Banánoví tučňáci - S tuxem u ušního - 5díl

30.5.2005 12:17 | Přečteno: 1232× | Banánoví tučňáci - úsměvy nad začátky

Bylo to v době, kdy jsem měl nainstalován MandrakeLinux 10.1 a Windowsy. Po spuštění počítače se vždy objevil zavaděč LILO a výběr, jestli chci Linux, nebo Windy. Po deseti vteřinách se vždy automaticky spustí Mandrak a já zapomněl přepnout na můj do té doby nejpoužívanější systém – Windy. Vlastně se mi nechtěl restartovat CPU a tak jsem se začal po delší době hrabat v Linuxech. Ještě že tak!!!

Objevil jsem na liště MC (commander) a díval se dost zmateně po adresářích, bloudil a bloudil, hledal spustitelné programy a občas zobrazil náhled. Zabloudil jsem pohledem do nějakého konfiguračního souboru. Byly tam srozumitelně a přehledně popsány vstupní a výstupní zařízení. Zprvu jsem myslel, že to jsou jen nějaké poznámky, které se zobrazují při nápovědě, ale brzo mi to docvaklo. Těmito jednoduchými konfiguráky se nastavuje celý systém!!!

Teprve potom jsem začal hledat manuál (byl ještě zabalený v originální krabici) a to byl zásadní zlom v chápání celého systému. Po vytáhnutí manuálu bylo ještě potřeba vysavačem vysát nánosy prachu, pavučiny, mrtvé mouchy a pustit se do čtení. Tehdy to byla jediná kniha, která byla k dispozici. Dnes je situace úplně jiná. Když donesu domů nějakou novou knihu, řekne mi žena : “Zase kniha o kačerech?!?!?“ A vůbec, proč není symbolem Linuxu kačer? Až nebude doma, bude mít obrázky kačerů ve svém osobním nastavení všude – teď už na ně nedá dopustit a je s nimi spokojená (teda mimo můj čas strávený za compem)!

Jediné, co mi v tom manuálu chybělo (a četl jsem ho jedním dechem), byl seznam základních příkazů pro textovou řádku. Vlastně mi tehdy stačil jen příkaz [MC] pro spuštění MidnightCommanderu (musí být samozřejmě nainstalován – není součástí všech distribucí) a [SU] pro zadání hesla hlavního šéfa ROOT (s tímto opatrně!!) Z něho jde udělat asi všechno a navíc s ním umí pracovat většina těch, co přichází z woken (TotalCommander; WindowsCommander).

Moje šestá rada proto zní :

Nehledej v tom žádnou vědu, je to všechno brnkačka,

K čemu vytahovat kosu, když je doma sekačka!

Když to člověk pochopí – kačer se mu odmění

Jediné, co mi v tu chvíli vadilo, je fakt, že tux dosud nevydal ani hlásku a já se rozhodl, že s tím zajdu k ušnímu. Nejdřív jsem uspal malého synka, protože žena měla návštěvu, vlezl jsem na stránky ÁBÍČKA, něco málo přečetl a zjistil, že stačí (dočasné řešení) vytáhnout kabel ze zvukové karty a strčit do výstupu na základovou desku. Vlezl do nastavení systému KDE, otevřel nějaké okýnka a trošičku změnil nastavení. Jedno špatné kliknutí, objevilo se okýnko s chybovou hláškou, ale první zvuk se přesto ozval. Bedny byly docela zesílené. Nejdříve zvuk rozbité sklenky, potom křik malého, pak přiletěla žena co se stalo a za ní vystrašená návštěva. Žeby linux uměl ovládat i dvouměsíční děcko? Byl jsem zrovna v trenkách a trošku si cvrknul, takže úspěch se vším všudy. Ten tuxík je pěkný hajzlík!!!

Na ábíčku bylo napsáno, že moje zvukovka je trošku problémová a já se rozhodl, že se ještě trošku s linuxem pomazlím a pak na to vlítnu. Udělal jsem určitě dobře, protože za týden vyšel kompletní článek s nastavením a pak to byla hračka. Otázka půl hodinky – tenkrát poprvé to trvalo dlouho. Teď už vím, kam šáhnout.

Moje sedmá rada proto zní :

U ušního v čekárně, křičí dítě náramně,

Chceš li tomu předejít, musíš bedny přitlumit!!

Příští díl : S tuxem u očního

       

Komentáře

[Sodalite]

Taky jsem jednou nemohl přijít na to, proč nejde zvuk. Přítelkyně se naštvala, lehla si a usnula. Zrovna, když už se jí snad začínalo něco zdát, ozval se mohutný kačeří ryk.

No, co to budu natahovat. Musel jsem žehlit :)

[doubleZ]

ono to pak vypada ze to bylo schvalne, co... :(