Jste nuceni pracovat s Linuxem? Chybí vám pohodlí, které vám poskytoval Microsoft, když vás špehoval a sledoval všechno, co děláte? Nebojte se. Recall for Linux vám vrátí všechny skvělé funkce Windows Recall, které vám chyběly.
Společnost Fre(i)e Software oznámila, že má budget na práci na Debianu pro tablety s cílem jeho vyžívání pro vzdělávací účely. Jako uživatelské prostředí bude použito Lomiri.
Proběhla hackerská soutěž Pwn2Own Ireland 2025. Celkově bylo vyplaceno 1 024 750 dolarů za 73 unikátních zranitelností nultého dne (0-day). Vítězný Summoning Team si odnesl 187 500 dolarů. Shrnutí po jednotlivých dnech na blogu Zero Day Initiative (1. den, 2. den a 3. den) a na YouTube.
Byl publikován říjnový přehled dění a novinek z vývoje Asahi Linuxu, tj. Linuxu pro Apple Silicon. Pracuje se na podpoře M3. Zanedlouho vyjde Fedora Asahi Remix 43. Vývojáře lze podpořit na Open Collective a GitHub Sponsors.
Iniciativa Open Device Partnership (ODP) nedávno představila projekt Patina. Jedná se o implementaci UEFI firmwaru v Rustu. Vývoj probíhá na GitHubu. Zdrojové kódy jsou k dispozici pod licencí Apache 2.0. Nejnovější verze Patiny je 13.0.0.
Obrovská poptávka po plynových turbínách zapříčinila, že datová centra začala používat v generátorech dodávajících energii pro provoz AI staré dobré proudové letecké motory, konvertované na plyn. Jejich výhodou je, že jsou menší, lehčí a lépe udržovatelné než jejich průmyslové protějšky. Proto jsou ideální pro dočasné nebo mobilní použití.
Typst byl vydán ve verzi 0.14. Jedná se o rozšiřitelný značkovací jazyk a překladač pro vytváření dokumentů včetně odborných textů s matematickými vzorci, diagramy či bibliografií.
Specialisté společnosti ESET zaznamenali útočnou kampaň, která cílí na uživatele a uživatelky v Česku a na Slovensku. Útočníci po telefonu zmanipulují oběť ke stažení falešné aplikace údajně od České národní banky (ČNB) nebo Národní banky Slovenska (NBS), přiložení platební karty k telefonu a zadání PINu. Malware poté v reálném čase přenese data z karty útočníkovi, který je bezkontaktně zneužije u bankomatu nebo na platebním terminálu.
V Ubuntu 25.10 byl balíček základních nástrojů gnu-coreutils nahrazen balíčkem rust-coreutils se základními nástroji přepsanými do Rustu. Ukázalo se, že nový "date" znefunkčnil automatickou aktualizaci. Pro obnovu je nutno balíček rust-coreutils manuálně aktualizovat.
VST 3 je nově pod licencí MIT. S verzí 3.8.0 proběhlo přelicencování zdrojových kódů z licencí "Proprietary Steinberg VST3 License" a "General Public License (GPL) Version 3". VST (Virtual Studio Technology, Wikipedie) je softwarové rozhraní pro komunikaci mezi hostitelským programem a zásuvnými moduly (pluginy), kde tyto moduly slouží ke generování a úpravě digitálního audio signálu.
Debilníček sklerotického linuxáka...
Pravděpodobně každý na tento problém už narazil - není radno nahrnout na flashku příliš mnoho dat najednou, neb systém zamrznouti by mohl. Je to problém, o kterém se ví minimálně od roku 2013 (viz Jaderné noviny 7. 11. 2013, odkud jsem si i vypůjčil název zápisku), bohužel stále přežívá. Co ale dělat, když chcete přenést po flashce svou hudební sbírku?
...aneb další ze zápisků z kategorie "Můj milý debilníčku, ..."
Řešení jako takové je nepřímo obsaženo v článku výše, jeho aplikace pak tkví v odeslání požadovaného počtu bajtů do příslušných souborů jako root (jako ostatně v celém zbytku postupu), například:
echo 104857600 > /proc/sys/vm/dirty_background_bytes echo 209715200 > /proc/sys/vm/dirty_bytesTím se omezí tvorba špinavých stránek a omezí přeplňování paměti nacachovanými daty připravenými k zápisu na USB. každý samozřejmě navrhuje použití jiných hodnot (viz dřívější poradna) a v citlivých aplikacích je to o chvíli hraní, než se vyváží poměr výkonu zápisu na USB a na disk.
Pokud ale chceme tuto úpravu aplikovat při každém startu systému, je třeba ji zapsat do startovacích souborů, konkrétně do /etc/rc.local. Ten byl ale v některých novějších distribucích označen za přežitek. Musíme jej tedy ručně aktivovat.
V prvním kroku je nutné si /etc/rc.local vytvořit. Jeho obsah by měl vypadat nějak následovně:
#!/bin/sh -e # # rc.local # # This script is executed at the end of each multiuser runlevel. # Make sure that the script will "exit 0" on success or any other # value on error. # # In order to enable or disable this script just change the execution # bits. # # By default this script does nothing. exit 0a po vytvoření je nutné mu dát spustitelný atribut (třeba přes
chmod a+x /etc/rc.local).
Nyní je třeba našemu všemocnému systemd oznámit, že by jej měl začít používat:
systemctl start rc-localTo, že se tomu tak opravdu stalo, lze zkontrolovat přes:
systemctl status rc-localna což by měl odpovědět následovně:
root@pushkin:/home/pushkin# systemctl status rc-local
● rc-local.service - /etc/rc.local Compatibility
Loaded: loaded (/lib/systemd/system/rc-local.service; static; vendor preset: enabled)
Drop-In: /lib/systemd/system/rc-local.service.d
└─debian.conf
Active: active (exited) since Tue 2018-06-05 07:22:12 CEST; 24h ago
Process: 829 ExecStart=/etc/rc.local start (code=exited, status=0/SUCCESS)
Tasks: 0 (limit: 4915)
CGroup: /system.slice/rc-local.service
čen 05 07:22:12 pushkin systemd[1]: Starting /etc/rc.local Compatibility...
čen 05 07:22:12 pushkin systemd[1]: Started /etc/rc.local Compatibility.
A pokud toto zabere, stačí zapsat do /etc/rc.local řádky omezující množstvý špinavých bytů a toto nastavení by mělo být aplikováno při každém startu systému.
Výsledek: Nyní uvidíme přibližně reálný postup kopírování dat na flashku (nikoliv postup hrnutí dat do cache) a již nedojde k zahlcení systému špinavými bajtíky.
Tiskni
Sdílej:
Ale správný postup má být přidáním souboru do /etc/sysctl.d/, ve kterém bude:
vm.dirty_bytes=209715200
vm.dirty_background_bytes=104857600
vi /etc/sysctl.d/usb-storage-tuning.conf vm.dirty_bytes=209715200 vm.dirty_background_bytes=104857600Případně ještě reload :
sysctl -p /etc/sysctl.d/usb-storage-tuning.confTak musím říci, že na Archu se mi toto už neděje a systém se mi chová relativně dobře.
Jinak díky za tip, původní řešení se opíralo o /etc/rc.local, tudíž jsem pátral po tom, jak jej obnovit. O alternativě ve formě /etc/sysctl.d/ jsem netušil.
Ten popsaný problém že lineární přečtení/zapsání velkého souboru vyhodí z pagecache všechno ostatní jsem měl ještě relativně nedávno.
Moje zkušenost je spíš taková, že se to tak nechová ani když chci. Občas třeba před sledováním filmu nebo seriálu (spíš ze zvyku než že by to bylo opravdu potřeba) soubor (typicky 1-5 GB) nejdřív nechám celý načíst a zkopírovat do /dev/null. Typicky se to chová tak, že první dva pokusy jsou podle rychlosti čtené kompletně z disku a až třetí nebo čtvrtý jen z cache.
Navíc, jak už jsem psal, ne každý snadno popsatelný problém má i jednoduché řešení. A i když má, často takové řešení z globálního pohledu napáchá víc škody než užitku.
Tak proč se to nenastaví samo podle toho, na čem to jede?
Jak byste si představoval detekci toho, jestli třeba někdy za týden nebo dva uživatel nepřipojí flashdisk a jak bude ten flashdisk rychlý? Ono ani v okamžiku připojení to nejde moc snadno poznat, mnohé disky vám umožní chvíli zapisovat docela rychle a potom výrazně (někdy i několikanásbně) zpomalí.
Ne každý snadno popsatelný a snadno pochopitelný problém má i snadné řešení. A zejména pokud jde o otázky výkonu, často to bývá tak, že je potřeba zvážit, jestli (třeba i výrazné) zlepšení nějakého specifického use case stojí za to, aby se kvůli tomu (byť málo) zhoršilo chování (skoro) všem a (skoro) pořád a nebo aby se třeba vyrobilo patologické chování v jiné situaci. Zrovna u memory managementu na to kolega naráží každou chvíli.
Co takhle konfigurátor (GTK/terminál), kde si uživatel vybere k čemu používá stroj a podle parametrů (RAM apod) to vyplivne hodnoty co by měl uživatel zkusit?
Jsou velmi znacne rozdily prenosove rychlosti v zavislosti na oblasti kde se zrovna zapisuje. Kdyz si vybavim jak pekne slapou obycejny 10-15 let stary HDD pripojeny pres USB/IDE/SATA prevodnik rychlosti pekne 30 MB/s (coz je strop u USB2) jak cteni tak zapis a pres celou velikost disku tak bych dnes za ty flashky tem vyrobcum leda nakopal...Kupodivu naprosto stejná zkušenost. Dokonce jsem měl jeden kousek za dvě kila, který po zápisu nad hranicí 2GB zkolaboval a už se z něj dalo jen číst. Ještě zlaté diskety. U těch by aspoň bylo vidět když by výrobce ustřihl z kotoučku a nahradil to papírem. Zatím to řeším pomocí microSD, u těch jsem ještě nezaznamenal problém.
Jedinou výtku bych měl k velikosti (když to spadne tak už to najdu tak maximálně ve filtru vysavače) a špatnému mechanismu mojí čtečky, ale jinak nemám co dodat.

Examples of non-volatile memory include read-only memory, flash memory, ferroelectric RAM, most types of magnetic computer storage devices (e.g. hard disk drives, solid state drives, floppy disks, and magnetic tape), optical discs, and early computer storage methods such as paper tape and punched cards.[1]Takže ano, je to NVM.
pv nejakedistro.iso > /devsdX
Je ale pravda, ze mi tam chybi neco o podedenych flashdiscich po generace, ktere vyrostly na poli pracovitych nemeckych sedlaku na uzemich ceskych. A taky co je dulezitejsi - flashdisk jako majetek, nebo ona rodina...
)
Tak mne napadá, není to i o tom, co máte za základní desku a co sdílí usb na jedné "kšandě"?