Byl vydán Nextcloud Hub 8. Představení novinek tohoto open source cloudového řešení také na YouTube. Vypíchnout lze Nextcloud AI Assistant 2.0.
Vyšlo Pharo 12.0, programovací jazyk a vývojové prostředí s řadou pokročilých vlastností. Krom tradiční nadílky oprav přináší nový systém správy ladících bodů, nový způsob definice tříd, prostor pro objekty, které nemusí procházet GC a mnoho dalšího.
Microsoft zveřejnil na GitHubu zdrojové kódy MS-DOSu 4.0 pod licencí MIT. Ve stejném repozitáři se nacházejí i před lety zveřejněné zdrojové k kódy MS-DOSu 1.25 a 2.0.
Canonical vydal (email, blog, YouTube) Ubuntu 24.04 LTS Noble Numbat. Přehled novinek v poznámkách k vydání a také příspěvcích na blogu: novinky v desktopu a novinky v bezpečnosti. Vydány byly také oficiální deriváty Edubuntu, Kubuntu, Lubuntu, Ubuntu Budgie, Ubuntu Cinnamon, Ubuntu Kylin, Ubuntu MATE, Ubuntu Studio, Ubuntu Unity a Xubuntu. Jedná se o 10. LTS verzi.
Na YouTube je k dispozici videozáznam z včerejšího Czech Open Source Policy Forum 2024.
Fossil (Wikipedie) byl vydán ve verzi 2.24. Jedná se o distribuovaný systém správy verzí propojený se správou chyb, wiki stránek a blogů s integrovaným webovým rozhraním. Vše běží z jednoho jediného spustitelného souboru a uloženo je v SQLite databázi.
Byla vydána nová stabilní verze 6.7 webového prohlížeče Vivaldi (Wikipedie). Postavena je na Chromiu 124. Přehled novinek i s náhledy v příspěvku na blogu. Vypíchnout lze Spořič paměti (Memory Saver) automaticky hibernující karty, které nebyly nějakou dobu používány nebo vylepšené Odběry (Feed Reader).
OpenJS Foundation, oficiální projekt konsorcia Linux Foundation, oznámila vydání verze 22 otevřeného multiplatformního prostředí pro vývoj a běh síťových aplikací napsaných v JavaScriptu Node.js (Wikipedie). V říjnu se verze 22 stane novou aktivní LTS verzí. Podpora je plánována do dubna 2027.
Byla vydána verze 8.2 open source virtualizační platformy Proxmox VE (Proxmox Virtual Environment, Wikipedie) založené na Debianu. Přehled novinek v poznámkách k vydání a v informačním videu. Zdůrazněn je průvodce migrací hostů z VMware ESXi do Proxmoxu.
R (Wikipedie), programovací jazyk a prostředí určené pro statistickou analýzu dat a jejich grafické zobrazení, bylo vydáno ve verzi 4.4.0. Její kódové jméno je Puppy Cup.
const int HODNE = 10000; char **pole = new char*[HODNE]; for (int i = 0; i < HODNE; i++) { pole[i] = new char[HODNE]; // for (int j = 0; j < HODNE; j++) pole[i][j] = 0; } sleep(30); for (int i = 0; i < HODNE; i++) delete [] pole[i]; delete [] pole; sleep(30);si ani tu paměť nealokuje. Pokud však odkomentuji jeden z těch řádků, tak až pak mi kernel tu paměť opravdu přidělí. To je docela zajímavá myšlenka, dokáže to skutečně dát programu jen tu paměť co kdy použije. Co mě ale mnohem víc zaráží, je, když sleduji tento program v topu, tak jeho paměť je uvolněna de facto hned po delete. Neví někdo, jaký algoritmus používá jádro pro určení, kdy paměť uvolní a kdy alokuje (i link by byl supr, asi hledám blbě )? Nebo je možné, že valgrindu uniklo těch 270MB, co můj program má stále přidělených těsně před koncem, po všech deletech? Předem díky!
vm.overcommit_memory
). Přiděluje se ale asi až po prvním použití (jako v tom cyklu), kdy se po uvolnění v programu uvolní doopravdy, to asi také závisí na situaci – kdyby paměť docházela, jádro by ji asi uvolnilo dřív.
CString ***tridy = new CString**[HODNE]; for (int i = 0; i < HODNE; i++) { tridy[i] = new CString*[MENE]; for (int j = 0; j < MENE; j++) { tridy[i][j] = new CString(); tridy[i][j]->Append("kraviny v pameti"); } } printf("Pamet v tridach alokovana.\n"); sleep(30); for (int i = 0; i < HODNE; i++) { for (int j = 0; j < MENE; j++) delete tridy[i][j]; delete [] tridy[i]; } delete [] tridy; printf("Pamet v tridach uvolnena.\n"); sleep(30);(CString je třída, která uchovává řetězec v dynamicky alokovaném poli) Funguje, jak bych čekal (tj. po posledním sleepu zabírá program třicet vteřin minimum paměti). Je možné, že mi valgrind u mého programu něco tají? (napsal ale "No memory leaks possible") Pokud by to někoho zajímalo, tak se jedná o třídu implementující Patricii, ten testovací program do ní vloží postupně každý řádek souboru, pak postupně z ní každý záznam odstraní a pak nechá ještě zapůsobit destruktor (který zavolá rekurzivně destruktor na potomky uzlu -- žádni by ale zůstat neměli).
new
, new[]
, delete
a delete[]
. Otázkou samozřejmě je, zda se vám do toho bude chtít.
mmap()
měl odpovídat POSIXu, takže přinejmenším na POSIXových systémech by to přenositelné být mělo. A i kdybyste to chtěl portovat třeba na win32, mělo by stačit udělat variantní tu část, která získává od systému kus paměti. Rozparcelování těch bloků už si uděláte univerzálně, v podstatě stačí dát pozor na zarovnávání toho, co vracíte.
Tiskni Sdílej: