Apple představil čipy M6 a M5 Ultra, Mac mini s M6 nebo M5 Pro a Mac Studio s M5 Max nebo M5 Ultra. Fedora Asahi Remix zatím podporuje jenom M1 a M2.
Firefox 157 přinese zapnutou podporu rastrového grafického formátu JPEG XL. Založena je na v Rustu napsané implementaci jxl-rs používané i v Chrome a Chromiu.
Vanilla OS 3 „Reunion“ byl vydán. Tato na Debianu „Sid“ založená desktopová distribuce s transakčními aktualizacemi „neměnného“ základního systému (ABRoot) nově podporuje architekturu arm64 (vedle x86-64), podporuje reprodukovatelné sestavení většiny balíčků a vylepšuje systémové nástroje. Vlastní meta-správce balíčků APX nyní používá Distrobox v2 a je dostupný i pro jiné distribuce.
Řemínky pro Apple Watch, bezdrátová sluchátka nebo nabíjecí adaptéry. Takovou nabídku našli v uplynulých dnech příslušníci Celního úřadu v Liberci při kontrole kamenného obchodu na Náchodsku. Celkem zde zadrželi 3 035 kusů zboží podezřelého z porušování práv duševního vlastnictví. Pokud by se jednalo o originální výrobky, jejich hodnota by podle odhadu přesáhla 10,8 milionu korun.
Byla vydána verze 31.1 textového editoru GNU Emacs. Podrobný přehled novinek v souboru NEWS.
Webový prohlížeč Waterfox (Wikipedie), fork Firefoxu, byl vydán ve verzi 6.7.0. Postaven je na jádru Gecko ESR 153.
Multiplatformní open source voxelový herní engine Luanti byl vydán ve verzi 5.17.0. Podrobný přehled novinek v changelogu. Přidána byla základní podpora gamepadů. Opraveno bylo několik zranitelností. Původně se jedná o Minecraftem inspirovaný Minetest v říjnu loňského roku přejmenovaný na Luanti.
Americká technologická společnost Apple loni v Irsku na daních zaplatila 17 miliard dolarů (zhruba 350 miliard Kč). To představovalo 40 procent celkové částky, kterou firma odvedla na dani z příjmů po celém světě. Vyplývá to z účetních výkazů podniku. Platbu výrazně zvýšilo rozhodnutí Soudního dvora EU z roku 2024, podle něhož měl Apple doplatit Irsku na daních 13 miliard eur (313 miliard Kč).
CrossPoint Reader je open-source alternativní firmware pro menší, levné čtečky, vybavené cca čtyřpalcovým e-ink displejem. Zahrnuje aplikaci pro čtení e-knih a webový server pro konfiguraci a přenos souborů po síti. Verze 1.0 byla vydána v únoru 2026. Recenze současné verze 1.5 vyšla na Linux Weekly News.
Byla vydána verze 1.98.0 programovacího jazyka Rust (Wikipedie). Podrobnosti v poznámkách k vydání. Vyzkoušet Rust lze například na stránce Rust by Example.
Dnešní software se většinou skládá z mnoha komponent a vrstev a ty si mezi sebou předávají objekty. Např. načtu data z databáze nebo souboru (sítě atd.) a předám kolekci záznamů někam dál, tam se data nějak transformují, zpracují, předají další komponentě (opět jako kolekce nebo objekt) a po několika takových fázích vyplivnou na výstup.
Výhoda je v abstrakci a v tom, že komponenty jsou celkem samostatné, dají se samostatně vyvíjet, testovat, znovupoužívat, není to jeden monolitický bastl. Na druhou stranu nevýhoda je v tom, že první záznam na výstupu vypadne nejdříve ve chvíli, kdy se načte poslední záznam na vstupu. A taky v tom, že v jednu chvíli musím mít celou množinu načtenou v paměti.
Rád bych v programu měl něco jako unixové roury a zpracovával data průběžně – tzn. vstup může být teoreticky nekonečný, spotřeba paměti je konstantní (jeden řádek/záznam nebo stanovená velikost bufferu) doba zpracování lineárně závislá na velikosti vstupu.
Řešením může být předávání iterátorů (některé jazyky mají generátory/yield), kurzorů v SQL, vstupně/výstupních proudů… Vím, jak dosáhnout požadovaného výsledku. Ale jak ho dosáhnout co nejelegantněji a nejčistší cestou? Jaké jsou nejlepší praktiky, aby to bylo efektivní a zároveň to nebyl zprasený neudržovatelný monolit? Víte o nějakém jazyku/frameworku, který by umožňoval poskládat (pokud možno deklarativně) jednotlivé komponenty systému a nechat jimi proudit data? Nemáte příklad softwaru, který se s tímhle problémem vyrovnává nějak elegantně a poučně?
Jde mi spíš o řešení v rámci jednoho programu a programovacího jazyka. Pouštět pro každou komponentu zvláštní proces není ideální (i když to nevylučuji) a hlavně jsem tu omezený na proudy bajtů – což se někdy taky hodí, ale když budu zpracovávat nějaké záznamy/objekty, musím je na výstupu z jedné komponenty serializovat a na vstupu druhé zase deserializovat.
Řešením může být předávání iterátorů (některé jazyky mají generátory/yield), kurzorů v SQL, vstupně/výstupních proudů… Vím, jak dosáhnout požadovaného výsledku. Ale jak ho dosáhnout co nejelegantněji a nejčistší cestou?Nevím, zda to je elegantní, ale Haskell má koinduktivní typy a jinou redukční strategii, takže se tam mnoho věcí chová "líně", aniž by programátor musel něco speciálního dělat. Nevýhodou je, že programátor ztrácí přehled, kdy se jaká věc vlastně počítá.
Jaké jsou nejlepší praktiky, aby to bylo efektivní a zároveň to nebyl zprasený neudržovatelný monolit?Oboje zvládá Haskell docela dobře. Kompilátor GHC provádí fúzi, čímž dosahuje docela dobré efektivity (a stávající fúze se možná dočká dalšího vylepšení).
Tiskni
Sdílej: