Spavý den

10.6.2007 19:33 | Přečteno: 1092× | poslední úprava: 10.6.2007 19:35

Mám spavou neděli. Vstával jsem v deset, něco málo dělal přes poledne, o půl druhé jsem se natáhl, chvíli četl a probudil se po čtvrté hodině. Zdálo se mi několik snů, které nehodlám vyprávět, ale byly příjemné. Mít příjemný sen znamená pro mne i příjemnou náladu po probuzení. Ono ostatně mít špatný sen nemusí nutně znamenat něco nepříjemného. Pro mne osobně to většinou bývá znamením, že se něco dere na povrch co bych měl vědět a pokud něco o té věci vím a rozumím ji, mám možnost se zařídit podle svého rozumění. Ale nechystám se tu psát blog týkající se výkladu snů.

Snům jsem se učil rozumět v terapii a posléze v psychoterapeutickém výcviku. Je to disciplína veskrze náročná a každý psychoterapeutický směr zastává jiná východiska. To je pro mne příjemné. Neboť teorii je mnoho, žádná není exaktní a tedy fantazii a využití zkušeností se meze nekladou. Takže používám svůj přístup a rozumím svým snům podle své zkušenosti. Většinou jim rozumím v kontextu svého života a nijak se v nich nezabývám symboly, ale podle toho co se v nich děje, jak se v těch snech a po probuzení cítím a co z toho dokáži pro sebe dedukovat. Většinou docela dost. Ale jak říkám, žádný ortodoxní směr nedodržuji.

Koupil jsem si včera knihu o kvantové mechanice. Jmenuje se „Alenka v říši kvant.” Snaží se vysvětlit některé základní principy v oblasti této teorie. Čtu si, moc nerozumím, vždy mě potěší sdělení autorů, že tyhle věci jsou stejně těžko k porozumění, líbí se mi, že v této teorii neexistuje ten klasický princip příčin a následků a nefunguje tam zdravý selský rozum. To mám rád. Tedy, selský rozum někdy používám, někdy na něj kašlu a udělám něco jen tak v důvěře, že to může vyjít. Moc se mi v té knížce líbilo tvrzení že pozorovaná částice projde jedním otvorem, nepozorovaná oběma a nebo všemi. Hezký příklad toho myšlení. Jsem v polovině, ale knížka se mi líbí.

Kvantová mechanika a teorie chaosu jsou dvě vědecké disciplíny o nich si rád čtu, nijak o nich nepolemizuji neb jim nerozumím. Přidal bych případně ještě teorii strun. To jsou věci jež mě fascinují právě tou odvahou v myšlení. Tomu se tedy říká umění používat mozek. Přečetl jsem mnoho knih z této oblasti, nemohu říci, že by se mé znalosti nějak výrazně zvýšily, nebo že by nějak vyvracely moji náboženskou víru. Dívám li se někdy v noci do vesmíru, pouhýma očima jsem si vědom toho, že nejsem schopen zcela vůbec dohlédnout v té nejzažší představě na to čemu se říká nekonečnost. To že nevíme jestli je jeden vesmír, nebo několik vesmíru je také udivující. Tahle lehká skutečnost mě nijak nemate. Jen si tak říkám co je v prostoru, nebo jak by se tomu dalo říkat tomu místu mezi těmi vesmíry? Na to moje fantazie zcela nestačí.

Je to podobné tomu zenovému tvrzení: „Forma je prázdnota, prázdnota je forma.” Ale jen podobné. Určitě ne identické. Škoda, že se tam nikdy nepodívám. Přemýšlel jsem jak by se dal překonávat tento meziprostor. Na nic jsem samozřejmě nepřišel. Fyzikální zákony platí a jak se zdá, tohle zůstane navždy v oblasti teorii, které se budou vyvíjet, nejlepší mozky budou přemýšlet, počítače budou počítat a vše zůstane hezky uzavřeno. Třináct miliard let, trvání vesmíru z hlediska té síly, již někteří říkáme Bůh nic neznamená. Pouhý okamžik. Nedá se říci ani. „Uvidíme.” Ale čte se o tom hezky.

Říkám si, že dnešní teologové mají zřejmě s tímhle docela potíž, protože tyto teorie jsou natolik složité, že je nelze ani odmítnout ani přijmout, maximálně jen čekat co se vyvine. To je možná ten důvod, proč vlastně kvetou takové teorie kolem astrologie, většina lidí věří na nějakou vyšší sílu. A už vlastně ty zmíněné výklady snů mají podobný koncept. Z vědeckého hlediska a exaktního přístupu jsou neudržitelné. Z hlediska praxe jsou použitelné.

Všiml jsem si mnohokrát, že například pokud lidé hovoří ve skupinové terapii a mluví o svých potížích, uleví se jim. V poslední době začínám přemýšlet o tom jaký biochemický proces se vlastně děje, že odplývá ono psychické napětí? To jedna otázka. A co se vlastně dává do pohybu, že nastává v jejich okolí proces, který startuje změnu. To je druhá otázka. Změnu například v přístupu okolí k těm co svoje potíže předestřeli ve skupině? Neznám ten mechanismus, jsem ochoten věřit, že se tak děje na základě nějaké biochemické informace, šířené neznámým způsobem. Vždy se tak děje přes tu skutečnost, že ti účastníci děje jsou od sebe vzdáleni a nesetkají se okamžitě.

Přestože se ti lidé mnohdy nesetkají hned, nebo až po dlouhé době, nastává většinou změna k lepšímu. K lepšímu v tom smyslu, že se vztahy urovnávají, případně nastane řešení, jež se zdálo v okamžiku sdělování nemožné, nebo neuskutečnitelné. Musím říci, že jsem to zažil už tolikrát, že mi skutečně vrtá hlavou co to způsobuje. Bohužel si netroufnu k tomu vytvořit nějakou teorii, jež by tenhle mechanismus vysvětloval. Jen vím, že se tak děje.

Takže jsem si položil ty dvě otázky na které neznám odpověď a budu doufat, že se někdy v budoucnu podaří přiměřeně exaktním způsobem na ně odpovědět. Totéž se týká telepatie a jiných přenosů mysli. Z velkou pravděpodobností tyto formy energie jsou. Jestliže je faktem, že v celém známém vesmíru platí stejné fyzikální zákony, je docela možné, že tohle vše běží na nějaké racionální bázi.

Tak ráno půjdu zaplatit letenku. U Bushmana jsem už byl a byli tam na mě neskutečně vlídní. Sobota odpoledne a byl jsem jediný zákazník. Dvě velmi pohledné dámy se mi věnovaly a to bylo pro mou mužskou ješitnost velmi důležité. Hmmm, jaký chemický proces vzbuzuje tuto ješitnost? Koupil jsem si parádní vestičku, krásnou košili a letní klobouk na cestu. Krempa a vršek kožený. Stěna klobouku nebo jak se tomu říká? Sítěná. V tom vedru jsem jej vyměnil za celokožený v němž jsem přišel. Byla to paráda.

Není nad dobrý klobouk. Už dávno jsem zjistil, že chodit s přikrytou hlavou čepicí či kloboukem má svůj dobrý důvod. V dešti nemám mokrou hlavu a na slunci mám hlavu ve stínu. Přestože nejsem plešatý klobouky nosím rád. V mládí jsem nikdy nepředpokládal, že bych někdy klobouk nosil a najednou už mám čtvrtý. Preferuji je před čepicí. Na cestě, když žiji několik týdnů, někdy i měsíců pod širým nebem je klobouk neocenitelný. Mimo už uvedené ochrany před vodou a sluncem jej lze požít jako nádobu na sběr ovoce, na nabrání vody anebo i žebrání. Konečně do klobouku se určitě parádně vybírá. I když jsem to nikdy nezkusil. Jednou třeba zkusím.

       

Komentáře

[freshmouse]

Mám spavou neděli. Vstával jsem v deset.

Kdybych vstával v deset, to bych si sakra musel pokrátit večer.

[otula]

Hm, to se máš. Já jsem šel spát v půl čtvrté a vstával v 7 :-|

[Vašek Lorenc]

Taky? Já už to tak dělám pár dní, ale zvyknout si na to asi nedokážu..

[Max]

Také bych chtěl mít tolik času na spánek, jako ty .... :-/ ... :)
Zdar Max

[otula]

Svůj rekord jsem měl, že jsem od pondělí do sobotního rána naspal celkem 3 (slovy TŘI) hodiny. A byl to můj problém, nikdo mne do toho nenutil. Ale to mi bylo 25 Teď v sobotu jsme na Valašce museli vytláčet z areálu většinu, která by tam nejraději pařila až do rána, a ještě jsme po nich uklízeli aspoň ten největší bordel. Je to taková vděčná činnost, protože tě za to mají všichni strašně rádi Jenže dnes už není všechno pohodové, jak dříve - máš pronajato do tehdy a tehdy, tak si to zajisti. No a v neděli ráno zase hurá do práce. A ještě je před námi FScéna, a letos budu zase po x letech některé večery zvučit, takže si to užiju.

[Balu]

Čo je to spánok?
Cez týždeň vstávam 4.30 do práce, cez víkend by som spal, ale malý sa práve vtedy rozhodne vstať najneskôr o 6.00. A do postele sa skôr ako o polnoci dostanem iba výnimočne.