Byl publikován přehled vývoje renderovacího jádra webového prohlížeče Servo (Wikipedie) za uplynulé dva měsíce. Servo zvládne už i Gmail. Zakázány jsou příspěvky generované pomocí AI.
Raspberry Pi Connect, tj. oficiální služba Raspberry Pi pro vzdálený přístup k jednodeskovým počítačům Raspberry Pi z webového prohlížeče, byla vydána v nové verzi 2.5. Nejedná se už o beta verzi.
Google zveřejnil seznam 1272 projektů (vývojářů) od 185 organizací přijatých do letošního, již jednadvacátého, Google Summer of Code. Plánovaným vylepšením v grafických a multimediálních aplikacích se věnuje článek na Libre Arts.
Byla vydána (𝕏) dubnová aktualizace aneb nová verze 1.100 editoru zdrojových kódů Visual Studio Code (Wikipedie). Přehled novinek i s náhledy a videi v poznámkách k vydání. Ve verzi 1.100 vyjde také VSCodium, tj. komunitní sestavení Visual Studia Code bez telemetrie a licenčních podmínek Microsoftu.
Open source platforma Home Assistant (Demo, GitHub, Wikipedie) pro monitorování a řízení inteligentní domácnosti byla vydána v nové verzi 2025.5.
OpenSearch (Wikipedie) byl vydán ve verzi 3.0. Podrobnosti v poznámkách k vydání. Jedná se o fork projektů Elasticsearch a Kibana.
PyXL je koncept procesora, ktorý dokáže priamo spúštat Python kód bez nutnosti prekladu ci Micropythonu. Podľa testov autora je pri 100 MHz približne 30x rýchlejší pri riadeni GPIO nez Micropython na Pyboard taktovanej na 168 MHz.
Grafana (Wikipedie), tj. open source nástroj pro vizualizaci různých metrik a s ní související dotazování, upozorňování a lepší porozumění, byla vydána ve verzi 12.0. Přehled novinek v aktualizované dokumentaci.
Raspberry Pi OS, oficiální operační systém pro Raspberry Pi, byl vydán v nové verzi 2025-05-06. Přehled novinek v příspěvku na blogu Raspberry Pi a poznámkách k vydání. Pravděpodobně se jedná o poslední verzi postavenou na Debianu 12 Bookworm. Následující verze by již měla být postavena na Debianu 13 Trixie.
Richard Stallman dnes v Liberci přednáší o svobodném softwaru a svobodě v digitální společnosti. Od 16:30 v aule budovy G na Technické univerzitě v Liberci. V anglickém jazyce s automaticky generovanými českými titulky. Vstup je zdarma i pro širokou veřejnost.
Electronic Frontier Foundation v otevřeném dopise požaduje zastavení prodeje domény .ORG. OpenAlt z.s. se připojil k této iniciativě.
Tiskni
Sdílej:
I u národních domén je dobré, aby ta správa byla trochu nezávislá na státu a aktuální politické reprezentaci. Na druhou stranu by se to nemělo zvrhnout v nějaký NGOismus, kdy si ten správce bude dělat, co chce. Ideál je mít základní pravidla zakotvená v ústavě nebo ústavním zákoně, který nejde snadno změnit – pravidla která omezí možnosti státu např. konfiskovat domény nebo cenzurovat a zároveň vymezí i mantinely pro správce. V rámci těchto pravidel pak může parlament jednou za X let vybrat správce národní domény případně ho ve výjimečném případě odvolat a předat správu někomu jinému.
Nic z toho ale neplatí pro mezinárodní/generické domény, kde se na jeden stát vázat nelze a možnost, že by se všechny státy na něčem dohodli, je taky dost nereálná. Tady dobré řešení v podstatě neexistuje. Jen řešení méně špatná. A méně špatné je v tuhle chvíli zachování současného stavu.
Ano, s tím vším souhlasím a za současný stav .cz domény jsem rád.
Ale když se na to podívám ze systémového hlediska, tak je potřeba konstatovat, že jde jen o šťastnou náhodu a globálně (asi spíš) netypický stav. Nic, co bys dokázal jen tak zreprodukovat. Ano, buďme za něj rádi. Ale pokud bys chtěl téhož stavu dosáhnout někde jinde a nastavil stejná pravidla, tak se ti to pravděpodobně nepovede a nějak se to zvrhne. Představ si třeba, že někde vznikl nový stát nebo došlo k nějakému převratu/revoluci ohledně domény a teď je potřeba to rozjet celé od nuly.
Od toho je tu instituce "úředníka", tj. člověka ve služebním poměru se státem garantovanou rentou. Když udělá průser, nemá rentu.IMHO LOL
Instituce v monopolním/oligopolním postavení zprivatizovat je ta nejhorší varianta. Nulová závislost na zákaznících a přitom nemožnost státu zasáhnout ("svoboda podnikání").Porad lepsi sooukromej oligopol/monopol, nez statni oligopol/monopol, kterej si svoje postaveni futruje jeste ucelovejma zakonama.
Pokud je tam přirozený monopol (např. doménu .cz
může spravovat v jednu chvíli jen jeden subjekt), tak je správné, aby to měl pod kontrolou stát resp. skrze něj občané. Zároveň tam ale musí být nastavená dlouhodobě stabilní pravidla, aby si stát (resp. politici, kteří jsou aktuálně u moci) s tím nemohl dělat, co chce. Viz můj komentář výše.
U národních domén je to poměrně jednoduché: národní doména patří národu, tak ji budou spravovat občané skrze stát a pověřeného správce.
Složitější je to u generických domén, kde se těžko definuje ta skupina lidí, která by o nich měla rozhodovat.
Viz #2:
základní pravidla zakotvená v ústavě nebo ústavním zákoně, který nejde snadno změnit – pravidla která omezí možnosti státu např. konfiskovat domény nebo cenzurovat a zároveň vymezí i mantinely pro správce.
Pokud by ta organizace škodila, tak občané mají možnost (skrze stát) zasáhnout a tu správu svěřit někomu jinému. Samozřejmě tenhle proces (demokracie) může selhat – politici tam protlačí něco svého a lidem (většině občanů-voličů), to bude zrovna v tu chvíli jedno, budou řešit něco jiného nebo tomu nebudou rozumět a nezasáhnou… a pak se budou divit, co se s jejich doménou stalo, ale už bude pozdě. Jasně, dneska máme CZ.NIC, který se chová slušně, tak je lepší do toho moc nešťourat. Takhle dobře to asi nikde jinde na světě nefunguje. Ale pro případ, že by se ta doména (resp. správcovská organizace) dostala do rukou špatným lidem, tak je potřeba, aby jako poslední instance mohli zasáhnout občané a vzít si .cz doménu zpět a svěřit ji do správy někomu jinému (jinak je to právě ten NGOismus).
P.S. je docela vtipné, že tu, jako známý příznivec krajní pravice, hájím státní zásahy – nicméně týká se to právě toho případu, kdy máme přirozený monopol – tam právě považuji za správné, aby ty věci měl pod kontrolou stát.
P.P.S. Alternativně by se na to šlo dívat tak, že nic jako .cz doména neexistuje resp. nemá žádnou váhu a žádný vztah k naší zemi. Pak by to byla čistě soukromá záležitost a stát by do toho neměl co mluvit. Pak by ale stát ani neměl tuhle doménu používat pro vlastní účely a měl by si provozovat nějakou vlastní DNS infrastrukturu pro vlastní potřeby a komunikaci s občany (informační systémy státu). Stát by mohl např. rozjet nějakou vlastní P2P náhradu DNS založenou na kryptografii a občané by si vyzvedli veřejné klíče třeba na poště nebo na nějakém důvěryhodném místě, aby věděli, s kým mají komunikovat, kdo je autorita. Ono to DNS je pravděpodobně už přežitek a směřuje to k jeho nahrazení nějakou víc decentralizovanou technologií… ale zatím tam ještě nejsme.
Ono to DNS je pravděpodobně už přežitek a směřuje to k jeho nahrazení nějakou víc decentralizovanou technologií…Nezkoušejte nahrazovat realitu svou vlastní, není to dobrý nápad.
` Ale to je podstata existence, ovlivňovat realitu.Ono to DNS je pravděpodobně už přežitek a směřuje to k jeho nahrazení nějakou víc decentralizovanou technologií…Nezkoušejte nahrazovat realitu svou vlastní, není to dobrý nápad.
Dobře, trochu to rozvedu.
Na jedné straně tu máme různé alternativní kořenové DNS servery (jejichž existence vypovídá o tom, že ne všichni jsou s tou současnou centralizací spokojeni a ne všem může z principu vyhovět), neoficiální TLD domény, systémy postavené na blockchainu jako Namecoin nebo pak Tor či I2P, které odvozují domény z veřejných klíčů služeb.
A na druhé straně dnes řada firem/organizací/jednotlivců uvádí jako svůj kontakt nikoli svoji internetovou doménu či URL svých www stránek, ale jméno svého profilu na té které „sociální síti“ (proprietární centralizované službě). Často to nemá ani formu URL a je to jen logo Facebooku/YouTubu/Instagramu/Twitteru, lomítko a uživatelské jméno. Tohle se mi samozřejmě nelíbí, ale je to dnešní realita a když to někdo dělá, tak mu v tom těžko můžu bránit.
Oba tyto trendy vypovídají něco o tom, že klasické DNS není tak úplně nadčasová a věčná záležitost a ani úplně zdravý systém. Byť, jak jsem psal, ty národní domény jsou na tom lépe a u těch generických to může ze setrvačnosti fungovat nějakou dobu taky. Předpokládám ale, že i naše generace se dočká nějakých větších změn v téhle oblasti. V principu tou úlohou, kterou řešíme, je: mít nějakou adresářovou (jmennou) službu, která umí k identifikátoru dohledat nějaký zdroj/umístění na síti. A takových adresářových služeb nebo systémů může existovat paralelně víc vedle sebe. Pro část lidí (to je ten horší případ) je už dnes tou adresářovou službou Facebook, kam zadají jméno osoby či firmy a dostanou se na jeho/její profil.
Schválně zkus napsat něco konstruktivního, jak by sis to představoval ty.
Já jsem tu uvedl dva přístupy, jak se na to lze dívat (ten druhý je v tom P.P.S.).
Pokryteckeho protoze nejtezsi na krajni pravici je prijmout to, ze neco nebude, tak jak si predstavujes
Na tom není nic těžkého. Chtít nebo představovat si můžu cokoli, třeba že budu mít záchod ze zlata nebo bydlet na Karlštejně, ale aby se ta věc realizovala, musí to být fyzicky možné a musí tu být i druhá strana, která chce daný obchod uskutečnit. Na tom není nic překvapivého nebo nepřirozeného.
A ne misto toho utikat k tomu, ze by to mel teda nejak radsi zaridit stat.
Jasně píšu, že se to týká případů, kde máme přirozený monopol. Pokud budeme předpokládat, že internetová doména .cz má nějakou vazbu k České republice, tak jde o jedinečný vzácný zdroj a jeho poskytování/správa je přirozeně monopolní (stejně jako třeba rádiové kmitočty na našem území). Pak dává smysl, aby do toho stát mohl zasáhnout.
Další věc je, zda stát chce danou doménu používat pro svoje potřeby (jak interní systémy, tak komunikaci s občany). Asi se shodneme na tom, že je nepředstavitelné, aby stát tyto systémy provozoval třeba v .ru, .cn, .us atd. a předal kontrolu nad nimi nějakému jinému subjektu/státu, na který nemá žádný vliv. Ta infrastruktura musí běžet na doméně, která podléhá našemu právu. Pokud by správce .cz domény byl na našem státu zcela nezávislý a mohl si dělat, co by chtěl, tak by to bylo stejné, jako kdyby stát používal .ru/.cn/.us/… doménu. Tzn. podle mého nepřijatelný stav a muselo by se to řešit tak, že by si stát vytvořil vlastní DNS infrastrukturu (nebo něco, co by DNS nahradilo), viz #8.
A konkretne v pripade domen a svobody a cenzury se budes hodne rozchazet s vuli lidu.
Tohle riziko tu samozřejmě je, ale tím se dostáváme k první větě tohoto komentáře – máš nějaké řešení?
Pokud by správa „národních“ domén měla být zcela nezávislá na státu (a shoda s ISO 3166-1 kódem dané země by tak byla čistě náhodná), tak by bylo lepší, aby tyto domény vůbec neexistovaly nebo abychom je ignorovali. Pak je ale otázka, jaké TLD používat místo nich. Pokud ty generické, tak tam je zase nutné najít shodu mezi všemi státy resp. světovými uživateli internetu na tom, jaké kořenové servery budeme používat a kdo bude kterou gTLD spravovat. Národní domény tento nelehký úkol řeší elegantně tím, že u nich je vazba doména-stát a dá se předpokládat, že jeden stát nebude mluvit do správy domény jejíž ISO 3166-1 kód mu nepřísluší. Nicméně se zase tak trochu dostáváme k tomu, co jsem psal výše – že DNS a TLD jsou svým způsobem přežitek. Byť to ještě může docela dlouho fungovat: u těch národních tak, jak píšu, a u těch generických ze setrvačnosti.