Byl vydán Debian 13.3, tj. třetí opravná verze Debianu 13 s kódovým názvem Trixie a Debian 12.13, tj. třináctá opravná verze Debianu 12 s kódovým názvem Bookworm. Řešeny jsou především bezpečnostní problémy, ale také několik vážných chyb. Instalační média Debianu 13 a Debianu 12 lze samozřejmě nadále k instalaci používat. Po instalaci stačí systém aktualizovat.
Na stránkách Evropské komise, na portálu Podělte se o svůj názor, se lze do 3. února podělit o názor k iniciativě Evropské otevřené digitální ekosystémy řešící přístup EU k otevřenému softwaru.
Společnost Kagi stojící za stejnojmenným placeným vyhledávačem vydala (𝕏) alfa verzi linuxové verze (flatpak) svého proprietárního webového prohlížeče Orion.
Firma Bose se po tlaku uživatelů rozhodla, že otevře API svých chytrých reproduktorů SoundTouch, což umožní pokračovat v jejich používání i po plánovaném ukončení podpory v letošním roce. Pro ovládání také bude stále možné využívat oficiální aplikaci, ale už pouze lokálně bez cloudových služeb. Dokumentace API dostupná zde (soubor PDF).
Jiří Eischmann se v příspěvku na svém blogu rozepsal o open source AdGuard Home jako domácí ochraně nejen před reklamou. Adguard Home není plnohodnotným DNS resolverem, funguje jako DNS forwarder s možností filtrování. To znamená, že když přijme DNS dotaz, sám na něj neodpoví, ale přepošle ho na vybraný DNS server a odpovědi zpracovává a filtruje dle nastavených pravidel a následně posílá zpět klientům. Dá se tedy používat k blokování reklamy a škodlivých stránek a k rodičovské kontrole na úrovni DNS.
AI Claude Code od Anthropicu lépe rozumí frameworku Nette, tj. open source frameworku pro tvorbu webových aplikací v PHP. David Grudl napsal plugin Nette pro Claude Code.
Byla vydána prosincová aktualizace aneb nová verze 1.108 editoru zdrojových kódů Visual Studio Code (Wikipedie). Přehled novinek i s náhledy a videi v poznámkách k vydání. Ve verzi 1.108 vyjde také VSCodium, tj. komunitní sestavení Visual Studia Code bez telemetrie a licenčních podmínek Microsoftu.
Na lasvegaském veletrhu elektroniky CES byl předveden prototyp notebooku chlazeného pomocí plazmových aktuátorů (DBD). Ačkoliv se nejedná o první nápad svého druhu, nepochybně to je první ukázka praktického použití tohoto způsobu chlazení v běžné elektronice. Co činí plazmové chladící akční členy technologickou výzvou je především vysoká produkce jedovatého ozonu, tu se prý podařilo firmě YPlasma zredukovat dielektrickou
… více »Patchouli je open source implementace EMR grafického tabletu (polohovací zařízení). Projekt je hostován na GitLabu.
Český Nejvyšší soud potvrdil, že česká právní úprava plošného uchování dat o elektronické komunikaci porušuje právo Evropské unie. Pravomocným rozsudkem zamítl dovolání ministerstva průmyslu a obchodu. To se teď musí omluvit novináři Českého rozhlasu Janu Cibulkovi za zásah do práv na ochranu soukromí a osobních údajů. Ve sporu jde o povinnost provozovatelů sítí uchovávat údaje, ze kterých lze odvodit, kdo, s kým a odkud komunikoval.
Příběh o tom, jak probíhá hledání a opravování chyby v autorovi dosud neznámém kódu, vypráví článek Opravujeme chyby v softwaru: inotify-tools. Krok za krokem stáhneme zdrojové kódy, přeložíme program a najdeme chybu – seznámíme se se základními postupy a nástroji pro diagnostiku chyb (verzovací systém, IDE, GNU Debugger, Kompare).
Tiskni
Sdílej:
vim ~/.emacs
for ( i = 0; i < strlen(string); ++i ) {
autoři si s optimalizacemi moc hlavu nedělali. Je to o vyhnutí se dynamické alokaci (o 4kB poli v lokální proměnné nemluvě).
Na githubu mají dobrou opravu:
Do not double escape names. Fixes #36
S tou předčasnou optimalizací je trochu vedle. Jak je vidět z
Asi optimalizovali na obsazenou paměť ne na výkon, ale vyústilo to v to, že si paměť nechtěně přepisovali. To už mi snad přijde lepší, když tam bude únik paměti a program je nakonec sestřelen OOM killerem, než aby tam byla potenciálně bezpečnostní díra v podobě přetečení.
Samozřejmě ideál je to napsat tak, aby paměť neunikala, žralo jí to třeba o něco víc, ale konstantně, a bylo to bezpečné.
for ( i = 0; i < strlen(string); ++i ) {
Někdy se iteruje v opačném směru, k nule, což je trochu nezvyk, ale vlastně proč ne (pokud nezáleží na pořadí).
Nebo si klasicky uložit délku do proměnné.
o 4kB poli v lokální proměnné nemluvě
A jak by to mělo být správně? Alokovat dvojnásobek délky vstupu + uvozovky a nulový bajt? (jak navrhuje Kruci pod článkem) Nebo si alokovat nějakou dynamickou strukturu (jakou?) o velikosti tak 120 % vstupu, protože tam se to většinou vejde (a případně se ještě zvětší).
Do not double escape names. Fixes #36
Njn, chyba tam zůstala dál, jen se přestala projevovat.
for ( i = 0; i < strlen(string); ++i ) {Někdy se iteruje v opačném směru, k nule, což je trochu nezvyk, ale vlastně proč ne (pokud nezáleží na pořadí).
Nebo si klasicky uložit délku do proměnné.
Se zapnutými optimalizacemi by měl překladač toereticky uložit výsledek strlen(string) do neviditelné automatické dočasné proměnné (popř. registru) a tu používat v cyklu, i když osobně bych na to raději nespoléhal - překladač musí mít jistotu, že vrácená hodnota je konstantní po celou dobu cyklu (tj. např. žádná pointerová aritmetika nebo předávání dalším funkcím, pokud není parametr const), v opačném případě bude volat strlen(string) při každém průchodu. Když už si někdo nechce zaplácávat zásobník, může proměnné použité k uchování délky řetězce nastavit jako register a doufat, že to překladač pochopí správně a nebude jí alokovat žádnou paměť.
A i když iterovat "pozadu" je sice z algoritimického hlediska ekvivaltení iterování směrem vpřed, procesor, cache a paměti apod. jsou dělané na to, že se paměť čte směrem dopředu, ne odzadu (viz prefetch),
vsprintf(), ta zajímavá funkce se jmenuje realloc(). Na začátku si alokuješ těch 120% a když to nebude stačit, tak jen string = realloc(string, 2 * strlen(string)) a hotovo.
assert, že char *string náhodou nesměřuje někam do csv[]
Jenže pak by nešlo escapovat dvakrát. V tomto programu to asi není potřeba, ale jinak se to hodí (např. když chci někam vložit ukázku, jak vypadá escapovaný kód).
Pro mě má funkce prostě nějaký definiční obor a nějakou návratovou hodnotu a můžu ji zanořit třeba stokrát a pořád by měla fungovat. Proč by měla mít takové omezení jenom kvůli tomu, jaký jazyk jsem si pro implementaci vybral?
Dobré řešení asi je předávat ten buffer zvenku jako parametr a uvnitř nic nealokovat, ale pak to zase není funkce, ale spíš procedura.
Dobré řešení asi je předávat ten buffer zvenku jako parametr a uvnitř nic nealokovat, ale pak to zase není funkce, ale spíš procedura.Hlavne nevis jak velky ho budes potrebovat.
To je pravda – musím znát implementační detaily té funkce (od kterých bych měl normálně abstrahovat), abych určil maximální velikost výstupu. Jak to tedy napsat správně?
Na tom mi nesedí, že se paměť uvolňuje někde jinde, než kde byla alokována, resp. že je za to odpovědný někdo jiný a je to hodně náchylné k chybám. Ale asi je to v C normální…
.
BTW: dá se to nějak automaticky analyzovat nebo to musí všechno pročítat člověk? Odhalí nějaký nástroj tyhle problémy?