Moje toulky Portugalskem

20.11.2007 16:08 | Přečteno: 1018× | poslední úprava: 22.12.2007 02:10

Tak jsem se opět vypravil do světa. Nikoliv sám, ale opět jako loni jsem doprovázel dětský pěvecký soubor na jejich vystoupení, tentokrát v Portugalsku na mezinárodním festivalu pěveckých sborů. Nutno dodat, že jsem tuto zemi dosud nenavštívil a portugalsky neumím, což se ukázalo jako dost značný handicap a to již na letišti. Ale nepředbíhejme událostem

Na cestu jsme se vypravili v hojném počtu 31 lidí a celá ta banda se nasoukala do letadla do Milána, kde jsme měli čekat asi dvě hodiny. Byla dušičková zima, plískanice a vůbec bylo v Praze nevlídno. V Miláně jsme pokračovali ve svém letu do Lisabonu a s český konzulát nám doporučil firmu, u níž jsme měli objednaný autobus, který nás měl odvézt do hotelu, ale předtím jsme měli domluvenou prohlídku sochy Krista a Torre de Belém, což jsou největší pamětihodnosti města.

Přiletěli jsme celí nedočkaví do Lisabonu (ani v jednom letadle jsme nedostali nic najíst, kromě malého pytlíku buráků). Město nás nás přivítalo nádherným počasím, modrým nebem a palmami před vchodem do letiště. Ale nikoliv autobusem.
Na letišti nám doporučili, abychom jeli autobusem číslo 44. Představa, že se 31 osob, převážně dětí (některé měly kolem 10 - 12 let) s mohutnými kufry cpou do přeplněného městského autobusu, nás děsila.

Tak jsem volal do firmy, tam to zvedla nějaká slečna, mluvící dobře portugalsky. To mi nepomohlo. Volal jsem tedy na náš konzulát, kde ze mě udělali totálního blba a řekli, že jsem si to měl domluvit s příslušnou firmou. Marně jsem argumentoval, že jsem jim odeslal asi 3 e-maily s řádnou kopií právě na ten konzulát. Na něm jim prý však nefungoval počítač. Raději jsem se neptal na operační systém, který používají a porozhlédli jsme se po stojících autobusech, zda nemají volno. Lámanou italštinou/španělštinou jsem dohadoval cenu. Až jeden spící řidič ukázal obálku, kde byla ta naše smlouva

Vše zachráněno, cesta mohla proběhnout. Při pomyšlení, že bude celý týdenní pobyt probíhat takto, mi šel i v tom vedru mráz po zádech. Ale nebylo tomu tak. Ten spící řidič byl pak velmi přátelský, zavezl nás všude, kam jsem chtěli a nebylo to drahé. Portugalci jsou vůbec velmi milí lidé a jsou pohostinní. Ale nechtějte proboha po nich, aby něco organizovali.

Po prohlídce města jsme se konečně ubytovali. Nastal další problém, protože ubytovna měla jedno patro pro muže a jiné pro ženy a tudíž nastaly zmatky s kufry (já jsem měl s manželkou pochopitelně společný jeden) a země je dost puritánská.

Druhý den jsme putovali již jiným autobusem, tím který zajistili organizátoři festivalu. Festival probíhal ve městě Pacos de Ferreira, což se nachází asi 20 km východně od města Porto. Náš sbor měl velký úspěch a hostitelé byli velmi milí a pohostinní. Ubytování tam bylo ještě zajímavější: v ženském klášteře u Karmelitánek. Opět klasika: dvě budovy, desítky metrů od sebe pro ubytování mužů a žen. Opět problém, bylo nás 5 mužů (včetně 3 chlapců) a zbytek byly ženy a dívky ..

Řádové sestry se na nás dívaly zprvu trochu nedůvěřivě, ale pak jim děti zazpívaly v kostele duchovní repertoár a vše se změnilo. Byli jsme u nich na přírodní stravě (vše domácí jejich tvorba) a bylo to milé. Jen pokojíky, ve kterých jsme bydleli byly nevytápěné a přinesl jsem si odtamtud značnou rýmu.

Ale velké překvapení mi přinesly řádové sestry. Požádaly mě, abych jim zaslal DVD se záznamem koncertu a matka představená řekla: Kontakty jsou na letáku, naše www stránky a moje ICQ. Nakoukl jsem do její kanceláře, kde poblikával monitor a Apple počítač . I v takém klášteře jdou s dobou.

Jinak prohlídka Porto byla moc zajímavá. Mě zaujala místní bývalá burza a nádraží a vůbec architektura celého města. A také obchod s portským vínem, kterého jsem si přivezl pár lahví. Zavezli nás také do poutního místa Fatima a dostali jsme prospekty o tomto místě v češtině.

Portugalsko je nádherná země, kterou nejsem schopen srovnat s ničím, co jsem v oblasti jižní Evropy viděl. Také děti byly nadšené - a skloubit zájmy desetiletých dětí i dvaadvacetiletých mladých lidí není jednoduché. Podívali jsme se i tam, kam se běžní turisté nedostanou a vyslechli jsme si dobrou hudbu. Pár fotek z cest je tady.

       

Komentáře

[Dag]

Může taková řádová sestra mít na pc jablko? Tím byla přeci svedena Eva?

[Dalibor Smolík]

Pořád lepší jablko, než by tam měla samá okna a brány