První procházka po Alpách : Dachstein

23.9.2008 14:16 | Přečteno: 1483× | plky

V minulém zápisku jsem pohovořil o nákupech vybavení. Nyní nás čeká balení, potřebné jídlo, samotná cesta a výšlap.

Jako cíl cesty byl zvolen Dachstein(asi 2995m). Start byl v Gosau a zastávku jsme měli udělat na chatičce AdamekHüte. Trochu jsem zagooglil a jako dobrý pomocník mi byl web alpy.net, kde jsem si našel i virtuálního průvodce části naší cesty Gosausee - Adamekhütte.

Krom plánování cesty jsem měl za úkol monitorovat stav počasí v oblasti a okolí Alp, kam jsme měli jet. Předpovědi hovořily, že zrovna na ten víkend, co tam jedeme, se má počasí zhoršit, první den dešťové přeháňky a další dny sněhové s teplotami mezi -2/8 stupni. Šéf expedice na to reagoval : "to je dobrý, to nic nejni".

Osobní vybavení

Kamarád mi nic neřekl, tak jsem si bral věci podle vlastního uvážení. Řekl jsem si, že na dva až tři dny v Alpách budu potřebovat :
Oblečení :
čtvery náhradní ponožky, jedno dlouhé triko, jedno krátké, mikinu, bundu, kalhoty, jedny slabší kalhoty (jako spodní prádlo), spacák, alumatku, náhradní spodky, bundu, čepici, rukavice. Jako oblečení na cestu a první úsek jsem měl tříčtvrťáky a krátké triko (topánky jsem nechal v autě), bundu (tu mi zapůjčil kamarád)
Měl jsem sebou vojenský spacák, jenž vážil něco přes 3Kg. Je starý snad dvacet let. (údajně do -20). Dále pak alumatku.

Jídlo : Říkal jsem si, že to bude chtít něco, co vydrží a nezkazí se, tak jsem vzal (konzervy jsou rukou otevírací):
2xkonzerva s fazolemi v rajské omáčce, 1x konzerva s párky v omáčce, 5x celozrnný rohlík, 200g EIDAMu, sýr želetava, 1xmini štangle salámu, 3xmüsli tyčinka, 1xbebe. Lžičku a nůž jako pomůcky, 3,5l pití (2l+1,5l) -> voda s cukrem a citronem, v batohu jsem měl ještě 3 pytlíčky jonťáků, až budu doplňovat lahve.

Balení do krosny

Jedinou radu, kterou jsem dostal byla, že mám věci tak často zabalovat a vybalovat, až postupným vyhazováním vyzjistím, které věci jsou skutečně nejdůležitější. Nechtěně jsem to tak udělal asi 4x. (nechtěně proto, jelikož jsem nevěděl, jak to tam mám naskládat). Nakonec se mi tak nějak všechno podařilo do krosny vtěsnat. Následně jsem jí se vším všudy zvážil a dostal jsem se na 15Kg. Je to hodně? Málo? Nevěděl jsem. Dvě hodiny před odjezdem přijel kámoš. Říkám mu, jak tam mám ty věci naskládané a kolik to celkem váží. Samozřejmě mi řekl, že to váží nějak hodně a že jsem to maximálně blbě poskládal.
Rada byla taková :
Nejtěžší věci by měly být co nejblíže k zádům. Myslím, že k jejich středu, aby se těžiště batohu nejvíce dostalo k tělu, resp. k zádům. Mezi nejtěžší věci patří jídlo a pití. Měl by se údajně skládat tak, že se položí naležato a věci se tam budou pomalu vrstvit nasebe. Hmm, nakonec jsme to udělal stejně podle sebe(na to, že jídlo bych neměl mít v dolní části batohu jsem nereagoval, mně tam prostě vyhovovalo :) ), jen jsem pití přesunul úplně až k zádům a to samé konzervy. Opravdu to velmi pomohlo :). Batoh se zdál být lehčí a lépe se s ním pohybovalo. Při jeho úděsu kolem váhy jsem spanikařil a vyhodil jsem mikinu.
Před odjezdem si ho potěškal a řekl : "tohle je 15Kg? Tak to můj má snad 20Kg". Hmm, pěkný, dobře jsem zaplašil, tu mikinu jsem si měl nechat, nu, ale snad to nějak přežiju :).

Cesta

Maps.google.com mi naplánoval cestu mimo dálnice, opravdu to mají dobře udělané. Poslal jsem jí kamarádovi, ten jí před odjezdem vytiskl a jelo se. Prý mi řekne, že až nebude vědět, tak ho budu navigovat. No, po průjezdem Freistatu mi řekl, že zachvíli bude dálnice, ať ho tedy naviguji. No, ale tudy jsme neměli jet, my jsme měli jet přes Vyšší Brod atd. No co, tak jsme riskli 30km po dálničním úseku bez známky, nebyla jiná možnost, nedala se lehce objet. V Linzi jsme se napojili na cestu, kterou jsme měli skutečně jet a pohoda jazz. Další takový průšvih nastal ve Welsu. Wels město jak kráva a na mapě tečka s rovnou čárou přes. Samozřejmě, že jsme měli jen ten A4 papír, co vytiskl (kdyby řekl, mohl jsem aspoň vzít mapu rakouska, myslel jsem, že jí má). No, tak jsem navigoval velmi stručně : "jeď intuitivně rovně", světe div se, prošlo to a intuitivně rovně zafungovalo :D. Zbytek cesty až do Gosau byl plně oukej :).

Dodatečné vybavení na místě a první etapa

Po příjezdu na parkoviště(pátek cca 18:00) pod prvním jezerem nás kamarád dodatečně vybavil sedáky, cepínem, mačkami, helmou, karabinami a já jsem nesl lékárničku. Kamarád prozměnu lano (mělo snad 5Kg, možná víc). Silnička měla vést k dalšímu jezeru, kde byly chatky a tam se mělo přespat do rána. Cesta údajně asi 2h. Jelikož padala noc, tak jsme chvátali. Doprovázelo nás občasné pršení a mrholení. Jinak bylo celkem teplo, takže jsme šli v kraťasech :). K chatce jsme dorazili asi za hodinu a půl. To už byla noc. Převýšení asi 200m (nadmořská výška něco kolem 900m). Tady se nám hodilo první náhradní oblečení, abychom byly pěkně v suchu. Byly tam tři chatky. Od nich se údajně půjčují klíče a v nich se spí. Ty jsme ovšem neměli. Jedna z chatek měla pěknou terasu (to se vědělo předem), takže jsme rozbalili spacáky a karimatky na verandu a tam jsme ulehli k spánku. Kamarád a jeho přítelkyně měli nafukovací karimatky (no nejsou zhejčkaní? :)). Nabalili se a spali si. Já jsem usoudil, že je teplo a tak jsem spal ve spacáku v krátkém tričku a slipech. Prý "zmrzneš", heh, tak jsem jim vyslovil mou teorii o umrzání :D :
Když jdeš spát a je ti teplo, tak tě mráz probudí. To umrzání tě prostě probudí. Když je ti zima, jsi schoulený a usínáš s tím, že ti je zima, tak můžeš umrznout. Mně ovšem bylo teplo, takže asi tak. :). Tlemili se, jaký to jsem vůl :-/. ... :).
Zima mně přes noc napadla, ale usoudil jsem, že to nejni tak hrozný a moje lenost zvítězila, nevstal jsem, kalhoty si nevzal a spal dál :).
Jelikož stále pršelo, tak vlhkost vzduchu nedopřála usušení mokrého oblečení.

Druhá etapa směr Adamek

Z pelechu jsme se vyškrabali v 9 hodin. Jelikož byly dešťové přeháňky, mrholilo, bylo houbelec vidět, tak to chtěl kamarád vzád. Prý z toho nic nebudeme mít, žádný výhled nebude, ale ať se rozhodnem sami. Nakonec se teda šlo, ale s tím, že na vrchol to nebude. Na Adamek určitě, maximálně se podívat k ledovci, ale dál to nemá cenu, výhled nula a lézt tam jen tak, to ne. Takže se veškeré horolezecké vybavení včetně spacáků nechalo u jedné z chatek a šlo se. Jen já si nechal spacák, alumatku a pár věcí, abych zjistil, jak bych na tom veskutečnosti byl.
Cestou nahoru stále poprchávalo, výhled opravdu mizerný, ale i ten nedostatečný výhled nás uchvacoval. Cestou jsme potkávali lidi(všichni šli dolu), nahoru nešel nikdo (holt bylbý počasí :-/). K Adámku jsme šli asi 3,5 hodiny. Tato krásná chata je umístěna v nadmořské výšce asi 2200m. Na Adámku obsluhovali dva češi (holka a kluk) :). Pěkné to překvapení. Po lehkém odpočinku se najednou počasí nachvíly protrhlo a byl vidět ledovec. Opravdu krása. Rozhodnutí bylo jasné, kouknem se k němu :).

Třetí etapa směr ledovec

Cesta údajně trvající asi 20minut se prodloužila na hodinu, možná déle. Byl to náš největší zkrat z celé cesty. Přišli jsme k tabuli, doleva Dachstein, rovně už nevím co. Říkám, jdeme doleva.Najednou se ozvalo, na Dachstein nejdeme, jdeme se podívat jen k ledovci a šli jsme rovně. Všichni poslechli. No, kravsky jsme si zašli, šplhali do krkápu jak kráva, ale super :). Jen jsme prostě šli po jiném značení, které bylo sakra delší. Musím říci, že ledovec pěkný. Jediné, co mně na něm překvapilo bylo, že byl na špičkách černý, všude takový černý prach. Také mne velmi zaujalo, že kameny a hladké stěny vůbec neklouzaly, ani když tekla voda po kameni, tak nebyly oslizlý a noha na nich pěkně držela. Ve 2300m nad mořem moc věcí neroste, takže ty kameny nemají být čím klouzavé :). Na Adamku,ceta zpět byla otázkou 15minut, nám posléze řekli, že to byl spad z ovzduší (auta, továrny a tak ...).

Návrat

Rozhodli jsme se jasně, dnes se jede domu, do tmy musíme dorazit k autu. Cestou dolu jsme ještě potkali dva čechy, poté ještě čtyřčlenou skupinu čechů (mladý kluci), jenž ač mělo sněžit a nebyl výhled, byli rozhodnuti zdolat Dachstein. Vybavení za x tisíc jsme u chatek opět našli, čímž se kamarádovi a jeho přítelkyni ulevilo (já tam neměl nic, všechno jsem táhl sebou :).) K autu jsme dorazili za tmy, bylo to s chlupem. Cesta autem byla také krušná :-/. Řídili jsme se opět ukazateli a zjistili jsme, že tudy, kudy jsme jeli zpátky, jsme přetím nejeli :D. Náhody tomu chtěli a udělali jsme prostě cestou tam drobnou zajížďku, ale podle značení to byla dobrá cesta. Strach jsme měli z Welsu, jelikož jak jsme ho projížděli intuitivně rovně, tak to bylo intuitivně rovně, ale jednosměrkami :-/. Takže při cestě zpět jsme se tam lehce zamotali, ale nakonec nám s cestou poradili obyvatelé :). Horší to bylo v Linzi. Po asi 30minutovém bloudění jsme se rozhodli, že na to fakt dlabem a risknem těch 30km po dálnici i zpátky :).

Některé z rad, jenž se nám dostalo a ještě si je pamatuji :)

Horská nemoc : bylo nám vysvětleno, co to je, jak se projevuje, že jediná záchrana je slézt zpět do nižší nadmořské výšky. Nemáme jí podceňovat, stát se může každému, i zkušenému horolezci, a při sebemenších podezřeních na horskou nemoc se okamžitě vracíme.

Jak se chovat na ledovci :
1)Všichni musíme být přivázani lanem, rozestup tak 5-10 metrů s tím, že lano se musí udržovat naplé (když někdo spadne do praskliny, tak každý kousek lana je dobrý a může zachránit život, hodně prověšené lano je metr a víc navíc, což může být u pádu velmi rozhodující faktor). Každý by měl mít od konce lana uzel, na něm karabinku a tu přicvaklou k sedáku, na konci lana taktéž karabinku a tu mít přicvaklou k batohu nad ramenem. Důvod, proč mít konec lana zavěšený na batohu nad ramenem je, že při pádu do nějaké praskliny v ledovci se člověk většinou zasekne o pás těla a těžko se pak při vyprosťování dostane ke karabince. Takhle stačí šáhnout nad rameno, odcvaknout konec lana od batohu a zacvaknout za vyprosťovací a je to. Všichni budou mít mačky.

2)v jedné ruce cepín, v druhé je dobrá trekkingová hole, která může při výšlapu dost pomoci. Při uklouznutí z ledovce a následném pádu (klouzání) po ledovci, se k brždění použije širší strana cepínu (né ta se špičkou), jendou rukou ho držíme, drhou přitlačujeme na ledovec. Přední je ovšem dostat se nejdříve na břicho hlavou směrem hore, čemuž by mělo pomoci rozpažení a pomocí rukou se tak převrátit.

3)Před výstupem po ledovci jsme měli mít instruktáž některých uzlů, ale jelikož se na ledovec nedostalo, tak se nám ani této instruktáže nedostalo.

4)Byly nám vysvětleny základní věci při vyprosťování někoho z praskliny ledovce. Jak použít cepín při vyprosťování apod. Moc si z toho už nepamatuji, tak raději nebudu plácat kraviny :). Dále nám bylo sděleno, že i malý pád do praskliny v ledovci může zapříčinit smrt. Buď úderem do hlavy, kdy přilba nemusí stačit, nebo můžem při pádu zavadit jednou nohou o ledovec, který nám jí odmrští na druhou, no a jelikož máme mačky, které jsou pěkně špičaté, tak si můžeme mačkou propíchnout tepnu na druhé noze apod. věci :).

Instrukcí bylo více, ještě samozřejmě přesnější, ale jelikož se na to nakonec nedostalo, tak už si tolik věcí nepamatuji :-/. Věci jako, že máme být u sebe a nehnat dopředu( dělit se od skupiny apod.) jsou samozřejmostí.

Jak mi ve finále stačila výbava

Tak hadrů jsem měl akorát. Nepoužil jsem jen slabší kalhoty (ty, co jsem zamýšlel jako spodní prádlo). Jinak mi oblečení vyšlo tak, že jsem měl jedno suché prádlo, se kterým jsem jel domu, ostatní bylo mokré, takže úplně akorát :). Kdybych na Adámku přespali, tak si tam věci samozřejmě i usuší.
To, že se nešlo úplně na vrchol byla částečně spása, jelikož u ledovce už to pěkně fučelo, takže tam by se mi ta mikina, co jsem naposlední chvíli vyloučil, hodila.
Jídla mi zbylo hodně. Snědl jsem asi půl štangle salámu, tři rohlíky, bebe sušenky a müsli, kousek EIDAMa. Jednu konzervu jsem si dal těsně pře odjezdem z parkoviště domu, aby se neřeklo :).

Závěr

I když jsme se na ledovec nakonec nedostali, počasí stálo zahoubelec, tak se mi výlet velice líbil. Myslím si, že jsem nabyl dosti základních zkušeností aj. věcí. Na Dachstein se nejspíš vrátíme příští rok (snad). S tím, že ho tentokrát půjdem z jiné strany a dáme ho za den i s vrcholem (teoreticky bychom ho dali za den i z té strany, co jsme šli, ale to by bylo dost drsný :) ).

Zdar Max

PS: posloupnost obrázků (obrázky jdou po sobě tak, jak se šlo, časově nikoli):
Nejdříve jsou vidět chatky u druhého jezera.
Dále chatka, na jejíž verandě jsme spali.
Pokračuje výšlap směrem hore, je vidět pěkný rozdíl úbytku rostlin.
V dáli je vidět chata Adamek, poté samotný ledovec.
A ve finále fotka, jak ledovec ustupuje (letos asi o 7m, jiná období klidně i o víc, jak 12m).        

Obrázky

Komentáře

[Dag]

Konzervy jsou těžkýýýýý.

Těžký věci v batohu k zádům a do vrchních částí batohu, né na dno.

S lanem na ledovci je to poněkud složitější. Vůbec si je dobré přečíst knihu Bezpečnost a riziko na skále a ledu od Pita Schuberta. I když vás při četbě a prohlížení obrázku možná přejde nadšení. Lano se jinak camrá volně na zemi a jsou na něm uzle. Proč uzle? Až se někdo propadne do trhliny, potáhne další směrem k ní (silou opravdu pořádnou). No a ty uzle se zaseknou na okraji trhliny. Teda doufá se. Třeba ten druhý, třetí.... Vylézt z trhliny, no to je kapitola sama pro sebe. Nacvičuja se to a není to vůbec, ale vůbec sranda.

[xxx]

Nechapu tu dalnicni znamku, stoji 8E, coz je asi 3E na osobu coz je zhruba jedno pivo. Za ten usetreny cas a beznzin bych rek ze to stoji.

[Max]

Lenost se vracet k pumpě, kterou jsme po rozhodnutí měli za sebou a cestou zpátky jsme byly zničený, že jsme už nic nehledali (v městě něco, kde by je prodávali) a jeli jsme ...
Zdar Max

[Max]

Tak konzervy jsem měl u zad, ale na dně. Vyhovovalo mi to, uvidíme příště, jak to promyslím. Skládal jsem tam ty věci podle lenosti. Kdybych je třeba dával nahoru, tak by byly nad spacákem, který bych vyndaval určitě, pro mně nepraktická věc. Skládal jsem to tak, abych nemusel nikdy nic přehrabovat a hledat. Prostě šmátnu a mám s tím, že ty těžké věci jsem opravdu dával k zádům, ale né nahoru, nu :-/.
S těma uzlama jsem také něco zaslechl. Řekl nám to nějak takto : "a pak se dělají na laně uzly, je toho víc, ale to teď nemá cenu vysvětlovat".
Zdar Max

[Dag]

Ty těžký věci by měly být někde tak u lopatek. Moc nad hlavou, to zase ztrácíš balanc. Moc dole, to je těžiště špatně, blbě se to nosí. Nojo, spacák nahoře a co tam s ním. Proto se také dělají dělené batohy. Ale pokud ti to vyhovuje jinak, není co řešit.

Tahle tůra je na seznámení s ledovcem dobrá. Tohle je ještě takový přívětivý kousek. Ve vyšších Alpách jsou ještě seraky, trhliny horší.

S tou vysokohorskou nemocí. Sice změny lze pozorovat už od 2000, ale opravdu o život jde tak od 4000mnm. Na vršku Mont Blancu trpí horskou nemocí v nějaké formě téměř každý. Nejprv zrychlený tep, nespavost, průjem, bolesti hlavy a podobné. V akutní formě plicní nebo mozkový edém a smrt. Navíc ten člověk často ztrácí soudnost, mozek není dost zásobený. Ale každý to snáší jinak, někdo hůř, jiný líp. 6000 tam už se člověk není schopný regenerovat, nefunguje metabolizmus, tam už nejde žít. cca 7500 zóńa smrti, jen málokdo je schopný se tam pohybovat a to ještě tři kroky a odpočinek.

[Max]

Zpočátku jsem ho s karimatkou a pár hadrama do výplní chtěl dát dolu, ale do dolní části batohu (když jsem jí oddělil) se nevešel :(. Nejdříve na délku, tak jsem ho přeložil tak, aby délka byla akorát, ale to se zase nevešel na výšku, resp. bych ho nevyndal dolním otvorem :(. Je trošku větší nu :-/.
Zdar Max

[dad]

pane kolego zdravim a jsem rad, ze je vas tu zase po case videt. To s tim batohem jsem nevedel, bude se tim ridit, jestli nekdy vyjdu do prirordy.

Jinak s tou vysokohorskou nemoci mate vseobecne pravdu, ovsem zejmena u nas v Cechach mam pocit, ze soudnost ztraci nekteri, i kdyz bydli jen na malem navrsi nad rekou ...

[Dag]

Děkuji, i já Vás rád vidím. Inu, možná že je i druh vysokohorské nemoci, který se dostavuje s vysokou funkcí. Také zde jsou možná odolnější jedinci, ale každý má svoji osobní zónu (funkce, frčka, postavení v Google...), kdy začíná ztrácet schopnost úsudku.

[Dag]

Ještě k brždění cepínem. Brzdí se bodcem, nikoliv lopatičkou. Tedy v zásadě, jsou druhy sněhu, kdy může být vhodná lopatička. Dá sé brzdit i násadou, Opět se to nacvičuje, pokud nemáte na nohou mačky (ty železné drápy), brzdí se třeba i nohami. Ovšem jakmle jsou mačky na nohou a ty se v už malé rychlosti dostanou do brždění, můžete velmi lehce ztrávit zbytek (už krátkého) života v kotrmelcích.je to fakt rachot. Proto se brzdí na břiše a nacičuje (ono je to proti reflexům) zvednout ty nohy.

Zajímavé je, že už na takové 35˚ tvrdého sněhu to valíte prakticky rychlostí volného pádu. Tedy brzdit je třeba brzy, než se to rozjede.

Další zajímavost, že když je skupina (v ledovém nebo firnovém svahu) na laně a jeden upadne, strhne všechny ostatní. Nezachytí ho. Lze tomu věřit, Němci to zkoušeli velmi důkladně. Pěkná situace je pří chůzi po ostrém sněhovém hřebínku. Tam chodí zkušený (a otrlý) vzadu. pokud někdo upadne a hasí si to směrem do doliny, ten druhý skočí rovnou a bez pardónů na druhou stranu. A zůstanou viset každý na jedné straně, přes hřeben se nepřetáhnou. Pokud zůstanou viset blbě... můžou tam být až do jara. Ale to je velmi nepravděpodobné.

[karoliner]

Ledovce jsou pěkné, ale zrádné. Ve Švýcarsku jsme s manželkou k jednomu takovému,u vesnice Graechen, vyrazili - pohodová cesta pro běžné turisty zakončena pohledem na ustupující ledovec jejíž odtávající voda vytvářela slušnou říčku. Dostal jsem "ženiální" nápad, nechat se vyfotit přímo v místech, kde ledovec odtával. Kašlal jsem na nějaké varovné cedule a přes obrovské balvany mířil ke zvolenému místu. Bohužel pár metrů před cílem, jsem uslyšel podivný zvuk a všimnul jsem si pohybu na ledovci - ve spodní části byl pokrytý množstvím kamenů, balvanů. Takže následovala rychlá otočka a zběsilý úprk - naštěstí se zřítilo pouze pár asi dvoumetrových balvanů (přesně do míst, kam jsem mířil, abych tam byl zvěčněn foťákem). Byl jsem podělaný strachy, žena taky, protože když viděla tu hrůza, která se odehrávala... Můj první ledovec - a ouha málem byl i poslední

[guns]

Ja som zazil "nacvik" padania do trhliny. Dostal som na lano asi 100kg chlapika, ja som mal tak 70kg... aj napriek pripravenosti a ocakavaniu, to bolo poriadne trhnutie !!!!!!

nejake foto uz po zachyteni :) http://www.oktavagcm.sk/foto/alpy/alpy_08.jpg