V Bolzanu probíhá konference SFSCON (South Tyrol Free Software Conference). Jean-Baptiste Kempf, zakladatel a prezident VideoLAN a klíčový vývojář VLC media playeru, byl na ní oceněn cenou European SFS Award 2025 udělovanou Free Software Foundation Europe (FSFE) a Linux User Group Bolzano‑Bozen (LUGBZ).
Open-source minimalistický trackball Ploopy Nano byl po modelech modelech Classic a Thumb Trackball také aktualizován. Nová verze Nano 2 používá optický senzor PAW3222 a k původně beztlačítkovému designu přidává jedno tlačítko, které ve výchozí konfiguraci firmwaru QMK přepíná režim posouvání koulí. Sestavený trackball nyní vyjde na 60 kanadských dolarů (bez dopravy a DPH).
Github publikoval Octoverse 2025 (YouTube), tj. každoroční přehled o stavu open source a veřejných softwarových projektů na GitHubu. Každou sekundu se připojil více než jeden nový vývojář. Nejpoužívanějším programovacím jazykem se stal TypeScript.
Kit je nový maskot webového prohlížeče Firefox.
Mastodon (Wikipedie) - sociální síť, která není na prodej - byl vydán ve verzi 4.5. Přehled novinek s náhledy v oznámení na blogu.
Německo zvažuje, že zaplatí místním telekomunikačním operátorům včetně Deutsche Telekom, aby nahradili zařízení od čínské firmy Huawei. Náklady na výměnu by mohly přesáhnout dvě miliardy eur (bezmála 49 miliard Kč). Jeden scénář počítá s tím, že vláda na tento záměr použije prostředky určené na obranu či infrastrukturu.
Po dvaceti letech skončil leader japonské SUMO (SUpport.MOzilla.org) komunity Marsf. Důvodem bylo nasazení sumobota, který nedodržuje nastavené postupy a hrubě zasahuje do překladů i archivů. Marsf zároveň zakázal použití svých příspěvků a dat k učení sumobota a AI a požádal o vyřazení svých dat ze všech učebních dat.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže zahajuje sektorové šetření v oblasti mobilních telekomunikačních služeb poskytovaných domácnostem v České republice. Z poznatků získaných na základě prvotní analýzy provedené ve spolupráci s Českým telekomunikačním úřadem (ČTÚ) ÚOHS zjistil, že vzájemné vztahy mezi operátory je zapotřebí detailněji prověřit kvůli možné nefunkčnosti některých aspektů konkurence na trzích, na nichž roste tržní podíl klíčových hráčů a naopak klesá význam nezávislých virtuálních operátorů.
Různé audity bezpečnostních systémů pařížského muzea Louvre odhalily závažné problémy v oblasti kybernetické bezpečnosti a tyto problémy přetrvávaly déle než deset let. Jeden z těchto auditů, který v roce 2014 provedla francouzská národní agentura pro kybernetickou bezpečnost, například ukázal, že heslo do kamerového systému muzea bylo „Louvre“. 😀
Z upstreamu GNOME Mutter byl zcela odstraněn backend X11. GNOME 50 tedy poběží už pouze nad Waylandem. Aplikace pro X11 budou využívat XWayland.
Dnešní software se většinou skládá z mnoha komponent a vrstev a ty si mezi sebou předávají objekty. Např. načtu data z databáze nebo souboru (sítě atd.) a předám kolekci záznamů někam dál, tam se data nějak transformují, zpracují, předají další komponentě (opět jako kolekce nebo objekt) a po několika takových fázích vyplivnou na výstup.
Výhoda je v abstrakci a v tom, že komponenty jsou celkem samostatné, dají se samostatně vyvíjet, testovat, znovupoužívat, není to jeden monolitický bastl. Na druhou stranu nevýhoda je v tom, že první záznam na výstupu vypadne nejdříve ve chvíli, kdy se načte poslední záznam na vstupu. A taky v tom, že v jednu chvíli musím mít celou množinu načtenou v paměti.
Rád bych v programu měl něco jako unixové roury a zpracovával data průběžně – tzn. vstup může být teoreticky nekonečný, spotřeba paměti je konstantní (jeden řádek/záznam nebo stanovená velikost bufferu) doba zpracování lineárně závislá na velikosti vstupu.
Řešením může být předávání iterátorů (některé jazyky mají generátory/yield), kurzorů v SQL, vstupně/výstupních proudů… Vím, jak dosáhnout požadovaného výsledku. Ale jak ho dosáhnout co nejelegantněji a nejčistší cestou? Jaké jsou nejlepší praktiky, aby to bylo efektivní a zároveň to nebyl zprasený neudržovatelný monolit? Víte o nějakém jazyku/frameworku, který by umožňoval poskládat (pokud možno deklarativně) jednotlivé komponenty systému a nechat jimi proudit data? Nemáte příklad softwaru, který se s tímhle problémem vyrovnává nějak elegantně a poučně?
Jde mi spíš o řešení v rámci jednoho programu a programovacího jazyka. Pouštět pro každou komponentu zvláštní proces není ideální (i když to nevylučuji) a hlavně jsem tu omezený na proudy bajtů – což se někdy taky hodí, ale když budu zpracovávat nějaké záznamy/objekty, musím je na výstupu z jedné komponenty serializovat a na vstupu druhé zase deserializovat.
Řešením může být předávání iterátorů (některé jazyky mají generátory/yield), kurzorů v SQL, vstupně/výstupních proudů… Vím, jak dosáhnout požadovaného výsledku. Ale jak ho dosáhnout co nejelegantněji a nejčistší cestou?Nevím, zda to je elegantní, ale Haskell má koinduktivní typy a jinou redukční strategii, takže se tam mnoho věcí chová "líně", aniž by programátor musel něco speciálního dělat. Nevýhodou je, že programátor ztrácí přehled, kdy se jaká věc vlastně počítá.
Jaké jsou nejlepší praktiky, aby to bylo efektivní a zároveň to nebyl zprasený neudržovatelný monolit?Oboje zvládá Haskell docela dobře. Kompilátor GHC provádí fúzi, čímž dosahuje docela dobré efektivity (a stávající fúze se možná dočká dalšího vylepšení).
Tiskni
Sdílej: