Společnost JetBrains uvolnila Mellum, tj. svůj velký jazykový model (LLM) pro vývojáře, jako open source. Mellum podporuje programovací jazyky Java, Kotlin, Python, Go, PHP, C, C++, C#, JavaScript, TypeScript, CSS, HTML, Rust a Ruby.
Vývojáři Kali Linuxu upozorňují na nový klíč pro podepisování balíčků. K původnímu klíči ztratili přístup.
V březnu loňského roku přestal být Redis svobodný. Společnost Redis Labs jej přelicencovala z licence BSD na nesvobodné licence Redis Source Available License (RSALv2) a Server Side Public License (SSPLv1). Hned o pár dní později vznikly svobodné forky Redisu s názvy Valkey a Redict. Dnes bylo oznámeno, že Redis je opět svobodný. S nejnovější verzí 8 je k dispozici také pod licencí AGPLv3.
Oficiální ceny Raspberry Pi Compute Modulů 4 klesly o 5 dolarů (4 GB varianty), respektive o 10 dolarů (8 GB varianty).
Byla vydána beta verze openSUSE Leap 16. Ve výchozím nastavení s novým instalátorem Agama.
Devadesátková hra Brány Skeldalu prošla portací a je dostupná na platformě Steam. Vyšel i parádní blog autora o portaci na moderní systémy a platformy včetně Linuxu.
Lidi dělají divné věci. Například spouští Linux v Excelu. Využít je emulátor RISC-V mini-rv32ima sestavený jako knihovna DLL, která je volaná z makra VBA (Visual Basic for Applications).
Revolut nabídne neomezený mobilní tarif za 12,50 eur (312 Kč). Aktuálně startuje ve Velké Británii a Německu.
Společnost Amazon miliardáře Jeffa Bezose vypustila na oběžnou dráhu první várku družic svého projektu Kuiper, který má z vesmíru poskytovat vysokorychlostní internetové připojení po celém světě a snažit se konkurovat nyní dominantnímu Starlinku nejbohatšího muže planety Elona Muska.
Poslední aktualizací začal model GPT-4o uživatelům příliš podlézat. OpenAI jej tak vrátila k předchozí verzi.
Tak jsem po čase vycestoval na dovolenou k teplému moři na ostrov Kréta. Na tom není dnes nic divného - ani se nechci rozepisovat o krásách tohoto ostrova a o průzračném moři. To by bylo nošení dříví do lesa. Pro ilustraci stačí pár fotografií. Čeho jsem si ale všiml a stojí za poznámku, je chování českých lidí ve srovnání s jejich protějšky ze západní Evropy. A nechci jen kritizovat - ne všechno vyznívá v neprospěch našich lidí. Ale i tak si některých jevů nelze nevšimnout.
Ubytování jsme měli v pěkném hotelu na pláži se stravováním švédského stolu.Jelikož cestovní kanceláře poskytovaly velké slevy pro děti, bylo tam převážně velké množství rodičů s malými dětmi, tak ve věku 5 - 6 let.
První věci, které jsem si všiml, je to, že téměř všechny děti v tomto věku - i mladší byly schopny se plně obsloužit, děti pobíhaly dost organizovaně kolem pultů a nabíraly si jídlo, včetně zmrzliny, moučníku a pití.
Zpočátku mě to znervózňovalo - té drobotině to trvalo přece jen trochu déle, než dospělému - ale pak jsem si uvědomil, že je to vlastně účel: velmi rychle naučit děti samostatnosti.
Chci podotknout, že takto se nechovaly děti české. Těm poctivě nabírali jídlo rodiče - i těm větším. Zaslechl jsem maminku české holčičky, jak jí dává na talíř hranolky se slovy - "na to ostatní se ani nedívej, ty jejich blafy stejně nebudeš"
Trochu mi té holčičky bylo líto. Zatímco ostatní děti se budou umět pohybovat se samozřejmostí v rozmanitostech dnešního světa, včetně jazykových, toto dítě zůstane jednou trčet u svého "vepřa, knedla, zéla" a nadávat na politiky. A tento jev byl v podobném vidět i u ostatních českých rodin.
Zvláštnost českých rodin potvrdily i animátorky z různých zemí, které tam byly, včetně české. Zatímco ostatní děti měly téměř celodenní zábavný a soutěžní program, česká animátorka měla málo práce. České rodiče odmítají na tyto akce děti uvolňovat - rodiny chtějí být pohromadě - a nad tím cizí animátoři kroutí nechápavě hlavou ...
Je to dobře nebo špatně - nehodnotím, jen konstatuji rozdíly. U českých rodin se možná jedná o traumata z minulého režimu, kterým zahraniční rodiny naprosto nerozumí.
Na druhé straně: Malé německé dítě ve vestičce samo v moři, maminka plave daleko
od bójek - a nedělá si starosti. Přežije, nepřežije . Tohle česká máma neudělá.
Teď se dostávám k zásadní otázce: Který postup je lepší? Budou české děti, méně vedené k samostatnosti, schopny jednou obstát v konkurenci nastupujícího světa? Povede spartánská výchova zejména německých dětí (ale i třeba holandských) k upevnění osobnosti a zdravé průbojnosti, nutné k úspěšnému absolvování své životní dráhy?
Tak to byly otázky, které mě napadly v průběhu sladkého nicnedělání a absence veškeré elektroniky, s výjimkou digitálního foťáku
Tiskni
Sdílej:
Dalibore, tohle mě také často napadá, když vidím podobné výjevy. V zahraničí se však nepohybuji tak často, nemám tedy mnoho možností k srovnání. Často pozoruji chování rodinek v nedomácím prostředí (přímo jsem se v tom vyžíval, když jsem prodával v Carrefouru). Čeští rodiče, co jsem tak odpozoroval, skutečně nenechají své děti téměř nic dělat podle jejich vůle. Na všechno hned „rozbiješ to”, „nešahej na to”, „pocem”… Na jejich otázku „Proč?” je jim odpovězeno „Protože sem to řekla!”
Často k nám chodily i rodiny německé. Jejich děti zase měly ‒ dle mého názoru ‒ volnosti příliš. A děsně u toho řvaly (jak je u Němců obvyklé). Mám z toho takový pocit, že zkrátka Češi si myslí, že všechno za ně někdo udělá (stát?), a tak vychovávají i své děti. Jinde jsou špunti vedeni k opaku. Proto mne ani tvůj post nepřekvapuje…
Na všechno hned „rozbiješ to”, „nešahej na to”, „pocem”… Na jejich otázku „Proč?” je jim odpovězeno „Protože sem to řekla!”Smutně souhlasím. Táhne mi na dvacet a máma tohle občas pořád dělá.
Na jejich otázku „Proč?” je jim odpovězeno „Protože sem to řekla!”Ve skutečnosti - protože jsem tohle obkoukal(a) od svých rodičů, kteří mě také takto peskovali
Já se naopak setkávám s tím, že české matky vychovájí děti k samostatnosti a přesto s velkým citem. O výchově přemýšlejí, zkoušejí různé postupy a dětem se plně věnují. Chtěla bych vidět, jak by se vám zamlouvalo dítě pobíhající v restauraci, kde leze ostatním lidem do talířů a plete se číšníkům pod nohama. Nebo, když už zde zmiňujete ten supermarket, hyperaktivní dítko, které opravdu rozbije nač sáhne. I takové děti jsou a matka většinou ví, jak s takovým děckem zacházet.
To co vídám denně při procházkách a posezení v parku či na dětském hřišti je naprosto odlišné od vaší zkušenosti ze supermarketu.
Tomu, že česká matka dítě bez dozoru nenechá, až na vyjímky, se nedivím. Je to celkem i dost nebezpečné. V té vodě zvlášť. Tam, kde bude dítě v bezpečném prostoru, ho ta matka nechá ať dělá co umí. I na písku si dítě potřebuje vymezit hranice.
Jinak si myslím, že pokud jedu na rodinnou dovolenou i s dětmi, chci si ty děti užít, tak budu trávit čas s nimi. Asi bych také neměla potřebu je svěřovat animátorce.
Já myslím, že mají, páč to ty děti stejně zkusí, dělat něco přes zákaz. Je to taková dětská vlastnost .
Naši rodiče taky nevěděli, že chodíme s partou ostatních dětí krást ovoce, ač jsme ho měli plnou zahradu, hulit do stohu, hrát si do odstavených traktorů...
Přecitlivělý je každý normální rodič, ale to je o člověku, aby byl zralý rodič a své dítě uměl "vypouštět do světa". To nemá s národností co dělat. Třeba Romské děti mají volnou výchovu, můžou téměř vše. A jsou samostatnější?
Na tohle je třeba pohlížet z obou úhlů. Jak rodičovského tak i dětského.
Mně vadí, že matky jsou snadným terčem pro lidi, kterým se něco nelíbí. Typická scéna, kdy se v supermarketu svíjí vzteky dvouleté dítě, které tu hračku prostě chce a kolem bude spousta radilů, co dělat. Přitom tyhle záchvaty vzteku jsou u takhle starých dětí normální a má je většina dětí. Dítě si v tu chvíli právě vymezuje hranice. Ale matka, ať udělá co udělá, vždycky bude špatná pro určitou část lidí.
On je to celkem kumšt vychovat dítě a zajišťovat, aby se nezabilo nebo vážně nezranilo. K tomu má sklony už 6měsíční kojenec, když začíná lézt.
Dostal jsem na prdel a bylo po "vymezovani". Dneska rodice nemuzou dat diteti ani pohlavek a je to skoda.
Tenkrat jsem take rval, kdyz jsem byl bytej, ale dnes, kdyz se na to divam s odstupem, tak to chapu a myslim, ze to bylo jen dobre.
Kolikrat kdyz vidim dnesni decka tady v Australii, tak bych je rezal od rana do vecera . Zadna vychova.
Samozrejme nazory na tuto vec se ruzni.
Občas je pohlavek nebo plácnutí po zadečku nutností, ale už se to naštěstí neděje tak často. To je právě ten posun v myšlení českých matek. Nejdřív vyzkoušejí jiné výchovné metody a používají u výchovy hlavu a srdce.
Z dětství si pamatuju pár dětí, které rodiče tloukli zcela pravidelně, i třeba za stržený závit na lepidle Dost hrozný. Ani jedno z těhle dětí nedopadlo nijak dobře.
ale nikoli kvůli tomu, že by si uvědomily že je špatná, ale kvůli tomu, že se bojí trestu (samotného trestu se navíc nebojí, bojí se ostudy z něj).Do pěti až šesti let tvoříte dítěti podvědomí. Podvědomí funguje tak, že věc neuděláte protože je vám z nějakého vnitřního důvodu nepříjemná, nikoli proto, že se bojíte výprasku. V průběhu této doby dítě můžete nejlépe nasměrovat nebo také nejlépe zkazit.
Něco dělat "na koleně" tam, kde předpis nebo zkušenost neexistuje, umějí opravdu jen Češi.Jenže bohužel často zase neumějí pracovat "normálně", tedy bez improvizace. Takže je jim proti srsti, když si na něco mají vypracovat standardní postup a pak ho dodržovat - "vždyť je to přece zbytečné, já to vždycky nějak udělám". Když se pak objeví chyba, nikdo se k ní nehlásí a ani nejde analyzovat, proč vlastně vznikla.
tady ani nikdo nema potrebu "byt nejlepsi" (teda pokud nejde o neco jako nejrychlejsi vypiti piva nebo tak)Tady nikdo nemá potřebu být nejlepší, protože je za to po zásluze potrestán. Spousta lidí mu závidí, pomlouvají ho, myslí si o něm to nejhorší. Nechtějí být jako on - chtěji, aby byl stejně špatný jako oni. Tohle je strašně demotivující - a proto spousta schopných lidí odchází do ciziny, přestože by tu třeba byli dobře finančně ohodnoceni.
snad krome toho ze pijeme hektolitry nekvalitniho piva.Ještě bys mohl dodat, kde vyrábějí kvalitnější pivo, než v Čechách, abychom se mohli zasmát pořádně.
a mimochodem... belgicka piva srovnani s ceskymy minimalne snesouTo ano, německá také, takže v nejhorším případě co se kvality piva týče je ČR na třetím místě. To bych nenazval "nekvalitní pivo" (hypermarketové Pivo není pivo, takže ho nepočítám.)
ja jsem psal ze se u nas PIJE nekvalitni brecka.. coz pravda je.Naštěstí jak kde.
jako narod jsme luzriTo sa mýliš, Cimrmanovo dedičstvo tie "veľké" národy budú prekonávať tisícročia
A nyni ta zasadni otazka - proc je mozno zavolat elektrikare - a ne nekoho na programy...Proč by to nemělo být možné? Samozřejmě, že je. To jen spousta lidí má pocit, že problémy s programy dokáže vyřešit levou zadní kdejaký mamlas.
Češi si v těžkých dobách zvykli dělat si všechno sami, protože kvalita služeb stála za bačkoru.Ono to není tak černobílé. Sice souhlasím, že kvalita služeb byla a stále je mizerná, ale to, že si člověk něco zbastlí sám může být i proto, že je prostě zručný a baví ho to. Zrovna pověstná česká zručnost je imho spíš kladem. Nechtěl bych být lemra, která musí se vším spoléhat na "odborníka", protože neumí ani zatlouct hřebík. Tohle je zrovna ukázka té chybějící české samostatnosti. (Ale je pravda, že koupelnu jsem minulý týden kachličkoval sám především kvůli nedůvěře k zedníkům. A taky proč ne, když nástroje i materiál jsem měl a než doma hlídat zedníka, můžu to zrovna zkusit sám
Nechtěl bych být lemra, která musí se vším spoléhat na "odborníka", protože neumí ani zatlouct hřebík.Takhle jsem to nemyslel. Ale spoustu lidí je stále normální, že "tak nějak" zvládnou všechny profese při stavbě domu. To už je podle mého zbytečné, a pokud to někdo nedělá opravdu proto, že chce, bylo by lepší, kdyby si to nechal udělat od někoho, kdo to umí lépe.
Ale je pravda, že koupelnu jsem minulý týden kachličkoval sám především kvůli nedůvěře k zedníkům.No, k zedníkům bych měl v tomto také nedůvěru ("centimetr žádná míra"). Toto totiž mnohem lépe zvládají obkladači
zvládnou všechny profese při stavbě domuTak to jo, to už je opravdu extrém
Toto totiž mnohem lépe zvládají obkladačiNo u nás tu jednu řadu kachliček kolem vany dělal zedník, kterého poslala domovní správa na zazdění a obložení vany po instaltérech, kteří prozměnu zmrvili umístění umyvadla -- aspoň tu vanu tam dali dobře. No a zbylé kachličky jsem lepil já, protože domovní správa je chudá a má peníze jen na tu jednu řadu. Asi málo platíme
Tak to jo, to už je opravdu extrémExtrém to rozhodně není. V dobách reálného socialismu byla většina rodinných domů postavena svépomocí a většinu profesí opravdu dělali přímo majitelé, případně s příbuznými a kamarády. A i dnes znám docela dost lidí, kteří takto vlastnoručně staví, protože nedůvěřují řemeslníkům.
O tohle nejde. Chtěl jsem tím říct, že Češi si v těžkých dobách zvykli dělat si všechno sami, protože kvalita služeb stála za bačkoru.Z čehož se někdy stává určitá výhoda na trhu práce. Například o české řidiče kamionů byl jednu dobu (a možná i teď, ale to už nevím) v Evropě docela zájem, protože byli schopní provést menší opravy auta přímo na silnici.
O tohle nejde. Chtěl jsem tím říct, že Češi si v těžkých dobách zvykli dělat si všechno sami, protože kvalita služeb stála za bačkoru. A dnes v tom pokračují, místo aby si vychovávali ty, kteří jim budou sloužit. ... Ono je většinou lepší, aby práci dělal ten, kdo to má jako svoji profesi. Ale je potřeba donutit ho, aby to dělal skutečně dobře. Jinak se to nenaučí a budeme stále pokulhávat za vyspělým světem a stále budou kutilství tou spolehlivější cestou.S tímhle se nedá než souhlasit. Člověk si po delším pobytu v (civilizovanější) cizině hned všimne toho, že zdejší služby a jejich poskytovatelé jsou v podstatě svými zákazníky tlačeny do "levné nekvality", namísto aby se mohli soustředit na kvalitu za odpovídající cenu. Kvalitní nabídka se kvůli ceně moc neujme, dodržování vysokých standardů se nenosí a ani úřady nevymáhá, takže se raději zlevní... že potom stojí produkt za starou bačkoru, na to jsou lidi jaksi jakoby zvyklí... hlavně že "ušetřili" ... a vrchol pak ale je, že z toho může vzniknout specifikum velmi špatné služby za hodně vysokou cenu, v domnění, že čím dražší tím lepší, a že to tak potom berou i snobští zákazníci. Cestu k řešení bohužel nevidím v nějakém náhlém či pozvolném prozření zákazníků, na to jsou marketingové strategie masových producentů a poskytovatelů příliš mocné a "neviditelná ruka trhu" příliš nenasytná. Zbyde mi nekompromisní vyžadování a kontrola standardů kvality státní mocí, totiž institucí, kterou si kromě jiného k tomuto účelu, totiž své ochraně, občané ustavili a kterou si daněmi platí. Jinými slovy, deklarované parametry se musejí shodovat s těmi skutečnými, tj. chceš prodávat křápy, tak je jako křápy deklaruj... jenomže tím by se asi zhroutil jeden z pilířů "svobodné" ekonomiky, totiž prodávat málo muziky za hodně peněz
Cestu k řešení bohužel nevidím v nějakém náhlém či pozvolném prozření zákazníků, na to jsou marketingové strategie masových producentů a poskytovatelů příliš mocné a "neviditelná ruka trhu" příliš nenasytná. Zbyde mi nekompromisní vyžadování a kontrola standardů kvality státní mocí, totiž institucí, kterou si kromě jiného k tomuto účelu, totiž své ochraně, občané ustavili a kterou si daněmi platí. Jinými slovy, deklarované parametry se musejí shodovat s těmi skutečnými, tj. chceš prodávat křápy, tak je jako křápy deklaruj... jenomže tím by se asi zhroutil jeden z pilířů "svobodné" ekonomiky, totiž prodávat málo muziky za hodně penězJinými slovy, ať se tatíček stát postará
Asi tak stejně jako se stará prostřednictvím policie, soudů atd. Právě ten stále demagogy živený pocit, že stát je něco, co je naprosto mimo své občany, a proto je nejlepší se ho zbavit, vede tak akorát k tomu, že pravidla se nedodržují žádná - a na just protože je ten "tatíček" despota vyžaduje. Dost pubertální postoj.Cestu k řešení bohužel nevidím v nějakém náhlém či pozvolném prozření zákazníků, na to jsou marketingové strategie masových producentů a poskytovatelů příliš mocné a "neviditelná ruka trhu" příliš nenasytná. Zbyde mi nekompromisní vyžadování a kontrola standardů kvality státní mocí, totiž institucí, kterou si kromě jiného k tomuto účelu, totiž své ochraně, občané ustavili a kterou si daněmi platí. Jinými slovy, deklarované parametry se musejí shodovat s těmi skutečnými, tj. chceš prodávat křápy, tak je jako křápy deklaruj... jenomže tím by se asi zhroutil jeden z pilířů "svobodné" ekonomiky, totiž prodávat málo muziky za hodně penězJinými slovy, ať se tatíček stát postará![]()
Nechám-li stranou základní otázku, zda posilovat armády kontrolorů ověřujících nezřídka to, co si každý může ověřit sám, jde ještě o něco jiného. Mnohé kvalitativní ukazatele nejdou "nalajnovat".Ale mnohé jdou. A sám si každý může ověřit pouze to, o čem je adekvátně informován. A proto než posilovat armádu kontrolorů, je tedy záhodno vyžadovat pro všechny viditelnou deklaraci dodržování standardů právě tak, aby si co nejvíc každý zákazník mohl ověřit sám. Například povinnou deklarací složení anebo výrobního postupu.
Lze se bavit třeba o množství určitých látek/složek v pivu, ale už ne o tom, jak to pivo chutná. Podobně u služeb - zdaleka ne všechny faktory jsou měřitelné, mnoho věcí je čistě subjektivních. Toto vždy zůstane stranou a jakékoli kontroly na tom nic nezmění.Řeč snad byla o kvalitních službách. A kvalita služby měřitelná je stejně jako množství určitých látek v pivu - a o to právě jde, aby byla měřitelná pro zákazníky. A kdo by se měl postarat o definici a dodržování standardů než zákazníci resp. jimi placená instituce? Od toho existují různé certifikační autority vzhledem ke spotřebitelům, které nakonec garantuje stát.
Státní orgány by se měly zaměřit jen na to, co člověk sám kontrolovat nemůže nebo jen velmi obtížně. Člověk, který se cítí být svéprávný a osobuje si volební právo, by měl být schopen řešit tyto věci sám - nemůže očekávat, že ho někdo bude stále vodit za ručičku.Člověk si platí daně mimo jiné taky proto, aby nemusel trávit život tím, že bude honit zloděje a vrahy, stavět si vlastní silnice anebo právě kontrolovat všechno to, co by taky teoreticky mohl. Když rezignujete na tuto kontrolní roli státu, tak pak zbyde opravdu jen ten polykač daní, kterého by bylo nejlepší se zbavit.
Asi tak stejně jako se stará prostřednictvím policie, soudů atd. Právě ten stále demagogy živený pocit, že stát je něco, co je naprosto mimo své občany, a proto je nejlepší se ho zbavit, vede tak akorát k tomu, že pravidla se nedodržují žádná - a na just protože je ten "tatíček" despota vyžaduje. Dost pubertální postoj.Pocit, že stát je něco, co je mimo občany, vznikl v dobách, kdy skutečně mimo občany byl (nejen v letech 1948-89, ale samozřejmě i v monarchii). Stát by měl být službou, měl by sloužit. K tomu samozřejmě patří zasahování do života lidí - jde ovšem o to, v jaké míře. Někdo má pocit, že by tato míra měla být značná, já si to nemyslím.
Například povinnou deklarací složení anebo výrobního postupu.Podrobné informace o složení a přesný výrobní postup jsou součástí know-how a není možné je povinně zveřejňovat - konkurence by toho okamžitě využila. Pokud budou informace obecné, lze je pak samozřejmě kontrolovat, ale zase to příliš neřekne o kvalitě, protože ta často závisí právě na těch detailech.
Řeč snad byla o kvalitních službách. A kvalita služby měřitelná je stejně jako množství určitých látek v pivu - a o to právě jde, aby byla měřitelná pro zákazníky. A kdo by se měl postarat o definici a dodržování standardů než zákazníci resp. jimi placená instituce?Dodržování ano (samozřejmě do jisté míry), definici ne. Co je to definice standardu kvality služby? Třeba něco takového jako "stanovená kvalita" podle zákona 127/2005 Sb. (zákon o elektronických komunikacích)? Ale i zde si standard kvality (u sledovaných ukazatelů) definuje přímo poskytovatel a kontrolní orgán (ČTÚ) může pouze kontrolovat jeho dodržování.
Od toho existují různé certifikační autority vzhledem ke spotřebitelům, které nakonec garantuje stát.Pokud vím, tak certifikační autority ověřují pouze systém řízení kvality, nikoli dodržování kvality jako takové (certifikovaný systém by to měl sice zajišťovat, ale stejně vždy záleží na lidech, zda se jím budou řídit).
Člověk si platí daně mimo jiné taky proto, aby nemusel trávit život tím, že bude honit zloděje a vrahy, stavět si vlastní silnice anebo právě kontrolovat všechno to, co by taky teoreticky mohl. Když rezignujete na tuto kontrolní roli státu, tak pak zbyde opravdu jen ten polykač daní, kterého by bylo nejlepší se zbavit.Na druhou stranu, člověk, který si bez pomoci státu neumí ani vytřít zadek (obrazně řečeno), je pro společnost pohromou. Je totiž velmi snadno ovladatelný, jde vždy tam, kam se mu poručí. Pak stačí, aby se do čela státu dostal někdo, kdo to nebude myslet zrovna nejlépe, a je vymalováno.
Pocit, že stát je něco, co je mimo občany, vznikl v dobách, kdy skutečně mimo občany byl (nejen v letech 1948-89, ale samozřejmě i v monarchii). Stát by měl být službou, měl by sloužit. K tomu samozřejmě patří zasahování do života lidí - jde ovšem o to, v jaké míře. Někdo má pocit, že by tato míra měla být značná, já si to nemyslím.I v monarchii platí poddaní daně svému monarchovi a vůbec jsou jeho poddanými proto, že on je "na oplátku" chrání. Vždycky je tam ten reciproční vztah.
Podrobné informace o složení a přesný výrobní postup jsou součástí know-how a není možné je povinně zveřejňovat - konkurence by toho okamžitě využila.Tak jak se má potom "každý sám chránit"? (viz vaše replika výše). Tenhle argument je naštěstí díky moderním informačním technologiím čím dál tím méně platný, protože dnes už nerozhoduje jen jedinečný nápad, který by mohl využít každý, ale také schopnost jeho realizace. Přesný chemický i technologický rozbor možný je - a je také možné prakticky cokoliv okopírovat (viz Čína).
Ale i zde si standard kvality (u sledovaných ukazatelů) definuje přímo poskytovatel a kontrolní orgán (ČTÚ) může pouze kontrolovat jeho dodržování.To jistě. V jiných případech jako např. u zdravotní nezávadnosti nebo např. obsahu určitých látek tomu zase tak nebude.
Pokud vím, tak certifikační autority ověřují pouze systém řízení kvality, nikoli dodržování kvality jako takové (certifikovaný systém by to měl sice zajišťovat, ale stejně vždy záleží na lidech, zda se jím budou řídit).Systém řízení kvality, který nijak nezajišťuje, že se jím lidi řídí, je špatně nastavený systém řízení kvality. A právě tohle je asi na rozdíl od nějakého nápadu či složení nebo technologického postupu velmi těžko kopírovatelné, a tak nezřídka konkurenční výhodou. Takže když to složíme dohromady s dodržováním deklarovaného složení a výrobních postupů, měl by takto mít zákazník skutečně možnost kontroly všech předpokladů získání kvalitního výrobku nebo služby. Pořád ale se vrátíme ke garantovi dodržování, resp. garantovi certifikační autority, a skončíme zase nakonec u státu.
Na druhou stranu, člověk, který si bez pomoci státu neumí ani vytřít zadek (obrazně řečeno), je pro společnost pohromou. Je totiž velmi snadno ovladatelný, jde vždy tam, kam se mu poručí. Pak stačí, aby se do čela státu dostal někdo, kdo to nebude myslet zrovna nejlépe, a je vymalováno.Když občané dojdou prostřednictvím svých volených zástupců k názoru, že stát by jim měl pomáhat vytírat zadky, tak proč ne. Efektivní stát není nebezpečný tam, kde existuje silná občanská společnost. Protože když se v tom případě do čela státu dostane někdo, kdo to nemyslí zrovna nejlépe a jehož činy tomu budou odpovídat, tak tam taky dlouho nevydrží. Paradoxně dost často ti, kteří se bojí přílišné moci státu, namísto aby se snažili posilovat občanskou společnost, tak by rádi oslabili už tak neefektivní stát. V tom vidím právě tu demagogii: nakukat lidem, že stát je namísto jejich služebníka jejich nepřítelem - často proto, aby efektivní stát neohrožoval jejich soukromé, vpravdě "protistátní" aktivity, a taky je pro ně nepřítelem i silná občanská společnost, která zase ohrožuje jejich aktivity "protiobčanské". Názorně to můžeme vidět na české politické pravici (ale ani česká levice není v tomto o nic moc lepší)
I v monarchii platí poddaní daně svému monarchovi a vůbec jsou jeho poddanými proto, že on je "na oplátku" chrání. Vždycky je tam ten reciproční vztah.Co mi to jenom připomíná ... rocketeering?
protože dnes už nerozhoduje jen jedinečný nápad, který by mohl využít každý, ale také schopnost jeho realizace. Přesný chemický i technologický rozbor možný je - a je také možné prakticky cokoliv okopírovatTo je sice částečně pravda, ale jednak jsou to náklady navíc, a za druhé obvykle se to nedaří dokonale (nebo se o to plagiátor ani nesnaží). V každém případě kopie téměř nikdy nedosahují kvality originálu.
Systém řízení kvality, který nijak nezajišťuje, že se jím lidi řídí, je špatně nastavený systém řízení kvality.Vždycky to bude záležet na lidech. Může být vícenásobné jištění, ale pokud se k tomu ve firmě přistupuje laxně, stejně to není nic platné. Např. certifikaci podle ISO 9001:2001 má dnes kdekdo, přesto se často stává, že certifikovaný systém selže a na trh se dostanou nekvalitní výrobky.
Efektivní stát není nebezpečný tam, kde existuje silná občanská společnost.Nezbytným předpokladem silné občanské společnosti je však aktivita občanů. Občané, kteří chtějí pouze pasivně konzumovat veřejné statky a nechávat se od státu vést, nikdy silnou občanskou společnost nevytvoří.
Takový malý polopodvod, zákazník padne na prdel jakou má frekvenci procesoru za takovou "báječnou" cenuProto se v těchto sestavách prodávají víc procesory od Intelu (větší takt, stejný výkon), i když s postupným nástupem C2D se to asi začne měnit. A co se týče té báječné ceny... tipnul bych si, že většinou jde o počítač složený z komponent, které už by jinak nikdo neprodal. Nedávno jsem někde v letáku zahlédl počítač s nějakým Celeronem, asi 356 - za přibližně stejné peníze se dá koupit 420, který má přibližně stejný výkon a míň topí. Jenže má taky poloviční takt a to se do reklamy nehodí.
Začalo to už v letadle - letušky nabízely nápoje, jídlo atd. Byly to Bulharky, takže uměly bulharsky, anglicky, asi také německy a rusky. Pár slov uměly i z češtiny (názvy pití), takže nápoje nabízely česky. Cestující se moc rozčilovali, že letuška nerozumí všemu, co na ni česky hrnou! A když je kapitán přivítal anglicky, tak už to úplně podělal.Tomuhle říkám sebemrskačství. Jako by v jinejch zemích nežili arogantní a nevychovaný lidi. Nevšřim tomu, že se takhle chovalo věech 150 lidí na palubě letadla.
Chování v hotelu taky kapitola sama pro sebe (neschopnost použít jinou řeč, než jejich dialekt), švédské stoly považovali za zásobárnu na dopolední svačinu atd. Dětí tam moc nebylo, takže nemůžu srovnat.Další příspěvek k sebemrskačství a otřepaný klišé navíc. Byl jsem letos Gran Canarii a tam se přesně takhle chovali Španělé.
...toto dítě zůstane jednou trčet u svého "vepřa, knedla, zéla"I knedlo je zvláštnost, není tolik zemí, kde by byli schopni je udělat.
Na druhé straně: Malé německé dítě ve vestičce samo v moři, maminka plave daleko od bójek - a nedělá si starosti. Přežije, nepřežije...arabové jsou na tom ještě daleko „hůř“.... Tohle česká máma neudělá.