu odebrano mu zase muzete zpatky pridat, pokud to opravdu potrebujete. Samotny disk vidite ve vserveru obvykle jako /dev/hdv1, "v" nejspis jako virtualni. Pokud je root vserveru jenom adresar na systemu, velikosti disku vidite jako velikost systemu. Pokud pouzivate vserverove kvoty, vidite velikosti podle kvot. Pokud pouzivate pro root vsereveru LVM oddily, vidite pochopitelne velikosti tech oddilu ;) Moznosti jak uzivatele ve vserveru omezit co se tyce vyuziti disku je cela rada..
Tiskni
Sdílej: