Zákaz používání mobilních telefonů a dalších elektronických komunikačních zařízení ve školách, jehož uzákonění navrhli jako poslanci premiér Andrej Babiš (ANO) a ministr školství Robert Plaga (za ANO), dnes podle očekávání vláda podpořila. Novinářům to oznámil Babiš, podle Plagy byla podpora kabinetu jednomyslná. Účinnost předkladatelé navrhují od 1. září 2027. Podle opoziční ODS je plošný zákaz líbivé populistické opatření namířené proti digitální gramotnosti dětí.
Vládní CERT upozorňuje (𝕏) na zranitelnost ve WordPress Core: CVE-2026-63030 s přezdívkou wp2shell. Zranitelnost typu vzdálené spuštění kódu (RCE) bez nutnosti autentizace umožňuje útočníkovi spouštět libovolný kód prostřednictvím endpointu WordPress REST API Batch. Ke zneužití není vyžadován platný uživatelský účet ani interakce uživatele. Úspěšné zneužití může vést ke kompletnímu kompromitování webové stránky a souvisejících dat. Zranitelnost postihuje verze WordPress 6.9.0 až 6.9.4 a 7.0.0 až 7.0.1.
Evropská komise (EK) vyměřila čínskému internetovému prodejci AliExpress pokutu 550 milionů eur (13,3 miliardy korun) za porušení povinností vyplývajících z nařízení o digitálních službách (DSA). Platforma podle EK řádně neposuzovala a neomezovala rizika související s prodejem nelegálních, nebezpečných nebo padělaných výrobků na svém internetovém tržišti. Komise zároveň firmě nařídila přijmout nápravná opatření. Podle AliExpressu je pokuta nepřiměřená.
Ruffle, tj. open source emulátor Flash Playeru napsaný v Rustu, byl vydán ve verzi 0.4.0. Ke stažení je také na Flathubu. Přímo ve webovém prohlížeči lze vyzkoušet online dema nebo vlastní swf soubory.
HollowByte je zranitelnost typu Denial of Service (DoS) v kryptografické knihovně OpenSSL. Útočník může odesíláním škodlivého payloadu o velikosti pouhých 11 bajtů zaplnit paměť serveru. OpenSSL před ověřením dat vyhradí nepřiměřený blok paměti (až 131 KB). Server pak čeká na data, která nepřišla. Zranitelnost je opravena ve verzích OpenSSL 4.0.1, 3.6.3, 3.5.7, 3.4.6 a 3.0.21.
Ve španělské A Coruñě probíhá GUADEC 2026, tj. letošní konference vývojářů a uživatelů desktopového prostředí GNOME. Videozáznamy přednášek jsou k dispozici na YouTube.
Společnost Collabora ve spolupráci s Valve vyvíjí Holo Core, tj. port Arch Linuxu pro ARM64 procesory (AArch64), který bude pohánět VR headset Steam Frame. Pro testování Arch Linuxu pro AArch64 jsou k dispozici binární balíčky, zdrojové kódy i kontejner pro Docker nebo Podman.
Mikroprocesor Zilog Z80 byl oficiálně uveden na trh před 50 lety, tj. v červenci 1976. Výroba mikroprocesoru skončila v roce 2024.
Výzkumníci ze společnosti ESET objevili 11 zapomenutých UEFI shim zavaděčů, které byly podepsány společností Microsoft, a které umožňují útočníkům obejít ochranu UEFI Secure Boot na většině zařízení. Microsoft je zneplatnil (přidal jejich hash do databáze dbx) v rámci aktualizace Patch Tuesday dne 9. června 2026. Uživatelé Linuxu mohou databází aktualizovat pomocí LVFS. Ověřit zneplatnění zavaděčů lze pomocí skriptu uefi-dbx-audit. Jedná se o CVE-2026-8863 a CVE-2026-10797.
pico-usb-wifi je open source firmware pro Raspberry Pi Pico W, který jej promění v USB Wi-Fi adaptér. Po připojení k počítači se objeví jako zařízení USB CDC-NCM.
že ty jako budeš mit dualboot?? ;D
Na domácím serveru mám Linux, na NASce mám linux, v routeru mám linux, v asi 20 virtuálech je linux, na produkčních serverech až na jednu výjimku linux. I na desktopu jsem měl linux od cca 1998. Ale posledních 10 let pokud správně počítám mám na desktopu windows. Periodicky to zkouším, snažím se, vydržím to tak týden. Nejde to, dře to, sorry jako
V poslední době jsem se bavil s několika linuxáky i windowsáky o memory managementu a zjistil jsem, že obě strany se docela dobře vyznají, jak to funguje v „jejich“ systémuNa něco podobného jsem narazil taky. Známej, co tvoří programy snad ve Visual Basicu (jsem ani nevěděl, že to dneska ještě existuje), takže dalo by se říct takovej power user, a pokecali jsme a téma padlo i na memory management a celkem mě překvapil. Diskuse kolem overcommit a ballooning ve vm (v jeho podání hyper-v) apod. Chytal se. Jinak je nějaký důvod, proč je to ve widlích navrženo takto složitě? Tohle je poněkolikáté, co se setkávám s tím, že ve widlích je něco takto komplexního (příkladem budiž třeba NTFS, které už v době NT 4.0 umělo hardlinky i linky na adresář, ale začalo se používat snad až ve W7). Nevím, jestli Windows pořád návrhově míří na nějaké ultrasuperpočítače, ale pořád jsou zaseklí na desktopech, kde je to vlastně kontraproduktivní.
LRUJsem to jen já, nebo i ostatním tyhle simple přístupy vyhovují nejvíc? Ve widlích io cache (pro můj workflow) nefunguje. Nebo nefunguje vůbec. I před chvílí čtený soubor se čte opět. Všímám si toho i ve hrách, kdy i přes dostatek volné ram, kam by se vešly všechny datové soubory hry, se neustále čte z disku. V linuxu, i přes jednoduchost lru, se na disk po určitém čase chodí jen pro zápisy. (Tentýž problém v bledě modrém i ARC na ZFS na FreeBSD. Je to tak adaptive, že to vyhodí stránky zrovna těsně před tím, než je opět potřebuju.)
Je to tak adaptive, že to vyhodí stránky zrovna těsně před tím, než je opět potřebuju.
Tomu říkám "problém screensaveru". Ideální screensaver by neměl o zhasínání obrazovky rozhodovat podle doby od posledního stisku klávesy nebo pohybu myši, ale podle doby do příštího. :-)
Mě spíše fascinuje, že už jsou tu 2 příspěvky, které hodnotí algoritmy Windows podle her.To má poměrně jednoduché vysvětlení, dual boot mám už jen pro hry. Posledního pracovního programu na win jsem se zbavil před několika měsíci. Navíc je jedno, jaký typ appky si daný soubor otevře. IO cache by měla zafungoval stejně.
Co jsem se kdy setkal, tak každá počítačová hra je napsaná jako největší prasárna.I kdyby to snad byla pravda, tak to nic nemění na stavu io cache. Pokud si 32b hra vezme svých max 3GB, její datové soubory mají 16GB a stroj má volné paměti několikrát tolik, tak je podivné, že se datové soubory pokaždé čtou z disku a nikoliv už z OS io cache. (A ano, existují flagy, aby se daný soubor necachoval, ale nevěřím tomu, že se toto používá tak často. U těch, podle vás "prasáren", bych spíše očekával, že vývojáři takové detaily nebudou řešit vůbec.)
cat soubor > /dev/null ten soubor bude v io cache. Občas toho využívám jako "prefetch". Bohužel tuhle jistotu už vůbec nemám třeba na FreeBSD s ZFS ARC, kde ani opakované (klidně i 15x) čtení nepřinutí ARC si to zapamatovat. A na widlích si už ani netipuju (ale tam nemám potřebu dělat systémové prográmky nebo skripty, takže mě to až tak netankuje).
Na linuxu mám, na systému s dostatkem volné paměti, jistotu, že po cat soubor > /dev/null ten soubor bude v io cache.
To není s dostatečně novými jádry tak úplně pravda. Před časem jsem to tu psal; pokud už je page cache "plná", typicky až třetí čtení souboru jde z cache, druhé je ještě pomalé.
fd = open(argv[1], O_RDONLY); addr = mmap(NULL, length + offset - pa_offset, PROT_READ, MAP_PRIVATE, fd, pa_offset); s = write(STDOUT_FILENO, addr + offset - pa_offset, length); munmap(addr, length + offset - pa_offset); close(fd);Při použití
mmtest soubor 0 | pv > /dev/null to nacachovalo soubor. Důvod, proč jsem tam zařadil pv je ten, že při obyčejném přesměrování mmtest ... > /dev/null to nic neudělalo (hádám, že to poznalo, že výstup je null; což se mi opět nelíbí). Následné čtení souboru i jinými metodami potvrdilo, že soubor je skutečně v cache. (zpool iostat, rychlost překračující možnou rychlosti disku)
při obyčejném přesměrování mmtest ... > /dev/null to nic neudělalo (hádám, že to poznalo, že výstup je null; což se mi opět nelíbí)
Nechce se mi to dohledávat, abych se ujistil, ale IMHO by bylo docela logické, že se v takovém případě ze souboru nebude vůbec číst. Nammapovaný soubor je pro systém prostě jen kus (virtuální) paměti a teprve když se z příslušných stránek něco zkusí přečíst, vyvolá se pagefault, handler zjistí, že je to mmap a potřebná data načte z filesystému. V tomhle případě ale write() v důsledku povede na odpovídající metodu blokového zařízení /dev/null, která velmi pravděpodobně ten blok, který dostane, vůbec číst nebude (proč taky) a jenom vrátí příslušnou délku, čímž oznámí, že se data úspěšně zapsala. Takže se žádný pagefault nekoná a vůbec se nepozná, že to byl kus mmapovaného souboru a ne obyčejný kus paměti.
Ty linky (je jich několik typů) fungují docela obstojně pokud se použijí správně. Mimochodem NTFS svazek nemusí mít písmeno, dá se připojit jako adresář.
V dobách malých ssd jsem měl datový disk připojen jako iscsi ze serveru ve vedlejším pokoji (aby byl klid). To samo funguje celkem OK a překvapivě s tím nebyl roky žádném problém. Potom mě napadlo, že si udělám další iscsi disk pro hry a připojím jej ne jako písmenko, ale jako složku do steamapps. (Před tím jsem měl steam nainstalovanej na velkým iscsi D:, takže viděl místa dost.) A to byla tragédie. Disk C: jsem měl jen 60GB, volného já nevím třeba 15GB (v době WinXP) a iscsi několik TB. A přesně jak popisuješ, každej druhej instalátor měl problém s nedostatkem místa na disku. Takže jsem se pokorně vrátil zpět k písmenkům. Dneska už má steam přímo podporu pro více úložišť na více disků, takže to není takový problém.
Windows mají i serverové variantyTo samozřejmě vím.
a tam se ten "složitý návrh" může hoditOčekával bych nějaký příklad. Neříkám, že se hodit nemůže, ale co potkávám windowsáky vývojáře, tak u nich mnohem víc platí (i když už to přestává být tak silné jako dřív) "umlátíme to větším železem". A navíc jim hw za pár mega nepřijde nic přehnaného, protože za licence zaplatí mnohem víc. A když k nim přijdu s tím, že to celé by mohlo běžet na hw o čtvrtinovém výkonu a licence 0Kč, tak se na mě dívají, jak kdybych spadl z Marsu. Standard je MSSQL, pokud ne rovnou Oracle, k tomu superrychlé pole a pár mega za licence. Nějak mi nepřijde, že by se někde používal ten sofistikovanější návrh Windows.
Pokusů udělat OOM killer (nebo page reclaim) chytřejším byla spousta a soudě podle občasného nadávání kolegy sedícího ob dva stoly se stále objevují další, které v lepším případě sice zlepší chování v tom specifickém use case, kterým jsou motivovány, ale obvykle za cenu zhoršení jinde.
Pokud se někomu overcommit nelíbí, může ho vypnout. Otázkou ale je, nakolik je to rozumné po tolika letech, kdy se userspace aplikace píší s vědomím, že overcommit tu prostě je, takže není důvod si hned po startu nenamapovat hromadu paměti, co kdyby se někdy hodila. Zkusil jsem se trochu porozhlédnout po systému, u kterého zrovna sedím (destktop, uptime 2.5 dne):
Všechny ty procesy běží celou dobu a kromě firefoxu není pravděpodobné, že by jejich skutečné nároky na fyzickou paměť nějak zásadně narostly.
Pokud je nějaký proces pro systém důležitý (podle okolností to může být třeba sshd nebo X server), lze ho před OOM celkem spolehlivě ochránit nastavením /proc/*/oom_{,score_}adj
Hezké srovnání.
V článku i diskuzi mě zaujaly narážky na "debilní programátory", který nedokážou využít volnou paměť. A celkem by mě zajímalo, jak si tedy představujete, že by aplikace měla postupovat, když běžná metoda vyhradit pro cache nějakou "rozumnou", fixně omezenou velikost je zcela špatně? Má se zjistit velikost fyzické paměti a podle ní nastavit ten limit? Nebo velikost aktuálně volné paměti? Stroj sice může mít 32GB, ale co když uživatel bude chtít mít s mojí aplikací spuštěné zároveň dvě další aplikace v elektronu? Nebo obráceně, co když měl tyto dvě elektronové aplikace spuštěné v době mé alokace, ale poté je zavře? Nemluvě o tom, že první "expert", co uvidí, že mu ta aplikace "žere" 30GB paměti jí udělá takovou "reklamu", že i Horst Fuchs (Ví Gréta, kdo je (byl - žije ještě vůbec?) Horst Fuchs?) bude blednout závistí?!
Tak Horst, zdá se, žije, ale "Die WS Teleshop International Handels-GmbH aus Wiener Neudorf ist pleite." (2007). Prej za to může internet.
Byl bych se ochotný hádat, že to v článku bylo (vlevo dole), ale teď to tam nemůžu najít. Takže je to asi jenom v diskuzi. Ale pointa zůstává.
Tiskni
Sdílej: